V útrobách katolického pekla

29. dubna 2009, 16:02 - Benjamin Kuras
29. dubna 2009, 16:02

Snobský podnik zdobí především zdařilá práce kuchařů

Nepochybně kultovní senzace pro určitý typ mladší novozbohatlické třídy postavená na úspěchu a proslulosti poboček v Paříži, New Yorku nebo v Londýně. Pro ostatní milovníky dobrého stolování luxusní kuriózní zážitek hodný vyzkoušení, a dokonce občasného zopakování i přes iritující kiksy servisu. Pro ty z nás, kdo si rádi při jídle vidí do sklenic a na talíř, kochají se pročítáním jídelníčku, aniž by si k tomu museli brát baterku, a pokládají večeři za příležitost k popovídání bez ohlušující muziky, spíš něco na podráždění nervů.
Nacházíte se v temných útrobách katolického pekla spíš než v bezbřehém jasu buddhistické nirvány. Nevlídné přítmí, krvavě rudé stěny, narudlé polosvětlo, temně rudé koberce, černé stoly. I ten Buddha, dominující dolnímu jídelnímu sálu do výše několika metrů, je depresivně černý a shlíží na nás jako Belzebub. Černé jsou i uniformy číšníků, kteří vám s trochou pohádkové fantazie po chvíli začnou připadat jako čertíci sem tam pobíhající a přikládající polínka pod kotle s vařícími dušičkami. Ne, to není nedostatek, který by se dal napravit, nýbrž údajně záměrná strategie a styl všech Buddha Barů na světě. Přístup „buď se vám to líbí, nebo nejste in.“ Tak těch pár hodin předstírejte, že se vám to líbí. A ono se vám to třeba nakonec i zalíbí, abyste dohnali dobu a drželi krok s nejnovějším trendem luxusního restauračního vkusu.
Vstupujete sem jako do sklepení Draculova hradu, krvavě červenými vraty do krvavě červeného schodiště padajícího do krvavě červené recepce předcházející krvavě červený bar. U vchodu a u recepce postává několik pánů v šedivých oblecích a bez kravat, u nichž si nejste jisti, zda patří k personálu, nebo k hostům. Po ohlášení rezervace a odevzdání kabátu na recepci dosednete před barem na křesílko, kde se vám sličná číšnice začne věnovat přibližně po pěti minutách a přinese vám na požádání jídelníček a nápojový lístek. Teprve až jí sdělíte, že to v této tmě ani s brýlemi nepřečtete, přinese i baterku. A pak žádaný aperitiv, který si za chvíli – dokonce i jste-li dáma – ponesete bez číšnické pomoci s sebou dolů po schodech ke stolu. Servisní nepozornost nezvyklá i ve venkovském hostinci působí v takovémto mezinárodním věhlasu jako facka. Celým tímto podsvětím duní z reproduktorů rytmická muzika ne zrovna nejpříjemnější volby. A když se zeptáte číšníka, zda by se nedala ztlumit, dozvíte se:
„To ne, pane, ta se naopak bude později zesilovat. To je náš styl, tak to je v Buddha Barech všude.“
Zesilovat se skutečně bude a výběr hudby přejde za pár hodin z běžných amerických rytmů na sadu melodií agresivně islámských, jako by Buddha už zapomněl, jak ho před půl tisíciletím vypráskávali ze severní Indie a před dvěma desetiletími vyhazovali do povětří v Afghánistánu. Ale budiž. O buddhismu ani duchovnu to tu věru není, je to komerční zneužití Buddhova jména a člověk si říká, jak by asi dopadl takový třeba Kristus Bar nebo Mohamed Bar. S baterkami v ruce se tedy hroužíme do nejnovější pražské asijské fúze podle pařížských receptů v podání talentovaných českých kuchařů (odkud se tolik těch šikovných kluků v posledních letech v tolika dobrých pražských restauracích najednou vyrojilo?). Mezi víny, začínajícími na pětistovce za moravský veltlínek a končící na 71 000 za Rothschildův Mouton Pauillac 1995 nacházíme znamenitý St. Emilion 2001 za 1375 korun – na tuto pražskou kategorii rozumných. A objednáváme průřez syrově rybí, zeleninový, tepelně rybí a masový, doprovázený smaženou rýží. Nad slibnou variací sashimi z tuňáka, lososa a mořského okouníka se dostavuje první gastronomické ouha. Musím opět přiznat, že pro mě syrová ryba je syrová ryba a není-li stará a zkažená, nic jiného na ní nepoznám. Ale partnerka protřelá japonskou kuchyní sashimi prohlašuje za velmi průměrné a tvrdí, že zná v Praze nejmíň pět restaurací, které je dělají lepší. Nicméně s trochou té „zelené hořčice“, sojové omáčky a strouhaných ředkviček celkem uspokojivé zahájení. Na druhém chodu, zeleninové tempuře, jsem trval já, patří mezi moje nejoblíbenější japonská jídla, která si občas rád dávám narychlo v japonských sushi barech v londýnském Soho. A zde na ně pěju chválu. Mimořádně čerstvé křupavé kousky zeleniny (z asi šesti druhů od fazolek a mrkve přes papriku a brokolici), obalované v tenkém těstíčku z (tuším správně má být rýžové) mouky (přichucené čímsi jako zázvor?), namáčené do nepřesoleného sójového dipu s troškou té zelené hořčice povyšují náladu do stavu odpouštění vší té tmy, hlučné muziky a předchozího nemotorného servisu. Na takto vyvýšenou hladinu spokojenosti posazujeme (a všem z celého srdce doporučujeme) zaručený klenot této restaurace – černou tresku restovanou ve dvou omáčkách. Jednou je dnes už běžně známé miso (fermentovaná rýže, sója a ječmen míchané s jakousi houbou), druhé zde poměrně neznámé yuzu, což je extrakt ze specificky japonského citrusového ovoce toho jména, které jinde na světě neroste a jehož chuť je někde mezi mandarinkou a limetkou. Jakým trikem těmito dvěma omáčkami kuchař rybu přichucoval, se mně nepodařilo zjistit, vypadala barevně neposkvrněná a omáčkou nedotčená. K ní jsme si přibrali do oranžova smaženou rýži, která chutnala po pomerančích a byla pravděpodobně podušená v pomerančové šťávě.
Masem naší volby je jehněčí kari s mangovým chutney, přeskok z kuchyně japonské na indickou až malajskou, lehké, nepřepikantněné a příjemně nasládlé. Ale maso místy tuhé až přetuhé, pár kousků nerozžvýkatelných. Novozélandské, potvrzuje číšník. No a s tím už prosím, pražský kulinární luxuse, prr. Aby vám novozélandské jehněčí vycházelo na takovou kvalitu, jakou svými cenami dnes už světem protřelým českým labužníkům dlužíte, potřebujete je dusit, produšovat, prochucovat a znovu dusit, mnohem déle než jehňata evropská. A když už mermomocí pohrdáte jehněčím šumavským nebo beskydským, chcete-li konkurovat svým kolegům na Západě, začněte si už dovážet měkké a šťavnaté jehněčí z Anglie a ještě raději z Walesu. Na této cenové a snobské úrovni je Nový Zéland neprominutelný.

+ Pestrý jídelníček asijské fúze, nový styl a trend pro novozbohatlickou vrstvu - Tma, hluk, slabší obsluha

Jídlo 45/50, Servis 17/20, Nápoje 10/10, Prostředí 9/10, Value for money 8/10, Celkem 89/100

Restaurant Buddha Bar
Jakubská 8
110 00 Praha 1
Tel. 221 776 400
info@buddhabarprague.cz
www.buddha-bar-hotel.cz Otevírací doba: po–ne od 16 h (lounge) a 18 h (restaurant) do nočních hodin
Typ kuchyně: asijská fúze
Původ vín: ČR, Francie, Itálie, Španělsko, Austrálie, Chile, Argentina

Výběr z jídelního lístku
Vietnamské jarní rolky se sladkokyselou omáčkou 350,-
Výběr Buddha-Bar napařovaných knedlíčků „Dim-Sum“ 410,- Kachní játra „Foie gras“ s Teriyaki omáčkou, černými lanýži a mangem 700,-
Krevetové kari v banánovém listu s kořeněnou rýží 650,-
Pošírovaná pražma královská s omáčkou „Nam pla“ 665,- Hovězí wok s thajskou bazalkou a kešu oříšky 675,-
Pekingská kachna s dušenými hruškami 875,-
Grilované hovězí Kobe s omáčkou „Antikutcho“ 1475,-
Thajské červené kari s krevetkami a citronovou rýží 700,-

Výběr z vinného lístku
Tramín červený, výběr z hroznů, Jedlička a Novák 575,-
Pouilly Fumé Caves de Pouilly 1345,-
Pouilly Fuissé 2006 1680,-
Sancerre SAJLEX 2003 1790,-
Bourgogne Chardonnay D. Barreaud 2006 1850,-
Chablis Le Clos Grand Cru, Pinson 2006 3560,-
Zweigeltrebe ŠSVP 695,-
Bandol – La Ladiére 2005 1890,-
Rulandské modré, Mělník, Kraus 820,-
Cotes du Rhone, La Couronne du Prince 2003 890,-
Valpolicella DOC Classico Superiore, Zenato 2006 1080,-
Chateauneuf du Pape, Blasson du Prince 2006 1990,-
Chianti Classico DOCG Fonteruoli 2006 2200,-
Ermitage Grand Cru, Louis Jadot 2000 3700,-
Chateau Potensac Médoc 1999 3700,-
Chateau Lascombe Margaux 2002 5950,-
Montrachet Grand Cru 2004 16 700,-
Chateau Lafite Rothschild Pauillac 1994 20 500,-

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Přímá volba prezidenta ČR
Z e-shopu přivezli rozbité zboží?
4 nejznámější kryptoměnové burzy současnosti
Když končí platnost řidičského průkazu...
Black friday je tu! Nakupte snadno, rychle a bez nervů
Auta
Muzeum Citroën prodává část své sbírky. Jsou to samá krásná…
Honda chystá na rok 2022 elektromobil, který se nabije za 15 minut
Kdo se stane evropským autem roku? SUV mají největší šanci, protože jich je většina
Kvíz: Poznáte auto jen podle předního světla?
I myslivci mají své sny. Bentley představuje lovecké provedení Bentaygy
Technologie
EA byla příliš nenasytná. Některé země mikrotransakce ve hrách označují za formu gamblingu
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Už i zdroje se vyrábí speciálně pro těžbu kryptoměn. FSP uvádí 2000W model pro 16 grafik
Nejlevnější 4K OLED televize se slevy nedočkala, ale dostane k ní zdarma PS4 Pro
Edge se právě naučil automaticky vyplňovat formuláře [Windows Insider]
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít