Začátek, nebo konec? - Euro.cz

Přihlášení

Začátek, nebo konec?

, Jan Žižka,
Začátek, nebo konec?
Zdroj: Euro.cz

Socialistům se pokusy o návrat na výsluní stále nedaří

Ségolene Royalová rozhodně nepůsobila dojmem zdrcené dámy. Naopak. Nedlouho po oznámení výsledků druhého kola voleb, v němž podlehla Nicolasi Sarkozymu, vystoupila s úsměvem na tváři před pařížským sídlem Socialistické strany. Když zdravila své fanoušky, působila spíše dojmem, že slaví vítězství. „V této kampani se něco změnilo. A to se nezastaví,“ prohlašovala. Prezentovala se jako vůdkyně, moderní Johanka z Arku, která chce vést socialisty do dalších bitev. Napříště už vítězných.
Zároveň ale už vlastně vedla boj o vedoucí pozici v Socialistické straně. Kdo se má teď postavit do čela kampaně před červnovými parlamentními volbami? Formálně této partaji šéfuje její životní druh a otec jejích čtyř dětí Francois Hollande. Mnozí straničtí funkcionáři neviděli kandidaturu Royalové v prezidentských volbách rádi. O jejím nasazení do boje proti Sarkozymu rozhodla popularita mezi lidmi. Nyní se Ségolene – krátce po své porážce – opět obracela přímo ke svým fanouškům v ulicích. Nikdo jí nemůže upřít, že mobilizovala opravdu hodně lidí a společně se Sarkozym se zasloužila o nebývalou účast voličů v obou kolech voleb. K čemu je to ale dobré, když nakonec kandidátovi pravice podlehla?

Třetí porážka v řadě.

Další přední socialistický politik, bývalý ministr financí Dominique Strauss-Kahn, vypadal po oznámení výsledků v televizním studiu úplně jinak. Vážně, zamyšleně, bez známky jakéhokoliv úsměvu. „Socialisté prohráli třetí prezidentské volby za sebou,“ prohlásil. A hned přidal svou analýzu této porážky. Strana se nedokáže reformovat, nereaguje na potřebu nových přístupů v době globalizace. Zůstává u tradičního socialismu, nechce se vydat cestou moderní sociální demokracie. Před druhým kolem voleb Royalová prohlásila, že Strauss-Kahn by mohl být dobrým premiérem, a ten naopak socialistickou kandidátku několikrát veřejně podpořil. Nyní se zdálo, že mu její oslava porážky připadá trapná.
Byla to ovšem právě Ségolene Royalová, kdo se v minulých měsících vzepřel starým socialistickým „slonům“, k nimž je navzdory svému reformnímu programu počítán i Strauss-Kahn. Zdálo se, že „Ségo“ vnáší do politiky svěží vítr. Její výsledek v prvním kole voleb byl označen za úspěch. Všichni si dobře pamatují, že před pěti lety se socialistický kandidát Lionel Jospin do druhého kola ani nedostal. Celkový výsledek levice byl však v letošním prvním kole slabý. Bylo jasné, že Royalová ztrácí šanci. Její jedinou nadějí bylo získat většinu těch voličů, kteří v prvním kole hlasovali pro centristu Francoise Bayroua. Socialistku nakonec volila zhruba polovina z nich, což ale nestačilo.

Šarm nestačí.

Řada analytiků se po volbách přiklonila k názoru, že Royalová nenabídla kvalitní program. Hodně zdůrazňovala svou roli matky, sázela na to, že Francouzi budou chtít mít ve svém čele ženu. Na svých mítincích se pokoušela o působivá gesta – kupříkladu vztyčené ruce -, která ji měla ukázat jako matku národa. Někdy vystupovala v „panensky“ bílých šatech, což mělo zřejmě symbolizovat její morální čistotu. Prezentaci svého ženství ale Royalová podle všeho přehnala, byť si u části lidí získávala sympatie. Mnoho Francouzů však také mělo důvod k pochybám, zda je její program připraven stejně kvalitně jako image, kterou si budovala na veřejnosti. Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg prohlásil: „Paní Ségolene Royalová je šarmantní dáma a politička, nicméně nepředstavila jasný program, jak problémy řešit, a na to doplatila.“
Pokud jde ovšem o program, připomeňme, že Royalová se musela vypořádat s tvrdou realitou. V době, kdy se pustila do souboje se starými stranickými kádry, působila dojmem reformátorky. Dovolila si zpochybnit 35hodinový pracovní týden. I některé její pozdější výroky byly hodně překvapivé a pro mnohé i „nesocialistické“, například když vyzývala ke zpívání národní hymny a vyvěšování francouzských vlajek či když navrhovala, aby armáda převzala určité výchovné funkce ve vztahu k mladým výtržníkům na předměstích. Musela získat podporu celé Socialistické strany, tedy i těch, kdo jsou považováni za tradicionalisty. Po prvním kole voleb se ale ukázalo, že socialistům by snad pomohl větší posun do politického středu.
O taktice a strategii se nyní, před parlamentními volbami, budou socialisté opět přít. Formálně půjde strana do volební kampaně s kolektivním vedením, ale o přední pozice budou také bojovat jednotliví politici – Royalová, Strauss-Kahn, Hollande či bývalý vůdce odpůrců evropské ústavy Laurent Fabius. A Ségolene přinejmenším opět ukázala, že má hodně příznivců mezi obyčejnými lidmi, mimo stranické sekretariáty.

Diskuze