Menu Zavřít

Všechno dělám naplno

16. 6. 2008
Autor: Euro.cz

Původním povoláním instalatér topenář, dnes jeden z nejvýznamnějších podnikatelů v oblasti realit v kraji Vysočina. V centru Jihlavy rekonstruoval staré domy, z chátrajících objektů vytvořil moderní byty. Tvrdí, že když si něco umíní, neumí prohrávat.

Jaroslav Dobrovolný, podnikatel s realitami a majitel firmy Plynoservis Dobrovolný v Jihlavě Sólový hráč, jenž chce být u každého rozhodnutí. Muž, který se neschovává za imaginární názvy firem. Se jménem dvaapadesátiletého podnikatele je spjata jak společnost Plynoservis Dobrovolný, tak i veškeré aktivity kolem nemovitostí, které realizují s manželkou jako fyzické osoby Jitka a Jaroslav Dobrovolný.  „Všechno si sám řídím. Ne že bych nedůvěřoval lidem, ale pokud v projektu jedou veliké peníze, tak tam nikoho nepustím. V životě se mi to vyplatilo. Právě tam se ukážou největší úspory. To je oblast četných úskalí pro podnikatele, ve které je třeba vše pohlídat,“ poodhaluje své životní krédo. V Jihlavě koupil a rekonstruoval kolem dvou desítek historických objektů, z nichž polovinu stále vlastní a pronajímá. Zatímco většina stavbařů v podobné situaci naříká nad požadavky památkářů, Dobrovolný pěje chválu nad tím, co dokázali lidé před stovkami let postavit bez dnešních možností. A i když třeba někdy od svých zaměstnanců slyší, že něco v domě už nejde zachránit, tak brání historické skvosty. „Někdy mně ani mozek nebere, co dokázali lidé udělat rukama. Kolikrát mě zedníci přesvědčovali, že se to musí zbourat, ale já nerad něco vzdávám. Varuju je, že vezmu modráky a ukážu jim, jak na to. Můžu říct, že jsme zachránili většinu dobrých věcí v domech,“ pochvaluje si podnikatel, pro kterého by byla výstavba na zelené louce nudou. „To by mě nebavilo. Naopak při rekonstrukci se nikdy nic neopakuje, řešíme stále něco jiného, a také výsledek je podstatně zajímavější.“ Být rentiérem se mi líbí Jak se z topenáře stal stavbař? V roce 1989 založil s otcem instalatérskou rodinnou firmu. Zajišťoval servis plynových spotřebičů, montážní práce včetně rozvodů v domech, plynofikoval obce i objekty, montoval vzduchotechniku a podobně. Postupně klienti chtěli, aby součástí zakázky byly i stavební úpravy. A tak se přizpůsobil. „Tušil jsem, že lidé budou natolik zaneprázdnění, že budou chtít od firmy udělat všechno. Dnes jsme schopni postavit kompletně dům. Historické objekty, které jsem koupil s manželkou, vlastně naše firma opravovala,“ uvádí majitel společnosti Plynoservis Dobrovolný. Název už dávno nevystihuje zaměření firmy, ale Dobrovolný, jak už je jasné z jeho vztahu k starým domům, má rád tradice. Nevidí důvod, proč měnit jméno společnosti, které se vžilo. Původní zaměření navíc stejně firma neopustila. „Zajišťujeme také veškerý servis, proto se na nás obrací například i babička, které protéká splachovadlo. Máme i prodejnu, ve které zákazníci dostanou třeba těsnění, které jinde marně shání. Lidé si zvykli, že pod Plynoservisem působí montážní i stavební společnost.“ V domech, které firma v Jihlavě rekonstruovala, nyní sídlí obchody, kanceláře, restaurace, bufety. A připravují se i služby. „Pronájem, který nabízíme ve svých objektech za byty, kanceláře, provozovny a obchody, někdy převyšuje finanční zdroj Plynoservisu. Peníze jakoby přicházely samy, je to do budoucna jistý rentiérský příjem,“ pochvaluje si Dobrovolný, který odhaduje roční obrat své společnosti se 42 zaměstnanci na 50 milionů korun. Ovšem důležitější než peníze jsou podle něj rodina, zdraví a kamarádi. Jsme důvěryhodnější než s. r. o. V mnoha starých budovách vznikly přestavbou i luxusní byty. Sám Dobrovolný bydlí v podkrovním mezonetovém bytě, který je nejlepší reklamou jeho stavbařského cítění. Ovšem nezajišťoval jen rekonstrukci historických domů na přepychové byty, ale i takzvané startovací byty pro mladé lidi. Z objektu bývalé kotelny nechal postavit 52 bytů, kde stál metr čtvereční 12 tisíc korun. O dvacet bytů více zase vzniklo z bývalé Besedy, kde Dobrovolný postavil i první podzemní garáže v Jihlavě. Byty začínal stavět v době nechvalně proslulých tunelů typu H-Systém. „Chtěli jsme se vyvarovat jakýmkoli pochybnostem od lidí, aby se nebáli vložit finance do bydlení, a proto jsem šli do akce jako fyzické osoby. Ručíme tak svým majetkem a jsme pro zákazníka důvěryhodnější, transparentnější než nějaké eseróčko.“ Neexistuje úspěšný podnikatel, který by sklízel jenom uznání. Dobrovolný musel nájemníky z domů, které rekonstruoval, stěhovat. I když jim našel nové a většinou i modernější bydlení, výtkám se nevyhnul, zvlášť když došlo i na 15 romských rodin. Nakonec po kritice České televize vyvolal soudní spor, ale nepodařilo se mu prokázat, že firma pořadem utrpěla újmu. Dnes už nad kauzou mávne rukou, protože ví své, mezi jeho zaměstnanci jsou totiž i Romové. „Berou mě jako člověka, který je nepodrazil. Nemůžeme všechny Romy házet do jednoho pytle, mají totiž nelehkou situaci. Těm, kteří chtějí pracovat, pomohu,“ tvrdí Dobrovolný, který je členem představenstva hospodářské komory v Jihlavě. Ředitel komory kraje Vysočina Tomáš Prchal o něm říká, že patří mezi aktivní podnikatele, jeho firma pozitivně ovlivňuje rozvoj regionu. „Byl jeden z prvních, který po roce 1989 rozhýbal stavební trh.“ Strach jsem neměl jenom v začátcích Když se Dobrovolného zeptáte, zda jej při stamilionových investicích někdy neprovázejí obavy, ihned odpoví, že ne. Ale když se trochu ohlédne do svých podnikatelských začátků, radikální tvrzení přece jen opraví. „Největší strach jsem měl, když jsem si půjčil od banky svůj první milion,“ vzpomíná na rok 1990. „V té době to byly ohromné prachy, koupil bych si za ně tenkrát deset baráků a já pořídil dílnu, materiál a věci na rozjezd firmy.“ Přiznává, že rodina to s ním neměla lehké, protože začátky byly tvrdé. „Dva až tři měsíce jsme neměli kloudně na jídlo, chodili jsme se stravovat k rodičům.“ Nejkrušnější byly první tři roky. Zatímco jiní podnikatelé si nakoupili luxusní vozy, Dobrovolný v bazaru pro sebe a firmu tři trabanty. Zato vlastnil v centru města první domy. Sice ruiny, ale intuitivně věděl, že je to mnohem lepší investice než automobil. V roce 1993 se z něj dokonce stal málem bezdomovec, tři týdny před Vánocemi totiž prodal rodině střechu nad hlavou. „Potřeboval jsem hotovost do firmy, a tak jsme šli bydlet z tříposchoďového baráku do jednopokojového bytu. Čtyřčlenná rodina, kočka s koťaty a dva psi. Manželka myslela, že vyletí z kůže.“ Jitka Dobrovolná samozřejmě o veškerých aktivitách svého manžela ví, podepisuje s ním přece smlouvy, ale ne se vším ji prý obtěžuje. „Jitka sice vede firemní prodejnu, ale není technický typ. V konečné fázi rozhoduji sám, ani ji s tím nechci obtěžovat.“ Chci být nejlepší**

BRAND24

Nedávno koupil Dobrovolný v Jihlavě další objekt po bývalé textilní továrně, který chce změnit na administrativní centrum. Vypsal architektonickou soutěž a nyní se rozhoduje, který ze čtyř projektů upřednostní.

Nejen v byznysu, ale i v soukromém životě je neústupný. Chtělo by se říct, že má v dobrém slova smyslu buldočí povahu. V čemkoli co dělá, chce být nejlepší, i když jde třeba jen o sport. Hokejoví veteráni v Jihlavě o něm říkají, že se čtyřicet let flákal a nyní chce všechno strhnout. Takže pokořil tenis, lyžování i plavání. V mládí se mu utopil bratr, takže se vodě zdaleka vyhýbal. Pak se v dospělosti rozhodl, že fobii překoná a sám se naučil plavat.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).