Má-li se lidstvo v dohledné skutečně vydat prozkoumávat i vzdálenější části vesmíru, je nutné vedle technologií, které toto umožní, vyřešit minimálně ještě jednu zcela zásadní otázku, a sice jak udržet lidské tělo v kosmu dlouhodobě funkční. Život na Měsíci představuje pro každý orgán obrovskou zátěž, jelikož astronauti jsou vystaveni řadě stresorů. Patří mezi ně například nízká gravitace zhruba na úrovni jedné šestiny té zemské, extrémní teplotní výkyvy, toxický měsíční prach, izolace, narušený spánkový rytmus a dlouhodobé uzavření v omezeném prostoru.
Navíc se posádky na rozdíl od lidí nacházejících se na nízké oběžné dráze pohybují převážně mimo ochranné magnetické pole Země, což zvyšuje dávky radiace. Ta může poškozovat DNA, narušovat imunitní systém a ovlivňovat mozek i kardiovaskulární soustavu. Snížená gravitace zároveň zásadně mění způsob, jakým v těle proudí krev a další tekutiny, v důsledku čehož může narušit zásobování mozku nejen krví samotnou, nýbrž i glukózou a kyslíkem, což zase zvyšuje náchylnost k neurologickým a cévním poruchám.
Zákeřná zdravotní rizika
Abychom výše popsaným rizikům správně porozuměli, je nutné nahlížet na lidské tělo jako celek, tedy jak spolu v podmínkách vesmíru fungují mozek, srdce, cévy, svaly, kosti, imunitní systém i metabolismus. I malé narušení v jednom systému se totiž může řetězově projevit v těch ostatních. Kromě toho řada fyziologických změn vzniká nenápadně.
Astronauti se mohou cítit dobře, zatímco v těle vznikají komplikace, které se projeví až po několika měsících či dokonce letech. Právě proto NASA klade ve své strategii programu Artemis velký důraz na dlouhodobé sledování fyziologického stavu členů kosmických posádek a minimalizaci zdravotních rizik, uvádí web ScienceAlert.
Jak ochránit astronauty?
Dobrou zprávou je, že lidské tělo je velmi přizpůsobivé. Výzvu nicméně představuje způsob, jak tuto adaptaci řídit bezpečně a udržitelně. Zásadní jsou všechna protiopatření na ochranu zdraví astronautů – jako klíčové se ukazují pohyb a cvičení. Například na Mezinárodní vesmírné stanici jím účastníci kosmické mise ve snaze udržet si svaly, hustotu kostí i kondici srdce tráví zhruba dvě hodiny denně. Na Měsíci bude ovšem nutné cvičební systémy přizpůsobit nižší gravitaci.
Velkou roli hraje rovněž výživa, protože ovlivňuje stav kostí, svalů, imunitu i reakci organismu na radiaci. Stále větší důraz se proto bude klást na individuálně přizpůsobené jídelníčky namísto univerzálního řešení. A zkoumá se i možnost umělé gravitace – například pomocí centrifug, které by mohly krátkodobě zvýšit zatížení těla a stabilizovat kardiovaskulární i nervové funkce. Zatím jde však pouze o experimentální přístup.
Již zmíněná ochrana před radiací pak bude kombinovat více vrstev, od stínění habitatů třeba měsíční půdou, přes varovné systémy před slunečními bouřemi až po operační postupy, které omezí expozici. Klíčové je, aby tato opatření byla preventivní a aby kontinuální sledování zdravotního stavu pomocí senzorů a analýzy dat umožnilo zasáhnout včas, než se malé problémy rozrostou.
Budoucí test lidstva
Dlouhodobý pobyt na Měsíci, až k němu dojde, bude bezpochyby fascinující, ale zároveň extrémně náročný. Představa obrazu Země nad tichým horizontem nebo práce pod stále černou oblohou je dozajista velice lákavá, samotná realita nicméně už tolik komfortní nebude – půjde o náročný test naší biologie a schopnosti přežít mimo Zemi.
Tedy jinými slovy, zásadní krok k tomu stát se skutečně „kosmickým druhem“ učiníme teprve poté, co se naučíme udržet člověka zdravého, odolného a výkonného na lunárním povrchu. Program Artemis dokazuje, že vesmírný průzkum už není o krátkodobém hrdinství, ale především o udržitelnosti, přizpůsobivosti a hlubším porozumění sobě samým. Zároveň otevírá dveře tomu, abychom se při hledání způsobu, jak pobývat na Měsíci, dozvěděli stejně mnoho o životě na Zemi jako o naší budoucnosti mimo ni, dodává Science Alert.
