Velká stavební pranice: stavaři v čele s Hochtiefem chtějí po vládě změny - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Velká stavební pranice: stavaři v čele s Hochtiefem chtějí po vládě změny

,
Velká stavební pranice: stavaři v čele s Hochtiefem chtějí po vládě změny
Zdroj: Hynek Glos

Stavbaři nejsou příčinou korupce, ale jejím rukojmím, říká šéf stavební firmy Hochtief.

Pracovat v Česku ve stavební branži znamená být v neustálém střetu. Společnost Hochtief nyní bojuje s konkurencí o zakázku na opravu Státní opery. Firma zároveň kvůli pokutě za kartelovou dohodu žaluje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a do poslední chvíle se obávala toho, jak dopadne další její byznys – miliardová oprava železničního Negrelliho viaduktu v Praze. Šéf Hochtiefu Tomáš Bílek je mezi konkurencí znám jako tvrdohlavý muž. Firma proto stojí v čele těch společností, které žádají po vládě změny ve stavebnictví.

Letos vás čeká oprava Negrelliho viaduktu. Jak moc je pro vás tento kontrakt důležitý?

Ta zakázka je velmi důležitá. Nejen svojí velikostí, ale i náročností. Museli jsme společně s našimi partnery splnit náročné kvalifikační předpoklady, které dokázal naplnit málokdo. Není to jen dopravní stavba, ale i kulturní památka. Prací na tomto projektu bychom si nejen doplnili reference důležité pro další státní zakázky, ale také významně posílili zásobu práce na další období.

Šéf stavební firmy Hochtief  Tomáš Bílek

Proč vám drhlo přidělení zakázky rekonstrukce budovy Státní opery za 858 milionů?

Tahle zakázka je úplně ukázkový příklad toho, co se na trhu děje. Zadavatel podle svého nejlepšího svědomí sestaví náročné podmínky, spustí soutěž, odevzdají se nabídky, a i když zadavatel dokonce opakovaně vyhodnotí, že jsme splnili všechny předpoklady a máme nejvýhodnější nabídku, tak konkurence usiluje o to, aby ta soutěž byla zrušena v duchu „když ne já, tak nikdo“. Přitom se námitky opírají o slovíčka a hledání formálních chyb, protože nikdo z konkurence reálně nepochybuje o tom, že Hochtief má dostatek zkušeností i referencí. Smlouvu na opravu jsme už nicméně podepsali.

Proč dochází stále častěji ke sporům u antimonopolního úřadu? Je to tím, že je obecně málo práce pro firmy, jako je ta vaše?

Trh se zmenšil, mnoho firem ale nezaniklo a mají stále větší kapacity, než je poptávka. Vzniká tedy boj o zakázky. V privátním sektoru zdravý, ve veřejném sektoru často nezdravý. Svůj podíl v tom hraje také legislativa, která dává neúspěšným uchazečům poměrně silná práva. Když máte dobré právníky, můžete kteroukoli soutěž o státní zakázku zdržovat o měsíce až roky nebo usilovat o její zrušení. Je totiž bohužel docela tenká hranice mezi oprávněnou námitkou a obstrukčním jednáním.

Jak jste spokojen s fungováním antimonopolního úřadu? Podle statistiky týmu ekonomů z Univerzity Karlovy trvá druhá instance odvolání v průměru dvě stě dní.

Nejsme společnost, která se často odvolává k ÚOHS, proto nemáme dost vlastních zkušeností s délkou řešení správního řízení.


Přečtěte si:

Češi ulovili v Íránu kontrakt za více než 2 miliardy. Postaví spalovnu

Zařízení na energetické využití odpadu, ilustrační foto


Ptal jsem se i proto, že jste od úřadu dostali pokutu 65 milionů za kartelové dohody, což vlastně také souvisí se situací na trhu.

Ano, to je konkrétní zkušenost, kterou jsme s ÚOHS v loňském roce udělali. Dostali jsme pokutu za údajnou účast v kartelové dohodě na zakázce za necelých 12 milionů, která proběhla v roce 2009 a kde jsme byli neúspěšným uchazečem. Podle nás úřad nepředložil žádné relevantní důkazy, s rozhodnutím nesouhlasíme, a proto jsme proti němu podali žalobu.

Mluvil jste o nedostatku zakázek. Jak se vám líbí, že se o stavbu dálnic začaly hlásit firmy ze Španělska, Turecka, Itálie a dalších zemí?

Nelíbí. Dálnice jsou technologicky složité projekty, náročné na kvalitu a dlouhodobou trvanlivost a měly by je stavět firmy, které jsou schopny prokázat svoji kvalifikaci, mají tuzemské zaměstnance a mohou deklarovat schopnost odstraňovat záruční vady. Bohužel se tady objevují dva druhy subjektů. Jedni, kteří tu přistanou jako parašutisté a chtěli by udělat jeden dva projekty, zrealizovat zisk, transferovat ho a zmizet. Pokud se zakázka nevyvíjí podle jejich představ, jsou připraveni zmizet ještě před dokončením projektu. A pak tu jsou subjekty, které poskytnou zahraniční reference menším českým subjektům bez zkušeností a vytvoří společný joint venture s agresivní nabídkovou cenou. Ale většinou při případné realizaci po těchto „zkušených“ zahraničních subjektech nezůstane nic než ty zmíněné reference, které de facto „prodaly“. Obojí je špatně nejen pro tuzemské firmy, ale i pro veřejného zadavatele, protože mu neúměrně roste riziko.

Co by měla podle vás vláda udělat?

Měla by nastavit takové parametry výběrových řízení, aby firmy, které sem chtějí nově přijít, tady také skutečně dlouhodobě podnikaly, měly zde reálné, a ne fiktivní pobočky, zaměstnávaly české zaměstnance, platily daně a investovaly do vybavení.

Tomáš Bílek, šéf Hochtiefu

Vy jste také jednou z firem, která se podepsala pod prohlášení, aby vláda přijala závazný harmonogram výstavby silnic. Není to s ohledem na střídání ministrů dopravy trochu naivní přání?

Pokud bychom měli dobrou dlouhodobou koncepci dopravní infrastruktury, schválenou napříč rozhodujícími politickými silami, nebyla by závislá na ministrech a jejich střídání. Bohužel realita je taková, že s každými parlamentními volbami přijdou noví ministři – někdy i několikrát za volební období – a obklopují se novými lidmi a každý si přináší své představy o řízení a prioritách ministerstva dopravy. My říkáme, že by to tak být nemělo. Příprava takových projektů je velmi náročná, nákladná a dlouhodobá práce, která se sice velmi lehce boří, ale těžce rodí. Příkladem může být úřadování ministra Víta Bárty, který zastavil práce na řadě projektů, a trvalo roky, než se znovu spustila jejich obnova.


Přečtěte si exkluzivní rozhovor týdeníku Euro:

Náměstek Dolínek: Sníme hezký sen o funkčním metru pro Pražany

Náměstek Petr Dolínek


Jak vlastně ze svého pohledu vidíte situaci vašeho oboru?

Docela špatně. Přestože ekonomika v České republice mírně roste, stavebnictví se stále už roky propadá. Je to obor s pověstí a nádechem korupce, je kriminalizován, přestože každý, kdo stavebnictví trochu rozumí, ví, že stavbaři nejsou příčinou korupce, ale jejím rukojmím a následkem. Je to pracný obor, nemá společenskou podporu, a tudíž je neatraktivní a následkem toho stárne. Průměrný věk v naší firmě je 45 let, v dělnických profesích ještě vyšší, a to je špatně. A u konkurence to je podobné. Přitom bez stavařiny se neobejde žádný rozvoj společnosti. Navíc zaměstnává ve vlastních i souvisejících oborech zhruba deset procent populace. Dokud si tohle neuvědomí jakákoliv současná či budoucí vláda a nezačne tento obor efektivně podporovat, situace se nezlepší.

Vnímáte, že veřejný sektor teď více investuje?

Je určitě větší politická chuť a podpora a rozběhla se příprava řady projektů. Bohužel tady je mnoho legislativních bariér, které brání rychlému a předvídatelnému průběhu EIA, územnímu a stavebnímu řízení, a to blokuje rozvoj nejen veřejného, ale i privátního sektoru. Jsme jednou z mála rozvinutých zemí, kde investor nemůže plánovat čas, a tedy návratnost svých investic při legislativním procesu, pokud splní závazná kritéria. Současná legislativa umožňuje všem zájmovým, ekologickým i kvaziekologickým sdružením účastnit se a napadat a prodlužovat jednotlivá povolení. A to bez jakékoli odpovědnosti za škody, které tím páchají, přestože se svými námitkami neuspějí a často se zaměřují místo na věcné, tak na formální pochybení v povoleních vydávaných státní správou. Neupírám těmto sdružením právo na připomínky ke stavebnímu procesu, ale to by se mělo odehrát v připomínkovém řízení při tvorbě územního plánu. V dalších stupních by pak měla nést finanční odpovědnost, pokud neprokážou oprávněnost svých námitek.

Podle průzkumu CEEC Research očekávají šéfové stavebních firem letos růst sektoru o 2,2 procenta a tržeb zhruba o tři procenta. Co říkáte na ta opatrná čísla?

Nepřekvapují mě. Až do loňského roku se stavebnictví v porovnání s rokem 2007 jen propadalo. My sice také plánujeme větší růst letošního obratu v porovnání s loňskem, ale jen díky tomu, že jsme byli úspěšní v několika významných tendrech, což se nedá považovat za stabilní trend růstu. Když se podíváme, že v různých segmentech stavebního průmyslu je propad kolem třiceti procent za období 2008 až 2016, tak jestli se teď bavíme o dvou procentech nárůstu sektoru stavebnictví, je to vlastně velmi marginální číslo, které neřeší problém stavebnictví.


Přečtěte si rozhovor s architektem Romanem Kouckým:

Roman Koucký: Naše společnost je nemocná

 Roman Koucký


Vy se také účastníte projektu ČVUT označovaného profesorská židle, který vaše zástupce nominuje na vysokoškolskou půdu a studenty zase na vaši půdu. Máte potíže sehnat kvalitní zaměstnance?

Nábor kvalitních zaměstnanců je dlouhodobý problém. Od spolupráce s vysokými školami si slibujeme příliv nových absolventů i studentů – budoucích absolventů. Nyní u nás pracuje sedmnáct studentů VŠ, za poslední tři roky jsme přijali 27 čerstvých absolventů a za stejnou dobu 245 lidí, kteří byli maximálně tři roky po škole. Přesto je to málo. Náš obor je společensky málo oceňovaný a přitom velmi pracný a jdou do něj jen ti, kteří ho mají rádi. Anebo ti, kteří nejsou vyhranění, jen to zkoušejí a za dva tři roky odpadnou.

Tomáš Bílek (54)
Je absolventem Stavební fakulty ČVUT Praha.

V letech 1988 až 2001 pracoval pro společnost Metrostav v různých funkcích, včetně vrcholného vedení.

Od roku 2001 až do roku 2005 byl jednatelem developerské a projektověmanažerské firmy Arch-Invest.

Společnost Hochtief CZ vede od září 2005, nahradil Václava Matyáše, který po odchodu z výkonné manažerské pozice působí jako prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

Je členem vědecké rady Stavební fakulty ČVUT.

Je ženatý, má dvě děti.


Ze stavebnictví dále čtěte:

Objem veřejných zakázek ve stavebnictví v lednu klesl o 48 pct

Mizerný rok stavařů. Sektor rostl poprvé až v prosinci

Tři největší developeři v Praze získali třetinu trhu

Staveniště v Praze (ilustrační foto)


Ohodnoťte tento článek
Diskuze