UTRPENÍ JAKO BYZNYS - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

UTRPENÍ JAKO BYZNYS

, Frank Reiss,
UTRPENÍ JAKO BYZNYS
Zdroj: Euro.cz

I na zničených životech se dá vydělávat

Kontroverzní podtitul knihy Normana G. Finkelsteina „Holocaust jako průmysl: Zamyšlení nad zneužíváním utrpení Židů“ prozrazuje čtenáři již na první pohled, jak autorův záměr, tak náplň publikovaného díla.
Skutečnost, že Finkelstein je synem židovských rodičů, kteří přežili Varšavské ghetto a koncentrační tábory (všichni jeho další příbuzní byli vyvražděni), by měl být dostačující zárukou toho, že autor nemá zlé úmysly a není motivován antisemitismem. Naopak díky osobní zainteresovanosti ještě naléhavěji poukazuje na jednotlivé aspekty zavrženíhodného fenoménu: zneužití největší tragédie a zároveň nejděsivějšího zločinu genocidy minulého století – vyhlazení jedné třetiny židovské populace.
Vážnost úvahy potvrzuje autor již na první straně úvodu, kdy odlišuje dva termíny: nacistický holocaust (historická událost) a holocaust (ideologické dogma). Upozorňuje na to, že abychom se skutečně mohli poučit z nacistického holocaustu, je třeba věnovat se daleko více jeho morálnímu rozměru a co nejintenzivněji redukovat rozměr fyzický.
Finkelstein rozebírá dějiny průmyslu holocaustu od konce druhé světové války a vzniku Izraele přes období studené války až do současnosti. Bere si na mušku mimo jiné židovské organizace v Americe. Tvrdí, že profitují z peněz, které „průmysl holocaustu získal dvojím okrádáním, a to jednak evropských zemí, jež jsou nuceny věnovat peníze na odškodnění, a jednak z prostředků, jež by měly po právu náležet Židům, kteří nacistickou genocidu přežili“. Nebojí se ani ostrých slov. „Současná kampaň průmyslu holocaustu za získání evropských peněz ve jménu ‚obětí holocaustu v nouzi‛ sráží morální význam jejich utrpení na úroveň kasina v Monte Carlu,“ píše autor (str. 8).
Instituce, ať židovské nebo jiné, jsou jednou věcí a obyčejní lidé, kteří holocaust přežili, jsou věcí druhou. Na tomto místě je patrně nutno Finkelsteinovi uštědřit výtku, že čtenáři ztěžuje rozlišení těchto dvou oblastí. Dalším nedostatkem je jistá předpojatost v neprospěch Židů, přestože není potřeba zacházet tak daleko jako někteří komentátoři, nazývající knihu „novou verzí Protokolů sionských mudrců“. Právě tento odsudek autora vyvolává nevšední zájem o publikaci. Uvítají jej ti, kteří popírají, že holocaust se opravdu stal. Ti již dávno říkají, že jestliže se vůbec byl, odehrál se v mnohem menším měřítku (to autor netvrdí) a byl zneužit pro získání peněz z odškodnění a pro omluvu chování Izraele vůči Palestincům a porušování jejich lidských práv (co autor naopak tvrdí).
Vyhrocenost názorů v celém kontextu působí jako berlička. Pokud by se Finkelstein důsledně držel pouze tématu „holocaust jako průmysl“, pravděpodobně by neměl dostatek materiálu na celou knihu, vydal by spíše na esej. Je totiž velmi sporné, že z obrovských prostředků investovaných do zvěčnění paměti na nacistickou genocidu, byla větší část vyplýtvána v bezcenném úsilí. Představuje tak nikoli památník židovskému utrpení, ale židovskému velikášství. Zarazí i výrok, že statisíce přeživších nejenom nikdy na svém utrpení neprofitovaly, ale neviděly ani halíř jako kompenzaci za to, že bylo zničeno vše významné v jejich životech. Kniha je tak ve svém důsledku příliš generalizující ve smyslu hesla: vše, co může být v životě zneužito, zneužito bude, a holocaust není výjimkou.
Finkelsteinova kniha neodkrývá nové teritorium, když v dlouhých odstavcích vyjmenovává příklady podvodníků, vydávající se za oběti nacistického holocaustu. Lidi, kteří si za tím účelem vytvořili svoji vlastní „holocaust story“ a následně byli odhaleni. Mnohé z těchto případů jsou známé a nezmenšují smysluplnost odškodnění ani hrůzy utrpení Židů.
S autorem se však v některých jeho názorech nelze než ztotožnit. Příkladem může být teze, že velice malá pozornost je v literatuře o holocaustu věnována těm, kteří nebyli Židé a také se stali obětí nacistické genocidy. Stejně tak se nedá zpochybnit, že utrpení zůstává provždy stejné: „Činit rozdíl mezi ‚naším‛ utrpením a ‚jejich‛ je samo o sobě morální travestií. ‚Nemůžeš porovnávat jakékoli dva trpějící lidi,‛ poznamenává Platón, ‚a tvrdit, že jeden trpí méně než druhý‛. Proto i o utrpení Afroameričanů, Vietnamců či Palestinců platí krédo mé matky: Všichni jsme oběti holocaustu.“
V této souvislosti by v díle podobného zaměření měl být uveden i prokazatelný fakt, že jenom porážka zabránila nacistům vyvraždit skupinu mnohem početnější než Židé, Slovany. Kdyby se tyto informace objevovaly v literatuře častěji, bylo by mnohem méně příznivců a sympatizantů s pomatenými extremisty, kteří si říkají neonacisté.
Finkelsteinova provokativní kniha vzbudila velký zájem. Poprvé vyšla v červnu roku 2000 a během několika týdnů se dokázala dostat na vrchol mnoha žebříčků bestsellerů po celém světě, od Brazílie po Belgii, od Holandska přes Rakousko, Německo a Švýcarsko. Jenom v Německu se jí prodalo přes 130 tisíc výtisků za několik týdnů. V současné době stále přitahuje pozornost veřejnosti a byla již přeložena do šestnácti jazyků, do češtiny však nikoli.

Finkelstein, Norman G.: The Holocaust Industry, Reflections on the Exploitation of Jewish Suffering. Verso, Londýn, New York 2000. Cena 8 GBP či 13 USD, 182 stran.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze