Délka pracovního poměru sama o sobě o kariérním posunu příliš nevypovídá. V technologiích nebo marketingu je běžné častější střídání zaměstnavatelů, zatímco ve financích či managementu se zkušenosti i důvěra budují déle. HR specialisté tedy v tomto směru dávají jen obecná doporučení.
„Záleží na typu pozice a oboru. (Střídat zaměstnavatele) dva až tři roky na jedné pozici mi přijde poměrně často. Za ideální považuji tři až pět let,“ uvádí Zuzana Paulová, odbornice v oblasti HR a CEO společnosti myHeRoes.
Nejde jen o profesní zaměření
Experti zdůrazňují, že člověk na začátku profesní dráhy se bude na učinění dalšího kariérního kroku vždy dívat jinak než profesionál s dlouholetou praxí. Mladší zaměstnanci častěji zkoušejí různé role, zatímco zkušenější pracovníci se většinou zaměřují na dlouhodobý rozvoj nebo možnost dotáhnout výsledky své práce.
Podle Martiny Machové, HR ředitelky Pluxee ČR, proto nemá smysl odchod spojovat s konkrétním počtem odpracovaných let. „Obecně bych změnu práce nevázala na to, že už uplynulo pět let. Podstatnější je otázka, zda má člověk stále kam růst, učí se nové věci a práce mu dává to, co od ní v dané životní fázi očekává,“ vysvětluje proEuro.cz.
Finanční odměna jako hlavní lákadlo
Přechod k jinému zaměstnavateli může přinést vyšší mzdu nebo rychlejší postup na seniorskou pozici. Honza Klusoň, CEO a spoluzakladatel společnosti TRIBEE, ale upozorňuje, že finanční podmínky by neměly být jediným kritériem. Podobný význam má podle něj kvalita vedení, možnosti dalšího rozvoje nebo firemní kultura.
„Rozhodovat se jen podle peněz je často velmi krátkozraké. Minimálně stejně důležité je i to, jestli vás vede někdo, kdo vás posouvá dál, rozvíjí, a jak je nastavená firemní kultura,“ říká.
Nový profesní impuls navíc nemusí automaticky znamenat odchod z firmy. Přinést ho může i přesun na jinou pozici nebo převzetí nové agendy u současného zaměstnavatele.
Někdy stačí změnit pracovní náplň
Ne vždy je nutné řešit nespokojenost odchodem. Pokud člověku vadí hlavně náplň práce, fungování týmu nebo chybějící prostor pro další posun, může se nejprve porozhlédnout uvnitř firmy. „Vždy je dobré zjistit, co a proč mi vadí, a to se nejprve snažit vyřešit. O problémech nebo pocitech nespokojenosti je vhodné komunikovat,“ doporučuje Paulová.
Pokud ale změna možná není a práce člověka dlouhodobě nenaplňuje, nemá podle Klusoně smysl zůstávat jen kvůli dobře vypadajícímu životopisu. Časté střídání zaměstnavatelů navíc podle něj firmy neřeší tolik jako dříve. „Osobně dnes obavy z job hoppingu vnímám čím dál méně. Mnohem horší je podle mě zůstat někde, kde jste ve stresu a nevyužíváte svůj potenciál, jen abyste na papíře působili stabilně,“ uzavírá spoluzakladatel TRIBEE.
ČLÁNKY DO MAILU