Výcvikový experiment - Euro.cz

Přihlášení

Výcvikový experiment

, Tomáš Hořejší,
Výcvikový experiment
Zdroj: Euro.cz

České vojenské piloty učí létat komerční společnost

Nejen stíhačky, transportéry a tanky. Česká armáda po letech bazírování na důsledné soběstačnosti začala nakupovat i letecký výcvik pro své piloty. Před pár týdny pronajala svá cvičná letadla státnímu podniku Letecké opravny Malešice. Za službu, kterou jí na armádních letadlech poskytují její bývalí piloti a instruktoři – nyní zaměstnanci Malešic – platí běžnou „tržní cenu“. Náklady jsou prý zatím srovnatelné, měly by se ale snížit. Pokud ne, obrana experiment ukončí.

Po krachu zpět.

Ne všichni v armádě jsou novým způsobem leteckého výcviku nadšeni. Část vojáků považuje systém za experiment, který si prosadila lobby kolem malešických leteckých opraven (kde pracuje řada bývalých vojáků a úředníků ministerstva obrany), který stejně za krátkou dobu skončí.
„Ministr Kostelka věděl, že v podstatě nic neriskuje, a tak to povolil. Když to krachne, tak se výcvik vrátí zpět do armády nebo nám ho budou poskytovat naši sousedé,“ uvedl zdroj blízký velení armádního letectva. „Uvažuje se o polském Deblinu, Slovensku, Maďarsku nebo o Rumunsku či Bulharsku. Zájem začalo projevovat i Rakousko,“ dodal.
Stěžují si i samotní piloti. Například velitel základny taktického letectva v Čáslavi Jiří Verner v rozhovoru pro vojenský odborný týdeník A report uvedl, že nepovažuje za příliš šťastné odebrání cvičných proudových letounů L-39 Albatros jeho základně. „Tím pádem jsme museli část pilotů odstavit od létání… Nemám nic proti tomu, že armáda bude nakupovat základní vrtulový výcvik, ale u toho proudového si to zatím nedokážu představit. Ten by neměla dělat jiná organizace než vojenská. Osobně si myslím, že v podmínkách základny jsme schopni jej provádět sami,“ uvedl plukovník Verner.
„Nezakrývám, že existuje část odborníků, která novému způsobu výcviku nebyla nakloněna,“ přiznal týdeníku EURO ředitel Leteckých opraven Malešice a bývalý profesionální voják Vratislav Máslo. „To je ale tak u každé novinky. Není jednoduché přijít s něčím, co se vymyká zavedenému způsobu uvažování. My teď máme jedinou možnost: dokázat, že to jde i v českých podmínkách. Že výcvik mimo armádu bude levnější a že armáda ušetří.“
Centrum leteckého výcviku založily státní Letecké opravny Malešice (LOM) – které zřizuje ministerstvo obrany – počátkem dubna. Letadla a vrtulníky má umístěné na letišti v Pardubicích. Všechny stroje – proudové letouny L-39 Albatros, vrtulový Zlín Z-142, dopravní letoun L-410 a vrtulníky Mi-2 si centrum pronajalo od armádních vzdušných sil. V roce 2004 by mělo armádě poskytnout 1050 hodin výcviku na Z-142, 850 hodin na Albatrosu, 400 hodin na vrtulnících a 350 hodin na dopravním letadle L-410. Na kvalitu poskytovaného výcviku dohlíží vojenský odbor Úřadu civilního letectví. Co se týče výcviku na „vyšších“ typech letadel, například na L-159, vedení nově zřízeného centra tvrdí, že o něj rozhodně nemá zájem.

Plus minus pět set.

Motivací ke změně systému měly být hlavně očekávané finanční úspory. Samotní zástupci ministerstva obrany, kteří smlouvu s LOM schválili, ale kupodivu přiznávají, že nákup leteckého výcviku mimo armádu jim dosud žádné velké finanční prostředky neušetřil. Náklady jsou prý zhruba stejné jako před 1. dubnem, kdy nový systém oficiálně spustili. Centrum leteckého výcviku proto zatím armádě poskytuje alespoň pozemní přípravu zcela zdarma.
„Ano, náklady na letovou hodinu jsou srovnatelné s tím, když letadla provozovala armáda. Plus minus pět set korun,“ tvrdí ředitel LOM. Přesná čísla ale sdělit odmítl, podle smlouvy s armádou jsou tajná. Z informací týdeníku EURO však vyplývá, že v případě hodiny výcviku na proudovém letounu Albatros jde o třicet až padesát tisíc korun.
Právě argumenty o úspoře však pomohly vedení malešických opraven získat armádu na svou stranu. Přesvědčit generály o tom, že je možné letecký výcvik kupovat od firmy mimo resort, trvalo čtyři měsíce. „Pro obě strany to bylo něco naprosto nového. Začali jsme jednat v listopadu 2003, smlouva byla podepsána 15. března 2004. Tvrdě jsme se dohadovali o každý článek,“ říká ředitel Máslo.
O peníze obě strany bojovaly obzvlášť tvrdě. „Je jasné, že jedním z nejtěžších bodů při uzavírání smlouvy byla právě debata o nákladech,“ potvrzuje Máslo. Problém byl v tom, že armádní plánovači uvažují jinak než ti z civilu, ze soukromých firem. „Oni v podstatě berou v úvahu jenom přímé náklady: letadlo nepočítají, to mají, takže započítávají jenom pohonné hmoty, nějaké náhradní díly a jdou létat. My jako podnik ale víme, co je režie, co jsou fixní, co variabilní náklady. Rozparcelovali jsme jim náklady na letovou hodinu do naprostých detailů. Oni s něčím takovým ale zásadně nesouhlasili, protože rozpočtová skladba ministerstva je jiná… Bylo to těžké. Než to pochopili, trvalo velmi dlouho a rozhodovalo se až téměř u ministra,“ dodal šéf malešických opraven.

Klidně nás popraví.

Změna systému výcviku pilotů zatím žádné dramatické úspory nepřináší. Ministerstvo obrany doufá, že malešické centrum získá klientelu z okolních států, hovoří se o Polácích, Maďarech, Slovácích, možná Rakušanech. Poté by mohlo snížit náklady účtované Čechům.
„Šli jsme do toho s tím, že při výcviku zahraničních pilotů centrum půjde s cenou pro českou armádu dolů,“ uvedl pro týdeník EURO ministr obrany Miroslav Kostelka. Co když ale tento plán nevyjde? „Doufám, že ano, že LOM nějaké zahraniční zákazníky sežene. Dostali od nás úkol, že to mají zabezpečit. Nakonec, kdyby se ukázalo, že je to nevýhodné, tak je kdykoli možnost spolupráci s nimi ukončit. Tak je podepsaná smlouva. Prostě by nám vrátili letadla.“
S tím šéf opraven Máslo nesouhlasí. „Myslím, že až takhle to postaveno nikdy nebylo. Armáda po nás v dohledné době bude chtít tolik letových hodin, že to taktak zvládneme.“
LOM by se však na středoevropském poli rád prosadil, i když to prý nebude dříve než v roce 2006. Chtěl by pilotům z regionu poskytovat základní a případně i pokračovací – zdokonalovací a udržovací – výcvik. „Ovšem bez bojového použití. Předpokládáme totiž, že bojový výcvik budou chtít dělat Poláci, pokud vznikne mezinárodní středisko v Deblinu. Anebo si to prostě budou armády dělat samy,“ říká Máslo.
Vyloučen není ani přesun středoevropského leteckého výcviku NATO do některého z nových států aliance, například na Slovensko (výcvikový prostor v Sliači) nebo do Rumunska či Bulharska.
Ředitel LOM Máslo je realista. „Nikdo se s námi nemazlí. Ministerstvo obrany není žádný samaritán. Klidně nás nechá popravit.“

Zaskočí Aero.

Zatím není zcela jasné, jak a kde se budou piloti cvičit na letadlech L-159 Alca, kterých si česká armáda pořídila hned dvaasedmdesát. Všechna jsou ale jednomístná, k výcviku „začátečníků“ se nehodí. Dvoumístnou verzi – označenou L-159B – má zatím k dispozici pouze Aero Vodochody. Podle dohody s armádou jí má podnik do konce letošního roku poskytnout padesát letových hodin. Podobnou smlouvu uzavřelo Aero nedávno i s maďarskou armádou. Maďaři chtějí ve Vodochodech vycvičit šest svých pilotů, kteří by měli za dva roky létat s novými švédskými stíhačkami Gripen.
O tom, že by pro českou armádu sestrojili několik málo kusů dvoumístné Alky na výcvik, ve firmě Aero zatím neuvažují. „Stavba malých počtů nebo dokonce jednotlivých kusů letounů je finančně náročná zejména kvůli cenám jednotlivě nakupovaných motorů, sad přístrojů a ostatních položek k montáži letounů. Pro českou armádu, která chce nakoupit dva až čtyři stroje, je proto ekonomické připojit se k jiné výrobní dodávce se stejnou nebo blízkou konfigurací,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí Aera Vítězslav Kulich. Ani Letecké opravny Malešice o samostatném nákupu letounů L-159 neuvažují. Know-how na trenažér pro ně však mají.

Diskuze