VSTUP DO UNIE POSÍLÍ AGRÁRNÍ ÚŘEDNÍKY - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

VSTUP DO UNIE POSÍLÍ AGRÁRNÍ ÚŘEDNÍKY

, Martin Mařík,
VSTUP DO UNIE POSÍLÍ AGRÁRNÍ ÚŘEDNÍKY
Zdroj: Euro.cz

Korupci se lze vyhnout, tvrdí šéf tržní regulace

Jan Höck (46), ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu, se pohybuje ve funkci spjaté se státními zakázkami v agrárním obchodu desátým rokem. Na Vysoké škole zemědělské v Praze vystudoval obor zootechnický. Poté pracoval v JZD Pětihosty. V roce 1992 nastoupil do tehdejšího Federálního tržního zemědělského fondu. Od roku 1993 byl zástupcem ředitele Státního fondu tržní regulace, dva roky poté se stal výkonným ředitelem této instituce. Od loňského prosince je šéfem Státního zemědělského intervenčního fondu.
Je ženatý, má syna. K jeho zálibám patří chov koní a myslivost.

EURO: Již desátým rokem se pohybujete v čele státní instituce, která má výrazný vliv na zemědělský i potravinářský trh v České republice. Vyvíjely na vás některé firmy při zadávání zakázek tlak, chtěly výsledek nějak ovlivnit?
HÖCK:
Každá firma účastnící se dění na trhu má samozřejmě zájem se dostat ke státní zakázce. Nejvíce se diskutovalo o výběrových řízení na prodej potravinářské pšenice. Myslím, že náš systém byl natolik dokonalý, že tlaky na mě vlastně nebyly. Nerozhodoval jsem jenom já coby ředitel, rozhodovali všichni členové rady a vlastně anonymně. Přišly nabídky od firem, ty se sumarizovaly, faxem se rozeslaly členům rady a ti napsali jen ano, nebo ne.
Které nabídky získaly většinu ano, byly přijaty, ty druhé vyřazeny. Firma by tedy musela ovlivnit šest z jedenácti členů rady fondu. A nabídky šly jen pod čísly, nikoliv přímo se jmény firem. Nemám informace o tom, že by členové rady někdy zpětně vznášeli dotaz, kdo se pod kterým číslem skrývá.
Přesto kolem těchto řízení byla vždy velká kampaň, vyvolaná některými neuspokojenými žadateli. Přezkoumávalo je proto několik kontrol, dokonce i orgány činné v trestním řízení.
Nejvyšší kontrolní úřad nám nikdy nevytkl, že bychom postupovali nějak nekorektně, nic proti neřekla ani policie.

EURO: Ale co spor fondu s Jihočeskými mlékárnami, v němž jde o desítky milionů korun, přičemž Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že nesprávně jednaly obě strany?
HÖCK:
Kontrolní úřad v této souvislosti opravdu zjistil, že fond ne zcela správně postupoval ve třetím čtvrtletí roku 1999, kdy jsme asi sedm mlékáren vyloučili z regulace trhu, to znamená i z poskytování státních subvencí na vývoz přebytků. To je určité stanovisko kontrolního úřadu. Nicméně jde přitom o to, jak zásady činnosti fondu vykládat. Naši právníci tvrdí, že vše bylo v souladu se zásadami a v duchu pravidel. Kdyby se tedy někdo cítil poškozen, musí to zažalovat a rozhodne soud. Naopak u jednání mlékáren to bylo zcela jasné. Nález úřadu zněl: mlékárny porušily ten a ten bod, například že nedodržely minimální garantovanou cenu placenou zemědělcům za dodávky mléka.

EURO: Leckdy se při posuzování důvěryhodnosti fondu hovoří také o vaší činnosti v jiných firmách, například v Zemědělském družstvu Pětihosty. V obchodním rejstříku figurujete vy a vaši rodinní příslušníci ve firmě ROSEPO, s. r. o., a v akciové společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Chrudimi. Považujete to za standardní,nemůže jít o střet zájmů?
HÖCK:
V Zemědělském družstvu Pětihosty jsem skončil v roce 1992, když jsem přecházel do tehdy Federálního fondu tržní regulace.
Pokud jde o ROSEPO, tam mám určitý vlastnický podíl. ROSEPO má zase určitý podíl v ZZN Chrudim. Nechával jsem posoudit mnoha a mnoha právníky, zda tady dochází ke střetu zájmů. Byl jsem ubezpečen, že ne. Vzhledem k tomu, že se o tom hodně diskutovalo, byl jsem už připraven z těchto firem úplně odstoupit. Bylo mi ale řečeno, abych to nedělal, protože by někdo mohl říci, že jsem tím něco přiznal. Jinak pro mě není problémem z firmy ROSEPO, což je víceméně náš rodinný podnik, odejít.
Fond neobchoduje samostatně se žádnou z těchto firem. Chci tím říci, že jestliže pro fond prakticky všechny nákupní zemědělské organizace vykupují a skladují obilí, účastní se toho za stejných podmínek například i ZZN Chrudim. Není nijak zvýhodněna.
Jak mi ukládá zákon, neúčastním se v žádných vrcholových orgánech ani jedné firmy. Čili jestli nějakou majetkovou účast mám, nejsem ve vrcholných orgánech, nejsem jednatelem, v představenstvu nebo v dozorčích radách. Takže se nepodílím na jejich rozhodování.

EURO: Státní fond tržní regulace, který jste vedl, byl loni v srpnu vystřídán Státním zemědělským intervenčním fondem, jehož jste opět ředitelem. Jaký byl postup při vašem jmenování do této funkce?
HÖCK:
Jednalo o tom prezidium fondu na svém zasedání. Odvolalo mě z funkce ředitele Státního fondu tržní regulace a pak jsem byl podle zákona dočasně pověřen vedením Státního zemědělského intervenčního fondu. Prezidium fondu mě pak navrhlo i na novou funkci (šéfem prezidia je ministr zemědělství Jan Fencl – pozn. red.). Vláda projednala mé nové jmenování 18. prosince a od 19. ledna jsem novým ředitelem. I to je myslím určitá odpověď na otázku, zda ve fondu dochází k nějakým nepravostem. Mé jmenování samozřejmě projednávalo i ministerstvo. Nechalo si vypracovat řadu právních expertiz a nikdy nebylo řečeno, že bych nějakým způsobem porušoval nebo nesplňoval literu zákona.

EURO: Státní zemědělský intervenční fond má větší pravomoci než předchozí instituce. Proč se přistoupilo k této změně, která si loni vyžádala vlastní zákon? Nebylo by přirozenější, kdyby stát spíše svůj vliv na podnikatele v zemědělství, potravinářství či v agrárním obchodu snižoval?
HÖCK:
Diskuse v Parlamentu i v odborné veřejnosti, zda má stát mít v těchto oborech podíl větší, nebo menší, bude asi věčná. Ale my se musíme řídit realitou a tou je nyní naše snaha o vstup do Evropské unie. Bývalý fond tu působil od roku 1993 a zákon o něm se vytvářel v odlišných podmínkách, než které panují teď, a zejména které nastanou při vstupu do unie. Jeden z velice výrazných požadavků Bruselu byl, aby byla v České republice vytvořena organizace, jež bude kompatibilní s obdobnými institucemi ve společenství. Fond tržní regulace byl vnímán našimi partnery jako určitý pokus, nicméně nás upozornili, že není schopen naplňovat požadované úkoly do budoucna. Proto jsme připravovali nový zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu, který vešel v platnost loni v srpnu.

EURO: Kolem zmíněného zákona se rozpoutala ostrá diskuse. Nechyběly hlasy, že ministerstvo zemědělství přes fond agrární trh zcela ovládne. Je výsledný kompromis životaschopný?
HÖCK:
I za krátkou dobu působnosti se jeví, že někde činnost státního intervenčního fondu bude třeba zjednodušit. Ale není pravda, co někteří tvrdili po přijetí zákona, že v této podobě fond nemůže pracovat. Může.

EURO: Nový fond je tedy v principu schopen plně zapadnout do poměrů, které nás mají čekat v Evropské unii?
HÖCK:
Jsem přesvědčen, že ano, jen po velmi malé úpravě. Náš zákon zatím stanoví, že takové instituce řídí vláda, v unii vydává příslušná nařízení její zemědělská komise. Po vstupu do unie bude jednoduché vládu v právní normě nahradit zmíněnou komisí.

EURO: V čem jsou pravomoci nové instituce nyní větší?
HÖCK:
Jednak je to pravomoc vyhlašovat produkční kvóty, o kterých se dnes velmi diskutuje. Nyní se samozřejmě všechno soustřeďuje na mléko.
Dalším aspektem je možnost, aby stát prostřednictvím nového fondu poskytoval podpory při omezování produkce. To už se projeví třeba i v tom, že zemědělci, kteří na mléčné kvóty přistoupí, budou dostávat určitou kompenzační platbu za nevyrobené mléko. Tato otázka ale bude mnohem širší. Již teď bude vláda projednávat materiál – předpokládáme, že jej schválí – který by měl vyústit ve vládní nařízení pro poskytování kompenzací za takzvané uvedení půdy do klidu. Přesněji: jde zatím o první krok. V našich podmínkách se půda ještě nenechá ležet ladem, ale nebudou se na ní vyrábět produkty pro výživu lidí. A kompenzace za tyto plochy půjdou také přes fond.
Kompetence fondu je rozšířena i na to, že může zasahovat téměř do všech komodit – do obilovin, olejnin, mléka i hovězího nebo vepřového masa čili opět tak, jak je to v Evropské unii. Nově pod něj přešla rovněž podpora spotřeby některých potravin na tuzemském trhu, což je třeba akce školní mléko.

EURO: Tržnímu fondu se leckdy jeho základní poslání, totiž regulace agrárního trhu, jaksi vymklo. Viz třeba příliš vysoké nastavení výkupní ceny obilí v roce 1997 nebo snahy státu vstupovat do trhu s mlékem v roce 1999, které málem rozvrátily celé mlékárenství. Může se takové selhání opakovat?
HÖCK:
Co nám uchystá trh, ovlivňovaný od počasí až třeba po kauzu šílených krav, to dopředu nevíme. Takže ze sebe nebudu dělat chytrého a nebudu říkat, že už nikdy do trhu nesystémově nezasáhneme. Ale třeba rok 1999 – podle známého „černého pátku ho sami nazýváme „černým rokem – ten už by se opakovat neměl. Tehdy byla krize i na světových trzích, a tak jsme do systému několikrát vstoupili, i když teď si myslíme, že to nebylo nejšťastnější. Poučili jsme se z toho už loni a pro letošek přijímáme systém, který by měl fungovat celoročně, a vstupovat do něj nechceme. Například i mléčné kvóty nám dají případně lepší šanci pro zásahy do trhu, které by neměly působit kolapsy.
Teď jde o to, abychom měli pravidla regulace průhledná, a pokud možno dlouhodobá, aby si podnikatelé podle toho mohli zvolit nejvýhodnější strategii.

EURO: Když navážeme na kompatibilitu s Evropskou unií – státní instituce by také měly vzbuzovat co možná největší důvěryhodnost. Kolem průhlednosti zakázek, které stát při regulaci agrární produkce poskytoval obchodníkům, se vždy rojila spousta spekulací. Nepotáhne se to i s intervenčním fondem?
HÖCK:
My nemáme žádný obecný předpis, jak by měl fond při výběru firem pro zajišťování vývozu přebytků postupovat. Vždy je postup v konkrétním případě dán příslušným vládním nařízením. Ze zákona má fond přitom dáno, že se na něj nevztahuje povinné zadávání veřejných zakázek. Nakonec uznali všichni, Poslanecká sněmovna Parlamentu, Senát i legislativní rada vlády, že tato výjimka je potřebná kvůli nutné operativnosti. My se přitom zatím snažíme co nejvíce oněm jakoby výběrovým řízením vyhýbat. Například když se nyní připravuje vývoz mlékárenských přebytků, tak už jednoduše vyhlašujeme, že přihlásit se může každý za těch a těch podmínek, a pakliže je splní, je rozhodnuto, je zařazen. Což je systém unie.
Chtěli bychom se přiblížit unii i v tom, že vybírá určitý počet firem na celý rok a jen s těmi se baví. Je to jednodušší. U nás byl největší průšvih výběrových řízení v tom, že když jsme je vyhlásili, přihlásily se do nich firmy jak seriózní, tak jiné. Nechci říci, že byly neseriózní, ale zemědělským obchodem se zabývaly jen příležitostně.
Máme naprosto doloženo, že když jsme třeba chtěli prodávat sto tisíc tun potravinářské pšenice a zveřejnili to, začalo tuto pšenici na světových trzích nabízet třeba padesát různých firem v různém objemu a najednou to vypadalo, že Česká republika chce prodávat pomalu milion tun. To nám samozřejmě snižovalo cenu. Takže i v tom bychom se měli poučit a oslovovat jen vybraný soubor firem, jak je zvykem v unii.

EURO: Poučí se fond i v tom, že leccos za něj může vyřešit komoditní burza? Nebo je způsob obchodování přes burzu, ve světě běžný, pro nás nepřijatelný?
HÖCK:
Velké české firmy na naší burze neobchodují, protože většinou obchodují přímo s dodavateli, a ptají se, proč by ještě navíc platily burzovní poplatky. Totéž řeknou zemědělci: Nám burza nic nepřináší, stejně to koupí náš známý partner z regionu a platit si burzovního makléře se nevyplatí. Burza nenalákala partnery. Jestli si někdo myslí, že uzákoní, aby třeba i státní fond musel nakupovat a jednat přes burzu, tak burze nepomůže. Pak by už naopak mělo smysl, kdyby se sdružily velké odbytové organizace zemědělců a šly na burzu.

EURO: Na letošní rok dostal fond ze státního rozpočtu 4,2 miliardy korun. Jak konkrétně s penězi naložíte?
HÖCK:
Každopádně budeme regulovat mléko a mléčné výrobky. Jednak od dubna systémem kvót a ještě předtím – podle již přijatého vládního nařízení – musíme řešit vývoz přebytků, v přepočtu ve výši zhruba 580 milionů litrů mléka. Na subvencích pro tento export bychom měli vydat asi 1,265 miliardy korun. Kompenzace zemědělcům za to, že přijmou kvóty, bude stát zhruba 100 milionů. Asi 80 milionů korun půjde na podporu takzvaného školního mléka.
Pro podporu producentům bramborového a pšeničného škrobu vydáme asi více než 60 milionů, o kterých se původně uvažovalo.
Uvedení půdy do klidu čili pěstování nepotravinářské produkce pohltí kolem jedné miliardy korun, asi 600 milionů připadne na podporu bionafty z řepky, známé jako MEŘO.
Nějakým způsobem budeme vstupovat i na trh potravinářské pšenice. Chtěli bychom to ale udělat stejně jako loni. Stanovit tedy dopředu cenu asi nižší, opravdu jen jako záchytnou síť, jako poslední instanci pro podnikatele. Sami podnikatelé by se měli naučit s pšenicí co nejlépe obchodovat. Stejně jako v Evropské unii nebudeme na trhu obilí dalším konkurentem jiným firmám, ale jen tou poslední instancí. Když to nikdo chtít nebude, pak to koupí fond.

EURO: Vrátili jsme zase k Evropské unii. Jedním z atributů její dosavadní agrární politiky je také silný důraz na byrokracii. Co mohou v této souvislosti čekat tuzemští podnikatelé?
HÖCK:
Tady se skutečně nedá nic dělat. Musíme se smířit s tím, že s přibližováním do Evropské unie bude někde úředníků přibývat. Přibíráme teď proto nové lidi, snažíme se je přitom přejímat i z ministerstva zemědělství a výzkumných ústavů. Nyní máme na 25 pracovníků, ale zanedlouho by jich mělo být asi 40 a do budoucna kolem 140, protože fond bude mít svá pracoviště i v regionech.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze