„Je to strašně zajímavá práce a fakt mě baví, ale málokdo si uvědomí, kolik úsilí stojí kostra, která už pak vlastně nikdy nebude vidět,“ říká truhlář a majitel firmy Woodlives Martin Tichý, jenž se výrobě výdřev pro klasické veterány dlouhodobě věnuje. Právě díky lidem, jako je on, toto zapomenuté řemeslo dnes alespoň částečně znovu ožívá.
Láká vás mít vlastního veterána?
O své práci s oblibou tvrdí, že má zvláštní kouzlo. Připomíná mu dobu, kdy – řečeno s lehkou parafrází názvu knihy Jana Králíka – benzín ještě voněl. Automobil tehdy nebyl jen dopravním prostředkem, ale poctivým kusem řemesla. A pro mnohé milovníky historických aut jím je dodnes.
Od vyučení k prvním výdřevám
K truhlařině se Tichý ze Svratky u Žďáru nad Sázavou dostal vlastně náhodou. Původně se podle vzoru svého dědy chtěl stát kuchařem. Nakonec ale padla volba na něco jiného, a tak na přelomu tisíciletí nastoupil do učení v Petrovicích u Nového Města, kde narazil na skvělého mistra pana Němce. „Nedal nám nic zadarmo, ale hodně nás naučil, dodnes se vídáme,“ uvádí pro Euro.cz s tím, že poté přišla na řadu nástavba a první zaměstnání.
Tam se sice věnoval výrobě oken, dveří a později i masivního nábytku, ale zároveň se poprvé setkal s výdřevami do veteránů, které jeho kolega vyráběl ve své domácí dílně. Následovalo několik dalších zaměstnání, dokonce na nějaký čas zběhl ke stavebnictví a stal se zedníkem – mimo jiné i proto, že jsou prý lépe placeni než truhláři. Nakonec ale zhruba před 15 lety založil vlastní firmu a k truhlařině se naplno vrátil.
Kromě nábytku, bez kterého by se neuživil, a občasných menších zakázek pro památkáře se dnes věnuje především právě dřevěným rámům karoserií, které ho baví. Rukama mu procházejí vozy, jež vznikaly od přelomu 19. a 20. století až někdy do začátku 50. let. Například poslední Škodovky s výdřevou se vyráběly do roku 1952, jak naší redakci potvrdil odborný koordinátor archivu společnosti Škoda Auto Lukáš Nachtmann.
Neexistují dva stejné modely
Jak Tichý popisuje, při své práci potřebuje hlavně představivost: „Pokaždé musím znovu vymyslet postup, jak opracovat dřevo před frézováním. Je to vždy jiné, vlastně jsem nedělal nikdy dva stejné modely, takže podle šablon postupovat nemohu. Dokonce se mi stalo, že u jedné pragovky se délka dveří na obou stranách auta lišila o tři centimetry – prostě ruční výroba.“
Výdřeva vyrobená Martinem Tichým, majitelem firmy Woodlives
Také se prý stává, že je trám prohnilý, nebo dokonce jeho část chybí, a tak nezbývá nic jiného než vše „vymyslet“ třeba i podle fotografií nebo zbytků konstrukce. „Naštěstí se většinou výsledný tvar časem jakoby sám ‚vyloupne‘,“ vysvětluje Tichý a dodává, že při práci sází převážně na jasanové dřevo a občas také bukové. Na zámořská auta se dříve používaly americké dřeviny, ty se ale nyní nahrazují rovněž jasanem. Kromě běžných nástrojů si navíc často musí vyrábět i ty atypické, které na trhu neexistují.
Dosud má Tichý za sebou odhadem asi 30 zakázek tohoto typu, přičemž k těm nejzajímavějším patřil luxusní vůz Rolls Royce Phantom. U meziválečných phantomů se tehdy prodával jen podvozek s motorem, zatímco karoserii si zákazník nechal vyrobit na zakázku u karosářů – podobně jako to v tehdejším Československu dělal legendární Josef Sodomka. Dále měl tu čest třeba s mimořádně elegantním Auburnem Boattail, kabrioletem Tatra 57, přezdívaným „Hadimrška“, nebo vozy značek Praga či Jawa Minor.
Zájem je nemalý
O práci Tichý nouzi nemá, každý měsíc se ozvou nejméně dva až čtyři zákazníci, přičemž nejvíc v tomto ohledu pomáhá Facebook. „Pořád se divím, kde se ta auta berou,“ konstatuje s úsměvem. Vyrobit zcela nový dřevěný rám trvá dva až tři měsíce, takže čekací doba je poměrně dlouhá. Cena přitom obvykle začíná 200 tisících korunách bez daně.
Majitel firmy Woodlives Martin Tichý ve své dílně
Nové „kostry“ vznikají přímo ve Svratce, v pronajaté hale o rozloze zhruba 330 metrů čtverečních, kde se vejde až pět aut najednou. Majitel Woodlives by svoji výrobu do budoucna rád rozšířil, ale zatím nenašel šikovného pomocníka. A tak si jen občas najme někoho na montáž.
O tom, že „nejsou lidi“ svědčí i fakt, že ho dokonce lákali do Spojených států, kde je nedostatek šikovných řemeslníků ještě větší. Dokonce prý tamní majitelé veteránů občas posílají své dvoustopé miláčky na renovaci právě do Evropy, i přestože doprava je velmi drahá.
Snem Tichého je renovace automobilu s karosérií od již zmíněného Sodomky, jehož dílna ve Vysokém Mýtě mezi válkami vyráběla dodnes ceněné exempláře a z níž později vznikla legendární Karosa, která je aktuálně součástí společnosti Iveco. Vlastního veterána by si jednou také rád pořídil, sám má ale slabost spíše pro mladší modely, jako jsou například Škoda Felicie nebo Škoda R 110.
