ZÁKAZ ODBOČENÍ VLEVO - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

ZÁKAZ ODBOČENÍ VLEVO

, Josef Michl,
ZÁKAZ ODBOČENÍ VLEVO
Zdroj: Euro.cz

Duty tax free

Nevelké, několikahektarové plochy bezcelních zón u hraničních přechodů Hatě a Hevlín jsou podle seriózních odhadů zdrojem daňových úniků minimálně v řádu stamilionů korun. Každoročně. Zdánlivě podružný geodetický faktor – vzdálenost mezi místy celního a pasového odbavení – se tak stává záležitostí národohospodářského významu.

Takzvaných bezcelních zón, podle znění zákona „míst prodeje zboží za cenu bez daně z přidané hodnoty a spotřebních daní (duty tax free), je v České republice celá řada. Prakticky na všech silničních přechodech i na mezinárodních letištích. Zatímco většinou jde o prodejní místa malého rozsahu a z hlediska celního a daňového bez větších problémů, opakem jsou Hatě a Hevlín na Znojemsku.

Za všechno víceméně může historie. Na někdejším významném železničním přechodu do Rakouska Hevlíně byla v třicátých letech postavena nová budova finanční stráže asi kilometr od hraniční závory, v Hatích vznikl počátkem osmdesátých let komplex pro celní odbavení ve vzdálenosti ještě o něco větší. Takže když se na základě vyhlášky ministerstva financí č. 297/1993 Sb. začaly povolovat free shopy, vypuklo v těchto místech čilé vykupování pozemků a stavební ruch, který trvá dodnes. Jeho výsledkem jsou unikátní komplexy prodejen, restaurací a provozoven služeb všeho druhu včetně třeba autodromu pro motokáry, sportovní haly, muzea automobilů a brzy prý i kasina.

Zbytečné značky

Bystrému návštěvníkovi neujde, že prodejny typu duty tax free jsou, až na jedinou, což je evropský unikát, umístěny výhradně po pravé straně silnice ve směru do Rakouska, silnice je po celé délce opatřena plnou střední dělicí čarou a k tomu lesem zn aček zakazujících odbočení vlevo. Tím je ve zkratce vyjádřena podstata free shopů – prodej zboží v omezeném množství pro vlastní potřebu při přechodu státní hranice do zahraničí.

Jde o zboží určené k vývozu, proto není zdaněné. A proto člověk vyjíždějící z České republiky – Čech, Moravák, Rakušan, Tatar – smí sice zabočit doprava ve směru jízdy, nakoupit a pokračovat dál na Vídeň, ale nikoliv se otočit a zčerstva vrátit domů. A lidé přijíždějící z Rakouska by zase neměli brát rovnou, zákaz-nezákaz, Direktion links do free shopů, protože pro ně nejsou určeny, a pohybují se tak na území ČR bez celního a pasového odbavení.

Bystrému pozorovateli ovšem také neujde, že praxe je právě opačná. Jihomoravské hraniční „legolandy nejsou průjezdní zónou, ale cílovou stanicí, kde bohatší Rakušané dokážou levně strávit celý den, zatímco našinec, chudý příbuzný, výhodně nakoupí alkoh ol a kuřivo a rychle zmizí zpátky do ČR, aby se brzy vrátil s prázdným autem nebo baťohem.

Zatíženost Hevlína, který je vhodnější pro pěší, takzvané baťůžkáře, se řídí po-dle příjezdu vlaků do stejnojmenné železniční stanice. Cestovní kanceláře na Moravě i v Čechách pořádají na oba přechody „poznávací výlety, ty drsnější hovoří rovnou o nákupních zájezdech.

Daňový zmatek

Povolení k prodeji bez daně uděluje právnické nebo fyzické osobě ministerstvo financí s přihlédnutém ke stanovisku příslušného celního úřadu. Celkem je dnes v České republice vlastní kolem třicítky společností. V Hatích byla průkopník em firma Ronja, které patří pověstný, dnes už několikrát přestavěný „hrad a další objekty. Postupně následovaly firmy D. L. D., I. T. V. V., Arsana a SÜD, které vlastně skoupily obě zóny a ovládají byznys, v němž se otáčejí částky s& nbsp;devíti nulami. Jedná se o společnosti s ručením omezeným, registrované ve Znojmě, Brně a Praze a zastupované českými občany, za nimiž je ovšem rakouský i arabský kapitál.

Tento druh podnikání je pochopitelně o něco ostřejší než provozování vesnického konzumu, nicméně při plnění zákonných podmínek zcela legální. Problém je ale v tom, že původní prodej nezdaněných cigaret a alkoholu byl v Hatích a Hevlíně postupně rozšířen o řadu daňových aktivit, které provozují buď sami majitelé objektů, nebo nájemci. Dnes jsou v těsném sousedství nebo pod jednou střechou s free shopy restaurace, prodejny potravin, holičství, lékárny, prodejny suv enýrů, klenotnictví, zubaři. Také salony nabízející masáže všeho druhu… Tak vzniká z daňového hlediska krajně nepřehledná situace, která velmi komplikuje, ne-li znemožňuje kontrolu.

Vedle zmatku způsobeného důmyslným propojením daňových a nedaňových aktivit klade tento stav enormní nároky na celní odbavování a snižuje propustnost významného přechodu, protože zásobování zón probíhá po stejné silnici, po níž denně projížděj í stovky kamionů na cestě napříč Evropou. Může se pak také snadno stát, že kamion se zbožím na vývoz, za nějž byla v Rakousku vrácena daň, opustí sice v Kleinhaugsdorfu rakousko-českou hranici, ale k našemu celnímu odbavení už nedojede. Pr ostě zahne doleva. Nezdaněné zboží pak lze prodat za zdaněné ceny, což i při české cenové úrovni, která v zónách je, znamená pohádkové zisky.

Z kapek průtrž

Vzdalování celního a pasového odbavení mělo v předlistopadových dobách zavřených západních hranic svou logiku. Už před „čárou vznikalo ostře sledované území, které navazovalo na zakázané, tak-zvané hraniční pásmo. Tato pásma jsou s vnitro zemím spojena místními, dnes už volně přístupnými asfaltkami. Vedou i do bezcelních zón a celní správa, limitovaná počtem lidí i technikou, může na nich dělat nanejvýš namátkové kontroly. Kolikpak asi vynese avie, neřku-li kamion, nacpaný kuřivem a kořalkou z duty free a rozprodaný za plné, nikoliv duté ceny, když karton marlborek, camelek a dalších mezinárodních značek cigaret se dá v Hatích či Hevlíně pořídit v přepočtu (ceny jsou v šilincích) za dvě s tě padesát korun a litr nejoblíbenější české lihoviny, fernetu, přijde na zhruba pětasedmdesát?

Každý turista překračující hranici do ČR si může dovézt dvě stě kusů cigaret a litr tvrdého alkoholu. Zákon však nestanoví, kolikrát denně lze hranici překročit… Adidasky, ve kterých se dobře chodí a něco vydrží, přijdou dejme tomu na tři ti síce. Není třeba ani tak moc cest na to, aby se taková investice vrátila. Největší počet odhalených celních a daňových úniků připadá právě na tyto baťůžkáře, kteří nenesou mnoho, ale o to častěji. Zhruba ze dvou třetin jde o Poláky, zbytek jsou většinou čeští občané – často nezaměstnaní nebo studenti, kteří jako nosiči pracují pro velkopašeráky.

Podle statistiky celní správy bylo do prodejen duty tax free v roce 1996 naskladněno zboží za zhruba 1,5, v roce 1997 za 2,5 a l oni už za 3,5 miliardy korun. Kolik činily daňové úniky, se lze jenom dohadovat. Odhady se řádově liší, přičemž ty nejoptimističtější začínají na několika stech tisících korun denně.

V jednoduchosti síla

Zatímco duty tax free v Hatích a Hevlíně zažívají vrcholnou konjunkturu, v integrující se Evropě jsou tato zařízení na úbytě. V české sněmovně je nyní, v krátké době už podruhé, návrh na zrušení obchodů typu duty tax free na siln ičních přechodech, zdůvodňovaný požadavky Evropské unie a riziky daňových a celních podvodů, a to jako součást vládního návrhu novely zákona o spotřebních daních. Při prvním pokusu koncem loňského roku novela neprošla, a tím bylo automaticky smeteno i v ní zakotvené ustanove- ní zrušit silniční duty tax free shopy k 31. prosinci 2000. V novém vládním návrhu už figuruje o rok posunutý termín: 31. prosince 2001. Ať už je to výsledek lobbingu nebo ne, každý rok je dobrý. Nicméně boj se svádí také o to, aby toto ustanovení ze zákona vůbec vypadlo, což v zhledem k penězům, které se kolem bezcelních zón točí, nemusí být nereálné.

Nabízí se však možnost vyhovět doporučením unie jiným způsobem. Neskonale jednodušším tím, že nevyžaduje legislativní změnu, a schůdnějším proto, že vzniká přímo uvnitř instituce, která má boj proti podloudnictví v popisu práce. Celní správa ž ádá o stavební povolení pro zřízení nového objektu celního odbavení v Hatích, v Hevlíně by se pasově i celně odbavovalo v budově Rakouské celní správy. Budou-li k dispozici potřebné prostředky, což ve státní správě není nic jednoduchého, posune se celní kontrola až za nynější tzv. bezcelní pásmo, na jednu úroveň s rakouskými orgány. Tím pádem zde duty tax free zaniknou i bez zákona, respektive tento účel může zastat jediný krámek přímo na hranici.

Znamenalo by to radikální omezení celních a daňových podvodů, nikoliv však konec existence samotných obchodních komplexů. Lze předpokládat, že i bez zákazu odbočení budou zejména Rakušané dál jezdit kousek za hranice výhodně nakoupit, naobědva t se, nechat si spravit zuby a vůbec prožít chvíle, na které se nezapomíná, protože cenové rozdíly mezi Českou republikou a Rakouskem jen tak nezmizí. To by zároveň znamenalo i zachování pracovních míst, které bezcelní zóny přinášejí pro o byvatele sousedních obcí.

Momentální smutek konzumentů pašovaného zboží by snad mohlo zmírnit pomyšlení na to, že nikoliv zanedbatelná část spotřeby by se tak přesunula z šedé do legální ekonomiky, odvody by posílily státní rozpočet a zprostředkovaně mohly mít vliv na ekonomický růst. To však není jediný důvod pro to, aby schůdný nápad dostal silnou podporu, byť se třeba rovnou nestane součástí akce čisté ruce. Není to totiž první iniciativa, která se snaží podvody kolem duty free zón řešit. Dosud však všechny skončil y bez úspěchu.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze