Když se chce, tak to jde. Čtyři obce spojily síly a postavily školu připomínající univerzitní kampus, uvnitř nechybí ani les

Architekti stavbu koncipovali jako prostor, který má podporovat současné způsoby výuky a zároveň fungovat jako přirozené centrum celého mikroregionu. Záměrně proto neleží v historickém centru žádné ze zmíněných municipalit, ale je s nimi propojen bezpečnými pěšími a cyklistickými stezkami a současně vytváří prostor, jenž neslouží jen během vyučování. Kampus může být zázemím pro sport, kroužky, setkávání nebo další aktivity.

Takové řešení ukazuje, že spojení menších škol do jednoho většího celku nemusí znamenat ztrátu identity jednotlivých obcí. Naopak může vzniknout centrum, které region propojí a nabídne mu kvalitnější veřejný prostor. Areál je proto rozvržen tak, aby doprava a servisní provoz zůstaly na okraji, zatímco uvnitř vznikl chráněný prostor celé vzdělávací budovy a na východní straně sportovní krajina s oválem a hřišti.

Přečtěte si také:

Od rodinných domů k městským čtvrtím. Velké dřevostavby se prosazují v Evropě čím víc a díky změně legislativy vznikají i v Česku

Návrh vzešel z mezinárodní architektonické soutěže jakožto společné dílo kanadského studia Pelletier de Fontenay a českého ateliéru SOA architekti, který se dlouhodobě věnuje návrhům staveb pro vzdělávání a má za sebou několik vskutku vydařených realizací. Jednou z nich byla například základní škola Amos v Psárech a Dolních Jirčanech, dále to jsou třeba školy Maple Bear v Brně a Olomouci, dostavba Deutsche Schule Prag či nový pavilon ZŠ Řevnice.

Na několika dalších navíc ateliér pracuje i v těchto měsících, jak pro Euro.cz uvedl Štefan Šulek, který se na Lošbatesu rovněž podílel. Podle jeho slov je škola pro každého architekta výzva, neboť jde o komplexní projekt spojující administrativní zázemí, gastroprovoz a prostory pro výuku. Nejnovější projekt nabízí učitelům multifunkční nástroj pro jejich práci a dětem přehledné, bezpečné a inspirativní prostředí, jehož součástí je pohyb, práce v různě velkých skupinách i pravidelné využívání venkovních prostor.

Čtyři propojené, ale zároveň oddělené celky

Základní koncept architekti popisují jako otevřený „lesní klášter“. Prstenec školy propojuje jednotlivé části a zároveň obklopuje velkorysé centrální nádvoří – koneckonců na takovém půdorysu skutečné kláštery vždy vznikaly. Tento ovšem zcela uzavřený není, rohy a nároží fungují jako přirozené vstupy i přechody mezi interiérem a okolní krajinou. Budova je nízká, dvoupodlažní a horizontálně členěná, aby přirozeně zapadla mezi okolní rodinné domy. Nepůsobí tak jako mohutný monolit.

Centrální dvůr vychází z představy „lesa uvnitř budovy“, kde vznikla chráněná herní krajina plná zeleně, která nabízí prostor pro pohyb, hry i klid a odpočinek. Zároveň umožňuje venkovní výuku. Zeleň zde není pouze dekorací, ale pracuje se stínem, orientací a mikroklimatem celého objektu, takže se stává součástí každodenního života školy.

Přečtěte si také:

Hravá architektura pro nejmenší. Nové školky dokazují, že prostor, kde děti objevují svět, může být krásný, bezpečný i chytrý

Samotná budova je rozdělená do čtyř vzájemně propojených, leč jasně čitelných celků: společného a veřejnějšího zázemí s aulou, jídelnou a družinou, částí pro první i druhý stupeň a tělocvičny. Tyto světy jsou sice oddělené, ale spojuje je prstenec, který slouží jako hlavní komunikační osa. Součástí kampusu je také základní umělecká škola a v zázemí druhého stupně pak multifunkční prostor pro experimentální a projektovou výuku přírodních věd, techniky, technologií a matematiky.

Smyčka bez slepých uliček

Klíčovým motivem pro pohyb po škole je spojitá smyčka bez slepých uliček. Prostor tak umožňuje přirozený pohyb a vytváří plynulé přechody mezi učením, odpočinkem, setkáváním a pohybem. Prstenec a jeho rozšíření proto nejsou jen komunikací mezi třídami, fungují jako výuková krajina, kde lze pracovat samostatně, v malých skupinách i společně.

Důležitá je též variabilita, proto systém otočných stěn a akustických závěsů spolu s volným nábytkem umožňuje prostor rychle přeuspořádat. Mohou tak vznikat klidná místa pro soustředění, prostory pro týmovou práci, malé improvizované učebny nebo otevřenější plochy pro prezentace a společné aktivity, přičemž záleží jen na dětech a jejich vyučujících, které prostředí pro daný typ výuky zvolí.

Přečtěte si také:

Evropa má první 3D tištěnou školu. Vznikla v ukrajinském Lvově kvůli náporu žáků z vysídlených oblastí a může se stát vzorovým projektem

Škola je zároveň navržena tak, aby ji šlo využít i jako zázemí pro širší komunitu, aniž by bylo nutné zpřístupnit celý objekt. Veřejné a poloveřejné části mohou fungovat v samostatném režimu a v definovaných časech. Jasně nastavené vstupy a kontrolované vazby oddělují chráněný prostor dětí od částí, kde se tou dobou nacházejí jiní.

S důrazem na udržitelnost

Projekt není zajímavý pouze dispozicí, nýbrž i rozlohou a řešením. Budova zabírá více než pět tisíc metrů čtverečních a nabízí téměř dvojnásobek užitné plochy. Tvoří ji především železobeton a dřevo, část střech pokrývá vegetace a je navržená v pasivním energetickém standardu, přičemž vytápění zajišťují především tepelná čerpadla vzduch–voda v nízkoteplotním teplovodním systému.

Významnou roli hraje také hospodaření s dešťovou vodou. Ta se nejprve zadržuje ve vegetačních plochách včetně střech a její přebytek je sveden do podzemní akumulační nádrže v atriu, jež slouží k zálivce zeleně a zároveň jako zdroj vody pro splachování toalet a úklid. Další přebytek řeší retenční objekty a regulovaný odtok.

To vše doplňuje střešní fotovoltaická elektrárna dimenzovaná primárně pro vlastní spotřebu objektu. Přebytečná energie se přednostně využívá pro ohřev teplé vody a akumulaci tepla a teprve poté se předává do distribuční sítě.