Menu Zavřít

Nejen v záři reflektorů

30. 8. 2005
Autor: Euro.cz

Nového předsedu čeká také sektorová specializace jeho pracovníků

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zajímal v posledních týdnech politiky i politické komentátory jako vděčný objekt demonstrace různých podob politického boje mezi vládními stranami. Boj skončil, vítěz zápasu Martin Pecina byl prezidentem jmenován a může se pustit do výkonu svého šestiletého mandátu. Podívejme se, co uvidí nový předseda, a my všichni, až se zvířený prach usadí.

Dodatečné uvědomění.

Když byla začátkem devadesátých let po vzoru západních demokracií přivedena do našich zemí regulace hospodářské soutěže, byla mnohými chápana jako další, sice trošku obtížná, ale v podstatě nevýznamná, byrokratická obstrukce. Z tohoto bohorovného přístupu sdíleného nejen drtivou většinou politiků, ale i představitelů podnikatelské sféry, jedny i druhé nevyburcoval ani neopominutelný fakt, že férová hospodářská soutěž je základním stavebním kamenem společného ekonomického prostoru v rámci Evropské unie. Důsledky tohoto přístupu mimo jiné uvidí každý, kdo se zúčastní byť jediného jednání v brněnské centrále úřadu. Tento, v mnohých oblastech ekonomiky pravděpodobně nejdůležitější správní úřad v České republice, sídlí v prostorech, a obecně pracuje v podmínkách, které vyrážejí dech. Neexistence pořádného zázemí, se kterou ÚOHS se potýká při své každodenní činnosti, je nejviditelnějším, zdaleka však ne jediným příznakem složité situace, ve které se regulace hospodářské soutěže v České republice nachází.
Dovolím odbočit a stručně ne zcela informovanému čtenáři ozřejmit, jak široký záběr činnosti antimonopolní úřad má. Kromě mediálně populárních kartelových řízení a řízení o zneužívání dominantního a monopolního postavení se ve své denní praxi zabývá tak zásadní problematikou, jakou je povolování spojování podniků (při fúzích a akvizicích), posuzuje zákonnost zadávání veřejných zakázek či funguje jako reprezentant Evropské komise ve věci problematiky takzvané veřejné podpory. Z tohoto výčtu lze velmi snadno dovodit, že vliv úřadu na podobu ekonomiky a postavení jednotlivých ekonomických skupin v ní je obrovský a v mnohém výrazně významnější, než je vliv většiny vládních rozhodnutí. Urputnost politického zápasu o jmenování předsedy, a samotný fakt, že na tomto postu došlo ke změně, ukazují, že minimálně část politické a podnikatelské elity si význam ÚOHS dodatečně uvědomila.

Bez zázemí.

Je nesporné, že odcházející předseda Josef Bednář během svého funkčního období řadou svých rozhodnutí o důležitosti a vlivu svého úřadu veřejnost přesvědčil. Obtížná správní řízení vedená v oblasti pohonných hmot, telekomunikací, stavebních spořitelen, bankovnictví či vydavatelů denního tisku patřila mezi řízení, jež ukázala, že regulace hospodářské soutěže „kouše“ a že ÚOHS musí být jak veřejnou, tak soukromou sférou, respektován. Z tohoto hlediska má nový předseda zcela určitě na co navazovat. Nicméně v řadě oblastí čeká Martina Pecinu dlouhá cesta k dosažení když ne ideálního, tak alespoň respektovatelného stavu. O katastrofálním hmotném zázemí jsem se již zmiňoval. Považuji za naprosto nezbytné, aby antimonopolní úřad dostal důstojné sídlo, v němž bude například dostatečné množství jednacích místností. Úřad dále potřebuje dostatek prostředků na zadávání externích výzkumů a posudků, například v oblasti definování relevantních trhů, tržních podílů a podobně. Vzhledem k nedostatku prostředků se ÚOHS v současné době často pouští do řízení, ve kterých má katastrofální nedostatek informací. Tento stav je problematický pro obě strany, úřad může snadno například u správního soudu prohrát řízení jen proto, že nedisponuje relevantními daty, či vůbec z téhož důvodu jinak nezbytné řízení nezahájí, a poškodí tak další účastníky trhu. Nebo naopak zahajuje řízení nesmyslně a obtěžuje a zatěžuje účastníky trhu řadou neodůvodnitelných povinností.

KL24

Od represe k prevenci.

Další, dle mého názoru naprosto nezbytná reforma, musí směřovat do oblasti organizace a řízení antimonopolního řadu. Mé profesní zkušenosti říkají, že úřad je zcela nedostatečně sektorově specializován. Jeho pracovníci jsou specializovaní na jednotlivé oblasti ekonomiky, jako je energetika, finanční služby, či telekomunikace, jen v minimální míře. Běžně se stává, že týž pracovník, který vedl správní řízení pro zneužívání dominantního postavení v oblasti potravinářského průmyslu, vede řízení pro podezření z kartelové dohody v oblasti finančních služeb. Opět chápu, že k takovéto organizaci byl předchozí předseda tlačen hmotným zázemím (a z toho vyplývajícím nedostatkem pracovníků), které Česká republika úřadu poskytla, ale jsem přesvědčen, že tato praxe musí být změněna. Antimonopolní úřad musí být schopen pomocí změněné organizace trvale sledovat jednotlivé klíčové oblasti ekonomiky a být s nimi v neustálém kontaktu.
Důsledná sektorová organizace ÚOHS může vést také k částečné změně filozofie jeho fungování, což bych považoval asi za nejdůležitější - byť nepochybně dlouhodobou - součást jeho reformy. Jde o postupný příklon z funkce represivní mnohem více k roli preventivní. Pokud si úřad vychová jednotlivé sektorové specialisty, kteří budou v trvalém profesním kontaktu s odvětvím, na které se specializují, bude schopen řadu věcí řešit na preventivní bázi bez konfliktních správních řízeních. Ta vždy ze své povahy, ať již dopadnou jakkoliv, zanechávají šrámy. Úřad tak bude moci mnohem více vystupovat jako „uvážlivý táta, který dětem nejprve domlouvá, a až když to jinak nejde, sáhne po rákosce“. Opět typickým příkladem nezbytnosti změny jeho politiky se jeví dnes velmi populární kauza bankovních poplatků. Dle správního spisu se ÚOHS danou problematikou zabývá od druhé poloviny roku 2003, tedy téměř dva roky bez toho, aby v této věci vstoupil před zahájením správního řízení s bankami do významnější komunikace. Jsem přesvědčen, že dostatečně finančně a personálně vybavený úřad by byl pro nekonfliktní, komplexní řešení takovýchto problémů pro soukromý sektor mnohem lepším partnerem, než je k této problematice zcela nevybavené ministerstvo financí. Celá záležitost tak mohla být řešena komunikací mezi ÚOHS a bankovním sektorem racionálněji, nezatížena mediální pozorností a protichůdnými politickými zájmy.

Komunikace.

Poslední oblastí, o které se chci zmínit, je komunikace mezi antimonopolním řadem na straně jedné a trhem a odbornou veřejností na straně druhé. Mezi odbornou veřejností je obecně známo, že antimonopolní úřad v mnohém připomíná svojí nepřístupností hrad Špilberk, v jehož podhradí se nachází jeho sídlo. I když důvody pro tento přístup jsou pochopitelné, je myslím čas tuto politiku změnit. Jak vedení , tak jednotliví pracovníci úřadu musejí být s trhem a odbornou veřejností v kontaktu a tyto kontakty musejí být vzájemně obohacující. Úřad musí vědět, co se na trhu v jeho jednotlivých sektorech děje, jak se trh vyvíjí a jak se pravděpodobně vyvíjet bude. Odborná veřejnost a jednotliví účastníci trhu musejí - kvůli elementární právní jistotě - být v každém okamžiku schopni predikovat alespoň rámcově postoj a názory ÚOHS.
Problematika hospodářské soutěže nejsou jen mediálně vděčná správní řízení prováděná v záři reflektorů. Je to především profesně velmi náročná a svým způsobem fascinující disciplína na pomezí práva a ekonomiky, která výrazně ovlivňuje tisíce podnikatelských subjektů a jejich prostřednictvím osudy a životy statisíců lidí. Zaslouží si, aby se k ní takto s úctou přistupovalo.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).