Ztracený případ

06. října 2003, 00:00 - Martin Schmarcz
06. října 2003, 00:00

Přišla mi domů "neodolatelná" nabídka. Úvěrová karta. Co vše bych prý mohl mít hned, a ne až potom, kdybych využil té možnosti a utratil peníze, které nejsou moje. Zřejmě už je Mefistovi málo, že na dluh žije naše vláda - teď jde o to dostat do oné ďábelské pasti i soukromníky.

FEJETON

Asi málokdo dnes těmhle obchodníkům s úpisy unikne. Já se dostal do jejich spárů kvůli tomu, že jsem si koupil věc na úvěr, který bylo možné splatit do tří měsíců bez navýšení. Neberte to, když je to zadarmo. Já byl s touhle přátelskou službou spokojen, Mefisto zjevně nikoli. Vzápětí po včasném zaplacení (nebylo povinné, mohl jsem klidně splácet postupně, samozřejmě s patřičnými úroky), mi pošta doručila osobní úvěrovou kartu s dvaceti tisíci k okamžitému utracení. Mé jméno vyražené stříbrnými písmeny se na tom kusu plastu tak pyšně lesklo. Vyděsil jsem se. Co kdyby mě v nějakém záchvatu šílenství napadlo téhle služby využít a zavázat se k placení úroku, který by v devatenáctém století, zlatém věku kapitalizmu, nepochybně pokládali za lichvu? Spravily to nůžky a znehodnocený dáreček putoval do koše. Nabídky od oné finanční společnosti dostávám ovšem dál. Inu, naděje umírá poslední. Možná jsem poněkud postižený, ale nedokážu za tou kartou vidět krásné věci, které bych si mohl koupit. Vidím dluhy a věci, které si v budoucnu nekoupím, protože za ty, co bych si lehkovážně dopřál „tady a teď“, bych nakonec zaplatil víc. Je mi jasné, že tohle je zatraceně zpátečnický pohled. Moderní přeci je říkat: „investoval jsem do sebe nějaké peníze“, nikoli „zadlužil jsem se“. Tytam jsou doby, kdy slovo investice mělo přesný význam: vzít soukromé prostředky, ty podnikáním zhodnotit a z výnosu zaplatit případné úvěry. Vím, že je zpozdilé podivovat se nad tím, jaký je o ty ďábelské kartičky zájem. Vždyť sama vláda nás nabádá, že nejbezpečnější cesta k prosperitě vede přes dluhy. Kdo věří tomuhle nesmyslu, možná je přesvědčen i o tom, že se mu vyplatí zaplatit místo deseti tisíc dvanáct, ale třeba taky patnáct či dvacet. Na rozdíl od výběru daní si v tomto případě alespoň může vybrat. Přeji všem takovým, ať si tuhle jízdu na čertovském toboganu užijí a ve zdraví přežijí. Sám za sebe doufám, že si tyhle řádky přečte ředitel firmy, co mě tak uhání, a vzdá mě jako ztracený případ.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Black friday je tu! Nakupte snadno, rychle a bez nervů
Chcete mít jako živnostník slušný důchod?
Rozhovor se zakladatelem Trip.market aneb jak si sestavit dovolenou podle vlastních představ
dTest: Které dary musíte zdanit a kolik odvedete státu?
Práce pro více zaměstnavatelů během roku 2017 a daně
Auta
Také Apple připravuje autonomní řízení. Jeho systém má být…
Srážka se zvěří hrozí nejen na podzim. Co v takovém případě dělat?
Automobilce Mini došla trpělivost. Na Dakar pošle auta s pohonem 4×4 i zadokolky
Je pohon na LPG ohrožený druh? Originálních aut na plyn už moc nekoupíte
Škoda představuje model Ke Luoke. Je to prodloužený Karoq pro Čínu
Technologie
Herní počítač pod stromeček II: levná sestava do 20 tisíc [Vánoce 2017]
T-Mobile se skamarádil s Netflixem. Ale nejde o to, na co myslíte…
Tržní podíly výrobců grafik v Q3 2017: Nvidia vylétla nahoru, získává tržní podíl
Vyšel Vivaldi 1.13. Vylepšuje stahování a práci desítkami listů
Transcend RDC2: multifunkční čtečka karet pro smartphony (vyzkoušeno)
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít