Severoitalské Benátky jsou pravděpodobně jedním z nejznámějších měst na světě. Asi každý už někdy viděl krásné fotografie tamních okouzlujících kanálů a historických památek, které do Benátek každoročně přilákají přes 20 milionů turistů. Jejich vzrůstající počet je samozřejmě pro padesátitisícové město velkým problémem, kromě toho ale celou tamní lagunu trápí ještě mnohem závažnější hrozba – záplavy.
Ulice v Benátkách, někdy přezdívaných také jako „plovoucí město“, se v posledních letech stále častěji dostávají pod vodu. Může za to především vzestup hladiny moře, která od roku 1900 stoupla o téměř 30 centimetrů. Dalším závažným faktorem je pak podle CNN fakt, že město se v minulém století propadlo o přibližně čtvrt metru.
Navštívili jste Benátky?
Zmíněný jev představuje dlouhodobý problém, jež se italská vláda před mnoha lety rozhodla vyřešit protipovodňovým systémem Mojžíš (italsky MOSE). Ten se skládá z mnoha bariér nainstalovaných na hranici benátské laguny a Jaderského moře, které se v případě potřeby zvednou a ochrání tak aglomeraci před vysokým přílivem.
Celý systém byl plánován od 80. let 20. století, kdy se předpokládalo, že bariéry budou muset být zvedány přibližně pětkrát ročně. Od jeho prvního spuštění v roce 2020 už byl ovšem Mojžíš zapnut zhruba stokrát, což značí, jak výrazně se situace v Benátkách zhoršila.
Aktuální odhady hovoří v tom smyslu, že Mojžíš bude účinný zhruba jen dalších 25 až 40 let, přičemž záleží hlavně na tom, jak moc stoupne hladina moře. Nejpozději v roce 2065 už tedy bude muset být zprovozněné i jiné řešení, které město dlouhodobě před velkou vodou ochrání.
Tucet vrtů o hloubce až jeden kilometr
Unikátní a ambiciózní plán, jenž má zabránit zaplavení Benátek, představil docent hydrologie a hydraulického inženýrství na univerzitě v Padově Pietro Teatini. Jeho velmi odvážný nápad spočívá v čerpání vody do země hluboko pod městem, což je v podstatě opačná metoda oproti tomu, jak se těží třeba zemní plyn nebo ropa. Řešení má zvednout mořské dno, na kterém Benátky leží, čímž se samozřejmě zdvihnou i samotné budovy a ulice, přičemž podle aktuálních odhadů by to mohlo být zhruba o 30 centimetrů.
Aby celý plán fungoval, musela by být voda napumpována do hloubky asi šest set až tisíc metrů pod zemským povrchem. K tomu by bylo potřeba asi dvanáct různých vrtů umístěných v kruhu o průměru deseti kilometrů, jehož středem by bylo právě centrum Benátek. Muselo by se zároveň dbát na to, aby byly všechny vrty přímo v laguně, a nikoliv na pevnině nebo v Jadranském moři.
Velkou výhodou Teatiniho řešení je podle jeho tvůrce fakt, že pod zem by šlo napumpovat slanou vodu, které je samozřejmě v moři dostatek. Zároveň pak díky silné vrstvě jílu v celé oblasti údajně nehrozí, že by se tato voda z „podzemí“ nějakým způsobem dostala zpět do laguny.
Klíčové pro úspěch celého plánu ovšem je, aby byla do podzemí čerpána ve všech vrtech současně. Právě a jedině tak lze zajistit dlouhodobě stabilní a zároveň rovnoměrné zvednutí celých Benátek, aniž by došlo k poškození tamních staveb.
V plánu je první test
Postavit jedno z nejznámějších měst světa na podloží připomínajícím vodní postel zní na první pohled velmi riskantně, jelikož případná nestabilita celého dna by v nejhorším případě mohla vést ke zřícení budov. Teatini ale trvá na tom, že jeho řešení je bezpečné. I proto se nyní snaží přesvědčit italské úřady, aby nápad vyzkoušely v menším měřítku v jiné části laguny, kde by mělo vzniknout jen několik vrtů. Realizace tohoto plánu by měla trvat zhruba tři roky, přičemž test by stál přibližně 30 až 40 milionů eur, tedy zhruba 750 milionů až jednu miliardu korun.
Názory odborníků na nový, ambiciózní plán na záchranu Benátek se zatím různí, řada geomechaniků zabývajících se hlubinami země ale podle Teatiniho tvrdí, že by to neměl být žádný velký problém. S tím ostatně souhlasí i David Dobson, profesor zemních materiálů na University College London, který ohledně plánů cítí „skeptický optimismus“.
„Nyní je nutné provést několikaletý experiment, který by určil nejvhodnější rychlost čerpání vody pod povrch a zároveň ukázal měřitelnou dilataci zemského povrchu. Pokud k tomu dojde, pak by mohlo být rozumné pokusit se plán zrealizovat,“ uvedl Dobson.
Politici si problém uvědomují
Jak už bylo zmíněno, nyní se čeká, zda Teatiniho plán posvětí italské úřady. Sám inženýr nicméně tvrdí, že už i politici si čím dál tím častěji nedostatky Mojžíše uvědomují a chápou, že problémy Benátek nevyřeší, ale pouze je o několik desetiletí oddálí. „S neustále stoupající hladinou přílivu si lidé u moci uvědomují, že bariéra MOSE bude fungovat maximálně 40 let. Začínají tedy chápat, že budeme muset přistoupit k dalším řešením,“ řekl Teatini.
Jeho slova potvrzuje i fakt, že v březnu 2025 byl založen nový státní úřad Autorità per la Laguna. Jeho hlavním úkolem bude dohlížet na veškeré zásahy do benátské laguny a plánovat její budoucnost, tedy včetně dalších způsobů pro zamezení stále horších záplav.
Relativně levné řešení
Realizace celého Teatiniho plánu by podle aktuálních odhadů vyšla na zhruba dvě miliardy eur (asi 50 miliard korun). To je sice značná částka, z celostátního hlediska se ale stále jedná o relativně malou investici.
„Pokud bychom Benátky ponechali svému osudu, za pár desetiletí by se začaly potápět. Jejich záchrana je přitom něco, co bezpochyby stojí za to. Na celém světě neexistuje žádné jiné místo jako Benátky – a proto si myslím, že bychom se všichni měli snažit zachovat je co možná nejdéle,“ uzavřel Teatini.
