V nejvyšších patrech společenské a finanční elity se rýsuje nový etalon prestiže a moci – superjachta. Nejde přitom jen o luxusní hračku pro volné chvíle, ale o plovoucí impérium, které kombinuje soukromí, technologii a okázalost. Kdo už má vlastní ostrov, tryskáč i vilu v Toskánsku či na francouzské Riviéře nebo ho nudí i ty nejpřepychovější hotely světa, ten dnes investuje stovky milionů dolarů do plavidel, která připomínají spíš plovoucí pětihvězdičkové resorty než lodě.
Pandemie popohnala trend, jenž je na vzestupu už řadu let – superjachty se staví větší, dražší a vybavenější než kdy dřív, nabízejí dům, kancelář, wellness, únikový bunkr i party scénu v jednom. A zatímco nejbohatší lidé světa hledají nezávislost a soukromí na otevřeném moři, loděnice od Itálie po Turecko zažívají zlaté časy.
Celosvětový rozmach
Ačkoliv žádná oficiální globální klasifikace neexistuje, server BBC píše, že dle odborného magazínu Boat International je superjachta „luxusní, soukromě vlastněná loď o délce 24 metrů nebo více, která má profesionální posádku“. Dnes už se ale objevují i takové, jež o mnoho přesahují i 100metrovou délku.
Podle výše zmíněného magazínu nastal boom prodejů již během a po covidu, protože luxusní hotely byly téměř všude zavřené, a tak si místo toho bohatí lidé začali pořizovat právě tato moderní přepychová plavidla. V roce 2022 bylo po celém světě postaveno nebo objednáno 1 024 nových superjachet, což představuje 25procentní meziroční nárůst. Tehdy šlo o historický rekord, který však byl překonán hned v následujícím roce, kdy toto číslo vzrostlo na 1 203 kusů.
„Po pandemii lidé začali vnímat své superjachty jako bezpečné ostrovy pro sebe i své blízké,“ komentuje aktuální trend spolumajitelka italské rodinné loděnice Amer Barbara Armerio. Miliardáři si podle ní začali ještě více vážit vlastního soukromí a nezávislosti, čemuž přizpůsobili i své požadavky. Trendem se tak stala plavidla s ještě většími okny, větším venkovním prostorem a snadnějším přístupem k moři.
V poslední době se také věnuje stále více pozornosti dopadu na mořské ekosystémy. V reakci na to výrobci a majitelé jachet zavádějí ekologické postupy, jako jsou hybridní pohonné systémy, solární panely a komplexní řešení pro nakládání s odpady, aby se snížila ekologická stopa těchto lodí.
Čím větší, tím lepší
Zatímco celkový počet stavěných nebo objednaných superjachet má letos mírně klesnout na 1 138 kusů, jejich průměrná velikost se neustále zvyšuje. Podle Boat International je aktuálně ve výstavbě 61 lodí delších než 76 metrů, přičemž v loňském roce bylo takových plavidel pouze pětapadesát. Počet jachet s délkou mezi 46 až 60 metry se zvýšil na 175 z předchozích 159 kusů, naopak prodeje těch nejmenších, jejichž délka se pohybuje mezi 24 až 27 metry, klesly z 321 na 286 lodí. „Je zřejmé, že většina nových klientů, kteří se objevili už během pandemie, teď přechází na stále větší plavidla,“ říká Armerio.
Podle šéfredaktora zmíněného časopisu Stewarta Campbella jsou dnešní lodní architekti a designéři velice vynalézaví a snaží se využít disponibilní prostor na maximum. Výjimkou tak nejsou superjachty, na nichž člověk nalezne vše od heliportů přes kina a posilovny až po kosmetické salony nebo sauny. Vnitřní prostory navíc mnohdy připomínají paláce, které si nezadají s těmi skutečnými. Na jejich vybavení se podílejí renomované firmy, mezi něž patří třeba i čeští skláři z Lasvitu nebo Preciosy Lighting.
Astronomické sumy
Jak by se dalo předpokládat, ceny těchto plovoucích paláců jsou extrémně vysoké. Za menší novou loď může její budoucí majitel zaplatit až 36 milionů eur (téměř 900 milionů korun), zatímco taková 105metrová jachta se vším představitelným vybavením stojí i více než osminásobek (přes 7,3 miliardy korun). Tím ovšem výdaje nekončí, je třeba připočítat rovněž náklady na posádku, provoz, údržbu, kotvicí místo, pohonné hmoty, pojištění a tak podobně.
Polovina všech superjachet se v současné době staví v Itálii, přičemž zdejší loděnice pracují na lodích o celkové délce 22 195 metrů. Například v roce 2023 vydělali tito stavitelé rekordních 8,3 miliardy eur (zhruba 205 miliard korun). Za apeninskou zemí následují loděnice z Turecka, dále pak z Nizozemska, Spojeného království, Tchaj-wanu, Německa, USA a Číny.
Italští stavitelé lodí těží z rozsáhlé sítě místních řemeslníků, protože v zemi je k dispozici vše potřebné. „Naše loděnice vyrábí jen několik těch nejkvalitnějších jachet ročně, jde o mistrovská díla s jedinečnými detaily,“ pyšní se Armerio a doplňuje, že třeba mramor na vybavení dovážejí do sídla firma v Ligurii z toskánských lomů.
Většina majitelů superjachet pochází ze Spojených států, roste ale i počet kupců z Turecka, Indonésie a Mexika, jejichž ekonomiky jsou na vzestupu. Naopak prodeje do Ruska výrazně poklesly kvůli sankcím po invazi na Ukrajinu. Mezi nejznámější majitele těch nejluxusnějších jachet se počítají třeba technologičtí magnáti jako zakladatel Amazonu Jeff Bezos či majitel společnosti Meta Mark Zuckerberg. Opomenou nicméně nelze ani ruské oligarchy v čele s Romanem Abramovičem nebo evropskou šlechtu a arabské královské rody z Abú Dhabí a Ománu.
