Administrativní centrum jako výtvarné dílo. Komplex za 3,5 miliardy nad stanicí metra Bořislavka připomíná krystaly

10. 6. 2022
Zdroj: Boys Play Nice
  • Architektonické studio Aulík Fišer architekti postavilo u stanice metra Bořislavka čtyři budovy, které tvarem připomínají krystaly

  • Investorem projektu je developerská skupina KKCG Real Estate Group, která do něj vložila 3,5 miliardy korun. Jejím cílem bylo jednak vybudovat nové kancelářské prostory, ale zároveň i zlepšit občanskou vybavenost Prahy 6

  • Organickou součást zdánlivě čistého designu tvoří epifytní rostliny, úzké uličky a umělecká díla, na nichž se podílel například Maxim Velčovský

  •  


Všechny cesty vedou na Pražský hrad. Toho si všimli návrháři ze studia Aulík Fišer architekti, když pod vedením prvního ze dvou zakladatelů pracovali na lokálním centru Prahy 6. To dostalo podobu čtyř nadzemních budov, jež se tyčí na nepravidelném pozemku nad stanicí metra Bořislavka a které díky skleněné fasádě a absenci pravých úhlů připomínají krystaly.

Blok domů, jenž byl po devíti letech práce dokončen vloni, stojí na společné podnoži vymezené okolními ulicemi – Evropskou, Liberijskou a Kladenskou. Zahrnuje služby a obchody, administrativní plochy i podzemní parking. Mezi unifikované kanceláře odpovídající současným požadavkům firem architekti nenásilně začlenili několik uměleckých děl.

Na začátku však stáli před nesnadným zadáním ze strany investora, jímž byla developerská skupina KKCG Real Estate Group miliardáře Karla Komárka. Ta se rozhodla na svažitém pozemku rozkládajícím se podél Evropské třídy, tedy hlučné radiály směřující na Letiště Václava Havla, vybudovat komplex za 3,5 miliardy korun, který propojí funkčnost s různorodým architektonickým kontextem okolí. Poblíž se totiž nachází jak vilová, tak bytová čtvrť a přilehlé panelové sídliště. Výzvou pro všechny účastníky architektonického workshopu, jejž skupina KKCG uspořádala v roce 2012, se stala neadekvátnost prázdného místa u stanice metra a tramvaje, ve významné pozici pražského reliéfu s výhledem na Pražský hrad.

„Při studiu historických map jsme si uvědomili, že nepravidelný tvar pozemku v podobě velmi protáhlého trojúhelníku je záznamem historických cest vedoucích k Pražskému hradu. Ostrý úhel, který cesty svírají, je důsledkem jejich různé nivelety. Toto geometrické schéma jsme rozvinuli a průchod pozemkem opět umožnili. Nepravidelnou parcelu jsme fraktálně strukturovali z ní odvozenými nepravidelnými segmenty,“ popisují zástupci ateliéru, co se se zadáním nakonec popasovali nejlépe.

Stavba pro budoucnost

Investorům se na vítězném projektu zalíbila právě práce s morfologií pozemku a pěší prostupnost městského bloku, kde mohly vzniknout nejen tři kancelářské sekce, ale i obchodní centrum o ploše devět tisíc čtverečních metrů a kultivovaný veřejný prostor plný zeleně, zcela odlišný od dřívějšího okolí stanice metra.

„Cílem naší podnikatelské vize není pouze dobře investovat, ale také o jednotlivých projektech přemýšlet v mnohem širším, a hlavně dlouhodobém kontextu,“ tvrdí Petr Pujman, generální ředitel KKCG a investor. Proto v okolí dostaly prostor i kavárny, restaurace a další služby mající za cíl zlepšit občanskou vybavenost ,šestky‘.

Záměrem architektonického návrhu tedy nebyla jenom estetika jednotlivých budov-krystalů a jejich vnitřní dispoziční racionality, ale především prostředí okolo nich a mezi nimi. „Navázali jsme na vývoj urbanistických schémat pro současné město, jimiž se dlouhodobě zabýváme. Jde nám o hledání nové podoby blokové zástavby, která by dokázala evokovat kvality veřejného prostoru historického města, splňovala nároky na vnitřní prostředí budov a umožňovala individuální architektonickou formu,“ uvádí architekti.

Terénní rozdíly jednotlivých ulic vyrovnává nízká platforma, již křižuje mraveniště úzkých uliček evokující stará centra měst a umožňující bezbariérový přístup do metra.

Prostor pro umění

Dominantu vestibulu stanice tvoří sousoší Federica Díaze nazvané Na Horu. Betonové objekty, z nichž kape voda, jsou vyrobeny speciální technologií robotické fabrikace. Výsledné dílo navíc doplňuje vrstva rozšířené reality dostupná všem návštěvníkům prostřednictvím aplikace v mobilních zařízeních.

S vodou pracuje i další místní socha – nerezová Planeta, po které stéká proud vody jako symbol oceánu. Spolunavrhoval ji sám architekt Jan Aulík. Interiér pak zdobí velkoformátový obraz Proudění od Jana Poupěte, džungle pokojových rostlin, a hlavně obrovské svítidlo Ledovec, které vytvořila společnost Lasvit dle návrhu designéra Maxima Velčovského. Největší instalace Lasvitu v ČR osvětluje vstupní lobby jedné z budov na Bořislavce. Skládá se ze 120 plátků spékaného skla vodorovně zasazených do prolamovaného rastru ve stropě.

Co se týče exteriéru, pohled zaujme především celoskleněná fasáda, běžně tolik typická pro kanceláře. O to ale Aulíkovi nešlo – chtěl co nejvěrněji reprodukovat zrcadlení a geometrické plošky krystalů, k čemuž se nejlépe hodily právě skleněné desky či rastry v kombinaci s hladkým kamenem. V místech s nejsložitějším prolamováním fasády si architekti při skládání jednotlivých tabulí museli dokonce pomoci 3D tištěnými maketami v životní velikosti.

Samotné lesklé stavby jsou pak umístěny do terasovitých zahrad a uvnitř mají atria plná vertikálně pěstovaných epifytických rostlin, které se jinak sterilními budovami táhnou jako živé vlákno. „V případě Bořislavky by výraznější použití zeleně šlo proti principu výtvarného záměru architektů. Jednotlivé objekty stylizují krystaly a ty bývají čisté… Zeleň je v rámci Bořislavky v harmonickém měřítku s celkovým záměrem. Centrálním bodem je dílo Epifyt – vzniklo jako hledání určité jedinečnosti použitím interiérových rostlin. Nejde jen o vegetační prvek, ale o výtvarné dílo, živé a proměnlivé,“ vysvětlil zahradní architekt Zdeněk Sendler.

  • Našli jste v článku chybu?