Přiznávám zcela otevřeně: z paluby soukromého tryskáče v letové hladině 450, tedy necelých 14 kilometrů nad mořem, směřujícího z Floridy do Česka píšu článek poprvé v životě. Z reproduktoru za mým ramenem Mark Knopfler z Dire Straits zrovna zpívá o tom, jak těžký je život „stěhováka“, protože na rozdíl od rockových hvězd, které umí jen hrát na kytaru, jemu nikdo nic zadarmo nedá.
Na palubě letounu Embraer Phenom 300E v letové hladině 450
Co je na tom pravdy, nevím. Zato vím, že na této kožené sedačce v krémové barvě s karbonovým lemováním po stranách by to jakékoliv rockové hvězdě náramně slušelo, protože tahle „voňavka“ jménem Embraer Phenom 300E, kterou si posádka českého Elio Jetu v Melbourne nedaleko Orlanda právě vyzvedla, je pro takové lidi doslova dělaná.
Ostatně, jak mi CEO společnosti Karel Průša, jenž sedí hned naproti mně, potvrzuje, tu a tam podobnou sortu lidí doopravdy „vozí“. Stejně jako piloty formule 1, byznysmeny, miliardáře i milionáře. No a když už jsme u těch milionů… Pár, respektive pár stovek jich na Floridě v tamním sídle brazilského Embraeru zůstalo. A zdaleka ne naposledy.
Šedobílý elegán
Embraerů létají po světě stovky. Jenom v Elio Jetu mají nyní k dispozici už tři. A další by měly brzy následovat. Letoun je schopen pobrat až devět cestujících, ačkoliv obvykle se na palubě nacházejí tři čtyři, přibližuje Průša. Vzápětí dodává, že co se poměru cena/výkon týče, lepší letadlo v dané kategorii podle něj na trhu v současnosti neexistuje.
„Výhodou Phenomu jsou bezesporu jeho relativně nízké provozní náklady. V rámci Evropy, na kterou se zaměřujeme především, doletí všude tam, kam potřebujeme, respektive kam potřebují naši klienti. Typický let trvá v průměru dvě hodiny a dvacet minut, a to tahle ,éčková třístovka‘ bez problému zvládne. Navíc má moderní design, optimální velikost kabiny – zejména s ohledem na fakt, že většinou vezeme tři, nanejvýš čtyři cestující –, toaletu, klimatizaci, bohatý palubní entertainment a palubu, která je oproti konkurenčním letadlům o poznání tišší,“ vyjmenovává zakladatel Elio Jetu.
Tenhle konkrétní šedobílý krasavec s imatrikulací OK-ELB, jenž v době psaní tohoto článku absolvuje svůj první skutečný let (a hned přes Atlantik), vyšel českého dopravce v přepočtu na více než čtvrt miliardy korun. „Aktuálně máme ve flotile již tři phenomy. Každý ročně, když se nic nepokazí, nalétá 1 250 hodin. Náš výnos na jednu letovou hodinu se pohybuje ve středních jednotkách tisíc eur. Roční tržby se počítají ve středních stovkách milionů korun a meziročně rostou ruku v ruce s rozšiřující se flotilou,“ míní Průša. Teď se ale ještě na chvíli vraťme zpátky na slunnou Floridu.
Pět dní, šest lidí, a spousta věcí k řešení
Pořízení nového letadla není jen tak. Koneckonců kupujete stroj za stovky milionů, od něhož očekáváte, že vám ještě mnohem víc vydělá. A proto si dáváte zatraceně záležet, abyste si jej přebrali přesně v takovém stavu, v jakém jste chtěli a na jakém jste byli s výrobcem domluveni.
V rámci seriálu Na vlastní kůži se členové redakce Euro.cz vydávají na zajímavá místa a zkoušejí všední i nevšední činnosti, které rozhodně stojí za to, aby se o nich vzápětí se svými čtenáři podělili. Máte-li pro nás také nějaký dobrý tip, napište nám na redakce@euro.cz.
Samotné přebrání je proces na několik dní. A zdaleka nezahrnuje jen piloty, kteří letadlo „přeletí domů“. Celkem se nás na východ USA dostavilo sedm. Tým Elio Jetu tvořili vedle Průši ještě kapitán Marek Hajný a první důstojník Petr Vopršál. Současně s nimi zde byli i compliance manažer společnosti a mechanik. A také zástupce českého Úřadu pro civilní letectví (ÚCL), jehož úkolem bylo dohlédnout na to, že vše „papírově sedí“ i na české, respektive evropské předpisy, jež se od těch amerických mohou v určitých věcech odlišovat.
„Abychom mohli nové letadlo zařadit do flotily, musí splňovat všechny technické i provozní podmínky pro létání v obchodní dopravě. To samozřejmě kontroluje ÚCL. Protože je ale tohle náš v pořadí už třetí Phenom, je to mnohem snazší, než kdybychom si pořizovali stroj nějakého jiného typu,“ vysvětluje Průša.
Veškeré formality, jako je zápis do leteckého rejstříku, integrace databáze s mapami, pojištění, zajištění údržby a její program, handlingové smlouvy, provozní příručka a podobně, se pak začínají řešit, totiž vyřizovat zhruba dva měsíce před předávkou. Přibližně o další měsíc později se ladí detaily samotného předání, přičemž není neobvyklé, ba naopak je ve skutečnosti docela běžné, že finální termín doručení se dopravce dozvídá jen asi dva nebo tři týdny dopředu. „Na místě se už pak řeší spíše technické aspekty. Zajímá nás, jestli je letadlo vyrobené v souladu s typovým certifikátem a jestli na něm nechybí nic z toho, na čem jsme byli domluveni,“ dodává majitel Elio Jetu, podle kterého tato část předávky obvykle zabere den a půl.
Půlka týmu byla na Floridě od pondělí. Spolu s lidmi z Embraeru provedli takzvaný delivery flight, tedy let, během něhož byla demonstrována funkčnost všech kontrolních prvků letadla i jeho avioniky. Poté následovalo vylaďovaní posledních neduhů: „Šlo v zásadě jen o malé drobnosti designového charakteru, které se podařilo hned odstranit. Také jsme měnili pár prvků v kabině pro cestující a nechali seštelovat dvířka od předního podvozku. Takže opravdu nic dramatického.“ Následně přišla na řadu administrativa.
Převzetí nového letounu je několikadenní proces
„Během třetího dne se zpravidla převádí vlastnické právo a doplatí se zbytek kupní ceny. To v našem oboru znamená obvykle posledních 25 procent celkové částky, protože většinu peněz musíte hradit dopředu. Což na druhou stranu může spoustu firem diskvalifikovat, jelikož banka vám na tyto účely peníze spíš nepůjčí, takže musíte mít dostatek vlastních prostředků. Ale jak říkám, tak to v business aviation zkrátka chodí,“ zdůrazňuje Průša.
V hangáru se vrata netrhla
Za celý loňský rok Embraer svým zákazníkům doručil 155 byzjetů. Což dělá v průměru tři tryskáče za týden. Zároveň z toho plyne, že poslední březnový týden, kdy si svůj nový letoun na Floridě přebíral i Elio Jet, byl v tomto ohledu mimořádně plodný, neboť s podobnými úmysly sem kromě nás přijelo ještě asi pět dalších posádek. Tedy jinými slovy, vypadalo to tu spíše jako na leteckém veletrhu – oba hangáry Embraeru byly plné a člověk nevěděl, který z letounů má obdivovat dřív.
Aktuální nabídka brazilského výrobce tvoří kromě „třístovkového“ Phenomu ještě stroje Phenom 100EX, Praetor 500E a Praetor 600E. Letouny, jež provozuje i česká společnost, jsou přitom podle údajů Asociace výrobců všeobecného letectví (GAMA), na které se Embraer v tiskové zprávě odkazuje, vůbec neprodávanějšími stroji ve své kategorii, a to již dlouhých 14 let po sobě. „Phenom 300E nadále dominuje kategorii Light Jet, protože má přesně to, co zákazník nejvíc oceňuje: bezkonkurenční výkon a pokročilé technologie a nabízí neopakovatelný uživatelský zážitek,“ shrnuje Michael Amalfitano, prezident a výkonný ředitel divize Embraer Executive Jets.
Jen v loňském roce se podařilo Brazilcům dodat zákazníkům hned 72 kusů tohoto letounu, čímž se jejich globální flotila navýšila na více než 900 strojů. K vidění jsou přitom v celkem 70 zemích světa.
Každé jedno letadlo je samozřejmě svým způsobem unikát – platí zde ono osvědčené, že „sto lidí, sto chutí“, jež by se v tomto případě možná dalo přeformulovat na „sto zákazníků, sto designů“. Nejnovější přírůstek do flotily Elio Jetu je laděn do decentní, leč možná o to působivější bílošedé kombinace. Žádné křiklavé prvky byste na něm, na rozdíl od některých jiných tryskáčů, jež jsme měli možnost na letišti v Melbourne zahlédnout, nenašli. Ale tím rozhodně nechceme nikoho odsuzovat, protože proti gustu…
Fakt, že je OK-ELB elegán každým coulem, platí jak při pohledu zvenčí, tak zevnitř. O komfortních kožených sedačkách v krémové barvě, v nichž tato reportáž vznikala, již řeč byla. Opomenout nicméně nelze ani líbivý černý bar v přední části kabiny či další interiérové prvky, včetně stylového nadhlavního panelu, kde pasažér nalezne všechny nezbytné informace týkající se letu, sklápěcích stolků, na které se s přehledem vejdou i dva notebooky najednou, či šedých, a hlavně na dotek příjemných polštářů.
„Kromě toho cestující ocení palubní satelitní telefon, internet, velká okna, ze kterých je dobře vidět a která jsou větší, než jaké naleznete na jiných letounech této třídy – a pak již zmíněný entertainment systém. Co se sedaček týče, ty jsou polohovatelné a dají se vyklopit tak, aby si lidé sedící uprostřed kabiny mohli povídat z očí do očí, i když sedí přes uličku,“ doplňuje Průša.
Na viděnou za tři čtvrtě roku!
Všechny malé i ještě menší detaily na letounu vychytány, administrativa ke spokojenosti zástupce ÚCL zdárně dokončena, zbrusu nový phenom natankován „po špunty“, můžeme letět. I když vlastně nač ten spěch? Uzavření každého takto významného obchodu by nebylo kompletní bez řádné ceremonie. A na tu si v USA vždy dávají zatraceně záležet.
V pátek dopoledne se proto celý tým Elio Jetu a lidé z Embraeru sešli v jednom z hangárů, který se mezitím proměnil takřka k nepoznání. Jedna jeho část byla zaměřena především na potěšení chuťových buněk, ta druhá sloužila k potěšení oka. Phenom byl slavnostně nasvícen, před jeho dveře se položil červený koberec a následně se všichni shromáždili kolem, aby si slavnostně připili sklenkou skvělého šampaňského značky Dom Pérignon.
Těsně před odletem se uskutečnila slavnostní ceremonie
„Děkujeme, uvidíme se brzy,“ loučí se Průša se zástupci Embraeru chvíli před tím, než nastoupíme do letadla a vydáme se na zhruba jedenáctihodinovou cestu do Prahy. Nejsou to žádná planá slova, další dva letouny, v pořadí již čtvrtý a pátý, jsou totiž, jak bylo naznačeno, už dávno objednány, přičemž první z nich by si česká společnost měla opět zde v Melbourne na Floridě přebrat nejspíš hned zkraje příštího roku.
„Dnes se na dodání nových Phenomů čeká v průměru dva a půl roku, takže je potřeba vše řešit s hodně velkým předstihem. Výhledově uvažujeme i o dalším rozšiřování, což ale bude samozřejmě záviset především na tom, jak se nám bude byznys postupně rozjíždět a zda budeme schopni takovéto dealy financovat,“ uzavírá pilot a zakladatel Elio Jetu.
