Ve vinicích Vinařství Fučík dnes pracuje také otec jeho zakladatele. Je mu téměř osmdesát let a péče o révu je pro něj podle syna stále důležitou součástí života. Rodina se přitom podle genealogických dokumentů věnovala zemědělství na jižní Moravě už před třemi stoletími.
Fučíkův otec začínal s malým vinohradem a vínem pro vlastní potřebu. Po revoluci produkci rozšířil, později se ale opět vrátil k několika demižonům. Když hrozilo, že rodinná tradice skončí, rozhodl se jí ujmout syn, který do té doby strávil většinu profesního života v pražské advokacii.
„Původně jsem chtěl malé butikové vinařství, které uživí jednoho člověka. Dnes tatínka skoro v osmdesáti zaměstnávám jako vinohradníka.,“ říká Petr Fučík.
Mezi Prahou a Mikulovem
Zpočátku chtěl advokacii úplně opustit a naplno se přestěhovat do Mikulova. Nakonec ale zvolil kompromis. Část týdne tráví na jižní Moravě a část v Praze, takže se stále může věnovat oběma firmám. „Teď jsem rád, že to můžu kombinovat. Je to podle mě pěkné snoubení pražského intelektuálního života s tím vinařským venkovským,“ popisuje.
Advokát a vinař Petr Fučík
Řídit současně advokátní kancelář, vinařství, hotel a restauraci je podle něj možné pouze díky lidem, kterým může majitel svěřit každodenní provoz. „Vlastník nemusí být ve firmě nonstop, pokud má dobré manažery. Najít je ale není snadné, zvlášť v oboru hospitality,“ dodává.
Malé vinařství původní plán rychle přerostlo
Vinařství dnes hospodaří přibližně na sedmi hektarech vinic přímo v Mikulově a ročně vyrobí kolem 50 tisíc lahví. Fučík od začátku trval na tom, aby hrozny pocházely z místa, kde podnik sídlí. V době jeho začátků však bylo obtížné vinice v okolí koupit. Dnes se podle něj naopak prodávají desítky hektarů.
Zkušenosti z advokacie mu pomohly s obchodní a organizační stránkou firmy, nikoli však se samotnou výrobou. V začátcích proto spolupracoval se zkušeným enologem Pavlem Svobodou. „Je velký rozdíl mezi tím dělat víno doma v demižonech ve stovkách litrů nebo vyrábět ho v sudech a tancích v hektolitrech. Vinařina se navíc nedá naučit z knih. Každý rok je díky přírodě jiný a vy se stále učíte,“ vysvětluje.
Vinařství postupně uspělo také na mnoha soutěžích jako je Concours Mondial de Bruxelles, Oenoforum či Prague Wine Trophy. Přibližně 80 procent produkce nyní prodá přímo ve vinařství přes Hotel Ryzlink, Restauraci Ryzlink a degustace. Dostat se ve větším rozsahu do restaurací a vinoték je však díky klesající spotřebě vína stále obtížnější.
Statek určil rozsah projektu
V roce 2014 Fučík koupil starý statek pod Svatým kopečkem v Mikulově. A areál o rozloze přibližně dvou hektarů nabízel něco, co většině mikulovských penzionů a hotelů chybí – dostatek vlastního venkovního prostoru. Jednu část využil pro vinařství, další budovy postupně přestavěl na hotel a restauraci.
Při rekonstrukci se Fučík snažil zachovat původní charakter statku a znovu využít staré trámy i další materiály. Hotel vznikl zhruba tři roky po založení vinařství. Všechny peníze nechtěl investovat najednou, ani postupné rozšiřování se ale neobešlo bez zadlužení.
„Vedl jsem pohodlný život advokáta a najednou jsem si musel půjčit 30 milionů korun,“ vzpomíná. Vinařství a hotel na rozdíl od právních služeb vyžadovaly investiční peníze na budovy, výrobní technologie, vybavení pokojů či kuchyni. Jednotlivé části proto vznikaly postupně podle možností firmy a zájmu hostů.
Víno dává hotelu smysl
Ubytování dnes vytváří násobně vyšší tržby než samotná výroba vína. Fučík však oba provozy nepovažuje za oddělitelné. „Hotel je větší byznys. Bez vinařství by ale neměl kouzlo a nebylo by to tak romantické,“ tvrdí s tím, že víno odlišuje podnik od dalších ubytovacích zařízení v Mikulově a je důvodem, proč strávit v areálu více času.
Hosté mohou projít výrobou, ochutnat vzorky přímo ze sudu nebo si objednat soukromou degustaci. Jen během první poloviny letošního roku se jich podle majitele zúčastnily degustací a prohlídek vinařství zhruba čtyři tisíce lidí.
Roste zejména zájem o privátní degustace pro dvojice nebo malé skupiny. Ty nejsou pro vinařství jen samostatnou službou, ale také způsobem, jak zákazníkům vysvětlit rozdíly mezi odrůdami a ročníky a následně jim nabídnout konkrétní lahve.
Součástí areálu je také Restaurace Ryzlink vedená šéfkuchařkou Kamilou Král, která získala jednu čepici gastronomického průvodce Gault&Millau. Fučík se však nechce vydat cestou formálního fine diningu. „Jde mi o kvalitu za rozumnou cenu,“ říká. A dodává, že všechna vlastní vína restaurace nabízí také po skleničce a kromě vlastní vínovice zde neprodávají tvrdý alkohol.
Méně alkoholu, více zážitků
Vinařský sektor se v posledních letech potýká s dlouhodobým ústupem poptávky. Podle Mezinárodní organizace pro révu a víno klesla světová spotřeba mezi lety 2018 a 2025 přibližně o 14 procent. A proměňují se také preference mladších zákazníků, mezi nimiž roste zájem o vína bez alkoholu nebo s jeho nižším obsahem.
Dopady jsou patrné i na Moravě, kde podle Fučíka přibývají vinice a celé podniky nabízené k prodeji. Obává se proto nejen ekonomických důsledků, ale také změny podoby regionu. „Vinice jsou součástí kulturního dědictví a krajiny. Když zmizí, může tam místo nich růst řepka. Je to podobné jako s ovocnými sady, které také pomalu ubývají“ upozorňuje.
Jeho podnik se na klesající spotřebu nesnaží reagovat výrobou nealko vín. Místo toho propojuje víno s ubytováním, gastronomií, exkurzemi, kvízy a degustacemi. Zákazník může přijet na večeři nebo víkendový pobyt, poznat výrobu a další lahve si později objednat přes e-shop. Vinařství si tak vytváří vlastní cestu k zákazníkům a není odkázané pouze na restaurace či vinotéky.
Další velké rozšíření areálu nyní Fučík nechystá. Chce se soustředit na postupné zlepšování toho, co už vybudoval, a na hosty, kteří se do Mikulova opakovaně vracejí. „Každý rok se snažím něco vylepšit na hotelu i ve vinařství. Nic zásadního teď nechystáme. Děláme však každý rok všechno pro to, abychom vytvořili nejlepší víno našeho života,“ uzavírá.
ČLÁNKY DO MAILU