Ukončí tak současný stav, kdy si regulaci nastavovaly jednotlivé školy samy ve svých řádech. S digitálními technologiemi však budou smět žáci i nadále pracovat při výuce podle pokynů učitele, ale nebudou je moci používat během přestávek.
Za změnou stojí český premiér Andrej Babiš a ministr školství Robert Plaga, kteří argumentují tím, že mobily děti ve školách rozptylují a zhoršují jejich schopnost soustředit se. Podle zastánců omezení navíc telefony komplikují vztahy mezi žáky, přispívají ke konfliktům a mohou mít negativní vliv na duševní pohodu dětí, navíc mohou negativně ovlivnit rozvoj úzkostných a depresivních stavů. Část odborníků ale upozorňuje, že plošné opatření samo o sobě nemusí přinést lepší výsledky ani vyřešit problémy spojené s digitálními návyky.
Zkušenost z Náchoda
Základní škola T. G. Masaryka v Náchodě patří mezi zařízení, které podobné pravidlo zavedly již před dvěma lety s cílem zlepšit školní klima. Po příchodu do budovy žáci telefony vypnou a uloží do aktovek, kde zůstávají po celou dobu výuky, včetně přestávek a pohybu v prostorách školy. Výjimku mají jen děti, které zařízení potřebují ze zdravotních důvodů. Přesto si ředitelka Radka Lokvencová myslí, že je lepší nechat toto rozhodnutí na jednotlivých zařízeních, podle konkrétní situace.
„Než jsme toto opatření zavedli, probírali jsme to na poradách. Když jsme došli ke shodě, oznámili jsme rozhodnutí rodičům a ptali jsme se na jejich názor. Většina z nich to přivítala a podpořila nás. Po této diskusi jsme vše probírali i s našimi žáky a vysvětlovali jsme jim důvody,“ uvádí pro Euro.cz Lokvencová s tím, že pravidlo začalo fungovat téměř bez problémů, výrazně se snížil počet kázeňských přestupků a zlepšily se vztahy mezi žáky.
Problémy před jeho zavedením podle ní nespočívaly jen ve vyrušování během hodin, ale také v chování o přestávkách. Žáci mobily používali k hraní her, opisování, kontrole sociálních sítí nebo nahrávali spolužáky i učitele, docházelo i ke konfliktům mezi spolužáky. Po změně se situace výrazně proměnila.
„Žáci se nyní daleko víc spolu baví, hrají deskové hry, sedí spolu a diskutují v odpočinkových zónách, někteří jsou více aktivní a hrají stolní fotbal, dokonce se spolu i učí a připravují na další hodinu,“ popisuje Lokvencová a dodává, že je také důležité děti učit, jak nové technologie bezpečně používat.
Dobrý sluha a ne zlý pán
S tím, že je plošný zákaz správným krokem, nesouhlasí i ředitel ScioŠkoly v pražských Stodůlkách Lukáš Rak. „V tomto ohledu lze souhlasit s dětským ombudsmanem, že jde o zbytečný zákaz, protože školy si již nyní mohly otázku používání mobilů řídit samy. Každá z nich tak měla svou strategii, jak s tím u dětí pracovat,“ uvádí pro naši redakci Rak, podle něhož je v dnešní době úkolem vzdělávacích zařízení ukázat dětem, jak s elektronikou pracovat, aby byla dobrým sluhou a ne zlým pánem.
Obává se také, že zákaz problém jen přesune jinam, protože dalších minimálně osm hodin tráví dítě v bdělém stavu mimo vzdělávací zařízení. Z jeho zkušeností také vyplývá, že tam, kde došlo omezení užívání mobilů, děti přicházely později do výuky, protože venku na lavičce hrály na mobilech hry. Jako účinnější cestu proto vidí prevenci, vzdělávání a zapojení samotných žáků.
Aspoň tak to dělají ve ScioŠkole. S tématem pracují, realizovali například projekty na téma závislost, jak se projevuje a jak se jí bránit. Téma mobilních telefonů také využili při výuce o mozku a spánku, v matematice zase žáci počítali, jakou část dne stráví u elektroniky. Je to i časté téma třídnických hodin.
„Mimochodem velká část dětí si sama uvědomuje nebezpečí elektroniky. Když jsme pracovali na projektu ‚Co je to štěstí?‘, mnoho žáků v něm reflektovalo, že velkou hrozbou je právě elektronika, která bere osobní kontakt. Představa, že ve škole jsou zástupy závisláků, je tak podle mě lichá,“ domnívá se Rak.
Pozornost pod kontrolou
Podle Kateřiny Půbalové z Katedry manažerské psychologie a sociologie Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze má určité omezení mobilů své opodstatnění. Zároveň ale nelze očekávat, že samotný zákaz vyřeší všechny problémy spojené s technologiemi. „Telefon je mimořádně účinný nástroj k přepínání pozornosti. Nabízí sociální komunikaci, zábavu a rychlou odměnu právě ve chvíli, kdy výuka vyžaduje soustředění, odložení okamžitého uspokojení a práci s méně atraktivním úkolem,“ vysvětluje.
Z pohledu vývojové psychologie je ale podle jejích slov určitá míra vnější regulace rozumná, protože děti ještě nemají plně rozvinutou schopnost ovládat impulzy. Navíc schopnost plánovat a udržet pozornost se výrazně rozvíjí zejména mezi desátým a patnáctým rokem a k úrovni typické pro dospělé se přibližuje až v pozdní adolescenci, tedy na konci povinné školní docházky.
Současně ale upozorňuje, že samotný zákaz automaticky neznamená lepší známky nebo duševní zdraví. Záleží především na tom, jakým způsobem děti technologie používají a jakou podporu dostávají od školy i rodiny. Za důležité proto považuje kombinovat jasná pravidla s výukou digitální seberegulace a kyberbezpečnosti a pracovat s dětmi na tom, aby se naučily zvládat emoce bez použití digitálních berliček.
„V českém prostředí navíc nezačínáme od nuly. Podle dat MŠMT měla už v květnu 2026 používání telefonů nějakým způsobem formálně upravena většina škol. Potom je přínos zákona ve sjednocení a právní ochraně spíše učitelů při vyjednávání s žáky a bohužel i jejich rodiči,“ doplňuje Půbalová.
Co ukazuje Evropa
Podobnou debatu řeší také další evropské země, příklady najdeme hlavně u těch severských. Ve Finsku například funguje centrálně nastavený rámec, který ale ponechává školám prostor upravit konkrétní pravidla podle vlastních podmínek. Norsko pracuje více s věkovým odstupňováním a zapojením rodičů, zatímco Dánsko přenáší zákonnou povinnost na školské a rodičovské rady, které mají stanovit pravidla pro vzdělávací a volnočasová zařízení. Navíc na školních sítích blokují weby bez vzdělávacího významu, včetně sociálních sítí, her či streamovacích platforem.
„Nejpřísnější je v tomto ohledu Švédsko, které zákaz teprve zavádí od začátku tohoto školního roku. Tam se počítá se zavedením beztechnologického režimu ve školách a školních volnočasových zařízeních. Zařízení mají být dětem odebrána na začátku dne a vrácena až po skončení výuky. Výjimku mají žáci, kteří zařízení potřebují jako podpůrnou pomůcku,“ uzavírá Půbalová.
ČLÁNKY DO MAILU