V naší republice se nachází přes 260 divadel, z toho je v provozu téměř 220 stálých scén. K těm nejnavštěvovanějším patří pochopitelně divadlo Národní. Jen vloni sem podle výroční zprávy zavítalo přes 545 tisíc návštěvníků, kteří mohli kromě výkonu herců obdivovat i zdejší prostory. Stejně pozoruhodná jako architektura budovy je přitom rovněž její historie.
Prozatímní divadlo jakožto předchůdce ND
Příběh Národního divadla se začal psát roku 1845, kdy František Palacký podal žádost o výstavbu českého divadla. První sbírky na podporu tohoto projektu sice započaly až o dalších šest let později, ale na druhou stranu se do nich zapojili obyvatelé ze všech možných společenských vrstev. Významnou část tvořily drobné dary od obyčejných lidí, částkou v hodnotě 18 tisíc zlatých každopádně přispěl i císař František Josef I.
V období Bachova absolutismu se naneštěstí přípravy pozastavily a namísto toho se dle návrhu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna zbudovalo Prozatímní divadlo, jež se pro veřejnost otevřelo 18. listopadu 1862. Prostor tu byl až pro tisíc diváků, přičemž všímavý pozorovatel může dosud rozpoznat vnější plášť této budovy ve zvýšené části zadního traktu Národního divadla.
Z popela zpět na scénu
Myšlence na zbudování velkolepější budovy dal podobu architekt Josef Zítek. Základní kámen Národního divadla podle jeho návrhu byl slavnostně položen 16. května 1868. O třináct let později, dne 11. června 1881, se zde při slavnostním otevření konalo první představení, po jedenácti dalších se ovšem prostor kvůli dokončovacím pracím uzavřel.
Nikdo nemohl tušit, že během nich 12. srpna vypukne požár, který zničí hlediště i jeviště a měděnou kupoli budovy. Ještě větším překvapením ale byla reakce veřejnosti, kdy se za pouhých 47 dní podařilo ve sbírkách vybrat milion zlatých, takže se brzy mohlo začít s opravou.
Rekonstrukčních prací se chopil Josef Schulz, žák architekta Zítka, který budovu rozšířil o nájemný dům dr. Poláka. U příležitosti znovuotevření Národního divadla dne 18. listopadu 1883 se pak hrála opera Libuše od skladatele Bedřicha Smetany.
Na výzdobě ND se podíleli přední umělci
Technickou dokonalost budovy demonstrovalo elektrické osvětlení či ocelová konstrukce jeviště, v prostorách divadla se navíc nacházejí vrcholná díla českých autorů 19. století. Pokud bychom měli zmínit jen některé z nich, strop osmi alegoriemi umění vyzdobil František Ženíšek, oponu namaloval Vojtěch Hynais, lunetové obrazy na téma Vlast zhotovil Mikoláš Aleš a sochy Zpěvohry, Činohry či Hudby dodal sochař Josef Václav Myslbek.
Z exteriéru budí pozornost zejména lodžie s korintskými sloupy nad hlavním vstupem, na níž se tyčí sochy od Bohuslava Schnircha. Na schodišťových pylonech pak najdeme koňská trojspřeží s bohyní Vítězství. Původní vytvořil také Schnirch, po požáru se jich však ujali jeho žáci, a to František Rous, Emanuel Hallman a Ladislav Šaloun. Stejně tak zaujmou i sochy Lumíra a Záboje od Antonína Wagnera umístěné v nikách na bocích průčelí ND.
Nová scéna a její rekonstrukce
V roce 1977 následovala generální rekonstrukce ND vedená architektem Zdeňkem Vávrou. Spočívala v dílčích úpravách postranních prostor. Kromě toho se rozšířila umělecká výzdoba o soudobé výtvarníky, mimo jiné o bustu od Marty Jiráskové nebo obrazy od Karla Součka či Stanislava Ježka.
Přestavba se stihla dokončit ke stému výročí otevření divadla, přičemž v jejím rámci přibyly i nové objekty, jako třeba Nová scéna ND. S návrhy na její podobu přišli Josef Svoboda, Zdeněk Kuna a Karel Prager, jen posledně jmenovaný byl ale jejím zřízením nakonec pověřen.
Nutno podotknout, že stavba brutalistní architektury s minimem dekorativnosti budila už od svého vzniku značné kontroverze. Tvoří ji dvě části – jedna sestává z hladkého pláště z determálního skla, druhou podpírají masivní pilíře a umožňuje průchod na divadelní piazzettu. Budova se vyznačuje zalamovaným tvarem zkoseným dole i nahoře a více než čtyřmi tisíci vyfoukanými skleněnými tvarovkami, které navrhl Stanislav Libenský a jež Nové scéně dodávají unikátní vzhled. Letos byla zahájena její rekonstrukce, která má trvat dva roky.
„My jsme při přípravě projektu museli poměrně složitě jednat s památkáři, abychom všechno, co je architektonicky cenné a spojené s tou dobou a jejím výrazem, zachovali, a zároveň abychom z toho mohli udělat moderní divadlo, které bude sloužit soudobému umění,“ uvedl k plánované přestavbě pro server iRozhlas.cz šéf Národního divadla Jan Burian.
Rekonstrukce bude zahrnovat výstavbu dalšího komorního divadelního sálu, zkušebny, kavárny i zázemí pro doprovodné vzdělávací programy. Také dojde k předělání hlediště a jeviště na multifunkční sál, jenž pojme až 500 diváků a půjde ho velice rychle přestavět. Skleněná fasáda i zelené stěny ze serpentinu ale zůstanou.
Zdroje: narodni-divadlo.cz, prague.eu, pamatkovykatalog.cz, plus.rozhlas.cz, statistikakultury.cz
ČLÁNKY DO MAILU