Peking v posledních letech výrazně navýšil tempo svých aktivit ve vesmíru. Podařilo se mu například zprovoznit vesmírný habitat Tchien-kung, což je moderní orbitální laboratoř, která může bez problémů konkurovat stárnoucí Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Druhá největší ekonomika světa zároveň získala první vzorky půdy z odvrácené strany Měsíce, což se od té doby nepovedlo žádné jiné zemi. To vůbec nejzásadnější ale Číňané teprve chystají – jejich hlavním cílem je do roku 2040 vybudovat na Měsíci základnu pro trvalý život lidí.
Velmi ambiciózní čínské kosmické plány vyvolávají stále větší znepokojení u mnoha předních amerických politiků. Podle CNN to v podstatě vede k situaci, která připomíná vesmírný závod z minulého století – snad jen s tím rozdílem, že namísto Sovětského svazu v něm hlavního vyzyvatele USA hraje zmíněná Čína.
V návaznosti na výše popsané dění se americká NASA zavázala postavit vlastní lunární základnu, přičemž dá se očekávat, že v tomto ohledu čeká obě země velmi náročný a dlouhý boj. „Tato dynamika připomíná studenou válku, kdy se USA přistáním na Měsíci snažily na světové scéně předvést, že technologie vytvořené západním kapitalismem jsou lepší než technologie komunistického východního bloku. Ale se současným a mnohem ambicióznějším cílem – budoucností, v níž se lidé budou snažit žít v trvalých lunárních základnách – jsou sázky tohoto nového vesmírného závodu ještě vyšší,“ uvádí Clayton Swope, zástupce ředitele Projektu letecké bezpečnosti v Centru pro strategická a mezinárodní studia.
Dobytí jižního pólu
Ještě před vznikem samotné základny by se Čína a USA měly střetnout u jiného zásadního úkolu: „dobytí“ jižního pólu Měsíce. Ten je nyní ústředním bodem zájmu obou států, protože se zde pravděpodobně nachází vodní led, který by šlo využít k výrobě raketového paliva, vzduchu pro dýchání, nebo dokonce pitné vody, což je zásadní právě pro budoucí lunární základnu. Jak Spojené státy, tak Čína plánují koncem letoška vyslat na jižní pól robotické průzkumníky, které by měli brzy následovat lidé.
USA chtějí na jižní pól Měsíce dopravit modul jménem Griffin vyvinutý společností Astrobotic Technology, jehož hlavním cílem je v oblasti s velmi složitým terénem bezpečně přistát. Číňané jdou ale ještě dál, jelikož součástí jejich robotické mise Čchang-e-7 budou nástroje pro vrtání a přímou analýzu vodního ledu. O podobný krok se přitom Spojené státy pokusí nejdříve v rámci mise plánované na příští rok.
„Pokud se podaří lokalizovat měsíční vodní led, mohlo by to výrazně snížit náklady a čas potřebný k přepravě vody ze Země, což by usnadnilo vytvoření lidské základny pro dlouhodobé aktivity na Měsíci a umožnilo další průzkum Marsu nebo hlubokého vesmíru,“ popsal v nedávném rozhovoru pro čínská státní média Tchang Jü-chua, zástupce hlavního konstruktéra mise Čchang-e-7.
Číňané budou na Měsíci dřív, prohlásil bývalý šéf NASA
Rozsáhlé čínské vesmírné ambice přicházejí přímo od nejvyššího vedení tamní Komunistické strany. Sám prezident Si Ťin-pching nazval proces přeměny země na vesmírnou velmoc „věčným snem“ a zároveň ho označil za důležitou součást snah dostat Čínu do globálního popředí, včetně oblasti vědy a techniky.
Proměňuje se navíc i podoba jednotlivých misí. Zatímco dříve se Peking zaměřoval spíše na ty „robotické“, poslední dobou se do popředí dostávají mise pilotované, jejichž cílem je, aby se Čína stala teprve druhou zemí na světě, která vyšle své občany na Měsíc. „Vynaložíme veškeré úsilí, abychom do roku 2030 dosáhli našeho prvního přistání na Měsíci,“ řekl letos v květnu Čang Ťing-po, mluvčí Čínské agentury pro pilotovaný vesmír.
Peking oficiálně nikde nezveřejňuje, kolik peněz na svůj lunární program vynakládá, i tak se ale odborníci domnívají, že jde o značnou částku, což významně pomáhá právě při plnění ambiciózních plánů. „Víme, že když si Čína stanoví milníky, splní je. Právě kvůli tomu se domnívám, že dalšími lidmi, kteří se projdou po Měsíci, budou s největší pravděpodobností taikonauti, tedy čínští astronauti,“ nechal se před několika měsíci slyšet bývalý ředitel NASA Jim Bridenstine.
I současný šéf zmíněné agentury Jared Isaacman uznává, že Čína je pro USA „velkým konkurentem, a to nejen ve vesmíru, ale napříč všemi oblastmi“. Zároveň je však přesvědčen, že NASA úspěšně zrealizuje svůj současný plán, který počítá s přistáním astronautů na jediné přirozené družici Země už v roce 2028, tedy dříve než Čína.
Američané zvolili těžší cestu
Ačkoliv Američané už na Měsíci přistáli před více než půl stoletím, odborníci upozorňují, že zopakovat tehdejší úspěchy rozhodně nebude jednoduché. Může za to především fakt, že NASA má v současnosti k dispozici menší rozpočet než v dobách programu Apollo. „Ačkoliv nechceme dostat naši vesmírnou agenturu do pozice, kdy by byla ve vesmírném závodě označena za poraženého, ve skutečnosti jsme jí nedali zdroje potřebné ani k tomu, aby Číně skutečně konkurovala,“ shrnuje Casey Dreier, šéf vesmírné politiky v organizaci The Planetary Society.
Na vývoji lunárních modulů schopných realizovat cíle NASA v současnosti pracují soukromé společnosti SpaceX i Blue Origin, které ještě musí překonat značné technické výzvy. Jejich systémy Blue Moon a Starship totiž potřebují před přistáním na Měsíci doplnit palivo na oběžné dráze Země, což se dosud nikdy nepovedlo úspěšně zrealizovat.
Z dlouhodobého hlediska se tento přístup samozřejmě vyplatit může. Pokud je však cílem Američanů hlavně předstihnout svého rivala, může je to zároveň podstatně zdržet. Čína totiž zvolila podstatně jednodušší model, kdy sice lunární vozidla také musí dokovat na oběžné dráze, ale nemusí tam doplňovat palivo.
„Celkově se čínská technologická cesta k dopravení svých taikonautů na Měsíc do roku 2030 jeví jako přímočařejší než cesta Spojených států,“ konstatuje Patrick Besha, bývalý strategický poradce NASA a expert na čínský vesmírný program, kterého loni propustilo Ministerstvo pro efektivitu vlády (DOGE) pod vedením nejbohatšího muže světa Elona Muska.
Místo rivality spolupráce?
Bez ohledu na to, kdo se nakonec na Měsíc dostane dřív, bude muset lidstvo vyřešit i zásadní pravidla pro tamní život. Problematické například je, kdo na lunárním povrchu bude moct těžit a zda tam vůbec může postavit stálé budovy. Smlouva o vesmíru z roku 1967, která je dodnes asi nejzásadnějším dokumentem mezinárodního vesmírného práva, totiž stanovuje, že „vesmír, včetně Měsíce a dalších nebeských těles, nepodléhá národnímu přivlastnění s nárokem na svrchovanost nebo okupaci.“
Tato smlouva na první pohled jasně říká, že si jedna země nemůže jednoduše nárokovat území na Měsíci. Nikdo ale neví, co by se stalo, pokud by nějaký stát postavil těžební zařízení nebo elektrárnu a z bezpečnostních důvodů kolem ní vyhlásil nepřístupnou zónu. Právě o to přitom projevily zájem Spojené státy a nevyloučili to ani čínští představitelé.
Nedostatek jasných mezinárodních pravidel by mohl připravit půdu pro vznik nebezpečných situací či dokonce konfliktů. Odborníci ovšem zároveň zdůrazňují, že Měsíc je velký a jeho jižní pól by měl nabízet dostatek zdrojů pro to, aby svých cílů dosáhly oba národy. A někteří pak dokonce navrhují, že současnou rivalitu by měla nahradit spolupráce – k ní ostatně došlo po skončení studené války se Sovětským svazem, přičemž Rusko se dodnes podílí na projektu ISS.
ČLÁNKY DO MAILU