Tamní hydrotermální pole tvoří takzvané „black smoker“ komíny a pahorky, z nichž proudí horké tekutiny bohaté na kovy. I ty sice uvolňují drobná zlatá zrnka, skutečnou pozornost vědců ale přitáhlo něco jiného, a sice zlato, které je „neviditelné“, respektive které nelze spatřit ani běžným mikroskopem, protože je ukryto přímo uvnitř minerálů tvořících samotné dno.
Tyto částice cenného kovu se nacházejí především v pyritu, což je sulfid železa vznikající z horkých tekutin, jež vystupují z nitra Země. Na zmíněný objev upozorňuje studie zveřejněná v odborném časopise Scientific Reports, o které informoval web ScienceAlert.
Dobře ukryté bohatství
Ačkoliv je zlato ukryto pod dnem, kolik se ho na daném místě nachází, vědci dnes ve skutečnosti dokážou popsat už poměrně přesně. Výzkumníci z několika japonských univerzit analyzovali vzorky hornin z hydrotermálních polí pomocí sekundární iontové hmotnostní spektrometrie (SIMS), která umí odhalit i nepatrná množství kovů. Díky tomu zjistili, že jde o ložiska mimořádně vysoké kvality.
Zlato se zde přitom neskrývá v podobě klasických zrn nebo žilek, ale je ukryté právě uvnitř pyritu. Detailní analýzy ukázaly, že v podmořské kaldeře je drahý kov v tomto sulfidu železa přítomen dvěma způsoby: část tvoří nanočástice, zatímco zbytek je vázán jako jednotlivé atomy přímo v chemické struktuře minerálu. Díky této skutečnosti vykazuje aogašimský pyrit vůbec nejvyšší koncentrace zlata, jaké byly dosud ve světě zaznamenány.
Šance pro těžaře, hrozba pro oceány
Ona hydrotermální pole v oblasti spadající do japonské výlučné ekonomické zóny byla objevena již v roce 2015. Výzkumníci ještě zcela nevědí, jak bohaté ekosystémy se zde nacházejí, na druhou stranu si jsou poměrně jisti tím, že množství vzácného kovu, jež místní pyrit obsahuje, je abnormálně vysoké.
Ve srovnání s jinými nalezišti je navíc tato lokalita atraktivní minimálně i z jednoho dalšího důvodu, a sice díky své malé hloubce. Právě lepší dostupnost by mohla v budoucnu výrazně usnadnit případnou těžbu, která zatím zůstává velkou výzvou, protože nikde ve světě dosud žádný komerční důl na mořském dně nefunguje.
Získávání „neviditelného zlata“ z hornin je totiž technologicky velmi složité a ekonomicky náročné, o čemž ostatně svědčí i neúspěšný projekt u pobřeží Papuy Nové Guineje. Ten skončil silným odporem ekologických organizací a finančním krachem, kdy země podle dostupných údajů přišla zhruba o 85 milionů dolarů, tedy asi 1,8 miliardy korun.
Bohatství moří, nebo jejich ochrana?
V důsledku výše popsaného fiaska papuánská vláda nakonec rozhodla o plné podpoře moratoria na hlubokomořskou těžbu. A není zdaleka sama – k podobnému postoji se připojilo i několik dalších tichomořských států, jež chtějí zachovat zákaz této činnosti minimálně do roku 2030.
Japonsko se ale vydává jinou cestou. Navzdory ekologickým i politickým výhradám ve výzkumu hlubokomořské těžby pokračuje, přičemž nový objev jeho zájem o ni pravděpodobně ještě posílí. Už dříve byla oblast východně od ostrova Aogašima považována za jedno z nejbohatších nalezišť zlata v sulfidech mořského dna. Nejnovější analýzy však naznačují, že skutečné zásoby mohou být mnohem větší, než se dosud předpokládalo.
Objev tak znovu vrací do hry otázku, na kterou zatím neexistuje jednoznačná odpověď. Měly by hlubiny oceánů, o nichž toho lidstvo stále ví docela málo zůstat nedotčeným prostředím jednou pro vždy, nebo jde o další zdroj strategických surovin, který se dříve či později ukáže jako nepostradatelný?
ČLÁNKY DO MAILU