Asi nejzřetelněji se důsledky aktuálního konfliktu v Íránu, vyvolaném společnými údery Izraele a USA z konce února, projevují na rostoucích cenách ropy a plynu. Energetický šok navíc zesílil poté, co Teherán zaútočil na katarské uzly pro zkapalněný zemní plyn, přičemž šlo o odvetu za izraelský nálet na zařízení South Pars, součást největšího plynového naleziště na světě.
Paradoxní na celé situaci je fakt, že americká ekonomika těmito šoky až tak postižena nebude. A to především díky silné domácí produkci obou zmíněných komodit.
Rozvoj frakování a částečný odklon od fosilních paliv vytvořily určitý „polštář“, který tento šok částečně tlumí, uvedl pro CNN hlavní ekonom společnosti RSM Joe Brusuelas. „Pokud bude válka pokračovat, čeká nás výrazné zpomalení. Nejsme ale v situaci jako Asie, kde by mohla v některých ekonomikách poměrně rychle vzniknout recese,“ dodal.
Napětí v regionu roste
Rostoucí ceny plynu i ropy už přiměly mnohé vlády omezovat spotřebu energie prostřednictvím mimořádných opatření. Jižní Korea zavedla první cenový strop na paliva za posledních třicet let, Pákistán kromě uzavření škol snížil vládní platy, Thajsko nařídilo části úředníků práci z domova a Filipíny přešly na čtyřdenní pracovní týden.
Po úsporných opatřeních sáhli i na Srí Lance, ve Vietnamu a v Bangladéši, přičemž v poslední zmíněné zemi došlo podle analytiků konzultační firmy Wood Mackenzie v otázce zemního plynu dokonce na zavedení přídělového systému. Ten dopadá mimo jiné na tamní oděvní průmysl a vede k citelnému omezení výroby. Ještě o kus dál zašla v reakci na nynější otřesy na komoditních trzích Indie. V pětimilionové Púně byl totiž pozastaven provoz tamních plynových krematorií.
Na druhou stranu Čína, která je vůbec největším odběratelem íránské ropy, z níž značná dodávek prochází uzavřeným Hormuzským průlivem, je na tom dle odborníků podstatně lépe. Děje se tak proto, že v jejím energetickém mixu stále dominuje uhlí, ale zároveň zde dochází i k rychlému rozvoji elektromobility a obnovitelných zdrojů, jenž také pomáhá dopady dražších fosilních paliv zmírňovat. Strategické zásoby ropy Číně dle expertů vystačí na 120 dní, což by jí v době rostoucích výrobních nákladů mohlo vůči konkurentům poskytnou značnou výhodu.
Evropské déjà vu
Co se Starého kontinentu týče, pro Evropany je aktuální energetický šok nepříjemným déjà vu z doby čtyři roky nazpět, tedy krátce po zahájení invaze na Ukrajinu, která donutila donutila státy unijní sedmadvacítky snížit svoji závislost na ruském plynu. Alternativním zdrojem se tehdy stal právě Perský záliv.
Ceny zemního plynu, který je klíčovým zdrojem energie pro domácnosti, se od začátku války v Íránu téměř zdvojnásobily. Termínový kontrakt s dodáním příští měsíc v nizozemském virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) se v pondělí před polednem podle agentury Reuters obchodoval za 62,50 eura (asi 1 530 korun) za megawatthodinu, napsal web FXstreet.cz. Podle belgického premiéra Barta De Wevera by dlouhá válka na Blízkém východě dostala Evropu dostala do vážných potíží, a to navzdory faktu, že ceny zemního plynu byly vysoké už před jejím vypuknutím.
Evropská unie sice nakupuje většinu zkapalněného plynu v USA, ale výpadek dodávek z Kataru tlačí ceny vzhůru po celém světě. Některé tankery původně mířící do Evropy byly dokonce přesměrovány do Asie, protože tamní kupci nabídli, že zaplatí víc. To vše by mohlo podle odhadů ekonomů, na něž se odkazuje CNN, zvýšit současnou zhruba dvouprocentní inflaci v EU k hranici tří procent. Současně může dojít k propadu hospodářského růstu, a to o přibližně půl procentního bodu.
Ještě o něco horší čísla přináší prognóza z pera analytiků ČSOB. „S každým dalším týdnem, kdy je uzavřený Hormuzský průliv roste pravděpodobnost ‚extrémnějšího scénáře‘, v němž by se projevily výrazné inflační dopady,“ podotkl hlavní ekonom skupiny ČSOB Jan Bureš. To by dle jeho názoru mohlo znamenat růst evropské inflace o více než 1,5 procentního bodu, zatímco ta česká by vyskočila dokonce o tři. V základním scénáři to přitom mělo být podstatně méně – jak v eurozóně, tak v Česku se měla inflace zvýšit o „pouhých“ 0,9 procentního bodu.
Nikdo neunikne
Vyšším cenám energií se kvůli globálnímu charakteru komoditních trhů nevyhne nikdo, ani země, které jsou jinak soběstačné. Například Spojené státy sice vyrábějí dostatek energie pro vlastní potřebu, ale jejich rafinerie nejsou plně uzpůsobeny na zpracování domácí ropy, což přispívá k růstu cen benzínu, který za poslední měsíc podražil téměř o třetinu. Něco takového pochopitelně představuje finanční zátěž pro spotřebitele, ale i politický problém před americkými kongresovými volbami, protože voliči bývají na cenu energií zpravidla velmi citliví.
Že nynější energetický šok uvrhl tamní hospodářství do záporných hodnot, ale podle Brusuelase nehrozí. „Ekonomika o velikosti 30 bilionů dolarů (více než 636 bilionů korun) se nezhroutí jen proto, že cena benzínu vzroste o 30 procent,“ uzavřel s tím, že k recesi by vedl souběh dalších negativních faktorů, které však zatím nenastaly.
