Německo v současnosti spotřebovává na výrobu energie nejvíce uhlí ze všech evropských států. Kvůli snaze o snížení emisí se však naši západní sousedé v minulosti zavázali, že jej do roku 2038 zcela přestanou využívat. U lignitu, což je nekvalitní měkké uhlí, které nejvíce znečišťuje životní prostředí, je pak termín dokonce ještě přísnější, země ho chce vyřadit už za čtyři roky.
Hlavní náhradou za tato posilní paliva mají být podle BBC větrné a solární elektrárny. Obnovitelné zdroje energie v Německu už v současnosti zajišťují více než polovinu dodávek elektřiny. To s sebou ovšem přináší určité problémy, jelikož obzvláště fotovoltaické elektrárny nejsou v zimních měsících tolik výkonné.
Spolehlivou alternativou by se tedy měly stát elektrárny na zemní plyn, jež produkují zhruba jen polovinu oxidu uhličitého oproti spalování uhlí. Nedávné skokové zdražení této komodity v důsledku americko-izraelské války s Íránem ale ukázalo, že ani plyn není stoprocentně spásným řešením. A tak není divu, že hned několik zemí v posledních měsících ohlásilo záměr plány na nahrazení uhlí odložit.
Konkrétně například Itálie odložila uzavření svých zbývajících uhelných elektráren do roku 2038, zatímco Japonsko upravilo stávající legislativu tak, aby je bylo možné dále využívat ve větším měřítku. A názory, že je třeba termín konce uhlí posunout, nyní začínají čím dál hlasitěji zaznívat i u našich západních sousedů.
Průmysl potřebuje spolehlivé zdroje energie
Hlavní argumenty pro zachování výroby energie z uhlí jsou jasné. Největší evropská ekonomika má největší zásoby lignitu v Evropě, takže tato surovina je snadno dostupná a díky tomu i levná. Německo je navíc z hlediska spotřeby lignitu zcela soběstačné.
U zemního plynu je přitom situace opačná. Země musí dovážet zhruba 95 procent veškeré své spotřeby, přičemž kromě vysoké ceny je zásadním problémem i to, že v případě konfliktů na Blízkém východě hrozí, že se zemní plyn do Evropy vůbec nepodaří přepravit. Spoléhat se na v zimě méně výkonné obnovitelné zdroje a potenciálně nedostupný zemní plyn je tedy podle mnohých velmi nebezpečnou kombinací, která se Německu může vymstít. V „lepším“ případě by totiž mohla elektřina výrazně zdražit, v horším případě by jí pak mohl být nedostatek.
„Náš průmysl potřebuje spolehlivé zdroje energie. Společnosti zde budou investovat miliardy eur do svého rozvoje pouze tehdy, pokud budou věřit, že elektřina bude i nadále dostupná za konkurenceschopné ceny,“ uvedl Wolfgang Große Entrup, generální ředitel Německé asociace chemického průmyslu (VCI).
Současná koalice se neshodne
Nejzásadnější samozřejmě bude, jak se k problému postaví současná německá vláda. Jistou naději zastáncům uhlí poskytl kancléř Friedrich Merz, který chce diskutovat o tom, zda je současný harmonogram konce uhlí rozumný. „Musíme této zemi dodávat elektřinu. Nejsem připraven ohrozit jádro našeho průmyslu jen proto, že jsme přijali plány postupného vyřazování uhlí, jež se v důsledku různých okolností staly nereálnými,“ řekl předseda CDU (Křesťanskodemokratické unie).
Podobný názor má i většina dalších politiků CDU, přičemž třeba její místopředseda Michael Kretschmer dokonce uvedl, že „současné plány energetické transformace musí být kompletně přepočítány“. Druhá koaliční strana SPD (Sociálnědemokratická strana Německa) to ovšem vidí zcela jinak. „Uvolnění pravidel pro uhlí by bylo pro německou energetickou transformaci kontraproduktivní a znamenalo by posílení naší závislosti na fosilních palivech,“ shrnula mluvčí SPD pro energetiku Nina Scheerová.
Ideální řešení celé situace by měla navrhnout nově zřízená parlamentní komise, která bude podrobně zkoumat dopady plánovaného vyřazování uhlí na dodávky energie, tedy především na energetickou bezpečnost a ceny. Do konce letošního roku se pak vláda musí rozhodnout, zda současný termín pro vyřazení lignitu do roku 2030 zachová, nebo ho povolí používat ještě o něco déle. Vzhledem k odlišným názorům obou koaličních partnerů lze přitom očekávat, že boj o budoucnost uhlí v Německu bude velmi intenzivní.
