Zákon o zachování hmoty překonán - Euro.cz

Přihlášení

Zákon o zachování hmoty překonán

, Jan Štětka,
Zákon o zachování hmoty překonán
Zdroj: Euro.cz

Průběžný penzijní systém se osvědčil i za války, říká šéf ČSSZ

EURO: Vláda sociální demokracie přenechává zahájení nezbytné reformy sociálního systému až kabinetu, který vzejde z voleb za čtyři měsíce. Jak by si měl podle vás jako ředitele České správy sociálního zabezpečení počínat?
HOIDEKR: Jako státní úředník nemohu radit vládě, co má dělat. Osobně si však myslím, že jakákoli vláda bude muset přestat váhat. Reforma by měla respektovat naše historické tradice. Nejsme ani Chile, ani Kazachstán, měli bychom si vzít dostatečné poučení z Maďarska, z Polska. Bismarckův důchodový systém má u nás stoletou tradici. Názorem jsem socialista a proto říkám, že v horizontu příštích padesáti let jiný než současný průběžný důchodový systém jako dominantní není představitelný. Změna by nebyla reálná lidsky ani finančně. Průběžný systém byl schopen vyplácet důchody i za války. Žádný jiný systém to není schopen zajistit.

EURO: Proč si to myslíte?
HOIDEKR: Úplný přechod na povinný fondový systém znamená odepsat jednu nebo dvě generace. Sanovat jejich potřeby by si vyžádalo tak gigantické transakční náklady, že si to neumím představit ani při skvělých výsledcích ekonomiky. Optimální by bylo zachovat průběžné financování s dominancí kolem osmdesáti procent. Dvacet procent ať tvoří třeba penzijní připojištění, povinné nebo dobrovolné, anebo zaměstnanecké připojištění.

EURO: Václav Klaus nedávno navrhl opak: postavit důchody na soukromé bázi a až sekundárně udržovat současný státní systém. Obří schodek by chtěl vyřešit kuponovými obligacemi pro „mezigeneraci“. Co vy na to?
HOIDEKR: I tato představa směřuje k systému vícepilířovému a těžištěm je tedy otázka proporcí jednotlivých pilířů. A to je vskutku otázka navýsost politická, jak připouští i Václav Klaus. Jsem názoru, že kuponový systém představuje při dané znalosti jeho parametrů jenom techniku provedení, nikoli řešení problému zdrojů pro financování transakčních nákladů. Navíc musím přiznat, že bych jako občan se zkušenostmi z kuponové privatizace nepřijímal s přílišnou důvěrou další nabídku na vstup do kuponového systému.

EURO: Jak se vám líbí Klausův návrh, aby byl podíl důchodového pojištění placený zaměstnavatelem součástí hrubé mzdy, a zviditelnit jej na výplatní pásce?
HOIDEKR: Na první pohled je velmi lákavý, protože při izolovaném vnímání by to mohlo přinést transparentnost a zjednodušení výběru a evidence. Z hlediska ČSSZ bych řekl „Sláva! Končí diskuse o beztrestnosti neodvedení části pojistného za zaměstnavatele a neplatiči se mají na co těšit.“ Ovšem při systémovém pohledu by bylo třeba najít nejdříve odpovědi na řadu otázek, z nichž namátkou vyjímám: Co s pojistným na nemocenské pojištění? Co s příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti? Jaké jsou dopady na ostatní části systému, odvozující své benefity z průměrné hrubé mzdy, která by se skokem zvýšila?

EURO: A co představa šéfa ODS o jednotných důchodech s nižšími dávkami i sazbami?
HOIDEKR: S ohledem na historický vývoj a kulturní tradice střední Evropy a vývoj v Evropské unii není tento nápad v podmínkách českého důchodového systému v horizontu příštích padesáti let příliš reálný.

EURO: Stane-li se Klausův koncept pilířem programu příští vlády, jste připraven se z titulu své funkce podílet na jeho uskutečňování?
HOIDEKR: Mým osobním krédem coby vysokého státního úředníka je služba veřejnosti, založená na odbornosti, profesionálním výkonu a loajalitě. Pokud by se měla některá z těchto složek významně oslabit nebo dokonce začít absentovat, tak je to pro mě impuls k úvahám o změně – o odchodu.

EURO: Stále se vám zamlouvá dosud neúspěšný návrh ministra Vladimíra Špidly zřídit Sociální pojišťovnu?
HOIDEKR: Projekt Sociální pojišťovny byl propracovaný a myslím si, že stojí za to na něm v budoucnu stavět. Jiná cesta není. Společnost se musí usnést, že je potřeba oddělit politiku od financí důchodového systému, aby vládnoucí reprezentace neměla možnost přímé ingerence. Aby nemohla nadřazovat krátkodobé priority nad dlouhodobými.

EURO: Vznik Sociální pojišťovny by byl ovšem jen kosmetickou změnou průběžného systému.
HOIDEKR: Tvrdím, že tento systém je navíc potřeba odplevelit ve třech směrech. Zbavit ho produktů, které nemají nic společného s důchodovým pojištěním, zrovnoprávnit jej a racionalizovat. Tak bychom z něho mohli převést k sociálním dávkám navýšení důchodů pro bezmocnost, předčasné penze pro určitá povolání, zcela zrušit předčasné důchody, stejně jako omezení přivýdělku k důchodu a nekrátit invalidním důchodcům důchod, pokud si najdou práci. Zvýrazněn by měl být princip pojištění, kdy výše důchodu odpovídá částce zaplacené během života na pojištění. Studentům vysokých škol nebo vojákům by nemělo být pojistné odpouštěno, ale měl by je hradit stát. Ve výčtu možných změn bych mohl dlouho pokračovat.

EURO: Kdy budou mít klienti ČSSZ možnost průběžně nahlížet do svých účtů?
HOIDEKR: Předpokládám, že do konce roku 2003 zpracujeme evidenční listy zaměstnanců, odevzdané jejich firmami, a během roku 2004 zřídíme první konta. Mám představu, že první výpisy z kont by měli klienti obdržet v roce 2005 a budou obrážet stav roku 2004.

EURO: V polovině ledna skončila digitalizace obřího archivu podkladových dokumentů ČSSZ. Kolik zaměstnanců ušetříte?
HOIDEKR: Garantoval jsem našim odborářům, že v úřadu zachováme stejnou zaměstnanost. Nicméně negarantuji, že každý bude dělat to, co dosud. Ve zmíněném evidenčním odboru pracovalo 137 zaměstnanců a všichni tam budou pracovat dál. Už nesedí v archívu na jeřábech a nenaplňují tu nádhernou geniální myšlenku z roku 1936, že nikoli dokument putuje na stůl, ale stůl za dokumentem. Budou sedět u počítačů a pracovat s elektronickým archivem, protože soustřeďování podkladů o pojištěnci nekončí.

EURO: Nedojde ke zmatkům, zvládnou to vaši lidé?
HOIDEKR: Momentálně se práce s elektronickými spisy testuje na třiceti pracovištích. Nezastírám, že to je dost fatální problém, protože celý úřad zároveň převádíme z agendového pojetí na procesní model řízení, což znamená změnit zažité postupy. Bude to v některých případech bolestivé, počítáme i s obměnou zaměstnanců.

EURO: Kolik digitalizace stála?
HOIDEKR: Celkem 230 233 000 korun. Z toho 72 milionů tvoří investice do zařízení, která zůstanou v naší správě. Celou tuto částku obdržela firma Siemens Business Services. Chci totiž mít jen jednoho smluvního partnera, který mi garantuje celkový výsledek.

EURO: Měly na rekordně krátkou tříměsíční digitalizaci třiceti milionů archiválií vliv události z 11. září?
HOIDEKR: Sdělení policie a tajných služeb, že ČSSZ a zejména její hlavní pražská budova s archívem je potenciálním cílem odvetného teroristického útoku, byly bezprostředním impulsem urychlení digitalizace.

EURO: Nyní jsou už data v bezpečí?
HOIDEKR: Samotný archiv již není v naší hlavní budově, nachází se na jiném místě v Praze. Elektronická data jsou jištěna třemi způsoby, archiv je zálohován ještě na třech místech mimo Prahu, na území republiky. Pomocí optického propojení máme archiválie k dispozici z centra. Právě loni 11. září jsme ovšem shodou okolností testovali jiné zálohování, totiž centrálního výpočetního systému důchodů. Ten v Česku zálohu nemá, a tak využíváme našeho členství v NATO a možnosti používat mobilní výpočetní systém umístěný v německém Hannoveru. Loni 11. září si ještě kamiony musely pro data přijet do Prahy, nyní si je mohou nabrat kdekoli na českých hranicích.

EURO: Při digitalizaci se po úřadu pohybovaly dva tisíce brigádníků. Jak byly údaje občanů chráněny před zneužitím?
HOIDEKR: Brigádníci, převážně studenti, museli být beztrestní, bezúhonní, museli projít školením, podepsali závazek. Měli oddělené šatny. Na pracoviště, kde pracovali s dokumenty našich klientů, přicházeli pouze se svačinou. Museli souhlasit s tím, že celou dobu budou sledováni vnitřním kamerovým systémem. Souhlasili s kontrolami při odchodu, zda nevynášejí nějaké údaje. Mohu dnes s klidem a s uspokojením konstatovat, že se nevyskytl ani jeden pokus o vynesení podkladů.

EURO: Rostou s vašimi nároky na zaměstnance i jejich mzdové požadavky?
HOIDEKR: Nejsme nyní jen pod celostátním průměrným platem, jsme hluboko pod platem na finančních úřadech. Máme osm tisíc zaměstnanců, loni v průměru brali 13 521 korun měsíčně. To není odpovídající odměna. Přitom ČSSZ je vlastně druhá nejvýznamnější finanční instituce v republice po České národní bance, naše příjmy představují 40 procent státního rozpočtu. Náš obchodní obrat činí půl bilionu korun ročně. Takže soudím, že alespoň naši klíčoví lidé by měli dostávat odpovídající odměnu.

EURO: Kde na to chcete vzít?
HOIDEKR: Přál bych si, abychom mohli z přijatého pojistného věnovat na administraci systému alespoň tři procenta. Všeobecná zdravotní pojišťovna původně pracovala s pěti procenty, teď má 3,5 procenta. Některé penzijní fondy používají i dvacet procent, úrazové pojišťovny i více. ČSSZ dnes dostává 1,65 procenta. Ona tři vysněná procenta by nám umožnila nejen pečovat o trvalý rozvoj systému, ale také lépe zaplatit naše lidi.

EURO: Varoval jste, že úspěšný předloňský výběr pojistného ve výši 99,7 procenta, překonávající evropské zvyklosti, se asi nebude opakovat. Kolik jste vybrali v loňském roce?
HOIDEKR: Rok 2001 byl historický, protože ČSSZ poprvé v historii pojistného (od roku 1993, pozn. red.) popřela zákon zachování hmoty a vybrala 100,5 procent. Čili vybrali jsme více, než jsme na pojistném předepsali.

EURO: Jak to?
HOIDEKR: Velice intenzivně jsme se věnovali dluhům na pojistném i plátcům pojistného. Dokonce i náš dlužník-rekordman, který má dluh přes miliardu korun, dokázal zaplatit alespoň tři sta milionů.

EURO: Jak vysoký je nyní dluh na sociálním pojistném?
HOIDEKR: Postrádáme 60 638 milionů korun od necelých čtyř set tisíc dlužníků. Zhruba polovinu tvoří penále.

EURO: Věříte, že tyto peníze někdy dostanete?
HOIDEKR: To je trochu neštěstí našeho systému. Osmadvacet miliard mám totiž dluží již neexistující firmy. My je často detektivním způsobem pronásledujeme a hledáme, zjišťujeme, zda po nich zbyl nějaký majetek.

EURO: Odpouštíte někomu penále?
HOIDEKR: Tuto možnost poměrně dost využíváme, byť můžeme promíjet jen do výše půl milionu korun. Za velmi pozitivní považuji, že se nám poprvé v historii podařilo stlačit meziroční růst pohledávek pod deset procent. Koncem roku 2000 jsme měli pohledávku 31,089 miliardy korun, v závěru loňského roku to bylo 31,324 miliardy, čili nárůst jen o 0,74 procenta. Samozřejmě makroekonom typu Václava Klause by řekl, že to je normální, že když roste ekonomika a mzdy, tak stoupá i výběr pojistného. Souhlasím, ale pokud se ekonomický vývoj projevuje v předpisu pojistného, ten šel nahoru o 7,4 procenta, kdežto my jsme vybrali o 8,9 procenta více. To půldruhé procento uhádám i s Klausem.

EURO: Vláda je zřejmě s vaší prací spokojena.
HOIDEKR: Jeden a půl procenta z vybraných dvě stě padesáti miliard je poměrně hodně peněz. Vzpomínám si na zasedání vlády, kde jsme žádali o 300 milionů korun pro dvě stě nových lidí na zefektivnění výběru pojistného. Tehdejší ministr financí Pavel Mertlík byl zásadně proti, nakonec to rozhodl premiér Zeman, který řekl: když nám vyberete miliardu navíc, tak to bude dobrý obchod. Nakonec nám ministerstvo financí na rok 2001 dalo jen 190 milionů a my se odvděčili osmi a půl miliardami. Byl to pro vládu opravdu dobrý obchod.

EURO: Jedna pracovní neschopnost v Česku průměrně trvá neuvěřitelných 28 dní. Kdy přestaneme nemocenskými dávkami léčit nezaměstnanost?
HOIDEKR: Někdy mi to připadá jako boj s větrnými mlýny. Osmadvacet dní je mnoho. Máme regiony, kde je to až pětatřicet dnů, a jinde třeba 22 dnů. Až vzácně se to shoduje s mírou nezaměstnanosti: nejvíce se stoná v regionech, kde je nezaměstnanost nejvyšší a kde je typická sezonnost v zaměstnání, v zemědělství. Je jasné, že lidé utíkají do krátkodobé nemoci před problémy na trhu práce.

EURO: Chcete zpřísnit kontroly?
HOIDEKR: Myslím si, že to není správná cesta. Ze sta procent odhalených podvodů dojde totiž k postihu jen u čtyř procent, kdy zkrátíme dávku nebo ukončíme neschopnost. To je z hlediska vynaložených nákladů na nic. V těch šestadevadesáti procentech záchytů nám lékař, který vystavil neschopenku, porušení léčebného režimu omluví. A to nemluvím o případech, kdy my ukončíme pracovní neschopnost a ošetřující lékař vystaví novou neschopenku hned následující den. Problém je v lékařích.

EURO: Co s tím?
HOIDEKR: Pokud je oprávnění k vystavení poukazu na nemocenskou dávku v rukou lidí, kteří nejsou žádným způsobem svázáni systémem, nemůže to vypadat jinak. Myslím, že by ČSSZ měla mít právo hodnotit lékaře a pozastavovat či odebírat jim oprávnění vystavovat neschopenky. Druhou možností je po vzoru Nizozemska přenést finanční kompenzaci krátkodobé nemocnosti na zaměstnavatele, který si podvody lépe ohlídá.

EURO: Kolik vůbec máte kontrolorů?
HOIDEKR: Dozor vykonává celkem dvě stě lidí. A popravdě říkám, je mi to líto, protože výtěžnost tohoto systému je minimální.

Jiří Hoidekr (54)
vystudoval ČVUT, obor automatizované systémy řízení, postgraduálně fakultu řízení Vysoké školy ekonomické. V letech 1978 až 1991 pracoval v Mechanizační ústředně zahraničního obchodu. Poté byl do roku 1999 ředitelem a předsedou představenstva obchodně servisní firmy DM servis. V téže době působil jako člen dozorčí rady bratislavské Koooperativy. V červenci 2000 uspěl v konkursu a stal se ústředním ředitelem České správy sociálního zabezpečení. Je ženatý, má dospělou dceru a syna. Jeho koníčkem je informatika, od roku 1996 chalupaří.