K novému zjištění výzkumníci dospěli při pokusech na tanách obecných. Ty sice svým zjevem připomínají spíše veverku, ve skutečnosti jde ale o savce příbuzné primátům – i proto mají jejich oči s lidským zrakem více společného než například oči myší, takže jsou pro výzkum poruch tohoto orgánu daleko vhodnější. Pokud se zmíněné výsledky potvrdí i v dalších studiích, mohla by být cestou k prevenci krátkozrakosti pouhá změna prostředí, v němž naše oči fungují již od dětství, uvádí web Popular Mechanics.
Význam nového objevu je o to větší, vezme-li člověk v úvahu, že zmíněná vada se rychle šíří po celém světě. Podle autorů studie, která vyšla v recenzovaném časopise Cell Reports Medicine, prý dokonce lidstvo čeká „boom krátkozrakosti“. Tou dnes trpí necelé tři miliardy lidí, avšak za další zhruba čtvrt století by se jejich počet mohl zvýšit až na pět. A k jejímu nárůstu přispívá právě prostředí, v němž žijeme.
Někde mezi fialovou a modrou
Krátkozrakost obvykle vzniká už v dětství. Podle týmu vědců z Cincinnati Children’s Hospital, který tvořili především dětští oční lékaři, se „typicky rodíme dalekozrací“. Během prvních let života se pak oči rychle přizpůsobují a za běžných okolností se vyvinou do tvaru, jenž umožňuje ostré vidění na blízko i do dálky. Pokud ale podněty, na které oči reagují, nejsou vyvážené, může se oko dál prodlužovat. Na blízko pak vidí ostře, zatímco vzdálené objekty rozmazaně.
Stejný mechanismus mají i zkoumaní savci. Vědci jim proto na jedno oko nasadili čočku vyvolávající krátkozrakost, zatímco druhé nechali pro porovnání vyvíjet normálně. Následně sledovali, které vlnové délky světla oční čočkou procházejí.
Při dřívějších pokusech na myších bylo zjištěno, že rozvoji krátkozrakosti pomáhá bránit ultrafialové záření, tedy světlo s vlnovou délkou pod 400 nanometrů (což je v případě lidského zraku přibližná hranice pro zachování správného vidění) ležící mimo viditelné spektrum. U zkoumaných savců ale vědci našli podobný vzorec těsně nad touto hranicí, někde mezi 435 a 440 nanometry. Jde o indigovou část viditelného spektra, jež se nachází mezi fialovou a modrou.
Aby vědci své pozorování ověřili, přidali k širokospektrálnímu bílému světlu také světlo indigové. Načež zjistili, že se krátkozrakost u zvířat nerozvinula. Doplnění této vlnové délky zcela potlačilo refrakční změnu, přičemž výsledkem byly oči téměř identické s těmi kontrolními. Současně došlo k odstranění nadměrného prodlužování oční osy způsobeného vyvolanou poruchou oka.
Stačí upravit žárovky
Dosavadní výsledky naznačují, že stejný mechanismus by mohl fungovat i u lidí. Přímý experiment na člověku ale není možný, protože záměrně vyvolávat vadu u dětí a experimentovat s jejich zrakem by nebylo etické.
Řešením každopádně může být zvýšení podílu této vlnové délky v běžných zářivkách a LED světlech, jež se používají například ve školách a na veřejných místech a v nichž je zastoupena velmi málo. Podobný princip se ostatně uplatňuje třeba u pitné vody, do níž se přidává fluorid, nebo v případně kuchyňské soli, která bývá doplňována o jód.
ČLÁNKY DO MAILU