Přesun probíhal od března do srpna letošního roku a zahrnoval přibližně 86 tun z celkových 313 tun zlata, jež mělo Nizozemsko uložené v zámoří. Jak informovala BBC, tamní centrální banka De Nederlandsche Bank (DNB) krok zdůvodnila rostoucí geopolitickou nejistotou a snahou posílit svoji připravenost na závažné krizové situace.
Konkrétní událost zástupci DNB nezmínili. Napětí mezi Spojenými státy a Kanadou však v posledních týdnech nepolevuje. Obě země nadále vedou obchodní spor spojený s novými cly uvalenými na klíčové produkty včetně automobilů, oceli nebo dřeva.
Londýn zvyšuje dostupnost nizozemských zlatých rezerv
Celkové nizozemské zlaté rezervy zůstaly beze změny. Na konci loňského roku dosahovaly 612,4 tuny a jejich hodnota činila 72,2 miliardy eur (zhruba 1,75 bilionu korun). DNB je dlouhodobě rozděluje mezi několik zemí, aby omezila riziko spojené s jejich uložením na jednom místě.
Podstatou změny není pouze větší geografická diverzifikace. Zlato uložené u Bank of England splňuje současné mezinárodní obchodní standardy a podle DNB patří k nejsnáze obchodovatelnému fyzickému zlatu na světě. V krizové situaci je proto možné využít ho rychleji než rezervy uložené v New Yorku nebo kanadské Ottawě.
Podíl nizozemských rezerv v Londýně tak vzrostl z 18,1 na 32,1 procenta. Naopak ten v New Yorku se smrskl z původních 31,3 na současných 18,5 procenta, což je shodou okolností stejně velká část, jaká se nachází v Ottawě. Další přibližně 30,8procentní podíl zlata DNB pak zůstává v nizozemském Zeistu.
„Předpokládáme, že zlato nikdy nebudeme muset použít, přesto je nutné posílit naši odolnost a připravenost,“ uvedl prezident tamní centrální banky Olaf Sleijpen s tím, že rozložení rezerv mezi jednotlivými místy je nyní výrazně vyrovnanější. Zároveň dodal, že změna rozmístění přináší lepší možnosti s nimi v případě potřeby nakládat.
Většina zlata přes Atlantik necestovala
Přesun 86 tun žlutého kovu nebyl pouze otázkou logistiky. Větší část rezerv, téměř 59 tun, DNB převedla prostřednictvím prodeje zlata v New Yorku a následného nákupu odpovídajícího množství v Londýně, zatímco fyzicky se přepravovala jen menší část slitků – banka se tak snažila omezit náklady i rizika spojená s převozem drahého kovu přes Atlantik.
Ani zbylá část inkriminovaných rezerv ale neputovala zpoza oceánu přímo do hlavního města Velké Británie. Ve skutečnosti bylo zlato přesunuto do centra DNB v Zeistu, odkud následně přes Lamanšský kanál zamířilo stejné množství slitků, tedy 27 tun, již splňujících požadavky londýnského trhu.
DNB díky tomu odpadla potřeba původní zlato přetavit. Zároveň si ale během operace ověřila, že oba způsoby přesunu rezerv jsou v praxi plně proveditelné.