Budou podnikatelé vyhnáni z daňového ráje? Dubaj zavádí devítiprocentní korporátní daň

• Ve světovém kontextu je poplatek devět procent upraveného účetního čistého zisku stále velmi nízký, Dubaj tak o svou atraktivitu pro podnikatele nepřijde

Dubaj je sice nejslavnějším městem Spojených arabských emirátů, arabštinu tam však v ulicích téměř neuslyšíte. Skoro 90 procent obyvatel města tvoří cizinci. Tito lidé se nahrnuli do byznysového centra, jež pulzuje životem, bohatstvím a nekonečnými možnostmi, s vidinou celoročního válení se na pláži a šance na velké zisky, pokud se svými nápady ve finanční metropoli prorazí. Ale většinu z nich hlavně nejvíc lákaly nulové daně.

S tím teď ale bude konec. Zdejší Ministerstvo financí minulý týden oznámilo vůbec první zavedení korporátní daně v zemi. Zákon začne platit v červnu příštího roku, kdy bude zavedena devítiprocentní federální daň z příjmu na obchodní zisky právnických osob. Výše odvodu se bude počítat na základě upraveného účetního čistého zisku. SAE tvrdí, že tento postup je v souladu s mezinárodními daňovými standardy a že se stejně jako další velké světové ekonomiky snaží pomocí nových předpisů zabránit daňovým únikům. Emiráty se totiž vloni zařadily mezi 136 zemí, které podepsaly globální pakt stanovující minimální daňovou sazbu pro globální korporáty na 15 procent a požadující, aby společnosti platily daně ve všech zemích, kde podnikají.

Podle výkonného ředitele kuvajtské výzkumné společnosti Marmore Mena Intelligence M. R. Raghua by výběr zmíněné daně mohl přinést do státní kasy až 13 miliard dolarů navíc. Tak to alespoň řekl webu CNN.

Praktické a rozumné?

Většina příjmů států ležících v Perském zálivu pochází z těžby ropy, ale nová daňová politika umožní vládě SAE své zdroje financí diverzifikovat, což země palčivě potřebuje. Tato nutnost je nejviditelnější ve chvílích, kdy ceny ‚černého zlata‘ klesají, ale vláda Emirátů se tentokrát rozhodla na další propad nečekat. Podle Chrise Payna, hlavního ekonoma dubajské Peninsula Real Estate, je důležité, aby federální vláda získala zdroje příjmů, které nejsou závislé na podnikových dividendách a příjmech z investic. Obojí totiž může být nestálé.

V Emirátech dosud platila korporátní daň pouze pro ropné magnáty a banky, které působily i mimo bezcelní zóny. Teď se však povinnost odvádět státu procenta z příjmu rozšíří na všechny komerční podniky mimo bezcelní zónu, které vydělávají víc než 375 tisíc dirhamů (2,2 milionu korun). Tohle omezení má zajistit, že opatření se nedotkne drobných podnikatelů a začínajících startupů. Větší firmy, i když třeba patří místním rodinám a podnikají jen v rámci státu, se už ale dani nevyhnou. „Musí si na sebe vydělat,“ krčí rameny Raghu.

I tak se však ekonomičtí experti nebojí, že by mezinárodní firmy kvůli novému zákonu začaly masivně stahovat své podíly ze země. Podobné daně totiž podle KPMG vybírají i všechny sousední státy SAE. Emiráty budou dokonce i nadále v tomto ohledu po Bahrajnu, který odvody nepožaduje, druhou nejshovívavější zemí Perského zálivu. Mark Hemmings, viceprezident firmy Kent sídlící v Dubaji, rozhodnutí vlády považuje za praktické a rozumné. Tvrdí, že vedení země muselo vymyslet způsob, jak fungovat v rámci mezinárodně očekávaných daňových pravidel a zároveň udržet SAE v pozici místa atraktivního pro podnikatele.

Minimální zátěž

Spoluzakladatel technologického startupu Procurified Rupert Tait zdůrazňuje, že v začátcích podnikání si vybíral jako sídlo své firmy to nejlevnější místo pro rozvoj. Zvolil proto bezcelní zónu, kde ale navzdory jejímu označení platí nepřímá povinnost platit daň, jejíž výše bez ohledu na zisk firmy činí 20 tisíc dirhamů ročně (116 tisíc korun). Některé malé a střední firmy proto mohou výhledově přehodnotit, zda chtějí dlouhodobě růst a odvádět poplatky v zónách či mimo ně.

„Model daně z příjmu právnických osob ve Spojených arabských emirátech byl navržen tak, aby zahrnoval postupy osvědčené po celém světě a minimalizoval zátěž podniků,“ napsala státní tisková agentura WAM. „Korporátní daň bude splatná ze zisků podniků ve Spojených arabských emirátech, které přiznaly ve svých finančních výkazech. V nich musí uvést své ekonomické výsledky v souladu s mezinárodně přijatelnými účetními pravidly, s možností drobných úprav a výjimek. Korporátní daň se bude vztahovat na všechny podniky a komerční aktivity stejně - s výjimkou těžby přírodních zdrojů, která bude nadále podléhat zdanění právnických osob na úrovni Emirátů,“ píše se ve zprávě dál.

Lidé neplatí nic

Devítiprocentní korporátní daň je ve světovém kontextu koneckonců velmi nízká – v USA si stát bere od nadnárodních korporátů 27 procent hrubého zisku a evropský průměr pak odpovídá 20,7procentní dani. SAE tak ve srovnání s nimi dál zůstává daňovým rájem. Tak nízké odvody totiž neposkytuje ani Hong Kong (8,5 až 16,5 procenta), Singapur (17 procent) a další finanční centra na jedné straně, ani státy známé pro své nízké daně, jako je Lichtenštejnsko (12,5 procenta), na straně druhé. Navíc velké množství zahraničních firem sídlí právě v bezcelních zónách, jichž se ve městě nachází tisíce, a tak se jich nové předpisy tolik nedotknou. Platit daň nemusí ani zahraniční investoři, kteří v Emirátech neprovozují byznys, ale pouze ho financují.

Oznámení sice vyvolalo vlnu reakcí, mnoho členů arabské obchodní scény však nepřekvapilo. „Myslím si, že podobný vývoj se dal očekávat. O dani z příjmu právnických osob se v SAE diskutuje už léta a v Saudské Arábii nebo v Kataru se již roky platí,“ řekl CNBC Payne. Navíc zákon začne platit až v létě 2023, takže obchodníkům stále zbývá rok času na přípravu.

V zemi navíc neexistuje žádná daň z příjmu pro fyzické osoby a místní politici o ní ani neuvažují, takže sami obyvatelé Dubaje o peníze nepřijdou. Vzhledem k obrovskému podílu expatů na populaci Dubaje se vláda SAE navíc snaží z oblasti udělat dokonalé místo, kam lze odejít do důchodu. Osobní zdanění by se tu tedy prosazovalo jen těžko,“ vysvětluje Raghu.