Takzvaný Velký zápach, v angličtině známý jako The Great Stink, je termín pro léto 1858 ve viktoriánském Londýně. Kombinace zastaralé kanalizace, extrémního horka a zavedení splachovacích záchodů vedla k tomu, že byla řeka Temže doslova zavalena splašky. Plavaly v ní nejen exkrementy, ale i odpad z továren, hnijící potraviny, mrtvá zvířata, ba dokonce i lidská těla.
Pokrok, který nikdo nedomyslel
Po staletí byl Londýn závislý na žumpách, které se ručně vybíraly. Lidé chodili doma na nočník, jenž poté vynášeli. Když byly zavedeny splachovací záchody, vypadalo to jako velký pokrok. Nikdo ale nebyl připraven na to, jaké to bude mít následky.
Na první pohled totiž může znít nelogicky, že splachovací záchody situaci s hygienou zhorší. Jenže přesně tak to doopravdy bylo. Důvod? Žumpy, do nichž byl odpad splachován, byly napojeny na městskou kanalizaci, a ta odváděla veškerý odpad z domácností i továren přímo do Temže.
Londýnská populace se mezi lety 1800–1850 téměř zdvojnásobila. Tím ovšem narostlo i množství odpadu, které se dostávalo do řeky. Temže byla natolik znečištěná, že byla dokonce považována za nejvíce nehygienickou řeku na světě.
K problémům se přidalo také šíření cholery
Se znečištěním řeky šla ruku v ruce epidemie cholery, které ještě nahrávala teorie miasmatu. O tom, že onemocnění způsobují choroboplodné zárodky, totiž lidé v roce 1858 neměli ani ponětí. Fakt, že mezi mikroorganismy a vznikem určitých chorob existuje souvislost, vyslovil prvně až Louis Pasteur o tři roky později, když publikoval svoji teorii choroboplodných zárodků. Přímou souvislost mezi konkrétními mikroorganismy a chorobami však potvrdil až ke konci 19. století Robert Koch.
V období Velkého zápachu se mělo za to, že choroby, jako jsou zmíněná cholera či mor, způsobuje právě miasma. To si lidé představovali jako škodlivý vzduch vycházející z hnijící organické hmoty, který po nadýchání vyvolá onemocnění. Domnívali se tedy, že se vlastně mohou nakazit jen samotným zápachem.
Pro obyvatele viktoriánského Londýna znamenala tato nevědomost velký problém. Žijíce v přesvědčení, že jim nic nehrozí, totiž vodu z Temže používali běžně k mytí i pití. Cholera se tak šířila zcela nekontrolovatelně.
Vodu bylo potřeba vyčistit a kanalizační systém přepracovat
S cholerou se Londýňané pochopitelně nepotýkali jen během období Velkého zápachu. Epidemie se objevovaly ve vlnách přibližně od roku 1831. Nejhorší byla ta v Soho roku 1854, kdy v průběhu několika dní zemřelo více než 600 lidí.
Situaci podrobně zkoumal lékař Jon Snow, který pomocí pozorování správně odvodil, že příčinou cholery je kontaminovaná voda. Svoji hypotézu podložil výzkumem, během něhož 70 zaměstnanců místního pivovaru pilo pouze pivo. Všichni z nich přežili, na rozdíl od lidí, kteří pili vodu. Bohužel teorie miasmatu byla tehdy tak rázně prosazována, že mu politici nenaslouchali.
Nakonec se ale všichni museli přiklonit k závěru, že je potřeba páchnoucí řeku vyčistit. A to co nejrychleji. Tedy i za cenu toho, že bylo potřeba přepracovat celý kanalizační systém a změnit způsob nakládání se splašky.
Za návrhem nového kanalizačního systému stál stavební inženýr sir Joseph Bazalgette. Jeho projekt byl dokončen v roce 1875 a nezahrnoval pouze modernizaci kanalizace, nýbrž také úpravy náspů v rámci protipovodňových opatření.
Zdroje: historicengland.org.uk, choleraandthethames.co.uk, theguardian.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov
