Zelené teplo - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Zelené teplo

, Čestmír Klos,
Zelené teplo
Zdroj: Euro.cz

Plzeň míří na evropskou špičku ve využití „čisté energie“

Na síť centrálního vytápění v Plzni je napojena většina domácností (70 000), úřadů a kanceláří. Teplo pro 180 000 obyvatel (z celkového počtu 200 000) donedávna pocházelo pouze z uhlí. Teplárenský provoz, umístěný přímo ve středu západočeské metropole, bylo proto třeba nejprve odsířit a zlepšit emise. Za deset let si to vyžádalo miliardu investic a Plzeňská teplárenská už trvale splňuje veškeré ekologické limity. Proto se mohla zaměřit i na redukci emisí skleníkových plynů. Podíl spalované biomasy narůstal a letos „čistá energie“ poprvé překročí deset procent celkové produkce. To je už dvě procenta nad cíleným limitem České republiky do roku 2010. Přesto už Plzeňská teplárenská vypsala výběrové řízení na dodavatele nové technologie, která ji s dvaadvaceti procenty „čisté energie“ posune na evropskou špičku.

Dýmající údolí.

Spalování klestu z větrných kalamit na lesních pasekách je trestuhodným plýtváním, je přesvědčen ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Větve a soušky jsou po rozemletí na štěpku tím nejvyhledávanějším teplárenským biopalivem. Kvůli totálnímu rozpadu dlouhodobých smluvních vztahů lesních těžařských společností s Lesy České republiky však není v Česku nikdo, kdo by se mu smluvně zavázal dřevní štěpku pravidelně dodávat. „Tato nejistota nám novou investici velice prodraží. S výstavbou zařízení na spalování biopaliv budeme muset budovat alternativní provoz na spalování uhlí,“ postěžoval si Drápela. Místo „čisté energie“ rozváděné po Plzni se lesními údolími z ohňů dělníků valí dusivý dým.
Ladislav Půlpán, který má na starost ekologii v Lesích ČR, se však snaží přesvědčit, že jeho podnik s tímto jevem nemá nic společného. Pro Lesy ČR je prý prodej klestu stejná komerční aktivita jako každá jiná. Nejenže se klest v lese údajně nepálí – shromažďuje se na hromady -, ale ani se dlouhodobě neprodává nějakému monopolnímu odběrateli. I u klestu musí podle Půlpána rozhodovat nabídka vyšší ceny. „Výjimku tvoří jen chudá stanoviště, kde je potřebné větve zachovat, aby zetlely a poskytly živiny další generaci lesa,“ říká. A nakonec připouští, že se pálí i tam, kde je hustota větví tak velká, že brání odtažení dřeva z lesa.

Stávkující zemědělci.

Plzeňská teplárenská se však bez dlouhodobých „monopolních“ dohod může těžko obejít, když dosavadní spotřeba 50 000 tun štěpky se rozroste o dalších sto tisíc tun. A svážet toto palivo se vyplatí maximálně ze vzdálenosti 80 kilometrů. Přísun štěpky do teplárny může ohrozit i její překotný vývoz do Německa a Rakouska.
Pro navržený způsob fluidního spalování s turbínou na výrobu elektrické energie se však stejně snadno jako štěpka dají využít energetické zemědělské plodiny. Při jejich pěstování poblíž Plzně by se navíc zredukovaly dovozní náklady. Jenže pšenici triticale, která je dobře využitelná jako palivo, pěstuje v dovozní vzdálenosti jen jeden jediný sedlák. Těm ostatním se zřejmě evropská kompenzace za držení úhoru či nevyužitých luk vyplatí víc než pěstování energetických plodin.

Obilí v peci.

Dlužno dodat, že spalování obilí vyjde o deset až patnáct procent dráž než využití štěpky. A to samo o sobě je až třikrát dražší než spalování uhlí. Přechod na biopalivo byl tedy možný až se schválením zákona na využití obnovitelných zdrojů energie. Tato legislativní norma však paradoxně ani trochu nezvýhodňuje biopaliva na výrobu tepla, protože zákonodárci patřičné paragrafy při schvalování zákona vyškrtli. Dodatečně se sice zrodila poslanecká iniciativa vydat zákon o obnovitelných zdrojích energie ve výrobě tepla samostatně, ale návrh vyšuměl do ztracena.
Teplárna tedy může hospodárně využívat štěpku jen proto, že v takzvané kogeneraci zároveň s teplem vyrábí elektrickou energii. Tím především dosáhne vysoké účinnosti využití primárního zdroje – tedy štěpky nebo obilí. A zároveň tím vstoupí do zóny podporované na výrobu „čisté elektřiny“. A ta je na patnáct let zajištěna zvýhodněnou výkupní cenou.
Nový zdroj na biopaliva bude mít výkon 30 megawattů tepelných a deset megawattů elektrických. Návratnost je počítána do dvanácti let. Z porovnání obou výkonů je zřejmé, že prvořadá je investice do tepla. Jenže co s teplem za letních veder, kdy je naopak potřeba hodně elektřiny? Ztrátám v létě mají co nejvíc zabránit chladicí instalace ve velkých budovách. Teplá léta proto vyžadují rozvíjet novinku – trigeneraci.
Pro jediného akcionáře Plzeňské teplárenské, kterým je z 99,2 procenta město, jsou prvořadé hospodářské výsledky včetně prodeje využitím biopaliv ušetřených emisních povolenek. Hned druhá je ekologie.