Zlatej padák - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Zlatej padák

, Jan Štětka,
Zlatej padák
Zdroj: Euro.cz

Při domovních prohlídkách Krejčíře a Pechana postupovala policie různě

Co se nepodařilo málem neodhaleným manželům Stodolovým, do policie prorůstajícímu gangu Ivana Berdycha či odposlouchávanému předsedovi nejsilnější opoziční strany Mirku Topolánkovi, povedlo se minulý týden uprchlému miliardáři Radovanu Krejčířovi. Kvůli fatálnímu selhání policie při akci v Krejčířově vile musel po sedmi letech ve službách sociálnědemokratických ministrů vnitra rezignovat policejní prezident Jiří Kolář (k 15. srpnu). Hlav padlo více: ministr vnitra František Bublan ve středu odvolal šéfa protikorupční služby Jiřího Pálku a jeho náměstka Josefa Bečváře, mimo službu bylo postaveno všech deset policistů, kteří asistovali u zásahu. Není náhoda, že Kolář odstoupil – jak sám přiznal – až poté, co jej k tomu ze státní návštěvy Japonska vyzval premiér Jiří Paroubek. Jak slábne vliv Stanislava Grosse, končí dlouholetý policejní diumvirát Gross-Kolář a nastává Paroubkova éra.

Psi vyli u vily.

O tom, co se stalo předminulou sobotu v Krejčířově vile na konci černošické ulice V Dubině, existují stále rozporuplná svědectví. „To nebyla domovní prohlídka, to byla exkurze v luxusní vile,“ prohlásil minulou středu ministr Bublan. Jisté je, že ve dvě hodiny v noci vtrhlo pomocí výbušniny do důmyslně členitého domu policejní komando a zajistilo překvapeného Krejčíře. Poté dorazili protikorupční odborníci. „Možná tam nebyli vysláni ti praví lidé. Možná že tam bylo vlastně příliš mnoho specialistů na korupční problematiku, ale málo skutečných policistů,“ řekl Bublan pro týdeník EURO. Tomu oponuje šéf branně-bezpečnostního výboru sněmovny Jan Vidím (ODS). „Já nevěděl, že jsou odborníci a pak ještě řadoví policisté. Každý policista, ať už je odborník nebo neodborník, přece ví, že když někoho zadrží, vlítne mu ve dvě ráno do baráku a najde u něj několik miliard korun v bankovkách, nebylo by od věci ho k něčemu připoutat. Nebo jej odvést na služebnu. To se učí na policejní akademii snad při první hodině kriminalistiky,“ řekl týdeníku EURO. Celkem šestnáct osob plus dva státní zástupci pak černošický komplex osm hodin zkoumalo. Prohlídka zároveň probíhala i v pražském domě na Karlově náměstí 555/31 (vedle polikliniky), kde je Krejčíř oficiálně hlášen a který patří realitní firmě DKR Invest Praha, s. r. o., stoprocentně vlastněné Krejčířem. Na které z obou adres se našly pytle s pravými i údajně padělanými bankovkami v hodnotě 4,5 miliardy korun, policie neupřesnila.

Ládine, neboj se.

Bublanova historka o nedostatku skutečných policistů se ukázala být milosrdným pojmenováním toho, co se v Krejčířově vile skutečně dělo. Původní policejní verze, že Krejčíř utekl okénkem na záchodě, byla lež. Dotyčná místnost okénko vůbec neměla. Vše se zřejmě odehrálo přesně naopak: Policejní zdroj týdeníku EURO sdělil, že podnikatel se po domě pohyboval volně bez pout minimálně od chvíle, kdy měl podepsat protokol. A to přestože šlo o známého útěkáře. Když prý policejní videokameraman požádal Krejčíře, aby mu ukázal toaletu, volný podnikatel jej k místnosti doprovodil, a jakmile za dokumentaristou zaklaply dveře, zůstal miliardář zcela bez dozoru. I když jej dle rozkazu měli hlídat nejméně tři muži. Pak Krejčíř ze své vily – nikým nepozorován – odešel vchodem a zahradní brankou a za pomoci domovníka údajně odjel autem. Policisté jeho absenci zaregistrovali až po zhruba deseti minutách.
Policejní zdroj týdeníku EURO naznačil, že Krejčíř možná neměl útěk ani zapotřebí. Disponuje totiž údajně potvrzením o vážných zdravotních problémech psychického charakteru, které mu neumožňují účastnit se vyšetřování. Nepřímo to potvrdil i Krejčířův advokát Tomáš Sokol. „V jedné trestní věci, ve které Krejčíře mimo jiné nezastupuji, předložil jeho právník znalecký posudek znalců z oboru psychiatrie, že mu psychický stav neumožňuje účast při trestním řízení,“ řekl týdeníku EURO. Přitom sám Sokol vysvětloval motiv Krejčířova zmizení psychickým stresem, vyvolaným sobotním zásahem.

Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa.

Po Krejčířovi se slehla zem. Kamera jedné čerpací stanice na Slovensku sice minulou neděli zachytila řidiče vozu lamborghini, který se uprchlému podnikateli podobal, „slovenská stopa“ se ale ukázala být nepravděpodobná. Policie oťukávala lidi, kteří s Krejčířem byli v kontaktu. „Ptali se mě před odletem na Krejčíře,“ potvrdil týdeníku EURO podnikatel Tomáš Pitr ze skupiny firem kolem Setuzy, který tráví dovolenou na Kypru. „Tak jsem jim řekl, že oni musejí vědět, kde by tak mohl být, byli přece poslední, kdo ho viděl,“ řekl. „Divím se, že policie zveřejnila, co všechno na Krejčíře má, včetně podezření na přípravu vraždy celníka. Myslím, že ho nikdy nenajdou, byl by blázen, kdyby se vracel,“ dodal Pitr. Ten, jak říká, se s Krejčířem zná přes drnovického fotbalového činovníka Jana Gottvalda. Minulou středu byl na Krejčíře vydán český, evropský i mezinárodní zatykač. Ministr Bublan informoval, že policie stále pracuje jak s verzí, že miliardář utekl do zahraničí (má například seychelské státní občanství), tak že se dosud nachází na území Česka. O vypsání odměny za informace vedoucí k dopadení Krejčíře policie neuvažuje. „Spoléháme na své zdroje více než na pomoc obyvatel. Navíc na to nemáme vyčleněné prostředky,“ sdělila týdeníku EURO mluvčí policejního prezídia Hana Žváčková.
Česká národní banka také dosud neukončila expertizu pravosti přibližně dvou a půl milionu nalezených bankovek. Údajně se falešné peníze měly nacházet uprostřed pytlů s miliardovými částkami, které byly pravděpodobně určené na fiktivní úhradu celního dluhu firmy Tukový průmysl. Tedy pro celníka, z jehož chystané vraždy byl Krejčíř obviněn. Zdroj týdeníku EURO však říká, že nemuselo jít přímo o padělané peníze, ale pouze o výrazně znehodnocené „dětské“ oběživo, kdy se nedá mluvit o trestném činu. Kvůli padělání by tudíž Krejčíř nemusel být obviněn. „Pokud vím, v mafiánských kruzích se takovéto triky s jalovým obsahem vnitřků peněžních balíků používají tehdy, když je třeba někomu dokázat solventnost a neriskovat přitom eventuální ztrátu celé sumy,“ uvedl zdroj.
Vzhledem k tomu, že Těšínská tiskárna patřící Naděždě Krejčířové se nezabývá výrobou cenin, není pravděpodobné, že by některé atrapy bankovek mohly pocházet například právě odtud.

Kolář z kola ven.

Dlouho se zdálo, že Krejčířův útěk zahraje policie i politici do autu potrestáním pouhých policejních pěšáků. „Ona se všechna kritika soustřeďuje na policejního prezidenta Jiřího Koláře, ale ten má pod sebou lidi, kteří řídí útvary,“ odmítal úvahy o Kolářově odvolání ještě minulé úterý ministr Bublan. Sám policejní prezident k případu zkraje týdne mlčel, zpráva o Krejčířově útěku jej zastihla na dovolené. Výměna na postu šéfa policie však přišla vhod premiéru Jiřímu Paroubkovi: jednak mohl zabodovat u veřejnosti, jednak se zbavil dědictví po stále ještě vlivném předsedovi ČSSD Stanislavu Grossovi. Vyzval Koláře k vyvození osobní odpovědnosti a ten ve středu rezignoval. „Hlavním důvodem mé rezignace nebyla jen záležitost profesního selhání policistů při sobotní prohlídce. Zásadní bylo zpochybnění mé role ze strany premiéra,“ vysvětlil. A hned si postěžoval: „Kdyby pan premiér nezpochybnil mé setrvání, zůstal bych.“
Bublan pověřil řízením protikorupční služby dočasně Bečvářova kolegu, dosavadního náměstka Milana Šišku. „Nepřipravoval tuto akci,“ zdůvodnil tento krok. Ve funkci zůstává i Kolářův náměstek Jaroslav Macháně, přestože i o jeho odvolání ministr vnitra uvažoval. O jeho dalším působení by měl dle Bublana rozhodnout až nový policejní prezident. Toho chce vybrat po konzultaci s politickými stranami napříč spektrem z řad středního policejního managementu, má prý jít přibližně o čtyřicátníka.

Dvojitý informátor.

Kromě spekulací o Kolářově nástupci – mluví se třeba o šéfovi Národní protidrogové centrály Jiřím Komorousovi – vyvstala otázka, zda Krejčíř neměl v policejním prezidiu svého člověka, dvojitého informátora. „Informace podobného typu mám,“ řekl k tomu ministr Bublan. „Provázanost pana Krejčíře do policejních i politických kruhů je známá,“ dodal, podrobnosti ale neuvedl. Objevila se i spekulace, že policie využila k zásahu proti Krejčířovi skutečnosti, že jeho informátor byl zrovna na dovolené a o ničem nevěděl. Jakmile však akce vypukla, dotyčný se rychle vrátil a údajně zařídil, aby souběžně vedená prohlídka u bývalého obchodního ředitele firmy Čepro Martina Pechana skončila do ztracena a aby soudce neumožnil Pechanovo vzetí do vazby. Tento scénář však nikdo z představitelů vnitra nechtěl komentovat.
Policie říká, že víkendové zatčení Krejčíře a Pechana souvisí i s třímiliardovým celním únikem v kauze Bena a se soudním sporem Čepra a Tukového průmyslu o pohledávku ve výši 2,8 miliardy korun. Zdroj blízký vyšetřování navíc upozornil, že k větší aktivitě při vyšetřování kauz spojených s uprchlým miliardářem přispěl paradoxně i sám Krejčíř. „Jeho vychloubání, že je za dobře s některými policisty, notně popudilo některé vyšetřovatele,“ uvedl zdroj. Jednu z největších provokací prý vyšetřovatelé zažili v roce 2002, krátce po Krejčířově propuštění z vazby. Podnikatel si koupil zhruba za dvacet milionů korun nový žlutý sportovní vůz Porsche a schválně jej prý zaparkoval přímo před policejní budovou Správy středočeského kraje na pražské Zbraslavi.

Za vším hledej Benu.

V první polovině devadesátých let využili lidé kolem společnosti Bena toho, že státní společnost Čepro, která mimo jiné ve svých zásobnících obhospodařuje státní rezervy pohonných hmot, měla ve své evidenci zboží obrovský chaos. Začali tvrdit, že jim Čepro vydalo zcela jiný benzin a naftu, než si u něj uložili, a začali nárokovat pohledávky za několik miliard korun. Jak tvrdí policie a šéfové Čepra, takové požadavky jsou zcela neoprávněné. Kauza pak na několik let zdánlivě utichla.
Mezitím v roce 1996 uzavřela společnost Tukový průmysl, spol. s r. o., s Čeprem smlouvu o provozování veřejného celního skladu v zásobnících státní firmy. Ve stejném roce v zařízení pronajatém Tukovým průmyslem začala ukládat benzin a naftu dovezené ze Slovenska společnost Bena. Princip spočíval v tom, že clo z importovaných pohonných hmot se nemělo platit při jeho dovozu ze Slovenska, ale teprve poté, co celní sklad opustilo. Vždy, když Bena ze skladů zboží odebrala, měl Tukový průmysl zajistit proclení, což však neudělal. Bena tak vesele odebírala miliony litrů benzinu a nafty, prodávala je a daně, které měly původně připadnout na účet státu, končily na kontě Beny nebo spřízněných firem. Státu tak na daních vznikla škoda zhruba za tři miliardy korun.

Díl druhý.

Daňový podvod přibližně před třemi lety odhalili celníci. Bena tvrdila, že pohonné látky jsou stále uložené u Čepra a převedla je na společnost Venturon Investment. Tím se pokusila zbavit daňového dluhu. Venturon Investment navzdory tomu, že nafta a benzin již v zásobnících Čepra nebyly, požádala státní firmu o jejich vydání. Marně. Venturon se posléze na jaře roku 2004 obrátil se stejným požadavkem na soud. Chce, aby Čepro buď vydalo zhruba 200 tisíc tun pohonných hmot, nebo zaplatilo 2,5 miliardy korun. Soud uznal požadavky Venturonu za oprávněné poté, co mu firma předložila rámcovou smlouvu o převodu pohonných hmot uzavřenou s Benou. Venturon měl situaci o to jednodušší, že právníci Čepra k soudu vůbec nepřišli. Vedení státní firmy tvrdí, že ani nemohli, protože obsílky k soudu společnost nedostala. O záležitosti se vedení Čepra údajně dozvědělo jen několik hodin předtím, než miliardy přišel do společnosti 8. listopadu 2004 zabavit exekutor. Naštěstí pro Čepro jej o několik desítek minut předběhla policie, která zmrazila firemní účty a začala případ prošetřovat. „Obsílky se ztratily zřejmě mezi poštou a podatelnou firmy. Existuje mnoho variant, jednou z nich je i to, že za některým z pracovníků Čepra, který má na starosti přebírání korespondence, přišla osoba, která se prokázala průkazem BIS, zřejmě falešným. Pak jen dotyčným osobám oznámila, co je v rámci bezpečnosti státu zapotřebí udělat,“ sdělil zdroj blízký vedení společnosti Čepro. Skutečnost, že právě tuto variantu prošetřuje policie, potvrdily týdeníku EURO i další dva na sobě nezávislé zdroje.
Pohledávka Venturon Investmentu navíc několikrát změnila majitele, dobře informované zdroje udávají, že ji nyní vlastní kyperská společnost Global Trading.

Další pohledávka.

Tím ovšem výčet údajných pohledávek za Čeprem nekončí. Koncem listopadu 2004 se objevil další problém. Vedení státní firmy se dozvědělo, že Pražský městský soud v září téhož roku v platebním rozkaze uložil, aby Čepro zaplatilo jihlavské společnosti M Port 348 milionů korun. U soudu právní zástupci státní firmy opět nebyli, korespondence se totiž zase ztratila. Případ, související rovněž s kauzou Beny, stále prošetřuje policie. Pohledávku původně vlastnila společnost Bena, která ji prodala Tukovému průmyslu, ani ten si ji však dlouho neponechal, postoupil ji kyperské společnosti Safron Trading, která ji poté prodala jihlavskému M Portu, jenž byl založen loni v lednu. A aby toho nebylo málo, ten zase část pohledávky ve výší 170 milionů korun postoupil podnikateli Zdeňku Hobzovi ze Žďáru nad Sázavou.
Další 2,8 miliardy korun požaduje po Čepru společnost Tukový průmysl. Firmě která zajišťovala pro Benu skladování pohonných hmot, stát vyměřil daňový nedoplatek za neodvedenou spotřební daň ve výši 2,8 miliardy korun. Soud již vydal příkaz k exekuci, společnost ale peníze nezaplatila. Naopak se obrátila na soud. Požaduje, aby za ní daňový doplatek zaplatilo Čepro. Vedení Tukového průmyslu totiž tvrdí, že za porušení celních předpisů může státní firma, protože vydala pohonné hmoty bez jeho souhlasu. Čepro však reaguje, že se ho záležitost smluvní pokuty netýká. „Jde o pohledávku mezi firmami Tukový průmysl a Bena,“ reagovala státní společnost již dříve v prohlášení. Městský soud v Praze projednávání sporu letos v polovině června již po několikáté odložil.
Obvinění z daňového podvodu v kauze Tukový průmysl čelí bývalý majitel Tukového průmyslu, spol. s r. o. Martin Pechan, kterému hrozí, že stráví až dvanáct let za mřížemi. Pechan koncem devadesátých let prodal Tukový průmysl do Lichtenštejnska svým známým, jak sám říká.

Nejsme kámoši.

Policie tvrdí, že část údajných pohledávek za Čeprem zřejmě vlastní firmy, které ovládají Krejčíř společně s Pechanem. Posledně jmenovaný však taková tvrzení označuje za nepravdivá. Sice připouští, že se s miliardářem na útěku zná, ale informace, že byli s Krejčířem obchodními partnery, kteří vymysleli plán na “oddlužení Tukového průmyslu“ popírá. „Ano, znali jsme se, ale jen velice povrchně,“ tvrdí. S Krejčířem jej seznámil advokát a někdejší ministr vnitra Tomáš Sokol, který Pechana obhajuje v kauze Tukový průmysl a je zároveň právním zástupcem Radovana Krejčíře. Pechan přitom pro Sokola pracoval už koncem osmdesátých let. „Myslel jsem, že bude dobré se s Krejčířem seznámit, protože má lepší vazby na policii než já, a využít tak některé jeho dobré informace,“ líčí Pechan. „V době, kdy jsem byl obviněn v kauze Tukový průmysl, jsem nerozuměl tomu, proč je proti mé osobě vyvíjen takový tlak. Chtěl jsem spolupracovat s policií, vše ji vysvětlit, ale nikdo se mě na nic neptal, tak jsem hledal vysvětlení u každého, koho jsem potkal. Tedy i u Krejčíře “ vysvětlil Pechan.

Ptejte se mě, na co chcete.

Lidé z Pechanova okolí tvrdí, že se někdejší obchodní ředitel Čepra za posledních dvanáct měsíců s Krejčířem poměrně pravidelně scházel. Týdeníku EURO to potvrdilo několik svědků, kteří je viděli spolu hovořit. Poprvé se prý setkali na přelomu let 2003 až 2004. „Nepotkávali jsme se každý den, ale jednou týdně, případně jednou za tři neděle či za měsíc,“ tvrdí Pechan. A o čem spolu údajní komplici hovořili? Témat byla přehršel: automobily, motorky, za kolik Krejčíř postavil svoji pevnost v Černošicích. Ale jen jedno z nich bylo ústřední: kauza daňového úniku mezi firmami Bena, Tukový průmysl a Čepro.
„K tomuto tématu jsme se dostali pokaždé. V této souvislosti měl spousty otázek, především jej zajímalo, jak to s kauzou Čepro vypadá,“ připouští Pechan. Jak sám dodává, Krejčířovy otázky právě k této problematice mu nepřipadaly nikdy zvláštní, natož podezřelé. „V té době byl v zásadě jediný, koho to zajímalo, nikdo jiný mě nechtěl poslouchat,“ dodal. Krejčíře však zajímaly i jiné věci. „Například jakým způsobem Čepro dopravuje ve svých systémech pohonné látky, jak je eviduje, zajímal se i o techniky měření hladin a průtoků, rozmístění jednotlivých nádrží, překladišť, kolik jsou schopné jednotlivé terminály odbavit kamionů, byly to mraky otázek,“ konstatoval Pechan.

Účetnictví za svobodu.

Vztah někdejšího obchodního ředitele Čepra Pechana ke Krejčířovi ovšem mohl být ještě bližší, než Pechan připouští. Dcerou Tukového průmyslu, spol. s r. o., který dřív Pechan vlastnil a kde byl dlouhá léta jednatelem, byla do konce devadesátých let i společnost Tukový průmysl Ostrava. Firma do rozdělení Československa mimo jiné zajišťovala distribuci margarínu Rama. Po rozdělení federace však firmě razantně klesl odbyt, a Tukový průmysl Ostrava se dostal do existenčních potíží. „Tehdy jsme řešili, zda firmu zavřít a vyházet lidi, nebo je nechat, ať se pokusí přežít, jak nejlépe dovedou. Zvolili jsme druhou variantu,“ tvrdí Pechan. Mateřská firma tehdy své ostravské pobočce přenechala mezinárodní kamionovou dopravu a část obchodů s Benou. „Tehdy jsme řekli, budete to vy, kdo od Beny nakoupí dovezené zboží, pak je budete držet, ať máme jistotu, že s ním nikdo neoprávněně nemanipuluje,“ konstatoval Pechan. V roce 2000 však mateřská společnost rozhodla o prodeji ostravské firmy. „Nevím, kdo tehdy koupil, ale prodali jsme to jako eseróčko za sto tisíc. Do roku 2003 se pak nic nedělo,“ upozornil Pechan.
Po roce 2003 ale situace nabírá dramatické obrátky a na scénu vstupuje Krejčíř. Zhruba před dvěma lety se totiž policie začala zajímat v souvislosti s vyšetřováním kauzy Bena i o účetnictví Tukového průmyslu Ostrava. To se však záhadně ztratilo. „Najednou se objevil Krejčíř a začal s vyšetřovateli smlouvat, že jim potřebnou dokumentaci předá, samozřejmě když budou ve vztahu k jeho osobě postupovat liberálněji,“ sdělil jeden z policistů, který případ Tukový průmysl Ostrava vyšetřoval.
Kde Krejčíř údajně ztracené dokumenty sehnal? „Dal jsem mu je. Než jsme tehdy dali účetnictví Tukového průmyslu Ostrava z ruky, nechali jsme udělat kopie některých dokumentů, jejich část pak Krejčíř dostal. On byl jedním z těch lidí, kteří tvrdili, že až se tyhle papíry najdou, bude to obrovský průšvih pro mě a lidi z Beny.“ Zřejmě předpokládal, že mu Krejčíř dodá výměnou za dokumenty informace z nejvyšších policejních kruhů o průběhu vyšetřování jeho kauzy. Pechan k tomu dodává: „On si je vzal, kšeftoval s tím a vykládal, jak díky tomuhle účetnictví se dostane z vazby a jak tam Pechana a Vomelu strčí. Nedávno jsem slyšel, že Krejčířovi povolily nervy a účetnictví policii předal.“

Radovan Krejčíř (37)
Narodil se v Českém Těšíně, vystudoval ekonomii (Ing.). V devadesátých letech začal podnikat, avšak už tehdy měl potíže s policií. Nejprve byl podezřelý z podvodů s nezdaněným lihem, později jej policie stíhala za celní podvod při dovozu luxusního auta, trestu však unikl. Se svými společníky založil firmu Corado a začal vykupovat kuponové knížky. V prosinci 2001 se Krejčíř dostal do prvního velkého problému: spolu s otcem Lambertem Krejčířem (majitelem tiskárny v Českém Těšíně, dnes firmu vede matka Naděžda Krejčířová) byl obviněn, že v roce 1997 vytuneloval ostravskou firmu Staviva. Při zatýkání unikl, známý ho v kufru auta odvezl do Polska, odkud se dostal do Vídně. S českými policisty si ale vyjednal návrat. Ještě týž den, kdy se vrátil do Česka, se po složení kauce ocitl znovu na svobodě.
Nejznámější Krejčířovou kauzou se však stal půlmiliardový celní únik při ropných obchodech jihlavské společnosti M5, kvůli kterému strávil v roce 2002 pět měsíců ve vazbě. Tři měsíce ovšem protiprávně, takže na státu vysoudil odškodné ve výši 200 000 korun. Do vazby putoval Krejčíř znovu v letech 2003 a 2004 za údajné tunelování společnosti Technology Leasing (150 milionů korun) přes úvěr u České spořitelny. V obou kauzách proti Krejčířovi jako utajený svědek svědčil podnikatel Petr Šebesta, který byl 24. září 2003 zavražděn ve vystrkovském areálu u Orlické přehrady, jehož nájemcem je podnikatel Miroslav Provod. Pachatel nebyl nikdy zjištěn. Policie se domnívá, že se Šebestovou smrtí nějak souvisí záhadné zmizení Krejčířova otce Lamberta v té době. Existují prý náznaky, že žije v zahraničí. Loni byl Radovan Krejčíř obviněn i kvůli údajnému podvodu na firmě Frymis. Od jejích představitelů prý vylákal 75 milionů korun. Zpackaná razie o předminulém víkendu se týkala vyšetřování miliardových podvodů ve firmě Čepro.
Loni se policie v souvislosti s Krejčířem zajímala i o jeho obhájce, advokáty a exministry Tomáše Sokola a Jiřího Nováka. Její pozornost vzbudil bankovní převod, kdy Sokol na svůj účet obdržel v několika platbách asi 26 milionů korun, které měly přijít z Krejčířových zahraničních kont.
V posledních letech žije Krejčíř ve vile v Černošicích u Prahy. Zdroj týdeníku EURO uvádí, že dům, který jeho předchozí majitel nechal zrekonstruovat za několik desítek milionů korun, dal Krejčíř kromě podzemní části zbourat a vystavěl nový zhruba za 300 milionů (z katastru nemovitostí vyplývá, že jedinou majitelkou nemovitosti je Krejčířova manželka Kateřina).
Kontroverzní podnikatel je znám jako milovník luxusních aut (Lamborghini, Porsche, Mercedes), jeho koníčkem byl ovšem i fotbal. Finančně pomáhal klubu FK Drnovice (EURO 8/2002). Šéf klubu Jan Gottvald, který se před třemi lety rovněž skrýval před policií, dnes ovšem o Krejčířovi mluvit moc nechce. „Nic o tom nevím a nezajímá mě to. Byl to známý mého syna,“ říká.

Ani na krok
Způsob, jakým policie zatkla Radovana Krejčíře a posléze prohledala jeho byt, vyvolává, stále více pochybností. A to i v porovnání s tím, jak postupovala v obdobném případě jeho údajného komplice Martina Pechana. Toho stejně jako hledaného miliardáře vytáhlo v sobotu 18. června z postele ve dvě hodiny ráno policejní komando. „Domovní prohlídka byla nesmírně korektní, nemám k ní sebemenších výhrad,“ tvrdí Pechan. Zároveň ale dodává, že narozdíl od Krejčíře měl v patách stále minimálně jednoho policejního důstojníka. „Vysvětlili mně, proč se mnou musí pořád někdo chodit. Pokud jsem chtěl jít na toaletu, stáli půl metru za mnou a nesměl jsem si zavřít dveře. Při sebevětším použití fantazie si nedokážu představit, že bych mohl někdy utéci,“ upozornil.
Po dobu prohlídky Pechanovi žádný z přítomných policistů nesdělil, proč byl zadržen, obvinění si vyslechl až na policejní služebně v Kongresové ulici. „Po sdělení obvinění mi nikdo nepoložil žádnou otázku, nikdo se na nic neptal. Sám jsem vypovídal do protokolu podrobně na devět stran, tři hodiny jsem mluvil v kuse,“ konstatoval Pechan. A o čem bývalý obchodní ředitel Čepra před vyšetřovateli hovořil? Především o tom, že považuje klíčového svědka v kauze, jednatele Tukového průmyslu Radka Zwierzynu, za nastrčeného policejního agenta. Svoji dedukci opírá o následující argumenty: Zwierzyna nastoupil na post jednatele společnosti Tukový průmysl, s r. o., letos v lednu. Často navštěvoval Pechana, který nyní pracuje jako právník pro Tukový průmysl Praha, a. s. V sídle této společnosti je přitom již několik let umístěn archiv s účetnictvím Tukového průmyslu, spol. s r. o. „Zwierzyna často do archivu jezdil pro účetní dokumenty a vyptával se mě na různé detaily. Nechápu, proč někdo, kdo nastoupí v lednu na post jednatele nějaké firmy, má tak velký zájem o její účetní doklady z let 2003 až 2004,“ tvrdí Pechan.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze