Zavolejte doktora Kevorkiana - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Zavolejte doktora Kevorkiana

, Josef Michl,
Zavolejte doktora Kevorkiana
Zdroj: Euro.cz

Chyba přišla v nejhorší chvíli

Je-li pravdou, že se při předvolebním boji prezidentských kandidátů kupčilo s křesly v nezávislé České národní bance, tak s křesly v Českém statistickém úřadu (ČSÚ) se určitě nekupčilo. Ačkoliv je možné, že to nejvyšší bude brzy volné. Statistický úřad je tradičně podceňovaná instituce, jejíž zaměstnanci berou průměrný plat jen mírně překračující nuzné mzdy učitelů. A má rozpočet tak nízký, že to budí podiv i v mezinárodním měřítku. „Za statistiku nikdo nelobbuje, nikdo nevyrazí do ulic s pokřikem: Chceme pro ni větší rozpočet,“ říká šéf statistického úřadu Evropské unie Eurostatu Yves Franchet a má na mysli obor obecně, a ten český zvlášť. Přitom jde o banku informací, jejíž klíčová pozice není nepodobná pozici banky cedulové. V uplynulých deseti dnech se to v Česku projevilo. Bohužel, po té negativní stránce, ale i tak je evidentní, jaký význam ten vysmívaný „přesný součet nepřesných čísel má“.
Oproti jiným státním institucím se statistický úřad vyznačuje stálostí svého osazenstva. Až nynější předsedkyně Marie Bohatá tuto stálost rozpohybovala, její kritici dokonce tvrdí, že do takové míry, že to úřadu škodí. Zda je to pravda, nebo ne, to ať posoudí analýza, která by měla být širší než předsedkyní Českého statistického úřadu avizovaná vizita dvou lidí z Eurostatu. Zaměstnanecká věrnost ovšem vede k velmi delikátním případům, kdy jsou za ponižujících okolností suspendováni dva vedoucí pracovníci sekce průřezových statistik, kteří shodou okolností pracují v úřadu stejně dlouho – 36 let.
Jsou první a zatím jedinou personální obětí blamáže kolem výsledků zahraničního obchodu za loňský rok. Ale nestalo se tak kvůli tomu, že Český statistický úřad několik měsíců publikoval špatná čísla. Stalo se tak kvůli tomu, že na těchto špatných číslech byl vypočítán exportní dopad směnných relací. Nemá smysl se zabývat metodikou a úředními mechanismy uplatňovanými v ČSÚ. Je však třeba uvést dvě věci. Za prvé, že jinak než na těch špatných číslech to spočítat nešlo. Za druhé, že o zveřejnění inkriminované komentující věty rozhodla s vědomím předsedkyně ČSÚ příslušná komise ještě předtím, než byla přiznána nesprávnost výchozích údajů. Ergo kladívko, odpovědnost za tuto chybu byla veskrze kolektivní a dopadá i na vedení úřadu. Vzpomněl-li si tudíž v této souvislosti kolega z Hospodářských novin na termín „obětní beránek“, vzpomněl si dobře.
Referovat podrobněji o této zdánlivě drobné epizodě je dobré proto, že se stala součástí obranné operace Marie Bohaté, která na statistickém úřadě pracuje tři a půl oku. Docentka Bohatá je šarmantní, vzdělaná dáma a z obecného hlediska zasluhuje uznání její statečnost, s níž čelí přesile v boji za své křeslo a za prestiž úřadu, kterou od toho – jak tvrdí – nelze oddělit. Může to být ještě sympatičtější s přihlédnutím k veletočům v postojích, které předvádí druhý účastník velké statistické blamáže, Generální ředitelství cel. Jeho šéfové při obraně vlastních pozic neváhali učinit ze svého tiskového mluvčího „vořežpruta“. S přihlédnutím k etice manažerského chování, což je vědecký obor docentky Bohaté, je však uvedený personální zásah diskutabilní.
Dnešní senátor a předseda Českého statistického úřadu v letech 1993 až 1995 Edvard Outrata vystoupil na obranu své nástupkyně s tvrzením, že jemu se v pětadevadesátém stalo něco podobného. Nestalo, a džentlmen pan Outrata to dobře ví. V řadě ohledů šlo o jiný případ. A především šlo o různé postupy řešení. Předně Edvard Outrata tehdy (šlo také o zásadní revizi výsledků zahraničního obchodu) vzal celou věc na sebe. Za druhé si při podezření na nesrovnalosti nenechal, alespoň interně, pro sebe. Za třetí se rozhodl setrvat v úřadu až poté, kdy kolem sebe cítil dostatečnou podporu.
Marii Bohatou je třeba brát v ochranu vůči invektivám, které si vůči ní a vůči celé instituci dovolil ministr české vlády Zdeněk Škromach. Ale za současné situace, kdy se stalo něco, co lze vysvětlovat, ale ne vyvrátit, kdy stojí prakticky sama proti všem a kdy se možná nemůže opřít ani o podporu lidí ze svého úřadu, je třeba říct, že její statečný postoj statistické věci neprospívá, ale škodí. Největší spojenci složili zbraně. Sám bývalý ministr financí Pavel Mertlík prohlásil, že by Marie Bohatá měla odejít. Pavel Mertlík byl v roce 1999 tím, kdo jí funkci nabídl.
Zákonem schválnosti je, že Marie Bohatá má hlavní zásluhu na tom, že statistici asi jednou budou sedět sice na Vystrkově, ale nikoliv v nouzovém baráku. A zákonem schválnosti také je, že fatální omyl v datech se objevil právě ve chvíli, kdy se dosavadní nevyhovující způsob statistiky zahraničního obchodu začal řešit. Už asi pět let se mluví o tom, že by se celá operace měla přenést výhradně na statistický úřad. Pořád se to však oddalovalo z kapacitních i finančních důvodů. Mělo to stát „závratných“ 18 milionů. Nyní už se peníze našly a začaly se zpracovávat technické projekty. Jenže v tom to kikslo.