„Někdo přichází s jasným podnikatelským plánem, jiný má jen nápad a vůbec neví, kde začít. Někdo řeší založení firmy, jiný už má firmu několik let a potřebuje dát do pořádku účetnictví, daně nebo zaměstnance. Každý začátek je jiný,“ říká úspěšná podnikatelka na místě redakci Euro.cz.
V hlavním městě Švýcarska, které vzhledem ke své velikosti jako hlavní vůbec nevypadá, žije již 18 let. Jak přitom sama vzpomíná, přivedla ji sem touha zažít vlastní americký, totiž švýcarský sen.
Vše začalo ještě před maturitou na brigádě v jednom olomouckém baru, když jí jeden z místních štamgastů nabídl možnost jiné, mnohem lépe placené brigády v zahraničí u jeho sestry. Napoprvé odmítla, po zdárném složení zkoušky dospělosti se už ale příliš přemlouvat nenechala. Nasedla do autobusu a vydala se na zkušenou v naději, že si během nadcházejících tří měsíců přijde na pěkné peníze.
Ze snové brigády, kdy si během 18 hodin strávených za barem měla týdně vydělat dva tisíce švýcarských franků, se vzápětí vyklubala hotová noční můra. Odpracovaných hodin byl takřka čtyřnásobek, zatímco peněz bylo po odečtení nájmu, stravování a dalších položek podstatně méně.
Že by bylo nejlepší se vrátit domů do Česka, si říkala dlouhých sedm let. Vlastní ego jí to nicméně nedovolilo. „Nechtěla jsem se vracet k rodičům s tím, že jsem tady nasekala vysoké dluhy a že ve výsledku mám ještě míň peněz, než s kolika jsem odjížděla,“ přiznává nyní už s úsměvem.
Postupně si našla jinou práci, začala se učit jazyk, umořovat zmíněný dluh a celkově Švýcarsku lépe rozumět: „Nebylo to snadné, tím spíš když mě celou dobu drželi tak trochu v izolaci. Časem jsem ale začala více a více chápat, na co všechno mám v rámci zdejšího systému právo a nárok. Nechala jsem si udělat splátkový kalendář, poradila se na úřadech a začala na tom pracovat. Ten původní dluh byl přitom opravdu velký, nějakých 22 tisíc franků.“
Zpočátku prý Švýcarsko nesnášela. Pak ale pochopila, že je to spíše vinou oné osoby, která jí brigádu zařizovala. Nakonec se proto rozhodla, že v zemi zůstane natrvalo, načež se jí tam podařilo vybudovat i vlastní společnost, jež má zajistit, aby to ostatní Češi, kteří zde chtějí podnikat, měli o poznání snazší než ona sama. „S1 Solutions vzniklo proto, aby člověk nemusel hledat pět různých odborníků. Chceme být pro podnikatele pomocnou rukou, která mně samotné na začátku tolik chyběla,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Euro.cz
Povězte mi, Petro, v čem vy osobně spatřujete za ty roky, co zde žijete a podnikáte, největší legislativní rozdíly, co se zakládaní firem týče? Myšleno ve srovnání s Českem…
Ve Švýcarsku je podle mě největší rozdíl v tom, že člověk nemůže jednoduše přenést český model podnikání sem a očekávat, že bude fungovat stejně. Švýcarsko má vlastní pravidla, která se navíc v některých oblastech liší kanton od kantonu.
Samotné založení firmy přitom nemusí být složité. Například u živnosti (Einzelfirma) není potřeba žádný minimální kapitál a její založení je poměrně jednoduché. U GmbH (společnost s ručením omezeným) je minimální základní kapitál 20 tisíc švýcarských franků, zatímco u AG (akciová společnost) je to 100 tisíc. Zároveň platí, že alespoň 50 tisíc franků musí být splaceno už při založení.
To, co bývá pro Čechy složitější, je pochopení toho, co všechno následuje – daně, sociální odvody, účetnictví, zaměstnanci, pojištění nebo komunikace s jednotlivými úřady.Právě tady podle mě vzniká nejvíc chyb.
A to je také důvod, proč S1 Solutions nevnímám jen jako firmu, která někomu „založí jinou firmu“. Snažíme se podnikatele provést celým začátkem tak, aby už od prvního dne podnikal správně.
Obejde se zde člověk (zakladatel) bez znalosti němčiny, nebo vůbec?
Ano, obejde. Ale otázka je, jak pohodlně a jak rychle.
Ve Švýcarsku můžete dělat byznys i bez němčiny, zvlášť pokud působíte v mezinárodním prostředí. Zároveň ale záleží na tom, v jakém regionu podnikáte a s kým obchodujete. Švýcarsko je specifické právě svou jazykovou rozmanitostí – na federální úrovni jsou úředními jazyky němčina, francouzština a italština, zatímco rétorománština má poněkud zvláštní postavení, protože jí mluví jen asi 1,5 procenta obyvatel.
Takže bych podnikatelům neříkala, že bez němčiny to nejde. Spíš to vidím tak, že to jde i bez němčiny, ale je dobré mít někoho, kdo umí „švýcarsky”. A tím nemyslím jen jazyk. Mám na mysli znalost místních pravidel, úřadů a toho, jak věci fungují v praxi. To je přesně ta mezera, kterou se S1 Solutions snaží vyplnit.
Ještě se zastavme u těch jazyků. Není to trochu na obtíž, když se v každé části země mluví jinak?
Na první pohled by člověk řekl, že ano. Ve skutečnosti si ale myslím, že je to jedna z věcí, která Švýcarsko velmi dobře charakterizuje.
Čtyři národní jazyky nejsou jen administrativní komplikace. Vytvořily prostředí, kde jsou lidé zvyklí fungovat vedle sebe s určitými rozdíly. Na federální úrovni se legislativa a oficiální komunikace připravují v těch třech úředních jazycích, o kterých jsem mluvila – němčině, francouzštině a italštině. Což pro podnikatele pochopitelně znamená, že musí přemýšlet regionálně. Jinak budete komunikovat se zákazníkem v Curychu a jinak v Ženevě. Ale právě tato různorodost podle mě zároveň otevírá obrovské množství příležitostí.
Jací jsou Švýcaři jako zákazníci a obchodní partneři? Na čem si potrpí?
Švýcaři jsou podle mé zkušenosti velmi nároční, ale zároveň velmi féroví. Potrpí si především na spolehlivosti, přesnosti a kvalitě. Když něco slíbíte, očekává se, že to dodržíte, a ideálně ještě o něco lépe, než jste slíbili.
Velmi důležitá je také důvěra. Často se říká, že Švýcaři jsou odměření, ale já bych to tak úplně neřekla. Spíš si člověka nejdřív potřebují „ověřit“. Když zjistí, že jste spolehlivý partner, spolupráce může trvat roky.
České firmy mají podle mě jednu velkou výhodu – umí být velmi flexibilní a kreativní. Jen je zapotřebí tuto flexibilitu nepřevést do švýcarského prostředí jako chaos. Tady musí být kreativita doplněná strukturou.
V čem se Česko může z hlediska zdejšího podnikatelského prostředí inspirovat? V čem Švýcaři vynikají, na co mají největší talent?
Myslím, že bychom se mohli inspirovat především jejich dlouhodobým přemýšlením. Švýcaři nejsou typicky národ „rychlých zisků“. Hodně přemýšlejí nad tím, jestli věc bude fungovat i za pět nebo deset let.
Velkou hodnotu má také důvěra, stabilita a předvídatelnost. Když se domluvíte na podmínkách, očekáváte, že budou platit. A podnikatel díky tomu může mnohem lépe plánovat.
Na druhou stranu bych ale neřekla, že jsou Švýcaři ve všem lepší. Češi mají obrovskou výhodu v kreativitě, rychlosti a schopnosti hledat řešení, když něco nejde. Ideální by podle mě byla kombinace obojího, tedy česká podnikavost a švýcarská systematičnost.
Takže když to vezmeme naopak, je to právě ona kreativita, kterou se zase Švýcaři mohou inspirovat u nás?
Určitě ano. A taky odvaha. Češi jsou podle mě velmi podnikaví a často se nebojí zkoušet nové věci, které ještě nikdo před nimi neudělal. Také máme dobrou schopnost improvizovat. Když něco nejde podle plánu, Čech často řekne: „Dobře, tak vymyslíme jinou cestu.“ Ve Švýcarsku je všechno více strukturované, což je obrovská výhoda, ale někdy může chybět právě určitá spontánnost.
A právě proto simyslím, že české firmy mají ve Švýcarsku obrovský potenciál. Jen musí pochopit, že nestačí být levnější. Musí ukázat kvalitu, spolehlivost a přidanou hodnotu.
Jaký je o Švýcarsko ze strany český firem zájem? Jak moc velkou překážku pro ně představuje skutečnost, že země není součástí EU?
Zájem je podle mé zkušenosti velký a určitě ho vnímáme i u našich klientů. Švýcarsko má pro české firmy obrovskou přitažlivost. Je to stabilní trh s vysokou kupní silou a zároveň trh, kde jsou zákazníci ochotni zaplatit za kvalitu.
To, že Švýcarsko není členem EU, samozřejmě představuje určitou administrativní překážku, neznamená to ale, že je pro české firmy uzavřené. Země má s EU řadu bilaterálních dohod, které výrazně usnadňují vzájemné ekonomické vztahy a v řadě oblastí snižují obchodní bariéry.
Podle mě je největší chyba českých firem právě to, že se švýcarského trhu zaleknou ještě dříve, než na něj vůbec vstoupí. Není to jednoduchý trh, ale rozhodně není nedostupný.
Jak zdejší podnikatelské prostředí ovlivní nedávné odmítnutí populačního limitu?
Myslím, že je důležité oddělit politickou debatu o velikosti populace od praktických potřeb ekonomiky. Švýcarsko má velmi silnou ekonomiku, ale zároveň potřebuje kvalifikované pracovníky. A právě nedostatek lidí v některých profesích je něco, co firmy řeší už dnes.
Letos v červnu Švýcaři odmítli iniciativu „Keine 10-Millionen-Schweiz!“ poměrem 55 ku 45. Jedním z argumentů proti byla právě obava, že omezení migrace by mohlo zkomplikovat přístup firem ke kvalifikované pracovní síle. Pro podnikatele to podle mě znamená především určitou kontinuitu. Švýcarsko vyslalo signál, že nechce řešit populační růst způsobem, který by zásadně ohrozil pracovní trh a ekonomické fungování země.
Mohla by takováto přímá demokracie, kterou je Švýcarsko proslulé, fungovat i u nás? Jak by se tím podle vás české podnikatelské prostředí proměnilo?
Tohle je podle mě velmi těžká otázka, protože přímá demokracie není jen jeden nástroj, který můžete jednoduše přenést z jedné země do druhé. Ve Švýcarsku je součástí systému dlouhodobě a lidé jsou na něj zvyklí. Referenda a lidové iniciativy jsou tady běžnou součástí politického života. Podnikatelé se tak zároveň musí smířit s tím, že některé věci, které by jinde rozhodla vláda nebo parlament, mohou být předmětem veřejného hlasování.
Kdybychom něco podobného zavedli v Česku, určitě by to změnilo způsob, jakým politici i firmy komunikují s veřejností. Ale nejsem si jistá, jestli bychom měli kopírovat švýcarský model. Myslím, že bychom se měli inspirovat principem větší odpovědnosti lidí za rozhodování, ale zároveň respektovat vlastní politickou a společenskou realitu.
Co jsem tak pochopil, když jsem se bavil s dalšími českými byznysmeny, jejichž firmy podnikají ve Švýcarsku, tak klíčem k úspěchu v této zemi je vytrvat. Než člověk uzavře byznys, trvá to mnohdy i několik let. Souhlasíte?
S tím souhlasím. A myslím, že právě očekávání rychlého výsledku je jedna z věcí, na kterých české firmy ve Švýcarsku často narazí. Neřekla bych, že každý obchod trvá roky, ale pokud chcete ve Švýcarsku vybudovat opravdu stabilní firmu a dlouhodobé vztahy, musíte být připraveni investovat čas do budování důvěry.
Švýcar vás potřebuje poznat. Potřebuje vidět, že jste spolehliví, že dodržujete termíny a že vaše kvalita není náhoda. Osobně bych to celé přirovnala k švýcarským hodinkám – není důležité být první, důležité je fungovat přesně a dlouhodobě.
O Švýcarsku je známo, že zde mají vysoké mzdy, ale zároveň vysoké životní náklady. Jaká je tedy realita zdejšího života?
Tohle je otázka, na kterou podle mě neexistuje jedna univerzální odpověď. Ano, švýcarské mzdy jsou vysoké, ale vysoké jsou, jak říkáte, také náklady na bydlení, zdravotní pojištění, služby nebo některé potraviny.
Zároveň platí, že není správné dívat se pouze na to, kolik co stojí. Důležitá je celková kupní síla a také kvalita života. Hodně záleží na tom, kde člověk žije, jaké má příjmy, jestli má děti, kolik platí za bydlení a jaký životní standard si nastaví. Každá rodina má pochopitelně úplně jinou matematiku.
A jak se žije ve Švýcarsku vám osobně? Co vidíte jako největší přidanou hodnotu života zde, a co byste naopak nejraději změnila?
Ve Švýcarsku žiju už 18 let, takže ho samozřejmě vnímám jinak než někdo, kdo sem přijde na pár měsíců. Největší přidanou hodnotou je pro mě určitě stabilita a bezpečí. Člověk má pocit, že věci mají svůj řád a že systém obecně funguje. To je podle mě obrovská hodnota nejen pro osobní život, ale i pro podnikání. Zároveň se mi líbí důraz na kvalitu života – příroda, bezpečnost, čistota, fungující infrastruktura a celková předvídatelnost.
A co bych změnila? Asi bych si přála trochu více spontaneity a otevřenosti. Švýcarsko je skvělé právě tím, jak je systematické, ale někdy může být až příliš opatrné a pomalé. Zároveň po těch letech vím, že právě tenhle systém má svůj důvod a že některé věci, které nám zpočátku připadají zbytečně komplikované, mají ve výsledku svůj smysl.
ČLÁNKY DO MAILU