Ceny zdejšího bydlení v poslední době dosahují nebývale vysokých částek, na něž musí lidé vydělávat mnoho let. Vyplývá to i z letošních dat výzkumu Deloitte Property Index, který se zabývá mimo jiné právě dostupností vlastnického bydlení v jednotlivých evropských zemích. V rámci nich analytici sledují, kolik průměrných ročních hrubých mezd je potřeba k pořízení nového vlastního standardizovaného bytu o velikosti 70 metrů čtverečních. Česko přitom z mezinárodního srovnání vůbec nevychází dobře.
Aby se Češi mohli stát majiteli nového bytu, aktuálně potřebují přibližně 13,3 hrubé roční mzdy, což je vůbec nejvíce v celé Evropě. Meziročně se tato nepříznivá situace téměř nemění.
„Česko se předloni umístilo nejhůře, loni nás přeskočilo Slovensko a skončili jsme předposlední, nyní jsme opět nejhorší z celé Evropy. Dostupnost vlastního bydlení u nás tedy zůstává nadále špatná a zatím to nevypadá na změnu,“ uvedl Miroslav Linhart, vedoucí partner v oddělení finančního poradenství Deloitte.
Za nelichotivým prvenstvím Česka podle něj stojí hned několik faktorů: „Nízkou dostupnost bydlení by mohla zlepšit větší výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení, vyšší dostupnost hypoték, zlepšení infrastruktury a také podpora pro developerské projekty zaměřené na levnější bydlení.“
Druhé nejméně dostupné nemovitosti v Evropě mají již zmínění Slováci (12,7 roční mzdy), po nichž následují s větším odstupem Izrael, Irsko, Maďarsko a Srbsko. Na opačné straně žebříčku se nachází Dánsko, kde si lidé bydlení pořídí za „pouhých“ 4,7 roční mzdy. Za méně než sedm ročních mezd pak lidé seženou průměrnou nemovitost i v Norsku, Itálii, Rumunsku, Řecku a Slovinsku.
Nejdostupnější jsou Řím a Oslo
Aktuální průzkum se kromě jednotlivých zemí zaměřoval také na významná evropská města. Ani tam se přitom Česko nemá čím chlubit. Nejméně dostupnou metropolí se sice stal nizozemský Amsterdam, kde musí kupující na nové bydlení ušetřit ekvivalent 15,1 průměrného hrubého ročního platu, hned na druhé příčce se ovšem umístila právě česká metropole. Pražané si aktuálně vlastní nemovitost koupí za zhruba 13,5 ročního platu.
„Přestože loni k vlastnímu bydlení potřebovali ekvivalent 14,3 hrubého ročního platu. Bratislava, která byla loni předposlední, si naopak o dvě místa polepšila a Prahu přeskočila,“ řekl Petr Hána, ředitel oddělení zaměřeného na nemovitosti a stavebnictví v poradenské společnosti Deloitte.
Hlavním důvodem, proč se Praha pohybuje na chvostu žebříčku, je podle odborníků kombinace nízkých platů, vysokých cen a v kontextu loňska navíc méně dostupného financování vlastního bydlení. Hned za Amsterdamem a Prahou se pak umístily Athény následované zmíněnou Bratislavou, Dublinem a Bělehradem.
Mezi nejdostupnější města Evropy z hlediska pořízení vlastního bydlení naopak patří Řím a Oslo. Tamním obyvatelům k tomu stačí ekvivalent méně než osminásobku průměrné hrubé roční mzdy. Dobře si vedou také Záhřeb, Varšava, Kodaň a Lublaň.
Pět řeckých bytů za cenu jednoho v Londýně
Kromě pořizovacích cen nemovitostí se průzkum Deloitte zaměřil rovněž na ceny nájemního bydlení. Nejdražším evropským městem z hlediska nájmů se letos stal vnitřní Londýn, kde lidé za metr čtvereční měsíčně zaplatí zhruba 854 korun, což u průměrného sedmdesátimetrového bytu vychází na téměř 60 tisíc korun. V Dublinu metr čtvereční stojí zhruba 795 korun, v Paříži 790 korun a v Barceloně 772 korun měsíčně.
Na opačném konci žebříčku se umístilo řecké město Pátra, kde metr čtvereční v nájemním bytě aktuálně vychází asi na 159 korun měsíčně, tedy zhruba 18 procent ceny v Londýně. Hned za Pátrou následuje bulharský Burgas (174 korun) či italský Turín (184 korun). Dobře si vede také Ostrava, kde průměrné nájemné dosahuje 214 korun za metr čtvereční, Praha se pak s cenou okolo 402 korun pohybuje přibližně uprostřed žebříčku.
„Vzhledem ke snižující se dostupnosti vlastního bydlení se řada domácností stále častěji uchyluje k tomu nájemnímu. Trh pronájmů byl v Česku během roku 2023 napjatý a ceny se vracely na předpandemickou úroveň, leckde ji už přeskočily. Nájemní bydlení tak zažívá boom zejména ve všech regionálních městech a souběžně s tím se stále více investorů a developerů začíná zaměřovat na výstavbu nájemních projektů,“ vysvětlil Hána.
České novostavby meziročně zdražily
Co se týče ceny novostaveb, na čele žebříčku zemí se letos umístil Izrael, kde průměrně stojí přes 137 tisíc korun za metr čtvereční. Za ním následují Rakousko, Německo a Francie, v nichž lidé za nové byty zaplatí přes 110 tisíc korun za metr čtvereční. V Česku nově vybudované nemovitosti vychází na zhruba 104 tisíc korun za metr čtvereční, což představuje meziroční nárůst o více než devět procent.
Nejlevnější jsou naopak nové nemovitosti v Bosně a Hercegovině, kde metr čtvereční vychází na pouhých 33 tisíc korun. Hned za touto balkánskou zemí následují Řecko (asi 37 tisíc korun) a Rumunsko (zhruba 38 tisíc korun za metr čtvereční).
Cenu novostaveb přitom bezpochyby ovlivňuje také intenzita bytové výstavby, která se vypočítává z celkového objemu dokončených bytů na tisíc obyvatel. Nejlépe si v tomto ohledu loni vedlo Irsko, kde na tisíc obyvatel dokončili 6,19 nového bytu. V těsném závěsu se pak umístily Izrael, Polsko, Dánsko, Francie, Rakousko, Belgie a Norsko. Ve všech těchto zemích postavili přes pět nových bytů na tisíc obyvatel.
Nejmenší počet nově vzniklých bytů, konkrétně méně než dva dokončené byty na tisíc obyvatel, byl zaznamenán v Bosně a Hercegovině, Slovinsku, Španělsku, Maďarsku, Portugalsku, Spojeném království a Německu. „Česko se s počtem 3,52 dokončeného bytu na tisíc obyvatel umístilo na desátém místě z dvaceti sledovaných zemí,“ uzavřel Jakub Leško, manažer v nemovitostním oddělení společnosti Deloitte.
