Zloděj čepic - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Zloděj čepic

, Petr Vilhelm, Kyjev,
Zloděj čepic
Zdroj: Euro.cz

Putin přichází v Kyjevě o vliv

Ústřední volební komise Ukrajiny zveřejnila ve středu minulý týden konečné výsledky prezidentských voleb. Nedbala naléhavá doporučení jak domácí, tak zahraniční veřejnosti, aby vyčkala na výsledky soudních žalob, kterých opozice zpracovala jedenáct tisíc. Za prezidenta Ukrajiny vyhlásila komise současného premiéra Viktora Janukovyče, a vyostřila tak ještě více spor mezi vládou a opozicí, protestující proti zfalšování voleb při stotisícových demonstracích.

Ukrajinský London.

Prezidentem přitom má být muž, jenž by se v Čechách neodvážil kandidovat ani na post krajského hejtmana. To, že byl Janukovyč souzen a odsouzen, bylo známé už v době, kdy ho Kučma navrhl za premiéra. Už tehdy mezi lidem zdomácněl v souvislosti s jeho jménem termín bandita. Parlament v roce 2002 toleroval věty v Janukovyčově premiérském životopise: „V roce 1968 jako neplnoletý odsouzen a umístěn v kolonii pro mladistvé. V 1970 jsem byl odsouzen za ublížení na těle středního stupně. Rozsudky anulovány.“ Prezidentský životopis již tyto věty neobsahuje. Premiérství je zřejmě anulovalo.
Janukovyčův štáb si je ovšem vědom, jaké zvěsti kolují mezi lidem, a vytvářel proto obraz selfmademana londonovského ražení. Důsledného, průrazného rváče, který jde za svým cílem, a s ním celá země. Janukovyč se na samém začátku volební kampaně k tomu vyjadřoval básnivě jako o dvojí výzvě osudu. Potřetí už nezklamal a osud (Bůh) jej nechal dojít až tak daleko… Jeho návštěvy chrámů „třetího Říma“ (Moskva) i řecké kolébky pravoslaví mají Janukovyčovi dodat klasickou aureolu pravoslavné pomazané hlavy-státníka.

Dobrá tlačenka.

Na vládě nezávislý televizní „5. kanál“ si dal práci s rekonstrukcí tohoto období nynějšího prezidentského kandidáta. Našel svědky, soudce, milicionáře zatýkajícího Janukovyče, spoluvězně. Dokument, který natočil, potvrdil, že Janukovyč byl jako sedmnáctiletý odsouzen za krádeže. Šlo o kožešinové čepice, které se organizovaně kradly přímo z hlav (někdy možná i s náušnicemi), shromažďovaly se ve skladech a potom šly do sítě prodejen. Janukovyč byl hned nato odsouzen také za ublížení na těle středního stupně a zřejmě byl obviněn i ze znásilnění, ale údajně postižená žena se nedostavila k soudu. Až potud funguje jistá míra tolerance: mladík-sirotek, přesto se dokázal porvat se situací, která je pro mnohé fatální. Podezření ze znásilnění je však už za hranicí – řekněme – vkusu. Ve vězení byl Janukovyč brigadýrem a spolupracoval s vedením, vedle přezdívky Cham (spisovně přeloženo hulvát, ale podsvětí by se takovému překladu smálo) získal i pověst práskače. Londonovská image se tak už zcela vytrácí. Pozoruhodné je, že po čtyřech letech vězení dostal v roce 1973 Janukovyč povolení vyjet na Ralley Monte Carlo. Poté se stal šéfem autoparku Ordžonikidzeugol a stejný Jenakijevskij soud, který ho odsoudil, zpochybnil oba rozsudky. Pak už se rozběhla obvyklá kariéra: vstup do Komunistické strany Ukrajiny… V roce 1978 Apelační soud Doněcké oblasti zrušil oba rozsudky. Soudce 5. kanálu k tomu televizi řekl: „Za dobu své praxe jsem se nesetkal s takovou intervencí a na takové úrovni jako ve věci Janukovyče.“ Reportéři nenašli žádné soudní spisy ani záznamy o pobytu Janukovyče v těch vězeních, ze kterých měli svědectví spoluvězňů… I dokument 5. kanálu vyslovil hypotézu, že Janukovyč měl buď velmi vlivné známé, anebo podepsal KGB…
Dokument byl odvysílán na začátku října. Ze strany Janukovyče nezazněl žádný protest ani žádný pokus o vysvětlení, jeho štáb nepodnikl žádný protitah. Ve druhé polovině listopadu ovšem tentýž tým zveřejnil na 5. kanálu soudní rozsudky, které našel v archivech… v Moskvě!
Poslanec a člen bezpečnostního výboru Omelčenko již před čtyřmi měsíci apeloval Janukovyče, aby předložil soudní dokumentaci z tohoto období. Apelace zůstala bez odpovědi. Poté formou veřejného dopisu tuto apelaci zopakoval. Odpovědí bylo: tuto kapitolu považuje pan premiér za uzavřenou…
Ruští političtí technologové řídící Janukovyčovu kampaň evidentně spoléhali na váhu státní funkce, jaká v tomto kulturním prostoru tradičně dodávala nevídaný impulz k získání sympatií voliče. Funkce gubernátora nejlidnatější ukrajinské oblasti měla výhodu: ten člověk přišel zezdola, zná život. Funkce premiéra pak dodala lesk vysoké politiky a umění vládnout. Obojí Janukovyč velmi dobře využil v televizním duelu s protikandidátem Juščenkem, historicky prvním v dějinách Ukrajiny, a proto příšerně svázaném. Zaujal defenzivní pozici boxera jediného úderu, na dotazy neodpovídal a trpělivě sehrál roli dobrotivého státníka, který přišel do Kyjeva, aby dal dohromady zemi, kterou převzal v zuboženém stavu. A to nejen od Kučmy, ale i od Juščenka z dob, kdy byl guvernérem Národní banky a pak i premiérem, tedy od člověka, který se už deset let pohybuje ve zprofanované vládnoucí elitě. Prokázal fenomenální paměť, s jakou se svoji roli naučil, a jeho štáb si viditelně oddechl. Juščenko zvítězil nepřesvědčivě.

Karta pro Putina.

Druhým trumfem byla sázka na fenomén ruského prezidenta Putina, politika klasické ruské školy, tedy mesiášské osobnosti silné a spravedlivé ruky. Ruská karta, kterou rozehrál Junakovyčův štáb po očividné dohodě s Kremlem, měla být nejvyšším trumfem. V předvečer prvního kola Putin bezprecedentně demonstroval podporu Janukovyčovi a pod nočním ohňostrojem se předváděly světlé zítřky rusko-ukrajinské družby, politické, ekonomické a lidské integrace slovanských sousedů. Výsledky prvního kola však Putinovi vystavily žlutou kartu. Ruští analytici nepřekročili vlastní horizont a nepochopili, že ukrajinský volič není ruským voličem, že předběhl jak vládnoucí kliku, tak ruské manipulátory. Ukrajina demokratická zvítězila nad Ukrajinou sovětskou, postsovětskou a proputinovskou. Po třinácti letech se tak Ukrajina „vrátila“ ke svým kořenům ukradené revoluce z jedenadevadesátého roku. V prvním kole i přes zjevné manipulace s volebními spisy, kdy tři miliony voličů nemohly odevzdat svůj hlas, opozice zvítězila, přestože odhady říkají, že přišla o deset až patnáct procent hlasů. Juščenko ovládl 17 ze 24 oblastí. Skandální byla drtivá prohra premiéra v hlavním městě Kyjevě, která prokázala, že i po dvou letech zůstal jen a jen regionálním politikem Donbasu, který s pomocí ruské karty získal pouze prorusky naladěné jižní oblasti.
Zcela propadl vůdce komunistů Simoněnko. Jeho elektorát splynul s voliči Janukovyče. Pokrytecké rozhodnutí nepodporovat ve druhém kole ani jednoho z kandidátů a neúčast komunistických poslanců na mimořádném zasedání parlamentu, které odsoudilo falzifikaci voleb, pak znovu prokázalo antidemokratické geny komunistů.
Do druhého kola tak šel Janukovyčův štáb s vyčerpanými zdroji. K vítězství nepomohlo jednorázové tříměsíční zvýšení penzí důchodcům, platů státním zaměstnancům, stipendií studentům. Kýžený efekt nepřineslo ani umělé udržení ceny ruského benzínu a nafty na úrovni patnácti korun za litr, stamiliony vydané na reklamní kampaň ani takřka dva miliony dolarů, které dostaly americké PR agentury na podporu Janukovyčova obrazu ve Spojených státech. Po rozpadu vládní většiny v parlamentu navíc začala vládní klika ztrácet i pozice v provládních médiích, ze kterých začali odcházet zpravodajové odmítající šířit lživé informace.
Janukovyčův štáb šel do druhého kola se dvěma tématy. Prvním bylo heslo o zachování stability (ekonomické i politické), občanského klidu, vyvolávání strachu z revoluce spojené se zběsilou antijuščenkovskou kampaní, která protikandidáta líčila jako benderovce, fašistu, politika řízeného svoji americkou manželkou, agentkou CIA…Janukovyč dál vystupuje jako dobrotivý a spravedlivý politik, ale po ulicích měst východní Ukrajiny v noci pochodují s pochodněmi černě oděné brigády holohlavých mužů, hovořících žargonem podsvětí… Současně se připravuje technologie vítězství ve druhém kole: zastrašování volebních komisí a kupování jejich předsedů a členů. Štáb analyzoval, že Janukovyč při minimálně stejné míře falzifikace, jaká byla v prvním kole, může vyhrát jen při zvýšení účasti voličů ve východních, tedy jím ovládaných oblastech, na minimálně osmdesát procent. Oblastní vertikála ve spolupráci s kriminálními bojůvkami zajistila více, i 99,5 procenta.

Běloruský scénář.

Do volebních místností byli většinou vpuštěni jen loajální členové komisí. Z opozičních členů se k práci dostala jen jedna desetina! Jeden a půl milionu volebních lístků pro přespolní voliče dostaly organizované autobusy a vlaky takzvaných voličů pro západní a centrální oblasti. Kučma na rozloučenou nepodepsal parlamentem přijatý zákon zamezující možnostem podvodů s volebními listy pro přespolní. Tím jen dokumentoval, že on i premiér porušili svoji základní ústavní povinnost: zabezpečit čistě demokratické volby.
Scénář povolební byl jasný: co nejrychleji vyhlásit volební výsledky a co nejrychleji legalizovat Janukovyče jako vítěze voleb. Putin jako první telefonicky blahopřál Janukovyčovi k vítězství, což potvrdilo i ruské ministerstvo zahraničí. Následoval Lukašenko.
Již zběžný popis toho, jak postupovali ruští technologové moci v Janukovyčově štábu ve finále voleb, ukazuje, že jde o pokus implantovat Ukrajině režim, který pravděpodobně může být ještě tvrdší než běloruský. Putinovi se zoufale nehodí demokratická Ukrajina, do které si budou ruští demokraté jezdit loknout čistého vzduchu svobody. Jak Putinovi „nevadí“ Lukašenkovo Bělorusko, tak by mu nevadila ani Ukrajina bývalého kriminálníka Janukovyče. S takovými satelity na okrajích své říše by se Rusům zdálo, že u nich doma je nejlépe na světě.
Po vyhlášení volebních výsledků ohlásil Juščenko na milionové permanentní demonstraci v centru Kyjeva založení Výboru národní spásy. Boj o moc na Ukrajině pokračuje. Pokud v ní Putin nechce ztratit veškerý vliv, nezbývá mu nic jiného, než vystoupit jako zachránce demokratické Ukrajiny. Lépe obětovat figuru než celou hru.