Znovu, ale jinak - Euro.cz

Přihlášení

Znovu, ale jinak

, Tomáš Skřivánek,
Znovu, ale jinak
Zdroj: Euro.cz

Významný obchodník s cennými papíry chystá návrat na zahraniční trhy

Expanzí na první zahraniční trh, a to do Rakouska, se v polovině října pochlubila společnost Wood & Company. Pro dlouholetou jedničku v obchodování s akciemi to však není nic nového. Pobočky v dalších šesti hlavních městech regionu otevřela již na konci minulého století, rozpínavost a vysoké provozní náklady však firmu nakonec málem stály život. Všechny pobočky, s výjimkou pražské a bratislavské v roce 2001, kvůli ztrátovosti zavřela, pražskou odkoupil od majoritního akcionáře a zakladatele firmy Richarda Wooda tuzemský management. Strategie aktuální expanze, která – jak říkají šéfové firmy – Rakouskem zdaleka nekončí, se od té předchozí výrazně liší.

Ze Salomon Brothers na východ.

Wood & Company založil v Praze v roce 1991 čerstvý třicátník Richard Wood. Do té doby pracoval jako viceprezident Salomon Brothers. „Předpokládal, že v Praze bude mnoho příležitostí, a tak se sem přestěhoval,“ vzpomíná na svého někdejšího šéfa současný ředitel a spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora (32). Na svůj skutečný rozkvět si firma musela ještě dva roky počkat, pražská burza cenných papírů zahájila svou činnost až v roce 1993. V té době již byl Wood & Co. jejím akcionářem a začal, především pro zahraniční investory, obchodovat s akciemi ČEZ. Brzy následovaly další tituly a firma rostla. I přesto, že v investičním bankovnictví byla konsolidace a nástup zahraničních finančních skupin rychlejší než v retailu, uhájila pozici jedničky v obchodování s akciemi až do roku 2003. Letos poprvé ji o zlatou medaili zřejmě připraví Patria Finance s mateřskou KBC a sesterskou ČSOB za zády.
S úspěchem, který se záhy po zahájení obchodování dostavil na českém trhu, kde byla v prvních letech činnosti Wood & Company vedle Credit Suisse First Boston jedinou firmou znalou standardů servisu vyžadovaného zahraničními investory, přišla i chuť expandovat. V roce 1994 do portfolia přibyla pobočka ve Varšavě, o dva roky později na Ukrajině, v roce 1997 v Budapešti a Londýně a nakonec v roce 2000 v Istanbulu. Rychlá expanze a pozitivní ekonomický výhled regionu vedly renomované banky k nabídkám na převzetí Wood & Co.

Manželství s Commerzbank.

V roce 1996 čtvrtinu firmy odkoupila německá Commerzbank. Společně, půl na půl, založili německá banka a zdejší obchodník také společnost WoodCommerz, specializovanou na obchodování s dluhopisy. Wood & Co. a Commerzbank se navíc propojily opčními smlouvami, které ukládaly bance v budoucnu povinnost koupit zbytek Wood & Co. WoodCommerz v letech 1997 a 1998 během měnových krizí v Česku a Rusku vykázala velkou ztrátu z uskutečněných obchodů a Commerzbank byla nucena navýšit její kapitál z deseti milionů korun na 910 milionů. Wood & Company však stačila ještě před krizí hodně vydělat na akciích na Ukrajině a její ocenění se dostalo o mnoho výše, než Commerzbank očekávala při konstrukci oceňovacího vzorce, který byl součástí opčních smluv. Řádově měla firma při ocenění dle hospodářských výsledků za rok 1997 cenu sto milionů dolarů. Manželství s Commerzbank nakonec skončilo v roce 1998 rozvodem a velkou ekonomickou ztrátou pro Commerzbank. Banka si ponechala sto procent ztrátového obchodníka s dluhopisy, Wood & Co. dostali pod plnou kontrolu původní akcionáři. Za to, že netlačili na Commerzbank, aby dostála svým závazkům a akciového makléře koupila, si ale nechali dobře zaplatit.

Je čas změnit podnikání.

Po ruské krizi se již firma pořádně nevzpamatovala a postupně, byť pomalu, projídala svůj akciový kapitál, vytvořený v tučných letech. Přesto dále expandovala, nešetřila na platech, její náklady byly vysoké. „Na více než čtyři roky práce ve Wood & Co. vzpomínám moc rád, anglosaský styl řízení a velká míra osobní odpovědnosti za výsledek práce mne myslím na vždy ovlivnily a tento model řízení jsem převedl i na své současné působiště,“ vzpomíná Martin Nejedlý. Ten do jara 2000 pracoval ve firmě jako analytik bankovního sektoru a poté založil finančně poradenskou společnost Fincentrum, která je například organizátorem prestižní soutěže Banka roku. „Čím jsem tam byl déle, tím více jsem samozřejmě viděl i nedostatky, například zbytečně nadsazené platy lidí v podpůrných provozech jako IT nebo backoffice. Ty peníze samozřejmě chyběly jinde,“ dodává.
Hospodaření firmy začalo na přelomu století trápit i Richarda Wooda. Viděl, že firma, pokud se od základu nezmění, nemá šanci přežít. Sám ale neměl chuť se do náročné restrukturalizace pouštět. Nakonec se rozhodl, že je čas změnit podnikání. Žádný zájemce, který by firmu v té době odkoupil, nebyl na obzoru. „Ve firmě našeho typu jsou jedinými cennými aktivy jméno a lidé. Pokud Wood chtěl, aby firma přežila, musel se s námi dohodnout,“ vzpomíná Jan Sýkora. Na jaře 2001 nakonec firmu odkoupila čtveřice manažerů Jan Sýkora, Andrea Ferancová, Vladimír Jaroš a vedoucí slovenské kanceláře Vladimír Šoltýs. Provedla radikální restrukturalizaci: omezila náklady, zavřela ztrátové pobočky, koncentrovala se na hlavní obor podnikání – obchodování s akciemi. Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat a firma posílila svou tržní pozici, když v letech 2002 a 2003 stála za více než dvaceti procenty obchodů s akciemi na pražské burze. V předchozích letech se její podíl pohyboval okolo patnácti procent.
A Richard Wood? Rozhodně neodešel z prázdnou, kapitál firmy dosahoval několika desítek milionů dolarů. Mohl se tak začít věnovat svému novému snu, vybudovat v kanadské Britské Kolumbii vysoko v horách hotel a základnu pro lyžování za pomoci helikoptéry. „Úplně tomu propadl, dělá si všechny možné záchranářské a instruktorské kurzy, věnuje se tomu naplno jako všemu, co v minulosti dělal. Moc se těším, až se k němu pojedu podívat,“ komentuje osudy svého bývalého šéfa Jan Sýkora.

Vydupali IPO.

Čas, který managementu Wood & Co. v minulosti zabíralo cestování po ostatních pobočkách, využili tuzemští šéfové také k hledání firmy, která by chtěla s emisí akcií vstoupit na burzu. Snaha byla korunována úspěchem na jaře letošního roku, kdy Merill Lynch ve spolupráci s Wood & Co. přivedl na londýnskou a pražskou burzu společnost Zentiva. „Merill Lynch měl s Wood & Co. dlouhodobě dobré zkušenosti a doporučil nám je. Při rozhodování sehrála roli i velikost firmy a další reference. Naší spolupráci není co vytknout a určitě je pozveme do výběrových řízení na naše případné další projekty,“ chválí obchodníka s cennými papíry finanční ředitel Zentivy Petr Šulc.

Znovu, ale jinak.

Silná pozice na tuzemském trhu vede management Wood & Co. znovu k úvahám co dál. Firma chce opět nabízet produkt silný nejen v Česku, ale v celém regionu. Pro expanzi do zahraničí si tentokrát vybrala rakouskou burzu, především kvůli akciím Erste Bank, které se kromě Vídně obchodují také v Praze. Během několika měsíců by měla firma začít obchodovat také na burze ve Frankfurtu, uvažuje o návratu do Budapešti a Varšavy. „Je to úplně jiná forma expanze, kromě členství na burze nás nic nestojí, neotevíráme kanceláře, nenajímáme zaměstnance. Časem bychom ale silný výzkumný tým pro další země vybudovali zde v Praze,“ plánuje Jan Sýkora. Firma může docílit stejného efektu jako před lety, ale za zlomek ceny. Umožňuje to především členství států, do nichž hodlá expandovat, v Evropské unii a také rozvoj telekomunikací. „Dnes již opravdu není třeba najímat kanceláře, stejnou práci pro nás může v zahraničí vykonávat člověk na externí smlouvu ze svého bytu,“ potvrzuje další z partnerů firmy Vladimír Jaroš.
Čtveřice majitelů Wood & Co. tvrdí, že na prodej firmy, která minulém roce vykázala čistý zisk přes osm milionů korun, zatím nepomýšlí. Práce nás baví, myslíme si, že máme na to, firmu dále rozvíjet, dokonce se mezi námi zatím neobjevily žádné spory,“ říká ředitel Wood & Co. Jan Sýkora.