Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Známé české přísloví bohužel aktuálně popisuje něco, co by nemělo zkolabovat za žádných okolností: vězeňský systém. Ten britský se po letech zásadního podfinancování a zpřísňujících se trestů potýká se závažným nedostatkem kapacity, na čemž se shodují jak odborníci, tak politici.
„Celý systém je na hranici svých možností. Současnou situaci bych přirovnala k tomu, že nemáte žádná místa v nemocnicích, a přitom víte, že vám hrozí epidemie. V podstatě jakákoli větší událost nebo nepokoje by na věznice vyvíjely téměř nesnesitelný tlak,“ říká pro CNN Pia Sinhaová, bývalá ředitelka věznice v Liverpoolu, která nyní vede organizaci Prison Reform Trust.
Přeplněné věznice způsobují například i to, že v nich mnohem častěji dochází k chybám. Mezi dubnem 2024 a březnem 2025 bylo v Anglii a Walesu omylem propuštěno 262 trestanců, což představuje 128procentní nárůst oproti předchozímu roku. Vězni zároveň častěji užívají drogy, což zvyšuje jejich násilí vůči personálu, který má kvůli tomu méně času řešit ostatní věci, nebo dokonce podá výpověď. Jde tedy o jakýsi začarovaný kruh.
Délka trestů výrazně narostla
Kromě nedostatku financí po období škrtů je podle odborníků hlavním důvodem přeplněnosti věznic fakt, že počet vězňů v Anglii a Walesu se za posledních 30 let zdvojnásobil, ačkoliv celková míra kriminality v posledním desetiletí klesla. V praxi za to může hlavně skutečnost, že délka trestů se v uplynulých dekádách značně prodloužila kvůli přísnějším zákonům.
Podle orgánu Sentencing Council, který v Anglii a Walesu vydává pokyny pro ukládání trestů, se minimální doba odnětí svobody v případech vraždy průměrně zvýšila z 13 let na přelomu tisíciletí na 21 let v roce 2021. U ostatních trestných činů pak průměrná délka narostla z 13 měsíců v roce 2005 na 21 měsíců v roce 2023. „Neexistuje nic, co by ospravedlňovalo zdvojnásobení délky trestů,“ napsalo předloni pět bývalých soudců s odkazem na tento vývoj.
Dalším faktorem je samotný soudní systém, který je rovněž velmi přetížený a stále nestačil dohnat zpoždění způsobené pandemií covidu. V praxi to znamená, že čím dál více obviněných tráví dlouhý čas ve vazbě jen samotným čekáním na soud, což problém s nedostatkem kapacity pouze a jen zhoršuje.
Vrazi se na svobodu nakonec nedostanou
Vzhledem k tomu, že britské věznice jsou aktuálně naplněné zhruba z 97 až 98 procent, rozhodla se tamní vláda velkou část trestaných propustit. Díky novému opatření, jež začalo platit právě tento týden, se na svobodu předčasně dostanou tisíce vězňů. Lidé odsouzení za méně závažné činy budou propuštěni po třetině trestu, ostatní si odpykají polovinu.
Všichni trestanci sice budou propuštěni podmíněně, tedy s probačním dohledem a dalšími podmínkami, i tak ale vládní návrh vyvolal značnou nespokojenost u nemalé části veřejnosti. Propuštěni totiž měli být rovněž tři zloději, kteří v roce 2019 zabili policistu Andrewa Harpera, jenž se pokusil zabránit jim v krádeži čtyřkolky. A ačkoliv se zmíněná trojice nakonec po úpravě podmínek pro propuštění na svobodu nedostane, mnozí Britové jsou nadále přesvědčeni, že zkrácení doby trestu na třetinu není vůči obětem a jejich pozůstalým spravedlivé.
Má nahlášení zločinu ještě smysl?
Kromě (ne)spravedlnosti předčasného propuštění odborníci upozorňují i na další závažný problém. Tím je fakt, že probační služba, která monitoruje odsouzené po návratu na svobodu, nemá na kontrolu tolika lidí dostatečnou kapacitu – nedávno si kvůli neúměrnému zvyšování pracovní zátěže dokonce odhlasovala stávku.
„Probační služba směřuje k úplnému kolapsu. I bez předčasného propuštění je pracovní zátěž na úrovni, s jakou jsme se nikdy předtím nesetkali. Neschopenky jsou na historickém maximu, přičemž až 60 procent nemocných zaměstnanců trpí syndromem vyhoření,“ varuje Ian Lawrence z odborového svazu NAPO, jenž zastupuje probační úředníky.
Ačkoli vláda oznámila, že do probační služby investuje až 700 milionů liber (téměř 20 miliard korun), které mají sloužit k náboru dalších tisíců úředníků, jejich zaučení bude samozřejmě trvat. Situace v britském vězeňském systému se tedy v dohledné době pravděpodobně nezlepší, což může mít i vliv na to, kolik lidí vůbec nahlásí, že se stali obětí trestného činu.
„Nyní od obětí často slyšíme otázku, jaký to všechno má vůbec smysl. Přemýšlejí totiž, proč by měli roky čekat na to, než projdou všemi soudy, když konečným výsledkem bude, že pachatele nakonec stejně propustí mnohem dříve,“ uzavírá Claire Waxmanová, nezávislá komisařka pro oběti zločinů v Anglii a Walesu.
ČLÁNKY DO MAILU