Životní minimum je nejvyšší v Dánsku - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Životní minimum je nejvyšší v Dánsku

, PETR GOLA,
Životní minimum je nejvyšší v Dánsku
Zdroj: Euro.cz

POHLED ZA HRANICE Způsob a formu poskytování sociálních dávek si stanoví jednotlivé státy Evropské unie individuálně. Ve které zemi je hranice životního minima nejvyšší a kde naopak nejnižší? Je tento institut zaveden v celé Unii?

POHLED ZA HRANICE

Způsob a formu poskytování sociálních dávek si stanoví jednotlivé státy Evropské unie individuálně. Ve které zemi je hranice životního minima nejvyšší a kde naopak nejnižší? Je tento institut zaveden v celé Unii?

Při ztrátě zaměstnání pobírá občan nejdříve podporu v nezaměstnanosti. Podpora je ovšem poskytována pouze po zákonem stanovenou dobu. Jestliže si během tohoto časového úseku občan nenajde práci, je již odkázán na sociální dávky – nejméně do výše životního minima. V Maďarsku, na Maltě, Kypru, v Řecku (a také ve Švýcarsku, které do Unie nepatří) není životní minimum zákonem definováno. Občanům jsou však vypláceny jiné dávky, například přídavky na děti. Ve většině států včetně České republiky není výplata příslušných dávek do výše životního minima zdaněna. Výjimkou jsou Dánsko, Lucembursko, Nizozemí, Norsko a Španělsko.

Čtěte: Jaké je životní minimum v ČR a jak se počítá?

Z NĚMECKA DO DALŠÍCH ZEMÍ

Zákonem bylo životní minimum stanoveno nejdříve v N ěmecku – v roce 1961. O dva roky později následovalo Nizozemí, v roce 1974 pak Belgie. V ostatních zemích se začal institut životního minima zavádět až v devadesátých letech minulého století. V Česku to bylo v roce 1991. Dávky životního minima ve většině států vyplácí stát, někde je však v rukou regionů (Itálie, Německo, Rakousko, Španělsko). V některých zemích se na výplatě podílí jak stát, tak region (Belgie, Dánsko, Finsko, Nizozemí).

NĚKDE JEN PRO VLASTNÍ OBČANY

V některých zemích mají nárok na dorovnání „příjmu“ do hranice životního minima jen občané s trvalým bydlištěm na území daného státu. Ze

starších členů jde o Belgii, Dánsko, Finsko, Irsko, Itálii, Německo a V elkou Británii. Naopak ve Francii, Lucembursku, Portugalsku, Rakousku a Švédsku mají tento nárok všichni občané legálně pobývající na jejich území. V Nizozemí musí žadatel o výplatu příslušných částek pobývat minimálně pět roků během posledních 20 let, ve Španělsku více než tři roky během posledních pěti let.

NEJNIŽŠÍ MINIMUM MAJÍ V ESTONSKU

Jak vyplývá z tabulky, nejnižší částku životního minima má Estonsko. Životní minimum ve všech nových členských zemích je pochopitelně nižší než v původní evropské patnáctce, protože i životní náklady zde jsou mnohem nižší. Z původních členských zemí je životní minimum nejnižší v P ortugalsku, Španělsku a Itálii. N aopak nejvyšší hodnotu mají stanovenou v Dánsku. Jelikož však podléhá zdanění, není konečná výše tak závratná, jak se na první pohled zdá. V některých zemích se částky liší podle jednotlivých regionů (Rakousko, Španělsko). Rozdíly jsou však minimální. V tabulce jsme použili průměrné hodnoty v celé zemi.

SOCIÁLNÍ EVROPA

Země Evropské unie mají výrazné sociální cítění. Občané nalézající se ve složitých životních situacích, způsobené například zdravotními problémy či dlouhodobou nezaměstnaností, tak mají zaručeny peníze na obstarání nejzákladnějších lidských potřeb. O těchto vymoženostech si v ostatních zemích světa mohou lidé nechat jenom zdát – lidé jsou tam odkázáni především na sebe a svou rodinu. Velmi diskutovaným tématem je nyní v Evropě výše dávek. Převládá názor, aby sociální dávky byly výrazně nižší než minimální mzda. Občané musí být nuceni k aktivnímu hledání zaměstnání, musí se jim vyplatit idojíždění za hůře placenou prací. Současně v Unii dochází k neustálému zpřísňování vyplácení sociálních dávek. Není možné, aby dávky pobírali občané, mající na bankovním účtu dostatek peněz nebo bydlící v rodinném domku. Dávky by měli dostávat pouze ti, kdo je skutečně potřebují, a to až po prodeji hodnotných movitých věcí. V Evropské unii je finanční situace žadatelů o dávky životního minima nejpřísněji kontrolována ve Velké Británii a Irsku. Vzorový přístup mají ve Skandinávii – lidé tam sociální systém nezneužívají. Pobírat sociální dávky je pro ně totiž něco nepřijatelného.

ŽIVOTNÍ MINIMUM V EVROPSKÝCH ZEMÍCH

rok 2004, v eurech za měsíc

Země  Dospělý Manželé Samoživitel s 1 dítětem  Manželé  s 1 dítětem  Manželé  se 2 dětmi Manželé se 3 dětmi 
 Belgie 595  794  793  931 1130  1365 
 Dánsko 1129  2259  1501  3107  3212  3317 
 Estonsko 32 58  58  84  109  135 
 Finsko 377 641  641  905  1142  1342 
 Francie 417  626  626  752  877  1045 
 Irsko 584  987  657  1060  1133  1206 
 Island 911  1457  1457  1640  1822  1930 
 Itálie269  542  697  697  852  914 
 Lichtenštejnsko 711  1089  1089  1326  1521  1703 
 Litva 33  60  60  86  111  141 
 Lotyšsko 75  125  125  145  166  187 
 Lucembursko 999  1499  1090  1589  1680  1772 
 Německo 342  618  572  848  1078  1308 
 Nizozemí 551  1103  772  1131  1131  1131 
 Norsko 493 820  742  1069  1383  1632 
 Polsko 112  213  183  264  315  366 
 Portugalsko 151  303  227  379  455  546 
 Rakousko 465  758  737  1031  1299  1597 
 Slovensko 110  187  160  237  287  337 
 Slovinsko 165  281  215  331  381  431 
 Španělsko 228  301  367  551  551  551 
 Švédsko 293 623 589 850 1098 1314
 Velká Británie 670  883  1052  1269  1576  1839 

Pramen: Evropská komise – „Gegenseitiges Informationssystem zur sozialen Sicherheit, soziale Sicherheit in den Mitgliedstaaten der Europaeischen Union, mit europaesichen Wirtschaftsraum und in der Schweiz 2004“ a Eurostat – „Comparative Tables on Social Protection in the Central and Eastern European Countries“

Ohodnoťte tento článek
Diskuze