Vládní lastminute - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Vládní lastminute

, Martin Zeman Euro,
Vládní lastminute
Zdroj: Euro.cz

Dosluhující kabinet má na stole nedotažené tendry v hodnotě přes 30 miliard

Prezident Václav Klaus doporučil minulé úterý vládě Jiřího Paroubka, aby se již nepouštěla do žádných zásadních kroků. Má jen vykonávat provozní povinnosti. Jak ale naložit s některými významnými vládními tendry, o nichž se má rozhodnout právě v červnových dnech? A je vhodné, aby vláda po volbách a těsně před podáním demise ještě dosazovala lidi do čela klíčových úřadů?
Týdeník EURO shrnul všechna významnější výběrová řízení, která se ještě narychlo mohou dočkat za Paroubkovy vlády uzavření. Nejde přitom o malé peníze. Celkově se dá hovořit o hodnotě několika desítek miliard korun.

Kühnlovy pandury.

Jestliže se ODS podaří sestavit novou vládu, jedním z jejích prvních kroků bude zrušení tendru na obrněné transportéry pro armádu. V pondělí hned po vítězném volebním víkendu to prohlásil stínový ministr financí strany Vlastimil Tlustý. To ale nezabránilo dosluhujícímu ministrovi obrany Karlu Kühnlovi, aby v pátek v poledne nejdražší tendr v historii české armády uzavřel: smlouvu na čtyřiadvacetimiliardovou zakázku s firmou Steyr podepsal. „Při vědomí odpovědnosti za průběh reformy ozbrojených sil se ministr obrany rozhodl, že podepíše smlouvu na dodávku obrněných transportérů,“ stojí v prohlášení Kühnlova rezortu. Představitelé ODS, která právě sestavuje novou vládu, se ale na věc dívají úplně opačně. „Rozhodnutí považuji za naprosté politické i osobní selhání,“ prohlásil například člen branně bezpečnostního výboru Jan Vidím.
Krok se nelíbí ani společnostem, které loni z tendru vypadly a napadly ho poté svými stížnostmi. „Jsme přesvědčeni, že není možné, aby ministr podepsal kontrakt aniž by ukončil jeho úřad přezkumné řízení naší námitky,“ uvedl právní zástupce společnosti Iveco Fiat Viktor Bradáč. Společnost se letos obrátila se stížností na antimonopolní úřad a také na pražský městský soud. Ten na konci května uznal, že vyřazení firmy z tendru mělo formální nedostatky. Další stížnosti sepsala letos i finská finská Patria Vehicles a adresovala je rovněž antimonopolnímu úřadu a také Evropské komisi. Antimonopolní úřad nicméně minulý týden oznámil, že se stížnostmi zabývat nebude, jelikož se v případě transportérů jedná o strategickou zakázku a ta se neřídí režimem zákona o veřejných zakázkách.
Projekt, v němž má šest stovek zastaralých OT-64 nahradit 240 moderních strojů, odkývala vláda už v listopadu 2003. Výběrové řízení se ale pořád odsouvalo, až v květnu 2004 zjistilo ministerstvo obrany, že nemá dost odborníků, kteří by uměli posoudit nabídky výrobců. Následovala tedy nejprve veřejná soutěž na firmu, která s tendrem pomůže. Tou se na podzim 2004 stala společnost PricewaterhouseCoopers. V dubnu 2005 konečně vypsalo ministerstvo obrany veřejnou soutěž na přezbrojení. Nabídky se měly začít hodnotit ve druhé polovině června, Kühnl ale chtěl, aby se stihla přihlásit i švýcarsko-americká firma Mowag, takže se lhůta zas o měsíc prodloužila. Ze všech nabídek nakonec do finále postoupily tři firmy: finská Patria Vehicles s vozem AMV, německá Rheinmetall Landsysteme GmbH s výrobkem řady Marder a rakouské konsorcium Steyr s vozidlem Pandur II, které nakonec zvítězilo. Letos v lednu vláda výsledek tendru odsouhlasila. Konečná cena má být 23,6 miliardy korun a její součástí má být doprovodný několikamiliardový offsetový program. Smlouva na pandury se měla podepsat v dubnu. V březnu se ale nejprve ozval místopředseda sněmovního branného výboru Miloš Titz (ČSSD) s tím, že obrněnce nejsou dostatečně vyzkoušené a varoval před unáhleným krokem. Pak následovaly i stížnosti společností Iveco Fiat a Patrie. PricewaterhouseCoopers naopak přišla s analýzou, která říká, že podpisu smlouvy nic nebrání. To ale bylo 2. června, v den, kdy začaly volby, z nichž vyšla jako vítěz ODS.


===== Šimonovského Bubny.

Na začátku května, necelý měsíc před volbami, vyhlásila Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která je řízená ministerstvem dopravy, netrpělivě očekávaný tendr na prodej svých nejlukrativnějších pražských pozemků. Zhruba 24,5 hektaru parcel v okolí holešovického nádraží Bubny představuje jedny z posledních rozsáhlých nezastavěných pozemků v těsné blízkosti centra města. Zájemci o ně mohli podávat své nabídky do minulého čtvrtka. Původně hodlala SŽDC vyhlásit jako první výběrové řízení na mnohem méně exkluzivní parcely o rozloze zhruba sedmi hektarů u nádraží Libeň. Změnu plánu pak ale odůvodnila tím, že území Bubnů se jí podařilo připravit k prodeji jako první. Transakce slibuje mnohem věští výnos, ze kterého plánuje uhradit dluhy u České konsolidační agentury. „Termín prodeje nemovitostí v lokalitě Bubny nijak nesouvisí s termínem voleb. Je to prostě nejbližší možný termín po dokončení přípravy tak náročného území k prodeji. A pokud máme být schopni získané finanční prostředky použít na splátku ČKA ještě do konce letošního roku, nešlo se zahájením prodeje otálet,“ říká ředitel SŽDC Jan Komárek. Otálet nehodlá ani s vyhlášením vítěze. Termín otevření obálek a následné rozhodnutí o vítězi stanovila původně na 14. června, nakonec jej posunula o den dříve, na úterý 13. června. Vyjádření politiků o tom, že do sestavení nové vlády by neměli představitelé kabinetu rozhodovat žádné zásadní otázky, se na SŽDC nezalekli. „Výběrového řízení se rozhodování vlády netýká,“ zní stanovisko SŽDC. O vítězi soutěže má rozhodnout nabídnutá cena, jako minimální si správa vymínila 520 milionů korun. Na pozemcích vázne stavební uzávěra a není dořešen územní plán. Realitní odborníci se domnívají, že pokud by byly tyto záležitosti vyřešeny, mohla by za lokalitu získat státní organizace i mnoho miliard. Vypovídá o tom i obrovský zájem investorů. SŽDC uvedla, že si podmínky výběrového řízení vyzvedlo zhruba 50 subjektů.
Tendr na nádraží Bubny byl od vyhlášení tvrdě kritizován i silným mužem ODS, pražským primátorem Pavlem Bémem (EURO 19/2006). Nyní může být jablkem sváru při obsazování postu ministra dopravy. Tím je zatím lidovec Milan Šimonovský, po jeho postu však silně touží Aleš Řebíček z ODS.

Pseudorenesanční Bublan.

Krátce před volbami se rozhodlo zpeněžit jednu svou nemovitost v centru Prahy také ministerstvo vnitra (MV). Výběrové řízení na prodej historické budovy v ulici U Obecního domu vypsalo ve pátek 12. května. Jako podmínku účasti tendru stanovilo vyzvednutí příslušných dokumentů o budově ve dnech 17. až 19. května. A to nekompromisně. Od vyhlášení soutěže k vyzvednutí dokumentace tak uplyne jen necelý týden. Někteří investoři to považují za velmi nestandardní.
„Nechápu to. Chtěl jsem podat nabídku, ale bylo mi řečeno, že už je pozdě,“ řekl týdeníku EURO podnikatel Otakar Moťka, který se snažil přesvědčit zaměstnance správy majetku ministerstva před koncem května, aby mohl podat cenovou nabídku i bez dokumentace. A nebyl jediný, takových telefonátů úředníci ministerstva vyřizovali několik. „Ministerstvo vnitra nemělo v žádném případě v úmyslu omezovat podání nabídek. Tím, že stanovilo termín pro vyzvednutí bližších podmínek, chtělo dosáhnout pouze toho, aby všichni potenciální uchazeči měli stejné podklady a informace. Na předání bližších podmínek navazovala totiž prohlídka nemovitosti, kterou jsme považovali za prioritní,“ řekla týdeníku EURO Jana Matějusová z ministerstva vnitra. Resort Františka Bublana požaduje za pseudorenesanční dům v centru města minimálně 350 milionů. Realitní odborníci ale tvrdí, že jeho skutečná hodnota může dosahovat až dvojnásobku. Zájemců, kteří si vyzvedli požadované dokumenty a podali nabídky do úterý 6. června, bylo nakonec osm. O vítězi rozhodne ministerstvo do 20. června, jediným kritériem je cena. Načasování soutěže v předvolební době považuje vnitro za náhodu. Zaměstnanci opustili budovu před koncem minulého roku a příprava prodeje si prý vyžádala určitý čas.

Setuza a Mládkova odvaha.

Poslední sbohem by Paroubkova vláda mohla dát rozhodnutím o prodeji pohledávky státu za společností Setuza v nominální hodnotě 4,1 miliardy korun. V polovině května totiž Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), ovládaný ministerstvem zemědělství Jana Mládka, vyhlásil tendr na pohledávku, kterou získal od České konsolidační agentury (ČKA). Uzávěrka nabídek je 21. června, a to ještě bude nejspíše několik dní před povinnou demisí vlády.
Minimální požadovaná cena 650 milionů korun je ale dost velkým oříškem pro většinu potenciálních zájemců, přestože nominální cena pohledávky přesahuje čtyři miliardy. Podle dřívějších ocenění renomovanými auditory je totiž možný výnos odvozený z konkurzní podstaty jen kolem 400 milionů. A to je velmi podstatné. Ten, kdo koupí pohledávku, navíc ještě nemusí společnost ovládnout. Dosavadní majitelé totiž uzavřeli opční smlouvu na svůj majetkový podíl s PPF Investments. Každý jiný investor se tak musí s touto skutečností vyrovnat.
Dosavadní odhady však vycházely z toho, že neexistuje jasné rozhodnutí vlády o podpoře biopaliv. Setuza je totiž významným producentem řepkového oleje přimíchávaného do motorové nafty, a pohledávka je cestou k jejímu ovládnutí i k ovládnutí celé oblasti výroby biopaliv. A právě tohle rozhodnutí může celkovou hodnotu Setuzy zásadně změnit. Tendr je tak fakticky významně ovlivněn politickými faktory, které rozhodnou o modelech podpory biopaliv v Česku. Je možné, že zájem o koupi pohledávky bude v tuto chvíli mizivý.
Pohledávka má přitom vážné vady. Je zatížena zápočtem takzvané Nemethovy pohledávky, o jejíž platnost se vede spor. A to hned v několika rovinách. Především není jasné, jak to s Nemethovými nároky vlastně je. ČKA sice vyhrála v první instanci soud o platnost své pohledávky a neplatnost Nemethovy. V odvolacím řízení ale může výsledek ovlivnit rozhodnutí pražského městského soudu ve sporu o samotnou podstatu nároku advokáta Nemetha. Ten se domáhá odškodnění za to, že IPB využila jeho know-how na sekuritizaci aktiv a nezaplatila mu řádně odměnu. Tento nárok je nyní uplatněn vůči ČSOB. Soud zatím nerozhodl, ale nechal si zpracovat nezávislý posudek. A ten dal za pravdu Nemethovi. Pokud by to soud odsouhlasil, státem prodávaná pohledávka by vůbec neexistovala, a PGRLF by ji tudíž nemohl prodávat.
Vedle toho je zde ale skutečnost, že dnešní vlastníci Setuzy kolem Tomáše Pitra při jednáních s ČKA loni na podzim uznali notářským zápisem pohledávku za slib, že stát bude s nimi při jejím prodeji spolupracovat. Nyní se domáhají zrušení tohoto uznání.
Pro stát by bylo zřejmě nejlevnějším řešením vrátit pohledávku ČSOB, odkud přišla v rámci vypořádání závazků po zkrachovalé IPB. ČSOB by musela zaplatit zhruba dvě miliardy a po vyjasnění okolností Nemethových zápočtů u soudu by se pak se státem dohadovala o výši odškodnění. Stát by ušetřil přinejmenším na úrocích. K tomu však zřejmě nedojde, protože již v červenci vyprší lhůta v níž může stát pohledávku ČSOB vrátit.
Ministr zemědělství Jan Mládek už dříve uvedl, že nová vláda bude mít možnost soutěž bez udání důvodů zrušit, pokud bude mít na věc jiný názor. Kdo o prodeji pohledávky bude nakonec rozhodovat? Bude to ještě odstupující Paroubkův kabinet? „Záleží na rozhodnutí koaliční vlády, zda se pokusí otázku Setuzy definitivně vyřešit,“ uvedl minulé úterý mluvčí ministerstva zemědělství Tomáš Loskot. Posléze však své prohlášení poopravil. „Záležitost Setuzy bude ponechána na rozhodnutí příští vlády,“ sdělil týdeníku EURO. Možná se ministerstvo nakonec zaleklo rozhodovat tak zásadní věc, když si v uplynulých dnech sklidilo tvrdé odsudky kvůli jmenování bývalého poslance za ČSSD Františka Koníčka do čela státního podniku Lesy ČR.

Bérová a dvoumiliardový spěch.

Na ministerstvu informatiky nyní probíhají čtyři tendry týkající se komunikační infrastruktury veřejné správy. Jde o zakázky v úhrnné hodnotě zhruba dvou miliard korun. Předmětem první, největší (v hodnotě 1,5 miliardy korun) je poskytování přenosových služeb sloužících k propojení lokálních sítí veřejné správy. Druhá se týká připojení sítí veřejné správy k internetu (120 milionů), třetí připojení knihoven k internetu (tři sta milionů) a čtvrtá pronájmu síťových prvků (sto milionů). Do 26. června musejí dát firmy své nabídky. Vítězové mají své služby začít poskytovat od 15. srpna a kontrakty mají trvat do konce roku 2008, přičemž mohou být o další rok prodlouženy. Všichni se shodují, že problematiku komunikační infrastruktury je třeba velmi intenzivně řešit. Už proto, že fungující systém je základní podmínkou kýženého efektivnějšího fungování veřejné správy a zavedení principů takzvaného „e-governmentu“. Otázkou ale je, zda nynější aktivity ministerstva nemohou nabourat plány příští vlády.
„Rozšíření okruhu firem, které budou moci úřadům své datové služby nabízet, přece není otázka politická, nehledě na to, že Rámcová smlouva s Českým Telecomem, podle které se postupuje dnes, je časově omezená a ministerstvo informatiky, pokud chce postupovat zodpovědně, nemůže čekat na to, zda a kdy se podaří sestavit novou vládu,“ míní mluvčí resortu Klára Volná. Je pravda, že Rámcová smlouva s Českým Telecomem, na jejímž základě je veřejná komunikační infrastruktura nyní spravována, vyprší už v říjnu letošního roku. Ovšem samo ministerstvo nedávno vyjednalo její prodloužení o dalších osm měsíců. Takže časová tíseň není tak velká, jak by se mohlo zdát. „Ale ta osmiměsíční lhůta poslouží k postupné migraci na služby od těch nových poskytovatelů, kteří uspějí ve výběrových řízeních. První firmy by se k Telecomu mohly přidat už na podzim, tedy na začátku této osmiměsíční lhůty. Lhůta slouží jako pojistka, že v průběhu této migrace nedojde k žádným výpadkům,“ uvádí mluvčí Volná.

Sólista Škromach.

Problémem je, že obě nejsilnější parlamentní strany, ODS i ČSSD, usilují v oblasti komunikační infrastruktury o centralizaci. Ministerský projekt ale počítá s tím, že ke společnému zadání zakázky se mohou státní úřady připojit na bázi dobrovolnosti. Mezi zadavateli uvedených čtyř zakázek je pouze menšina ministerstev a jiných centrálních orgánů. Některé velké úřady, jako třeba Škromachovo ministerstvo práce a sociálních věcí, se rozhodly jít nadále svou vlastní cestou. V posledních měsících uzavřelo několik dlouhodobých smluv sólo, bez ohledu na další resorty (EURO 21/2006).
„Pokud má stát fungovat efektivně, musí nakupovat telekomunikační služby centrálně, aby dosáhl lepších podmínek v oblasti ceny i kvality. Ministerstva a centrální úřady by neměly budovat a provozovat samostatně vlastní komunikační infrastrukturu. Diskutovat lze jen o bezpečnostních složkách,“ uvedl ještě před volbami pro týdeník EURO Edvard Kožušník, který je šéfem týmu Mirka Topolánka pro informatiku a telekomunikace. ODS chce, aby se celá tato oblast podřídila úřadu vlády a ministerstvo informatiky bylo zrušeno. „Musí se centralizovat zodpovědnost a zdroje na tyto aktivity,“ dodává Kožušník. V tomto směru se vítězové voleb vzácně shodují s konkurenční ČSSD. I šéf telekomunikační komise ČSSD Karel Březina se ohradil proti tendrům, které mají vybrat nové poskytovatele služeb pro období, kdy bude vládnout nový kabinet. „Vypsání výše zmíněných soutěží ministerstvem informatiky nepovažuje naše komise za politicky korektní, a to zejména s ohledem na to, že prostředí komunikační infrastruktury veřejné správy může do značné míry ovlivnit možnosti vlády v oblasti změn a zefektivnění procesů ve veřejné správě,“ řekl týdeníku EURO. Také Březina je toho názoru, že jde o věci, které náležejí novému kabinetu. „Navíc výběrová řízení jsou částečně v rozporu s koncepcí, kterou samo ministerstvo loni vypracovalo, a vypsání resortních tendrů povede k další nekoordinaci v této oblasti,“ obává se Březina.

Rathova vyhláška.

Povolební spěch je znát na ministerstvu zdravotnictví. Dříve, než opustí ministerské křeslo, hodlá ještě David Rath narychlo protlačit lékovou vyhlášku. Nejde sice o výběrové řízení, věc je ale neméně klíčová. Materiál říká, kolik a za jaké léky si budou muset čeští pacienti napříště připlatit. Dokument měl být znám už před měsícem, v době, kdy byla v plném proudu předvolební kampaň. První termín pro zveřejnění vyhlášky, 17. květen, ale ministerstvo nedodrželo. A stejně tak další, 2. červen. Jeden z jejích spoluautorů Jindřich Graf se ale dušoval v listu MF Dnes, že datum se neposouvalo z politických, nýbrž technických důvodů: „Je to složité, měníme úhrady prakticky u všech více než osmi tisíc léků,“ uvedl Graf. Minulý týden, jen pár dní po volbách, se nicméně Rath nechal slyšet, že se musí podniknout vše, aby vyhláška nejpozději do 1. srpna platila. Zkrátil proto dokonce lhůty pro připomínkové řízení a rovněž pro odvolání proti dokumentu.
Naposledy se léková vyhláška obměnila letos 1. března. Zvýšila spoluúčast pacientů, neboť úhrady pojišťoven téměř u všech léků spadly o 2,27 procenta. O zdražování léků, které je zvláště pro sociálnědemokratické voliče nepopulární, se začalo hovořit už loni v létě. Zástupci vlády, pojišťoven, lékařů a nemocnic se 3. června 2005 dohodli, že stát problémovému českému zdravotnictví finančně pomůže. Jedním z kroků měla být právě úspora ve výdajích za léky. V říjnu pak zdravotní pojišťovny a premiér Jiří Paroubek dohodu konkretizovali. Pokud jde o léky, náklady měly napříště růst jen o deset místo dosavadních dvanácti procent.
Léková vyhláška je klíčová nejen pro pacienty. Seznam hrazených léků se totiž pochopitelně dotýká i ekonomických zájmů výrobců léčiv. Jedná se totiž o výdaje pohybující se mezi 40 a 60 miliardami korun ročně. Přitom léčiva, která se v dokumentu ocitnou, jdou pochopitelně lépe na odbyt. O podobě vyhlášky rozhoduje takzvaná kategorizační komise. Jedná se o čtrnáctičlenný poradní orgán ministra zdravotnictví. Jako pozorovatel je členem komise rovněž Mezinárodní asociace farmaceutických společností, která loni kritizovala neprůhlednost výběru hrazených léků. Stížností asociace se nakonec začala zabývat Evropská komise, když v říjnu 2005 zahájila kvůli způsobu úhrad léků s Českou republikou správní řízení.