Právě zde se každoročně vyprodukuje 3,5 milionu tun zeleniny, od rajčat přes okurky, papriky, cukety až po lilky. To vše stačí k nasycení půl miliardy lidí a generuje obrat větší než tři miliardy eur (téměř 74 miliard korun).
„Je to největší monument na planetě věnovaný produkci potravin, ale zároveň i místo zaměřené na inovace a rozvoj, kde se testují nové postupy umožňující stabilní dodávky bez ohledu na sezónu,“ cituje deník The Guardian Guadalupe López Díazovou z experimentálního centra Fundación Tecnova, podle níž právě tato kombinace průmyslu a zemědělství dělá z oblasti unikátní fenomén.
Jde o udržitelnou technologickou revoluci zaměřenou na produkci kvalitních potravin s menší spotřebou vody a energie a s vyšší odolností vůči klimatickým změnám. Zároveň zdůrazňuje, že k proměně zdejší krajiny přispěly zásadně i podnikatelský duch a flexibilita místních farmářů.
Od pouště k zemědělskému zázraku
Zmíněný ekonomický zázrak začal v roce 1963 na suchém poloostrově Campo de Dalías, a to navzdory skutečnosti, že šlo o jednu z nejchudších oblastí Evropy. Farmáři zde tehdy začali chránit plodiny jednoduchými plastovými skleníky, přičemž brzy zjistili, že poskytují nejen ochranu před větrem, ale také rozptylují světlo, udržují teplo a vlhkost, takže umožňují kontrolu mikroklimatu.
To spolu s kapénkovou závlahou, biologickou ochranou rostlin a genetickým výzkumem vedlo k vyšším výnosům a umožnilo zvýšit počet sklizní, dokonce i v zimě. Oblast se tak proměnila v centrum intenzivního zemědělství s laboratořemi, školami i výzkumnými centry. Nechybí zde ani balicí a distribuční firmy.
Produkty z jihu Španělska se vyvážejí do celého světa, zejména do severní Evropy. Region se tak stal klíčovým článkem kontinentálního potravinového řetězce. Jeho úspěch je výsledkem kombinace inovací, infrastruktury a mezinárodního obchodu, jež z původně strádající oblasti vytvořila jeden z nejvýznamnějších zemědělských regionů Evropy.
Model pro řešení globálních problémů
Španělské „moře plastu“, jak se místu někdy říká, dnes podle odborníků slouží jako model pro řešení globálních problémů. Oblast produkuje čerstvé a zdravé potraviny po celý rok za přísných environmentálních standardů, s využitím pokročilých technologií a minimální spotřebou vody.
Pěstování zeleniny ve skleníku na jihu Španělska
„Dnes, kdy planeta čelí výzvám, jak nasytit rostoucí populaci a zároveň chránit přírodní zdroje, představuje Almería živou laboratoř jejich řešení,“ konstatuje technička odsolovací stanice společnosti Acuamed Patricia Baldan Cruzová a dodává, že jejich zařízení patří k největším v Evropě.
K udržitelnosti a dalšímu růstu regionu pak přispívá i zdejší škola Escuela Agraria de Vícar, kde se stovky studentů učí zásady moderní zemědělské techniky a připravují se na budoucnost. Ta bude podle expertů založena i na umělé inteligenci, internetu věcí a pokročilých senzorech, přičemž významnou roli budou hrát též agrovoltaické systémy, biokompozity a odolné druhy plodin.
Stinné stránky intenzivního pěstování
Model takto intenzivního pěstování má i své stinné stránky. Patří k nim mimo jiné pracovní podmínky více než 70 tisíc zahraničních dělníků, kteří pocházejí převážně z Maroka a subsaharské Afriky.
I když mnozí žijí ve městech s plnou infrastrukturou, realita není pro všechny stejná. Řada pracovníků je špatně placena a někteří musí bydlet v provizorních domech poblíž skleníků. Tato sociální nerovnost ukazuje limity jinak úspěšného systému, bez jejího řešení nicméně o plné udržitelnosti mluvit nelze.
Dalším problémem je nakládání s odpady. Přestože se až 85 procent plastu recykluje, stále dochází k nelegálnímu skládkování. Budoucnost regionu tak závisí na schopnosti vypořádat se s těmito environmentálními nedostatky stejně efektivně, jako se podařilo vybudovat samotný systém.
