Bizarní spalovna v Ósace i knihovna, co vypadá jak pastelky. Podívejte se na osm světových staveb, z jejichž barev vás bude přecházet zrak

Od polychromovaných chrámů dávného Egypta přes římské mozaiky a vitráže středověkých kostelů až po výrazné stavby současnosti. Barva architekturu provází dodnes. A právě na její sílu upozorňuje kniha Chromatic Architecture – The Craft of Colour in Design, kterou připravil designér Adam Nathaniel Furman společně s Kate Mazadeovou.

Podle obou autorů je barva „klíčovou ingrediencí“, jež dokáže budovu pozvednout na úroveň, které by jinak nebylo možné dosáhnout. Společně proto vybrali osm staveb, na nichž je pestrá paleta mnohem víc než jen povrchová úprava – je součástí jejich identity, atmosféry i způsobu, jakým působí na své okolí.

Chrám, který překypuje životem

Správná kombinace barev dokáže zdůraznit duchovní význam chrámu, vyjádřit sebevědomí průmyslového města, proměnit betonovou fasádu v umělecké dílo, záměrně narušit komfort obyvatel nebo z obyčejné technické infrastruktury udělat městskou atrakci. Ve všech případech ale platí totéž: barva zde není jen dodatečným nátěrem, nýbrž součástí celého příběhu už od začátku.

Například v indickém státě Tamilnádu je používání výrazných barev součástí architektonické tradice po tisíciletí. Tamní chrám Sri Ranganatha Swamy vznikal od prvního století našeho letopočtu a jeho komplex se postupně rozšiřoval pod různými dynastiemi až do století dvacátého. Dnes zabírá více než 150 akrů a patří k největším náboženským komplexům na světě.

Do areálu vede 21 monumentálních bran zvaných gopuram, jejichž trojrozměrné dekorace pokrývají výrazné pigmenty, které vytvářejí působivou podívanou. Furman podle BBC popisuje místo jako prostor, kde barvy pomáhají návštěvníkům vystoupit z každodenní reality a navozují pocit ztišení a úžasu.

Koncertní sál jako pohádkový les

O více než tisíc let později vznikla v Barceloně stavba, která ukazuje, že práce s výraznými odstíny nemusí být spojena jen s náboženstvím. Budova Palau de la Música Catalana kombinuje secesi, románské a novogotické prvky s maurskými motivy a valencijskou tradicí a dokončena byla v roce 1908 podle návrhu katalánského architekta Lluíse Domènecha i Montanera.

Její vzhled se stal svého druhu symbolem tehdejší Katalánie – rychle industrializovaného, bohatého a kulturně sebevědomého regionu. Podle Furmana zde barva a ornament prostupují prakticky každý detail: od kamene a sloupů přes hlavice a balustrády až po svítidla a kliky. Interiér proto dle jeho slov připomíná spíše pohádkový les než běžný koncertní sál.

Detroitská katedrála financí

Barevné odstíny dokážou proměnit i místo, které by si člověk s uměním na první pohled nespojoval. Ukázkovým příkladem je detroitská Guardian Building, jež vznikla v roce 1929 podle návrhu architekta Wirta C. Rowlanda a které místní dodnes přezdívají „katedrála financí“.

Budova patří k nejvýznamnějším americkým stavbám ve stylu art deco. Její fasádu pokrývají téměř dva miliony cihel a terakotových prvků s oranžovým nádechem, zatímco hlavní hala uvnitř má třípodlažní klenutý strop zdobený mozaikou z dlaždic základních barev. Výrazný objekt původně podle Mazadeové demonstroval obchodní úspěch Detroitu – a stejnou ambici připomíná městu i dnes.

Betonové stěny jako smaragdové pole

Že se barevné experimenty nemusí nutně omezovat na sakrální či reprezentativní stavby, dokládá obchodní dům De Bijenkorf v Eindhovenu z roku 1969, navržený italským architektem, designérem a výtvarníkem Giem Pontim. Podle dobových zpráv se inspiroval pohledem na nizozemskou krajinu a její pravidelnou, různobarevnou síť polí z letadla.

Velká budova téměř bez oken mohla snadno působit jako těžkopádná betonová masa, Ponti ji však pomocí výrazného barevného řešení proměnil ve skvělou ukázku poválečné modernistické architektury. Jeho výsledek Furman přirovnává k „obrovskému, třpytivému smaragdovému poli“. Architektovi se prý podařilo z typicky nevýrazné betonové fasády své doby vytvořit téměř umělecké dílo.

Byty, které mají narušit rovnováhu

Poněkud jiný přístup nabízí tokijský komplex Reversible Destiny Lofts z roku 2005. Devět nájemních bytů navrhli umělec Šusaku Arakawa a básnířka Madeline Ginsová na památku americké spisovatelky a aktivistky Helen Kellerové. Připomínají futuristickou stavebnici, v níž se střídají válce, kvádry, koule a zvlněné podlahy, které spolu s výraznými odstíny prostupují prakticky celým prostorem.

Nešlo přitom pouze o estetiku. Arakawa a Ginsová věřili, že prostředí, jež člověka vytrhne ze stereotypu a donutí ho k větší aktivitě, může přispět k delšímu životu. Barva se tak v jejich pojetí stala součástí experimentu s tím, jak samotné prostředí ovlivňuje člověka.

Hundertwasserova vzpoura

Asi nejbizarnější stavbou z celé osmičky je spalovna odpadu Maishima v japonské Ósace. Navrhl ji rakouský architekt a výtvarník Friedensreich Hundertwasser, který dlouhodobě odmítal strohou pravidelnost modernismu a architekturu chápal jako živý organismus. A v tomto případě svoji myšlenku dotáhl do extrému.

Průmyslový areál, dokončený v roce 2001 několik měsíců po jeho smrti, připomíná spíše výstřední hrad než technické zařízení (lidé si jej dokonce někdy pletou s nedalekým zábavním parkem). Žluté pruhy vypadají, jako by stékaly po fasádách, vysoký válcovitý komín zdobí červené linie a jednotlivé části komplexu stojí na zaoblených nohách s barevnými bloky. Každá jeho část je podle Mazadeové výrazem vzdoru a rebelie. „Co může být vzpurnějšího než zařízení na zpracování odpadu s tyrkysovým komínem, šachovnicovými stěnami a slunečnicovými a šarlatovými pruhy?“ ptá se.

Knihovna, která vypadá jako obří kniha

Barevná architektura nemusí být historická ani extravagantní, aby fungovala. Důkazem je centrální knihovna v madridském Leganés, dokončená v roce 2019 podle návrhu studia BN Asociados Arquitectos. Ta dostala zaoblenou fasádu z velkoformátových pastelových keramických prvků, jejichž tvar a barevnost mají odkazovat na množství a rozmanitost knih ukrytých uvnitř.

Budova se zároveň stala výraznou dominantou nové čtvrti, které do té doby chybělo kulturní centrum. Dopadající sluneční světlo během dne mění vzhled zvlněného keramického povrchu, přičemž podle Mazadeové její pastelové odstíny a matný povrch připomínají papír.

Modrobílá brána do londýnského Croydonu

Nejmladší stavbou výběru je Croydon Colonnade v jižním Londýně, dokončená v roce 2023 podle návrhu Adama Nathaniela Furmana. Padesát metrů dlouhý pěší prostor tvoří 16 mohutných sloupů a dvě stěny pokryté tisícovkami ručně vyráběných trojrozměrných porcelánových dlaždic, jejichž odstín přechází postupně od sytě modré u země až ke krémově bílé nahoře.

Furman chtěl do prostoru u nádraží v East Croydonu přenést inspiraci z různých období a částí světa, v nichž se používala výrazná keramika. Modrobílá kombinace podle něj odkazuje na tradici sahající od starověkého Egypta přes Portugalsko, Turecko a Írán až po Babylon.