Úmrtní kalendář - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Úmrtní kalendář

, Pavel Páral,
Úmrtní kalendář
Zdroj: Euro.cz

Historie marných jednání o státní pomoci

Půlroční řešení krize v Union bance (UB) je u konce. Týdeník EURO s pomocí dnes již bývalých manažerů seřadil klíčové okamžiky minulých měsíců a vytvořil kalendář nadějí a jejich vyhasínání.
Union banka (UB) eviduje na základě všech poskytovaných produktů asi 250 tisíc klientů, její bilanční suma činí přibližně 21 miliard korun, má 1100 zaměstnanců a obchodních míst je 91. Původní plán záchrany problémové banky spočíval ve vyřešení dvou vážných problémů o celkovém objemu 4,4 miliardy korun.
Především jde o splacení takzvaných speciálních úvěrů ve výši 2,643 miliardy korun. Tyto pohledávky Union banky za jejími akcionáři převzal italský Invesmart a po dohodě o státní pomoci měly být uhrazeny bance v plné výši.
Kromě peněz vložených Invesmartem měl pomoci stát při dodatečné tvorbě nezbytných opravných položek v objemu maximálně 1,762 miliardy korun.
Objem a struktura problémových pohledávek za vlastními akcionáři nebyly před vstupem Invesmartu nikdy oficiálně známé a Česká národní banka se tvářila, že opravdu jde o komerční a splatitelné úvěry. Objem dodatečných oprávek centrální banka postupem doby různě prezentovala v rozsahu 650 milionů až 1,8 miliardy. Následující řádky vyplývají z výpovědí účastníků jednání.
Středa 18. září 2002 – Desetičlenný tým Invesmartu dorazil do Ostravy a zahájil proces manažerského přebírání banky. Mise skončila fiaskem, management UB sabotoval všechny pokusy o spolupráci. Prostředí prý bylo nepřátelské a nic nenasvědčovalo tomu, že transakce bude vypořádána.
Úterý 24. září 2002 – Generální ředitel banky Tomáš Seidler dopisem na člena bankovní rady ČNB Luďka Niedermayera uplatnil nárok na majetkovou škodu z titulu účasti UB na restrukturalizaci malých bank ve výši 1,8 miliardy. Původní akcionáři plánovali, že prostředky této akce budou sanovat většinu portfolia speciálních úvěrů. Zbytek by se měl získat od státu jako pomoc UB ve výši 650 milionů, což zjevně nebylo dostatečné.
Pondělí 30. září 2002 – Valná hromada proběhla plně v režii původních akcionářů. Plán na zvolení Radovana Vávry a Geralda Schreinera z Invesmart CZ do představenstva banky byl zablokován.
Pátek 4. října 2002 – ČNB rozhodla nepovolit vstup Invesmartu do UB, jednání za Invesmart převzal Radovan Vávra a dohodl s ČNB, že Invesmart se neodvolá, ale bezprostředně po nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení se podá nová žádost. Původní akcionáři situaci vyhodnotili tak, že Invesmart nebude do UB nikdy vpuštěn a rozhodli se pokračovat v záchraně banky sami.
Neděle 6. října 2002 – Původními akcionáři byl donucen k abdikaci generální ředitel Tomáš Seidler a jimi ovládaná dozorčí rada – prý ve snaze dodat svému řešení záchrany UB opticky vyšší kredibilitu – zvolila nového ředitele Radovana Vávru.
Pondělí 7. října 2002 – Původní akcionáři svolali tiskovou konferenci za účelem Invesmart mediálně diskreditovat a nabídnout a zviditelnit své řešení. Plán byl odhalen a šéf Invesmartu Paolo Catalfamo tiskovku ustál, původní akcionáře nepustil ke slovu. Novináři byli zmateni, boj mezi Invesmartem a původními akcionáři se rozhořel naplno. Vávra byl údajně osloven původními akcionáři, aby se k nim přidal, ale odmítl opustit Invesmart, a ti se rozhodli ho odstranit.
Pondělí 21. října 2002 – Rozhodnutí nepovolit vstup Invesmartu nabývá právní moci.
Úterý 22. října 2002 – Invesmart podal novou žádost o povolení vstupu do UB. Tisková mluvčí ČNB Alice Frišaufová prohlásila pro média, že nemůže vyloučit odebrání licence banky.
Středa 23. října 2002 – Klasický „run“ na banku, způsobený relací odvysílanou TV Prima, která obsahovala prohlášení mluvčí ČNB a auditora banky Michala Petrmana z firmy Deloitte & Touche. Banka přišla o 1,7 miliardy vkladů během jednoho dne a dostala se do vleklé likviditní krize, která se později stala technickou příčinou jejího pádu.
Čtvrtek 24. října 2002 – Dva dny po předložení nové žádosti schválila ČNB vstup Invesmartu do banky. Invesmart okamžitě obnovil jednání se zástupci státu o poskytnutí pomoci UB, kterou vždy podmiňoval úspěšné zakončení transakce. Jednáním byla za UB pověřena firma Euro Trend, v jejímž čele stojí prezident Komory daňových poradců Jiří Nekovář. Téhož dne podala UB žalobu na ČNB o přiznání a úhradu majetkové újmy ve výši 1,8 miliardy přesně podle dopisu bývalého šéfa UB Tomáše Seidlera viceguvernérovi centrální banky Luďkovi Niedermayerovi.
Úterý 5. listopadu 2002 – Zástupci ministerstva financí, UB, České konsolidační agentury (ČKA), České finanční (ČF) a firmy Euro Trend se sešli na jednání o pomoci bance. Radovan Vávra informuje, že po jednom měsíci ve funkci je mu jasné, že rozměr problému v bance je větší, než se čekalo, a jde o řádově 1,2 miliardy. Generální ředitel ČKA Pavel Řežábek navrhl provést zápočet pohledávky UB za ČNB z titulu majetkové újmy ve výši 1,8 miliardy proti depozitu uloženému v České finanční ve stejné výši. Na tomto řešení se údajně všichni zúčastnění shodli, ale protože se na jednání nedostavil pozvaný zástupce ČNB, byl Jiří Nekovář požádán, aby dohodl schůzku na půdě centrální banky kvůli odsouhlasení dohody všemi zúčastněnými.
Pátek 8. listopadu 2002 – ČNB odmítla jednat s účastníky schůzky z úterý 5. listopadu a pozvala si pouze Radovana Vávru. Guvernér Zdeněk Tůma odmítl řešení prostřednictvím zápočtu pohledávek a doporučil „schválené“ původní řešení ve výši 650 milionů.
Neděle 17. listopadu 2002 – Invesmart a původní akcionáři podepsali smlouvy o převodu akcií a dluhů. Akcie byly v pondělí 18. listopadu převedeny, a Invesmart se tak stal majoritním akcionářem Union Group, respektive Union banky a zároveň jejím největším dlužníkem, neboť převzal úvěrové závazky původních akcionářů vůči bance.
Pátek 29. listopadu 2002 – Na schůzce zástupců ČNB, ministerstva financí, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), ČKA, České finanční, Invesmartu a Union banky se dohodlo, že ministerstvo financí předloží urychleně vládě ke schválení usnesení, kterým vláda schválí pomoc UB tak, aby se zastavil odliv vkladů a začala stabilizace banky. Toto usnesení bylo v řádně schváleném zápise z jednání slíbeno na 16. 12. 2002, nejpozději však na 8. 1. 2003. To bylo reálné, neboť vládní materiál v tu dobu již existoval a byl připraven poradci náměstka ministra financí Eduarda Janoty Josefem Doruškou a Janem Majerem ve spolupráci s firmou Euro Trend. Následně měla banka do konce března 2003 zpracovat restrukturalizační plán. Ten byl však připraven již přes Vánoce a v první verzi odeslán na ČNB, ÚOHS a ministerstvo financí v prvním lednovém týdnu. Jako první se ozvala ČNB a její připomínky byly bezvýhradně přijaty a do plánu zapracovány.
Úterý 28. ledna 2003 – Ministerstvo financí předalo Euro Trendu své připomínky k restrukturalizačnímu plánu, požádalo o jejich zapracování a potvrdilo, že restrukturalizační plán bude okamžitě, tedy před zapracováním připomínek, odeslán ministerstvem na ÚOHS a že připomínky ministerstva budou doplněny Euro Trendem přímo ÚOHS.
Středa 5. února 2003 – Generální ředitel Radovan Vávra pověřil advokátní kancelář Wagner, Pokorný zastupováním UB v jednání s ÚOHS. Advokátní kancelář však chtěla zjistit číslo jednací, a tak se Euro Trend obrátil na ministerstvo financí a zjišťoval, kdy byl restrukturalizační plán úřadu poskytnut. Tak se vlastně náhodou dozvěděl, že plán z ministerstva vůbec nebyl odeslán.
Pondělí 17. února 2003 – Ředitel banky Vávra požádal o schůzku premiéra Vladimíra Špidlu a ministra Bohuslava Sobotku, ale oba odmítli. Ministr financí Sobotka byl prý v průběhu celého projektu Vávrou o schůzku žádán třikrát, ale nikdy se s ním nesešel.
Středa 19. února 2003, 8:30 – Banka se dostala na úroveň likvidity 500 milionů, přičemž dosažení hranice 340 milionů bude důvodem pro ukončení její činnosti, o čemž byla informována ČNB. Vávra požádal ČNB o poskytnutí půjčky pro řešení likviditní krize. To ČNB ústy náměstka ředitele sekce bankovního dohledu Petra Jiříčka z technických důvodů odmítla, neboť – jak Jiříček tvrdil – taková půjčka by musela být zajištěna pouze vládními papíry, které ovšem UB nemá.
Středa 19. února 2003, 14:00 – Vzhledem k regionální příslušnosti Vávra oslovil předsedu ODS Mirka Topolánka a na schůzce ho žádá o pomoc. Ten přislíbil, že se věcí bude zabývat.
Čtvrtek 20. února 2003, 15:00 – Paolo Catalfamo žádal na schůzce s Tůmou o půjčku na zajištění likvidity pro UB. Neuspěl a bylo mu oznámeno, že restrukturalizační plán pro banku byl ministerstvem financí odmítnut. Tůma ukazuje Catalfamovi dopis (s datem čtvrtek 20. února), v němž ministr Sobotka totéž sděluje řediteli Vávrovi.
Čtvrtek 20. února 2003, 16:00 – Uskutečnilo se jednání s ČNB, jehož se zúčastnili guvernér Zdeněk Tůma, ředitel sekce bankovního dohledu Vladimír Krejča a jeho náměstek Petr Jiříček. Vávrův právník Tomáš Jindra z AK Souček, Sodomka, Jindra, Mokrý není k rozhovorům připuštěn. Jedná se o likviditní krizi banky a o jejím řešení půjčkou od ČNB. Guvernér ale prý konstatoval, že už je pozdě a odvolal se na dopis od ministra Sobotky.
Čtvrtek 20. února 2003, 18:00 – Banka svolala všechny pobočkové ředitele a Paolo Catalfamo jim sdělil, že UB zavře pobočky, aby ochránila své klienty a našla řešení, jak je znovu otevřít a banku zachránit.
Čtvrtek 20. února 2003, 19:00 – Představenstvo UB rozhodlo neotevřít ráno pobočky, o čemž informovalo ČNB. Zároveň potvrdilo, že UB nebude schopna zajistit své další fungování.
Pátek 21. února 2003 – Banka zřídila krizový tým, který na svém prvním zasedání připravil kroky pro technické ukončení činnosti UB a formuloval žádost o vyhlášení konkursu. ČNB zahájila jednání o odebrání licence UB. Dopis od ministra Sobotky, odmítající státní pomoc, banka v té době stále ještě nedostala. Catalfamo a Tůma diskutují v České televizi o možnosti záchrany banky. Catalfamo nabízí, že během příštího týdne bude demonstrovat schopnost Invesmartu banku finančně sanovat. Tůma to údajně odmítl a stanovil jako dodatečnou podmínku účast skutečného strategického investora pro banku.
Pátek 21. února 2003, 23:00 – Invesmart tlačil na Vávru, aby v pondělí otevřel pobočky. To ale ředitel podmínil posílením kapitálu banky o tři miliardy. Obě strany se dohodly, že Catalfamo kontaktuje investory v Itálii se žádostí o urychlený přesun peněz do Česka a Vávra o víkendu projedná situaci s ministrem Sobotkou.
Sobota 22. února 2003, 14:00 – Vávra sdělil Invesmartu, že ministr Sobotka odmítá jednat i v případě, že Invesmart relevantně prokáže finanční schopnost banku sanovat do výše tří miliard a ochotu přesunout okamžitě prostředky do České republiky.
Pondělí 24. února 2003 – Dozorčí rada banky odvolala Radovana Vávru a Romana Truhláře z představenstva. Novými členy byli zvoleni Roman Mentlík a Michal Gaube. Catalfamo na schůzce s Tůmou požádal ČNB o poskytnutí delší lhůty pro odvrácení odebrání licence. Centrální banka nesouhlasila a Invesmart v reakci na to oznámil, že bude hledat pro UB investora.
Úterý 25. února 2003 – Podnikatel Tomáš Pitr z První západočeské společnosti pro kapitálový trh prohlásil, že je připraven prezentovat ČNB nový restrukturalizační plán, který by měl zabránit odebrání licence UB. Tvrdil, že banku ovládá představenstvo a Invesmart je prý mimo hru. Catalfamo však tuto informaci označil za nepravdivou s tím, že banku ovládá Invesmart.
Středa 26. února 2003 – nový generální ředitel banky Roman Mentlík prohlásil, že během dvou týdnů UB znovu otevře pobočky a že jeho plán sanace nepočítá se státní pomocí. Plán v odpoledních hodinách prezentoval guvernérovi ČNB Tůmovi.
Pondělí 3. března 2003 – Uplyne lhůta, ve které může banka zabránit odebrání licence.
Čtvrtek 6. března 2003 – Arbitráž má projednat spor mezi Union bankou a ČNB o 1,8 miliardy.