Před necelými sedmi lety došlo v Austrálii k nejhorším zaznamenaným požárům v dějinách. Událost, které se přezdívá Černé léto, zničila krajinu o rozloze 240 tisíc kilometrů čtverečních, což je více než trojnásobek Česka. V jejím důsledku navíc zemřelo 33 lidí a celkové materiální škody podle odhadů odborníků dosáhly zhruba sto miliard australských dolarů (asi 1,5 bilionu korun).
Nevídaná přírodní katastrofa byla pro Australany jasným budíčkem, díky němuž si uvědomili, že musí v boji proti vzniku a šíření rozsáhlých ohňů udělat více než dosud. Země tedy založila Výzkumné centrum pro lesní požáry, které se zabývá tím, jak lze moderní technologie, jako jsou satelity, drony a umělá inteligence, využít k lepší detekci požárů.
Třeba zmíněné drony v posledních letech zásadně změnily způsob, jakým se Austrálie vypořádává s požáry v buši. „Když hasičské posádky dorazí na místo požáru, rychle vyšlou dron, podívají se, kde všude oheň je a jak rychle postupuje. Díky získaným údajům pak mohou učinit lepší rozhodnutí o tom, kam přesně a zda vůbec vyslat velké hasičské vrtulníky nebo jiná letadla,“ řekl BBC Trent Curtin z Venkovské hasičské služby v australském státě Nový Jižní Wales.
Nejen hašení, ale i předvídání
Moderní technologie chtějí navíc experti z výzkumného centra propojit se znalostmi a zkušenostmi domorodých obyvatel. Takováto spolupráce probíhá například u projektu, který na základě satelitních snímků odhaluje riziková místa, kde se nachází „hořlavé palivo“, tedy suché listí, tráva, keře a kůra stromů.
Ne všechny oblasti vytipované satelitem jsou ale skutečně nebezpečné. Výzkumníci se tedy rozhodli využít poznatky domorodých obyvatel, kteří dané místo navštíví, a například podle barvy a vůně rostlin nebo stínů stromů následně určí pravděpodobnost toho, že v dané lokalitě skutečně vypukne požár.
„Výzkumníci měli všechna tato úžasná data, ale neexistoval žádný překlad toho, co skutečně znamenají v terénu, kvůli čemuž to bylo tak trochu zbytečné. Z pohledu domorodého obyvatelstva to ovšem rozhodně nebylo zbytečné. Byla to mapa, jež vás mohla provést krajinou, a pokud jste jí rozuměli, zavedla vás přímo na místo, které může brzy začít hořet,“ uvedl domorodec Adrian Webster.
Šéfka výzkumného centra Marta Yebraová pak potvrdila, že mezi satelitními daty a poznatky lidí, jako je Webster, existuje „pozoruhodná shoda“. To podle ní dokazuje velký přínos zkombinování domorodých znalostí se západní vědou. „Jednou z největších změn, které v řízení požárů buše vidíme, je posun od pouhé reakce na požáry k předvídání rizika a včasnému jednání. Čím dříve totiž dokážeme identifikovat riziko vzplanutí ohně, tím více možností následně mají hasiči,“ doplnila vědkyně.
Pomoci může třeba cílené vypalování porostů
Dlouholeté praxe domorodých Australanů využívá i další projekt centra pro lesní požáry, který počítá se zapalováním takzvaných chladných ohňů. To jsou malé kontrolované požáry, jež zabraňují tomu, aby se v nějaké oblasti nahromadilo větší množství hořlavého paliva, což by pak mohlo vést k mnohem rozsáhlejším požárům.
Domorodci tuto praxi podle odborníků využívají už zhruba 60 tisíc let. I dnes se tedy lidé jako Webster vydávají do buše vytipovat oblasti, v nichž by bylo vhodné vypalovat suchý porost. „Čím déle nějaké místo necháte bez zásahu, tím více paliva k hoření na něm zůstane, kvůli čemuž bude následný požár větší a mnohem hůře uhasitelný. Domorodí obyvatelé to vždy věděli, takže jsme zakládali chladné ohně nepřetržitě, tudíž už nezbývalo palivo pro rozsáhlé požáry,“ vysvětlil.
Podobný princip dlouhodobě využívají i australští hasiči, kteří u velkých požárů kontrolovaně zapalují některé okolní oblasti, aby se odstranila silně hořlavá vegetace a zabránilo se tak šíření „hlavního“ ohně. Přístup domorodců se ale liší v tom, že vybraná místa se cíleně zapalují za situace, kdy v okolí žádný rozsáhlý požár není, což může zabránit jeho vypuknutí.
Zásadní je také mezinárodní spolupráce
Využívání co největšího množství různých řešení v boji s rozsáhlými požáry je stále důležitější. Během letošního australského léta, jež trvá od prosince do února, má totiž přijít velmi silný jev El Niño, který s sebou velmi pravděpodobně přinese i extrémně suché a horké počasí, což jsou ideální podmínky pro vznik a šíření požárů. „Toto léto se připravujeme na něco, co by mohlo být mimořádně závažné,“ shrnul Jason Heffernan, šéf Hasičského úřadu v australském státě Victoria.
Podle zkušeného hasiče je za současné situace stále důležitější i mezinárodní výpomoc. Austrálie už tedy mnohokrát vyslala své speciální týmy určené pro boj s požáry v odlehlých oblastech do Spojených států či Kanady a tamní hasiči zase přijížděli pomáhat na nejmenší kontinent světa. Výhodou této spolupráce přitom je, že na obou světadílech probíhá letní období sucha v jiných částech roku, takže hasičské týmy opouštějí svou zemi právě tehdy, když je u nich riziko rozsáhlých požárů velmi nízké.
Při zahraničních misích si navíc hasiči mohou vyměňovat cenné zkušenosti. Zatímco v Kanadě dříve taktiku vypalování porostů před blížícím se požárem téměř nevyužívali, díky radám australských kolegů se nyní stává poměrně běžnou součástí rozsáhlejších hasicích operací.
A inspirovat by se samozřejmě mohla i Evropa, jelikož obzvláště jižněji položené státy letos trápí velmi závažné požáry. „Současné dění ve Španělsku bohužel není překvapivé, protože změna klimatu tam zvyšuje četnost extrémních požárů. Věřím ale, že Evropa by mohla těžit ze zkušeností Austrálie s hašením požárů a také s cíleným vypalováním porostů, což se tam dosud neděje,“ uzavřela Yebraová.
ČLÁNKY DO MAILU