VÝKON ROZHODNUTÍ A EXEKUCE - Věřitel se může domáhat vymožení pohledávky jak výkonem rozhodnutí, tak exekucí. Oba způsoby mají své klady i zápory. Vyplatí se nejdříve zjistit, jaký způsob bude nejefektivnější. Určité změny může přinést chystaná novela exekučního řádu.
Jestliže soud pravomocně rozhodne o oprávněnosti pohledávky (případně existuje-li kromě soudního rozhodnutí jiný takzvaný exekuční titul) a dlužník dobrovolně nezaplatí, může se věřitel rozhodnout pro jednu ze zákonem stanovených forem vymáhání pohledávek. Současná právní úprava nadále obsahuje takzvanou dvojkolejnost: Dává totiž věřiteli na výběr mezi výkonem rozhodnutí (prostřednictvím soudu) a exekucí (prostřednictvím exekutora, který je – ač formálně nazýván soudním exekutorem – v podstatě samostatným „soukromým podnikatelem“).
Rozdíl mezi oběma způsoby je spíše v procesní rovině než v rozsahu majetku, který může být postižen. Výkon rozhodnutí prostřednictvím soudu upravuje občanský soudní řád. Ten platí podpůrně i pro provádění exekuce, přičemž odchylky od občanského soudního řádu stanoví zákon zvaný exekuční řád.
Zvolí-li věřitel v počáteční fázi jeden ze způsobů vymožení pohledávky, neznamená to, že by pak nemohl použít druhou (alternativní) možnost v případě, že první selže. Pokud tedy není pohledávka vymožena výkonem rozhodnutí, neznamená to, že poté nemůže být vymožena exekucí. „Není však možné, aby věřitel použil oba způsoby vymáhání pohledávek současně,“ upozorňuje pražský advokát Otakar Kracík.
ZPŮSOBY VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK
Soudní výkon rozhodnutí + je levnější
+ u některých okresních soudů probíhá rychleji než u exekutora
+ je vhodný hlavně tam, kde věřitel zná majetek dlužníka (například nemovitosti)
– nezná-li majetek dlužníka, může věřitel použít jen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí
– pracovník soudu není finančně zainteresován
na úspěšnosti vymáhání
Exekuce + exekutor zjistí majetek dlužníka za věřitele, který nemusí mít o majetku dlužníka žádné informace
+ věřitel může zvolit kteréhokoliv soudního exekutora z celé republiky, například podle jeho výsledků
+ v jednom řízení umožňuje více způsobů postihu, exekutor zvolí najednou nebo postupně více způsobů exekuce, což se hodí zejména při vyšších pohledávkách
+ od doručení usnesení o nařízení exekuce nemůže dlužník nakládat se svým majetkem, takové úkony jsou neplatné
– jestliže není možné uspokojit náklady exekutora z majetku dlužníka, hradí náklady věřitel
Každý způsob má svá specifika
Věřitel by měl v konkrétním případě zvážit, jaký způsob bude pro něj vhodnější. Důležitou roli přitom hraje zejména výše pohledávky a rozsah majetku dlužníka, případně délka trvání exekučního řízení.
Jedním z rozhodujících hledisek je také samotná znalost věřitele („oprávněného“) ohledně majetkových poměrů dlužníka („povinného“).
Návrh na výkon rozhodnutí podává oprávněný k soudu, soud také výkon rozhodnutí nařizuje a poté ho prostřednictvím vykonavatelů, kteří jsou zaměstnanci soudu, provádí. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky musí oprávněný uvést, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden.
Oproti tomu návrh na zahájení exekučního řízení podává věřitel u soudního exekutora (nebo také přímo u soudu, který pak exekucí pověří některého z exekutorů). Rozdíl je v tom, že v návrhu na zahájení exekučního řízení nemusí věřitel uvést způsob, jakým má být peněžitá částka vymožena. Způsob si zvolí sám exekutor podle informací, které získá o majetku dlužníka – jak z různých evidencí vedených orgány veřejné správy, tak díky součinnosti třetích osob, jako jsou banky či pojišťovny. „V tom lze spatřovat výhodu exekučního řízení, protože se tímto způsobem snímá z oprávněného, který nemá stejný přístup k informacím jako exekutor, odpovědnost za navržení způsobu vymáhání pohledávky,“ vysvětluje tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová. Přesto však může exekutor vyzvat věřitele, aby navrhl, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Věřitel by měl vzít v úvahu i rozdílnou úpravu místní příslušnosti. Při výkonu rozhodnutí si nemůže vybrat soud, který jej provede. Příslušnost soudu je pevně dána podle bydliště či sídla dlužníka. Tato zásada vyplývá z ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Oproti tomu o exekuci může věřitel požádat kteréhokoli z registrovaných exekutorů na celém území republiky, aniž je vázán sídlem či místem působnosti exekutorského úřadu. „Věřitel si tak může vybrat rychlejšího a úspěšnějšího exekutora,“ upřesňuje předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu–východ Martina Kasíková. Kompletní seznam více než stovky exekutorů je k dispozici například na webu Exekutorské komory (www.exekutorskakomora.cz).
Novela přinese omezení volby
Ministerstvo spravedlnosti nyní připravuje takzvanou střední novelu exekučního řádu. Projde-li parlamentem, přinese určité omezení volby způsobu vymáhání pohledávky. Jde o reakci na dosavadní praxi, kdy se ukazuje, že exekucí postižený majetek daleko přesahuje dlužnou částku. Novela chce zavést princip, že exekutor by měl volit přiměřený způsob exekuce, a to především z peněžního účtu dlužníka. Podle platné právní úpravy nemůže exekutor – na rozdíl od soudu – provést vymožení peněžitého plnění příkazem k výplatě z dlužníkova účtu, stejně jako nemůže zřídit „soudcovské“ zástavní právo k nemovitostem – i zde má dojít ke změně.
Samotní exekutoři jsou však k tomuto návrhu skeptičtí. „Úspěšnost exekuce přes účty je z našich zkušeností tak do pěti procent. A co se stane ve chvíli, kdy zavedeme tuto možnost? Dlužníci budou vědět, že při nařízení exekuce mají mít účty prázdné, případně převedou peníze na účty svých partnerů či příbuzných, takže tento způsob exekuce bude neefektivní. A dokud nezjistíme, že na tom účtu nic není, nebudeme moci provádět další způsob exekuce. Tím dlužník získá dostatek času, aby zašantročil svůj majetek,“ obává se prezident Exekutorské komory Juraj Podkonický.
Novela exekučního řádu má přinést i další významnou změnu. Dosud platí, že i když se věřitel rozhodne pro „mimosoudní“ vymáhání pohledávky, tedy pro exekuci, musí o nařízení exekuce rozhodnout soud. „Rozhodnutí soudu o nařízení exekuce je spíše formální. Proto v novele navrhujeme, aby toto rozhodnutí již nebylo vydáváno a aby soud vydával pouze neformální pověření exekutora provedením exekuce. Díky tomu by mělo být exekuční řízení a tedy i vymáhání pohledávek ještě zrychleno,“ vysvětluje mluvčí Kuncová.
Exekuce má na rozdíl od výkonu rozhodnutí ještě další přednost. „Exekuční řád totiž, na rozdíl od občanského soudního řádu, obsahuje ustanovení o takzvaném generálním inhibitoriu. Podle něj nesmí d
lužník (s výjimkou státu) po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb či udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Toto ustanovení má bránit zcizování majetku dlužníka,“ připomíná mluvčí.
Je tedy paradoxní, že soukromý exekutor má při zjišťování a zajišťování majetku větší zákonné možnosti než soud. „Občas tak může dojít k případům postihujícím osoby, u nichž předmětem exekuce není peněžité plnění – například když se jedná o vyklizení nebytového prostoru, který ani není majetkem dlužníka. Okamžikem doručení usnesení o nařízení exekuce má taková osoba absolutně blokován majetek,“ připomíná praktické nevýhody generálního inhibitoria advokát Jan Vydra.
POROVNÁNÍ NÁKLADŮ
Výkon rozhodnutí Za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí platí věřitel soudní poplatek. Do vymáhané částky 15 000 korun platí 300 korun, při pohledávce nad 15 000 korun pak platí dvě procenta z této částky, nejvýše však 50 000 korun. V ostatních případech (nejde-li o peněžní pohledávku) zaplatí navrhovatel 1000 korun.
Exekuce Návrh na nařízení exekuce je osvobozen od soudních poplatků. Věřitel však platí odměnu exekutorovi. Jde-li o peněžité pohledávky, je odměna závislá na hodnotě vymožené částky:
• 15 % při pohledávce do tří milionů korun,
• z přebývající částky až do výše 40 miliónů korun pak 10 %,
• z přebývající částky až do výše 50 miliónů korun základu 5 %,
• z přebývající částky až do 250 miliónů korun 1 %.
Částka nad 250 milionů korun se nezapočítává.
Odměna činí nejméně 3000 korun.
Pro nepeněžní pohledávky stanoví exekuční řád paušální částky – například 10 000 korun za každou vyklizenou nemovitost, stavbu, byt nebo místnost.
Exekuční řád rovněž umožňuje, aby si exekutor a navrhovatel písemně sjednali smluvní (tedy netarifní) odměnu za provedení exekuce. Smluvní odměna není nákladem exekuce (nehradí ji tedy povinný).
Exekutor může po navrhovateli požadovat zálohu, jejíž výši určuje sám (maximálně však 30 % odměny u peněžních a 50 % u nepeněžních pohledávek).
Motivovaný exekutor
Při volbě způsobu vymáhání pohledávek je důležitá také skutečnost, že exekutor je na rozdíl od soudního vykonavatele hmotně zainteresován na výsledku své „akce“, na efektivnosti vlastní činnosti. Podle Vydry tak exekutor nemůže již z povahy věci být osobou nepodjatou, jak mu ukládá exekuční řád, a je v praxi motivován k tomu, aby pro věřitele vymohl co nejvíce. To ostatně připouštějí samotní exekutoři. „Obecně z našich zkušeností lze říci, že při vymáhání částek do 100 tisíc korun je úspěšnost výkonu soudního rozhodnutí do jednoho procenta, zatímco úspěšnost exekuce je okolo 60 procent. Důvodem je mimo jiné i motivace soudního exekutora na výsledku řízení, protože jeho odměna je odvozena pouze od výše vymoženého dluhu,“ potvrzuje mluvčí Exekutorské komory Pavel Kočiš.
Finanční motivace exekutora ale může mít pro věřitele i svůj rub. A to v případě, že není možné uspokojit náklady exekutora z majetku dlužníka. V takovém případě hradí náklady věřitel, který exekuci navrhl. Ne sice v plném rozsahu, ale ve výši 3500 korun (jde o základ stanovený vyhláškou ministerstva spravedlnosti). Zvláště pro věřitele, který se domáhá pohledávky ve výši několika málo tisícovek, je proto výhodnější zkusit vymožení nejprve soudním výkonem rozhodnutí.
Dvojkolejnost jen tak neskončí
Přestože oba způsoby vymáhání pohledávek mají své klady i zápory, ministerstvo podle své mluvčí uvažuje o zrušení dosavadní dvojkolejnosti. Rozhodně však ne v dohledné době – a to přesto, že původně se o jejím zrušení uvažovalo už v souvislosti se zmíněnou novelou.
Zrušení dosavadní, pro laiky často obtížně pochopitelné dvojkolejnosti, by uvítali především exekutoři. „Podle našeho názoru je potřeba jednoznačně říci: Jsou exekuce natolik vyspělé a připraveny k tomu, aby bylo možné zrušit dvojkolejnost, jako je tomu v 19 ze 27 států Evropské unie či nikoliv? Pokud k tomu Česká republika dospěje, budeme jenom rádi. Na Slovensku se zrušila dvojkolejnost v roce 2005, po deseti letech činnosti soudních exekutorů,“ říká šéf komory Podkonický.
Naopak argumentem pro zachování současného stavu je mimo jiné i rychlost vymožení pohledávky. Podle předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu–východ Martiny Kasíkové totiž současné praktické zkušenosti nesvědčí pro zrušení dvojkolejnosti. „Množství vymáhaných pohledávek je natolik velké, že pochybuji, zda by současný počet exekutorů stačil na jejich vyřizování. Navíc za situace, kdy se některé exekutorské úřady začínají kvůli množství případů zasekávat,“ říká. Podle Kasíkové je řada okresních soudů ve výkonech rozhodnutí nyní rychlejší než exekutor. „Věřitelům bychom tak vzali levnější a v řadě okresů i rychlejší možnost vymáhání dluhů,“ míní. Ze statistik konkrétních soudů lze zjistit počet případů, které na ně přišly v minulém roce. Jestliže počet neprovedených výkonů rozhodnutí nepřekračuje toto číslo, vyřídí soud výkon rozhodnutí průměrně do roka či méně.
Podobnou zkušenost, tedy že v některých případech je výkon rozhodnutí rychlejší než exekuce, má i telefonní operátor T–Mobile. „Máme desetitisíce pohledávek, které vymáháme v exekučním řízení. Podle našich dlouhodobých zkušeností je však v některých regionech překvapivě účinnější soudní výkon rozhodnutí než exekuce prováděná exekutorem. Bylo by chybou, kdybychom zaváděli jednokolejnost výkonu rozhodnutí či exekucí v České republice, protože v současné době výkon rozhodnutí představuje stále zajímavý nástroj, jak vymoci pohledávku,“ říká právník telekomunikační společnosti T–Mobile Milan Filípek.
Rychlost soudního postupu má ale jednu překážku. „Pokud věřitel nezná majetek dlužníka, může použít jen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Tento způsob se ale na některých soudech poměrně vleče,“ varuje Martina Kasíková.
ČLÁNKY DO MAILU