Ačkoliv jej na českých silnicích dodnes běžně potkáváme, ve skutečnosti lze první vyrobené favority už dobrých devět let považovat za veterány. Jejich fanoušci se pravidelně scházejí na Celorepublikovém srazu příznivců vozů Škoda Favorit, který se obvykle koná v polovině července u Valašského Meziříčí. Zajímavým faktem přitom je, že za vývojem této legendy stojí kromě československých konstruktérů i italští designéři.
Karoserii navrhlo studio Bertone
Favorit sice vznikal v době, kdy Evropu stále rozdělovala železná opona, návrh jeho karoserie má nicméně na svědomí italské studio Bertone. Svoji roli v tom sehrála mimo jiné skutečnost, že se komunistický režim chtěl, co se vývoje automobilů týká, vyrovnat západní konkurenci – v usnesení předsednictva vlády č. 228 z roku 1982 se dokonce explicitně hovořilo o vývoji československého pokrokového vozidla s karoserií v italském stylu.
Netrvalo dlouho, a díky účasti československé výpravy na autosalonu v Ženevě roku 1983 bylo tohoto cíle skutečně dosaženo. Právě ve Švýcarsku se totiž podařilo navázat kontakt s ředitelem Bertoneho karosárny Filibertem Gianninim, přičemž následné spolupráci sehrál do karet i fakt, že studio prohrálo několik let předtím s Giorgettem Giugiarem výběrové řízení na design automobilu Fiat Uno. A protože chtěla firma dokázat, že zvládne vytvořit lepší design než jeho konkurent, po delším vyjednávání nakonec přijala nabídku české delegace v čele s konstruktérem Škoda Auto Petrem Hrdličkou.
Realizace projektu trvala pouhých pět let
Nutno podotknout, že dodržet termíny, které československá vláda při zadání projektu stanovila, se již od začátku zdálo být téměř nereálné. O vzniku nového automobilu bylo rozhodnuto v listopadu 1982, přičemž sériová výroba měla započít o dalších šest let později. Nakonec ale k překvapení všech se to Hrdličkovi a jeho spolupracovníkům doopravdy podařilo.
Se svým 600členným týmem se do práce pustil 1. března 1983. Velký podíl na rychlosti realizace mělo ovšem také výše zmíněné studio Bertone, které konstruktérům dodalo návrh karoserie během pouhých dvou let. Běžnou praxí u západních automobilek na začátku „osmdesátek“ přitom bylo, že taková činnost trvala většinou zhruba čtyři roky.
A nezahálel ani Hrdlička a jeho lidé, kteří se hned na to pustili do konstrukce funkčního prototypu. Výsledek? Zbrusu nový model byl na světě během jediného roku, zbytek času pak probíhalo testování vozidla, zpracování potřebné dokumentace a ladění posledních detailů.
Technickou zdatnost českých konstruktérů později vychvaloval i samotný Nuccio Bertone, jenž byl se spoluprací se Škodovkou nadmíru spokojen. Kromě nasazení, s jakým československý konstrukční tým nový model vytvořil, ocenil také jasně definované parametry, které mu tenkrát Petr Hrdlička předložil a díky nimž se realizace značně urychlila.
„Bertonemu jsme museli dát nákresy celého podvozku, včetně toho, kde jsou sedačky, kde je volant. To se mu líbilo, že rozmístění prostoru je dobré. Udělal nám obrázky, několik verzí, které přivezl. My jsme nad nimi seděli, karosáři, lisaři, a přemýšleli, jestli jsme schopni to vylisovat, svařit. Podle toho jsme začali vybírat, jak by to auto mělo vypadat. Nakonec zůstaly tři varianty, které se postupně zdokonalovaly,“ citoval z Hrdličkova rozhovoru pro ČTK v roce 2017 server ČT24.
Představení na mezinárodním veletrhu
Oficiálně byla Škoda Favorit veřejnosti představena 16. září 1987 na 29. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Šlo o akci zaměřenou na ukázky nejnovější techniky, která vznikla v zemích východního bloku. Veletrh přitom sloužil k prezentaci strojírenského pokroku, ale zároveň byl místem uzavírání významných obchodních smluv.
V roce 1987 bylo vyprodukováno pouze několik kusů Škody Favorit, jež byly určeny k homologačním zkouškám. Výroba těchto prvních „vlaštovek“ probíhala v pobočném závodě Vrchlabí, zatímco sériová produkce pak byla odstartována v hlavní fabrice v Mladé Boleslavi. Stalo se tak ale až v srpnu 1988, tedy bezmála rok po slavnostním představení vozidla na veletrhu.
Standardní výbava byla velkorysá
Náklady na vývoj nového automobilu nakonec nepřesáhly 207 milionů korun, přičemž výroba jednoho vozidla vyšla přibližně na 36,5 tisíce. Základní prodejní cena pak byla stanovena na částku 84 600 Kčs, což bylo zhruba o 30 procent více, než za kolik se prodával předchůdce Favoritu Škoda 120L.
Co se týká standardní výbavy nového modelu, ta byla na svoji dobu poměrně štědrá. Vůz disponoval pětistupňovou převodovkou, vyhříváním zadního okna, výklopným krytem kufru a vnitřním ovládáním zrcátek. K dispozici přitom bylo pět barevných odstínů Favoritu, a to sněhově bílá, béžová, hnědá, šedomodrá a tmavě červená. Za příplatek pak mohli kupující získat navíc střešní okno, ostřikovače světel, otáčkoměr, větší autobaterii, autorádio značky Tesla nebo dělené zadní sedačky.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, cnn.iprima.cz, mb-net.cz, idnes.cz
