Loď Exxon Valdez vlastnila společnost Exxon (dnes ExxonMobil). Jednalo se o obrovské nákladní plavidlo, které přepravovalo velké množství ropy z aljašského ropného pole Prudhoe Bay do rafinérií ve Spojených státech. Uvádí se, že v okamžiku nehody se na palubě nacházelo přibližně 200 milionů litrů černého zlata.
Roli sehrála únava posádky i technický stav lodě
Samotný průběh havárie tankeru byl výsledkem několika na sebe navazujících událostí, k nimž došlo během jediné noci. Exxon Valdez vyplul 23. března 1989 z terminálu v přístavu Valdez a zamířil přes zmíněnou oblast Prince William Sound do otevřeného oceánu. Shodou okolností jde o trasu, která bývá velmi přísně kontrolována, protože se v ní nachází řada nebezpečných útesů.
Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty ImagesKrátce po vyplutí bylo plavidlo navedeno do hlavní plavební dráhy, která je považována za bezpečnou. V té době se však v oblasti nacházely ledové kry, jež se uvolnily z nedalekých ledovců. Aby se jim loď vyhnula, musela opustit plánovanou trasu a vydat se alternativní cestou. Nebyl to nijak neobvyklý postup, ale vyžadovalo to přesnou navigaci.
Kapitán Joseph Hazelwood po provedení tohoto manévru opustil můstek a řízení předal třetímu důstojníkovi Gregorymu Cousinsovi. Velitel pobřežní stráže admirál Paul Yost Jr. přitom později v rozhovoru pro deník Time uvedl, že: „Cousins byl kompetentní, ale nebyl technicky kvalifikovaný“.
Na můstku byl v tu dobu přítomen i kormidelník, jenže posádka byla podle pozdějších zjištění unavená a poddimenzovaná, takže její schopnost reagovat rychle a správně byla výrazně oslabena. Nutno rovněž podotknout, že se na tankeru nacházely radarové systémy, problém ovšem byl, že nebyly využívány v plném rozsahu (mimo jiné i kvůli jejich technickému stavu).
Pomalá reakce zavinila náraz do útesu
Po určité době bylo nutné vrátit loď zpět do původní plavební dráhy, aby se bezpečně vyhnula útesu Bligh Reef. Třetí důstojník však nesprávně vyhodnotil vzdálenost a čas potřebný k otočení tankeru. Kvůli pomalé reakci a nedostatečnému sledování navigačních přístrojů byl tak manévr zahájen příliš pozdě. Celou situaci navíc zhoršila i skutečnost, že manévrovací schopnost Exxonu Valdez byla vzhledem k jeho rozměrům poněkud omezená, v důsledku čehož se plavidlo dostalo do kolizního kurzu s útesem, do kterého čtyři minuty po půlnoci plnou rychlostí najelo.
Náraz byl velmi silný a způsobil protržení několika nádrží v trupu lodi, z nichž ihned začaly do okolního moře unikat tisíce litrů ropy. Další problém spočíval v pomalé reakci na vzniklou havárii. První zásahové týmy dorazily se zpožděním a navíc neměly k dispozici potřebné vybavení, aby se co nejrychleji zamezilo šíření olejové skvrny, která se tak nekontrolovaně šířila dál a dál.
Ekologické a ekonomické dopady
Ekologické důsledky havárie byly katastrofální. Na 40 tisíc litrů uniknuvší ropy zasáhlo více než dva tisíce kilometrů pobřeží, včetně částí, které patří mezi biologicky nejbohatší regiony Severní Ameriky. Zahynuly statisíce mořských ptáků, tisíce vyder mořských, stovky tuleňů a také několik desítek kosatek. Uniklá ropa poškozovala jejich srst a peří, čímž docházelo ke ztrátě izolačních schopností a následně k podchlazení nebo otravě. Toxické látky se navíc dostaly i do potravního řetězce, což mělo negativní vliv na další generace živočichů – některé druhy se z následků havárie zotavovaly více než dvacet let.
Kromě environmentálních škod mělo ztroskotání Exxonu Valdez velmi negativní dopad rovněž na místní ekonomiku. Oblast Prince William Sound byla závislá především na rybolovu, jenž byl katastrofou silně zasažen. Rybáři přišli o zdroj obživy a mnoho podniků muselo ukončit činnost. Znečištěné pobřeží navíc odradilo turisty, takže zasažené regiony přicházely i o nemalé příjmy z cestovního ruchu.
Co se samotné firmy Exxon týče, ta pochopitelně čelila rozsáhlé kritice ze strany veřejnosti i médií. Následovaly soudní spory, během nichž byla společnost nucena zaplatit vysoké odškodnění. Celkové náklady na likvidaci škod a kompenzace se nakonec vyšplhaly na několik miliard dolarů.
Likvidace následků zabrala roky
Úklid havárie byl mimořádně náročný a trval několik let. Likvidační práce komplikovaly nepříznivé podmínky, především nízké teploty, silný vítr a obtížně přístupný terén. Na odstraňování ropy se podílely tisíce pracovníků a dobrovolníků, kteří využívali různé metody, od mechanického sběru přes použití chemických dispersantů až po spalování.
Dnes vypadá oblast, kterou katastrofa Exxonu Valdez před 37 lety postihla, nedotčeně. Tento pohled ovšem částečně klame, neboť pod povrchem štěrkových pláží je ropa stále přítomna, a sice v podobě husté, lepkavé hmoty, která může být pro živočichy i nadále toxická.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, britannica.com, alaskapublic.com, tn.nova.cz, time.com
