Výroba obalů dlouhou dobu patřila mezi poměrně nenápadná odvětví, kterým mimo samotných firem a jejich zákazníků širší veřejnost nevěnovala téměř žádnou pozornost. To se ale v poslední době změnilo hlavně díky novému evropskému nařízení PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation), jež má zavést jednotná pravidla pro obaly napříč všemi státy Evropské unie.
Cílem legislativy je především obaly zmenšit, a tím omezit množství odpadu, zvýšit míru recyklace a zajistit lepší dostupnost informací o použitých materiálech. A zatímco část výrobců upozorňuje na zvýšení administrativní zátěže a nákladů, jiní vnímají novou regulaci spíše jako pokračování dlouhodobých trendů.
Do druhé skupiny patří třeba Martin Hejl, šéf společnosti THIMM, která se zabývá výrobou papírových obalů z vlnité lepenky. Podle něj si implementace PPWR nevyžádala žádné zásadní změny v konstrukci ani ve výrobě samotných produktů. Firma se totiž tématům, které nařízení řeší, věnuje už řadu let. „Optimalizaci velikosti krabic, tak aby transportní obaly nebyly zbytečně velké, jsme se zákazníky řešili dlouhodobě. Stejně tak jsme mnoho let snižovali gramáž papíru a snažili se omezovat nadbytečný materiál, což vede ke značným finančním úsporám,“ vysvětluje pro Euro.cz.
Cena použitého papíru dnes představuje přibližně 55 až 60 procent celkové ceny obalu, přičemž právě proto výrobci dlouhodobě a z vlastní iniciativy hledají způsoby, jak jeho spotřebu zmenšit. Stejným směrem se navíc vydávají i samotní producenti papíru, kteří postupně snižují gramáž materiálu a zefektivňují výrobu. Z tohoto pohledu tedy PPWR podle Hejla nepřineslo nic revolučního. Za významnější změnu zavedenou evropským nařízením považuje jen větší důraz na sdílení informací o obalech a jejich materiálu, a také o uhlíkové stopě.
„My s tím potíže nemáme, protože jsme se na tuto oblast připravovali dlouhodobě a většinu potřebných dat jsme zákazníkům poskytovali už dříve kvůli různým jiným předpisům. Třeba pro menší firmy, které se této oblasti dosud příliš nevěnovaly, ale může být PPWR příležitostí k větší digitalizaci. Ideální je například umístit na každou krabici vlastní QR kód. Díky němu se do cloudového systému v rámci digitálního pasu produktu uloží všechny informace, které mohou potřebovat zákazníci, kontrolní orgány nebo sami spotřebitelé,“ uvádí manažer.
Ke zdražení kvůli PPWR nedojde
V souvislosti s PPWR se často objevují obavy z růstu cen obalů. Hejl však podobné scénáře nepovažuje za příliš pravděpodobné, protože i předchozí investice firmy do úsporných technologií, jako bylo například LED osvětlení nebo čistička odpadních vod, se nakonec z dlouhodobého hlediska ukázaly jako ekonomicky smysluplné. Podobně by to tedy mělo být i v kontextu nového evropského nařízení.
„Dnes kolem PPWR panuje poměrně velká hysterie ohledně toho, jak bude fungovat a kdo všechno změny zaplatí. Myslím si ale, že je to přehnané. Nevidím důvod, proč by mělo nařízení samo o sobě zdražit naše krabice. Ceny obalů obvykle rostou kvůli vyšším cenám energií, růstu mezd nebo nedostatku některých surovin, jak jsme to zažili například během pandemie covidu,“ říká.
Celkově proto v THIMMu nevnímají PPWR coby překážku, ale spíše jako logické pokračování trendu směřujícího k efektivnějšímu využívání zdrojů a úsporám materiálu i financí. Podle Hejla je přitom už nyní obalový průmysl pracující s papírem z hlediska udržitelnosti ve velmi dobré pozici: „V našem oboru je standardem využívat papír ze zodpovědně obhospodařovaných lesů, takže když se les vytěží, je následně obnovován novou výsadbou. Dobře funguje i systém sběru a třídění papíru, takže se ho dnes v Evropě recykluje více než 90 procent. Z tohoto pohledu považuji celý systém za velmi šetrný k životnímu prostředí.“
Nová lepenka šetří papír i náklady na dopravu
Snahu THIMMu o snižování spotřeby materiálu dokládá mimo jiné vývoj nového typu úsporné vlnité lepenky, jejíž princip spočívá ve změně profilu vlny, která tvoří nosnou část materiálu. „Když se na ni podíváte z boku, uvidíte papírovou vlnu. Právě její tvar dodává materiálu pevnost a odolnost proti stlačení. Dlouhodobě se používaly lepenky s danými výškami vlny, my jsme ale zjistili, že v některých případech můžeme použít nižší vlnu, aniž by to negativně ovlivnilo funkčnost a nosnost obalu,“ konstatuje Hejl.
Vývoj této novinky trval asi jeden rok, přičemž nejvíce času zabrala výroba válců, které vytvářejí profil vlnité lepenky a určují její výšku. Výsledkem práce odborníků ze středočeských Všetat je tenčí lepenka, která spotřebuje méně materiálu a zároveň umožňuje efektivnější logistiku. Na jednu paletu se totiž vejde více kusů obalového materiálu, což snižuje náklady na přepravu.
Přesvědčit zákazníky o tom, že tenčí materiál nabídne stejnou funkčnost jako dosavadní řešení, bylo samozřejmě v některých případech trochu složitější. Firma proto kladla důraz na praktické testování a ověřování v reálném provozu. „U každé novinky se na začátku objevují určité obavy. Zákazníci chtějí vidět výpočty, výsledky testů a ideálně i reference z praxe. Výhodou našeho oboru každopádně je, že nejprve vyrábíme vzorky, které si zákazníci sami vyzkoušejí – zabalí do nich své produkty, odešlou je běžnou distribuční cestou a ověří si, jak si obal vede v reálných podmínkách,“ zmiňuje šéf THIMMu.
Kromě praktických testů firma nosnost a odolnost obalů dokládá také zkouškami v certifikovaných laboratořích. Součástí procesu zavádění nových lepenek je pak rovněž ověření jejich kompatibility s automatickými balicími linkami a robotickými systémy zákazníků. Cílem společnosti přitom je odstranit veškeré pochybnosti ještě před spuštěním sériové výroby.
I v obalovém průmyslu se inovuje nepřetržitě
Zájem o moderní a úsporná řešení, jako je třeba výše popsaná lepenka, je podle Hejla velký. V současnosti novinka tvoří už přibližně deset procent veškeré produkce firmy, jejíž roční obrat mimochodem dosahuje zhruba dvou miliard korun.
„Tam, kde to bylo technicky i ekonomicky možné, jsme novou lepenku už z velké části prosadili. Přesto si myslím, že díky novým regulacím i snahám o úspory bude její význam nadále růst. Očekávám tedy, že podíl nové lepenky na naší produkci se v následujících letech zdvojnásobí,“ předpovídá manažer.
Jeho odhad potvrzuje i vývoj na obalovém trhu v posledních letech. Zatímco dříve se průměrná gramáž třívrstvé vlnité lepenky pohybovala mezi 400 a 550 gramy na metr čtvereční, dnes je v segmentu lehkých retailových obalů standard obvykle mezi 120 a 140 gramy. A pokud jde o nový typ lepenky, ten dokonce váží už jen pouhých 60 gramů na metr.
Z toho podle Hejla jasně vyplývá, že inovace jsou důležitou a dlouhodobou součástí obalového průmyslu. Za téměř tři desetiletí působení v oboru si ostatně nepamatuje jediný rok, kdy by se neobjevila nová technologie, konstrukční vylepšení nebo významný pokrok v digitalizaci. Tedy řečeno jinak, přestože se o obalovém průmyslu jako o technologicky vyspělém odvětví příliš často nemluví, bezpochyby jím je: „V našich závodech pracují designéři a konstruktéři s CAD systémy, intenzivně se věnujeme automatizaci a robotizaci a využíváme řadu pokročilých technologií. I díky tomu je dnes obalový průmysl v mnoha ohledech typickým příkladem průmyslu 4.0.“
Nanotechnologie i automatizace
Bude možné hmotnost lepenky snižovat ještě víc? Sám Hejl je v tomto ohledu optimistou, potenciál vidí například ve využití nanotechnologií. Značný prostor pro zlepšení ale stále nabízí i současné materiály, jelikož by šlo nahradit třeba klasickou třívrstvou lepenku složenou z papírů o vyšší gramáži obalem s větším počtem tenčích a lehčích vrstev. Takové řešení může v některých případech nabídnout srovnatelné vlastnosti při výrazně nižší spotřebě materiálu. Vždy je však nutné pečlivě posoudit požadovanou nosnost a konkrétní způsob využití obalu.
Klíčovou roli v budoucích zlepšeních budou podle dle jeho názoru hrát také papírny a dodavatelé výrobních technologií. Lehčí papíry jsou totiž citlivější na zpracování, takže mnohdy vyžadují nové výrobní postupy i modernější stroje.
Kromě toho bude zásadní rovněž automatizace a digitalizace celého výrobního procesu. I na ni se THIMM zaměřuje už mnoho let, a to především proto, aby už jeho zaměstnanci nemuseli dělat fyzicky náročné a opakující se činnosti. Dnes je tedy většina výrobního procesu od vstupu materiálu až po finální obal automatizovaná nebo robotizovaná. Digitalizace navíc poskytuje detailní přehled o jednotlivých procesech a umožňuje průběžně hledat další možnosti jejich optimalizace.
AI zastává „zbytečnou“ práci
Součástí technologických novinek v THIMMu je v posledních letech i umělá inteligence, kterou firma zapojuje do různých činností. Třeba jeden z hlavních strojů na výrobu vlnité lepenky, jehož hodnota dosahuje přibližně čtvrt miliardy korun, je vybaven zhruba čtyřmi tisíci senzory. Ty během výroby nepřetržitě sledují teplotu, provozní parametry i výslednou kvalitu produktu. AI pak všechna tato data automaticky použije ke zefektivnění produkce a ke zvýšení kvality obalů.
„Pokud se stejný typ zakázky opakuje například za měsíc, stroj už ví, jaké nastavení se v minulosti osvědčilo a dokáže na těchto zkušenostech stavět. Jinými slovy se průběžně učí a sám zlepšuje své výsledky,“ popisuje Hejl.
Umělá inteligence se navíc ve Všetatech neuplatňuje jenom ve výrobě. Společnost ji využívá také v administrativních a obchodních procesech, kde dokáže výrazně urychlit práci s velkým množstvím dat. Typickým příkladem je příprava cenových nabídek.
Dříve bylo při poptávce na různé objemy výroby nutné zapojit konstruktéry a technology, kteří pro zákazníky připravovali několik variant kalkulací. Protože ale firma ročně vyrobí přibližně 140 milionů metrů čtverečních vlnité lepenky (což odpovídá zhruba 280 až 300 milionům krabic), znamenalo ruční zpracování nabídek značnou časovou zátěž. Dnes už to tedy má na starosti právě umělá inteligence, která dokáže analyzovat výrobní parametry i historické náklady podobných zakázek, přičemž na jejich základě automaticky vytvoří cenový odhad.
Přínos AI každopádně spočívá i v tom, že zaměstnanci nemusí věnovat čas kalkulacím, jež se nakonec nikdy nepromění v reálnou zakázku. „Ročně se u nás vytvářejí desítky tisíc cenových kalkulací, z nichž se ve skutečnosti využije jen malá část. Pro zaměstnance bylo frustrující věnovat tolik času práci, která následně přišla vniveč. Právě v podobných činnostech, které lidé vnímají jako rutinní nebo málo smysluplné, vidím jeden z největších přínosů umělé inteligence. Pomáhá uvolnit kapacity pro práci, kde je lidská odbornost a zkušenost skutečně nenahraditelná,“ uzavírá Hejl.
