Ano, je možné, že pravý Lubomír Zaorálek teď leží svázaný někde v nákladním prostoru vládního speciálu a přes pásku na ústech by chtěl křičet: Osvoboďte Tibet. Ale není to tak.
Pojďme si jen shrnout fakta. Původním etnikem v Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. Čína několikrát v historii území ovládala, střídala se Mongoly nebo Nepálci. Komunistická vojska současného čínského režimu do země vpochodovala v říjnu 1950. Jen od března 1959 do října 1960 bylo v centrálním Tibetu zabito 87 tisíc Tibeťanů.
Podle údajů exilové vlády Tibetu zahynulo kvůli čínské přítomnosti na tibetském území více než milion místních lidí. Ti lidé zemřeli kromě cílených vražd také kvůli kolektivizaci nebo při povstáních proti Číně, případně sebeupálením na protest proti okupaci své země. Čínskému režimu je to dodnes zcela jedno a Lubomíru Zaorálkovi zjevně také. Čína koneckonců nerespektuje lidská práva ani na svém vlastním území, ČSSD zatím ano.
Z lehkého historického exkurzu také vyplývá nesmyslnost onoho Zaorálkova přirovnávání k potížím na Ukrajině. Ukrajina je vnitřně nestabilní až rozpolcená země, jejíž mocný soused využil její slabosti k získání části jejího území (byť k němu přišla dost kuriózně). Narušení jejích hranic je špatné a v tom má Lubomír Zaorálek pravdu. Tibet je území, které o svou svobodu přišlo a zaplatilo za to krvavou daň. To Rusko se chová daleko spíše jako Čína, byť díky Bohu bez krvavého doprovodu.
| Okupace Tibetu |
|---|
 Před intervencí Čínské lidové republiky byl Tibet po několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem. Čínská armáda vtrhla na území nezávislého Tibetu v říjnu 1950. Po povstání 10. března 1959 tam byl nastolen systém vojenských kontrolních výborů. Od roku 1965 je Tibet čínskou autonomní oblastí. Duchovním i politickým vůdcem Tibetu je dalajláma. Současný 14. dalajláma Tändzin Gjamccho (*1935) je nucen od roku 1959 žít v exilu v indické Dharamsale. |
Vysvětlení Zaorálkova pomýlení tkví v tom, že věří v Čínské investice v Česku a lepší zítřky, jak by se slušelo socialistickou rétorikou říci. Žádný nával čínských investic se ale čekat nedá, to si může myslet jen Lubomír Zaorálek. Podívejme se, jak dopadla stavba dálnic v Polsku. Před mistrovstvím světa ve fotbale je svěřili kvůli deklarované dobré ceně a rychlosti právě Číňanům. Firmy ale utekly s ostudou, dostaly se do finančních potíží a dálnice nestihly dokončit.
Dostavovat je musely mimo jiné i české firmy. Významnější investice kromě falešných triček a parfémů z Číny zatím nepřišly a také nepřijdou. Země s tak malým ekonomickým potenciálem, jako je Česko, pro Čínu neexistuje. Její trhy jsou jinde. Ve Vietnamu, Indii, Indonésii.
Zaorálkův podpis pod dohodou má jen jeden efekt. Čína si teď může připsat cenný skalp nějaké „západní“ země, která uznala anexi Tibetu, a tím podpisem bude šermovat coby argumentem, až budou země s inteligentní zahraniční politikou vytýkat Číně porušování lidských práv. Takže zase nebudeme vypadat jako troubové. Díky, Luboši.
Čtěte také:
Zapomeňte na Tibet. Hlavní je byznys
Zaorálek míří do Číny zlepšovat vztahy
Šéf průmyslníků Hanák: Nezvěte už Dalajlámu, poškozuje export
ČLÁNKY DO MAILU