TŘETÍ SÍLA - Euro.cz

Přihlášení

TŘETÍ SÍLA

, Pavel Matocha,
TŘETÍ SÍLA
Zdroj: Euro.cz

Česká elitní sdružení volají po změně, kterou sama nedokážou provést

Když vládě Václava Klause v prosinci 1997 důvěřovalo pouze čtrnáct procent lidí, jeho odpůrci sarajevským pučem převzali moc a sestavili novou vládu v čele s Josefem Tošovským. V současné době Zemanovu kabinetu věří už jen 27 procent lidí (loni v září ještě 44 procent), což je historické minimum. Ekonomika je v hluboké krizi, čtyřicet procent lidí soudí, že vývoj v České republice nikam nesměřuje, polovina občanů je proti opoziční smlouvě ČSSD a ODS (loni v září ji negativně hodnotilo pouze 25 procent lidí), čtyři pětiny občanů jsou nespokojeny s politickou situací a od všech politických stran – s výjimkou komunistů – odcházejí voliči.
„Politika je dnes zoufale nudná a úplně vyprázdněná. U většiny politiků už dopředu vím, co řeknou, prohlásil v rozhovoru pro týdeník EURO sociolog Jiří Kabele, signatář iniciativy Impuls 99 a člen Sdružení Lípa. Kabele se diví, proč se mladí lidé a vysokoškolští studenti nebouří. „Vždyť naše generace jim už zase ničí budoucnost, dodává.
V této situaci zřetelně roste aktivita opozičních stran a volných sdružení ekonomů a intelektuálů, kteří hledají alternativu nejen pro opoziční smlouvu, ale snaží se zejména o náčrt jakési nové politické a ekonomické strategie země.
Lidé z podobné formace, jež se vykrystalizovala kolem Unie svobody a lidovců s podporou prezidenta Václava Havla a některých osobností (Karel Schwarzenberg, Zdenek Bakala, Martin Jan Stránský a další), tvořili páteř vlády Josefa Tošovského, nicméně v posledních parlamentních volbách nedokázali získat takovou podporu, která by jim umožnila moc udržet.
Možná že ti, kteří z ODS po sarajevském puči odešli a založili Unii svobody, hráli na to, že zůstanou v opozici a z této role se postupně stanou lídry nejpopulárnější strany, která po volbách převezme moc. Ovšem mnoho rodin se už rozpadlo kvůli tomu, že jeden z manželů odešel s vidinou velkého dobrodružství a nakonec toho těžce litoval.
Přesto se mohli podílet na vládě v rámci velkorysé nabídky Miloše Zemana (premiérem mohl být například Josef Lux a Unie svobody dostala nabídku na obsazení čtyř ministerských postů), avšak Jan Ruml tuto možnost hrdě zazdil.
Jako moderní manželství zatím vypadá i dohoda mezi ODS a ČSSD. Zdá se, že při hlasováních v Poslanecké sněmovně je dovoleno flirtovat s levicí, se středovými stranami i s konzervativci. Pro obě strany výhodnou smlouvu o soužití a rozdělování funkcí ve vedení ziskových podniků to ale nemůže ohrozit.
Proti dvěma velkým stranám se konstituuje síla třetí, jejíž páteř má tvořit opoziční čtyřkoalice (Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a Demokratická unie). Ta se pomalu uklidňuje, zejména poté, co byl odvrácen pokus lidovců, kteří ještě do minulého týdne tajně vyjednávali zvlášť s ODS a s ČSSD o vzniku většinové vlády. Podle informací týdeníku EURO čtyřkoalici vrátil víru v úspěch i sociologický průzkum, objednaný Unií svobody, který údajně potvrdil, že v případě voleb by tato politická síla měla šanci na vítězství. „Unie svobody a lidovci se již měli sloučit, je to otázka jejich politického přežití. Nyní je možná pozdě, musí se totiž už dnes chovat tak, jako by většinový volební systém platil, říká sociolog Kabele.
Čtyřkoalice však nutně potřebuje i intelektuální a politické zázemí, což jí najednou nabízí několik sdružení a iniciativ, jako Dřevíčská výzva, Sdružení Lípa, Impuls 99, skupina s názvem Evropa kolem senátora Daniela Kroupy či další volnější diskusní kluby.

Lípa není jen strom.
Ve stejný den (31. 5. 1999), kdy vláda rozhodla prodat státní podíl v ČSOB do rukou belgické KBC, přinesla Česká televize reportáž o Sdružení Lípa, spojující politiky, bankéře, podnikatele a intelektuály. Zázemí mu poskytuje hlavně společnost Patria Finance, náležící právě do skupiny KBC.
Sdružení existuje již od roku 1996. „Duší projektu je Pedro J. Pick. On si přivezl z USA tuto ideu seminářů propojujících politiky s byznysmeny, říká o Sdružení Lípa sociolog Jiří Kabele, který se konferencí Lípy pravidelně účastní. Šéfové dvou největších stran Václav Klaus a Miloš Zeman tvrdí, že se o sdružení dozvěděli bližší podrobnosti až letos na jaře.
Samotné sdružení není žádnou tajemnou zednářskou lóží či lobbistickou skupinou. Přivádí jen k jednomu stolu několik desítek skutečně významných osobností, zvláště z finančních a průmyslových kruhů. Na seznamech účastníků dvou posledních zasedání najdeme jména jako Jiří Kunert (generální ředitel Živnobanky), Vladimír Kreidl (člen představenstva Patria Finance), Petr Budinský (místopředseda představenstva Komerční banky), Vladimír Dlouhý (exministr průmyslu a obchodu), Miroslav Tuček (bývalý generální ředitel, nyní člen dozorčí rady IPB), Pedro J. Pick (člen dozorčí rady Patria Finance a bývalý člen představenstva SPT Telecom). To je jen zlomek významných lidí, kteří se ve sdružení scházejí (viz tabulka). Doplňují je bývalí i současní politici, především z okruhu Unie svobody, ODA a Hradu. Podle mnohých zdrojů existuje napojení i na takzvané hradní křídlo v ČSSD. Ve sdružení se například objevil i vlivný Mertlíkův náměstek Jan Mládek.
Dlouhý, ač není klíčovým členem Lípy, říká: „Takováto skupina lidí se může stát jedním z ohnisek vytváření konsenzu, o němž se domnívám, že ho naše společnost bude potřebovat pro vytvoření určité politiky. Teď mám na mysli nejenom konkrétní hospodářskou či sociální politiku, ale politiku opravdu pro celou zemi. V podobném smyslu se k Lípě vyjádřil i bývalý ministr zahraničí Josef Zieleniec: „Je důležité, abychom dialog vedli, zejména v dnešní době, kdy politická debata je do značné míry zablokovaná nebo pouze zastíraná.
Klaus a Zeman se sice tváří, že je Lípa nemůže ohrozit, nicméně šéf ODS, který pozvánku rovněž dostal, si myslí, že Lípa není neutrální. „Jsou zřetelné silné zájmy a ty mně také bránily, abych pozvání přijal, řekl. Zeman Lípu považuje za „něco jako sdružení veteránů první světové války, kteří vzpomínají na to, jak bojovali . Obě nejsilnější postavy na české politické scéně však podle informací týdeníku EURO pozorují činnost Lípy poměrně znepokojeně.
Duchovní otec Lípy Pedro J. Pick říká, že jde o občanské sdružení, které funguje jako diskusní fórum. Dvakrát do roka se zde probírají různými odborníky připravené případové studie. Organizaci zajišťuje šestnáctičlenný výkonný výbor. „Je to věc zájmu, že trošku na tom makáte a investujte svůj čas. A potom pozveme tak tři sta lidí, ze kterých tak stovka přijede, říká v rozhovoru pro týdeník EURO Pick. Členy výboru jsou například Jana Marcová, Michaela Erbenová, Gabriel Eichler, Zdenek Bakala, Zdeněk Tůma, Martin Kupka, Karel Dyba, Vladimír Šulc, Petr Budinský, Jiří Pehe.
„Devadesát procent výdajů je hrazeno z poplatků, které každý účastník zaplatí (několik tisíc korun za konferenci), a nějaké další maličkosti jsou hrazeny sponzoringem, který je veřejný. Plus my všichni to dotujeme naším časem a trochou administrativy, takže Sdružení Lípa má nula administrativních výdajů, říká Pick.

CEP Václava Klause.
I ODS již pochopila, že potřebuje nějaké intelektuální sdružení, které by straně poskytovalo myšlenkový background. Proto Václav Klaus, Richard Salzmann a Vratislav Schreiber založili Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Jeho tajemníkem se stal bývalý šéf Mladých konzervativců Petr Mach. První akcí tohoto spolku byl seminář Česká ekonomika očima mladých ekonomů, moderovaný Václavem Klausem, na němž vystoupila čtveřice začínajících ekonomů. Sál Národního domu na Vinohradech byl plný. Přišli nejen zakladatelé, ale i lidé z bankovního sektoru, studenti a učitelé z Vysoké školy ekonomické, poslanci ODS i podnikatelé. V sídle jedné vlivné lobbistické firmy si potom na zeď pověsili zarámovanou větu: „CEP na LÍPU nemá!

Špatně načasované dřevíčské návrhy.
Další – silně ekonomicky zaměřenou – skupinu tvoří signatáři Dřevíčské výzvy, která vznikla po setkáních představitelů ekonomické, finanční a podnikatelské sféry na zámku Dřevíč Karla Schwarzenberga a kterou její autoři zveřejnili letos na jaře. Pod výzvou, jež navrhuje řešení špatného stavu české ekonomiky, jsou podepsáni i viceguvernéři České národní banky Oldřich Dědek a Zdeněk Tůma či šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek.
Výzva podle informací týdeníku EURO vznikala především ve spolupráci Patria Finance a České národní banky, zřejmě se souhlasem guvernéra Josefa Tošovského (EURO 13/1999). Na přípravě materiálu se například podílel i další viceguvernér ČNB Pavel Štěpánek, bývalý náměstek exministra financí Ivana Pilipa (člen Unie svobody).
Jakkoli byla Dřevíčská výzva ekonomicky podložená, byla snad nejhůře načasovaná ze všech podobných akcí, protože byla zveřejněna tentýž den, kdy síly NATO začaly bombardovat Jugoslávii. Výzva se – kromě Hospodářských novin – nedostala na titulní stranu deníků, ale jednoznačně ji podpořil prezident Václav Havel, který prohlásil, že reakce na Dřevíčskou výzvu byly testem vyzrálosti občanské společnosti. „Místo, aby byla (výzva – pozn. red.) vzata jako věcný hlas, tak sklízí pár posměšků prostě proto, že nevychází z lůna politických stran, řekl prezident. Například předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus totiž výzvu zhodnotil slovy, že jde o „směsici všeobecně známých a víceméně banálních názorů, hraběcích rad, zbožných přání a celé řady chybných úvah .

Akce rozzlobená inteligence.
Impuls 99 oslovil veřejnost uprostřed okurkové sezony a měl mnohem větší mediální ohlas než Dřevíčská výzva, ačkoli z ekonomických subjektů ihned zajásala jen Patria Finance ústy Ondřeje Schneidera (Sdružení Lípa). Jde o další platformu, v jejímž rámci podobná skupina lidí, které jsme již mohli vidět ve Sdružení Lípa nebo v Dřevíčské výzvě, vyjadřuje velkou nespokojenost se současnou politickou situací v České republice a vytváří intelektuální pozadí pro rodící se třetí sílu. Mluvčími Impulsu se stali kněz Tomáš Halík, politolog Jiří Pehe a novinářka Jana Šmídová.
Již na čtyři stovky převážně humanitních akademiků (sociologů, politologů, ekonomů, historiků), duchovních a pracovníků médií podepsaly prohlášení, které je velmi kritické k současné politické reprezentaci (například: „Zneklidňuje nás malá ochota a schopnost politiků komunikovat se společností a vnímat kritické hlasy… Jsme už syti nevěcného hašteření politiků i jejich populistických snah podbízet se veřejnému mínění. ). Impuls vytyčil jako pět „nejzávažnějších úkolů integraci do evropských struktur, rozvoj občanské společnosti, pečování o přátelštější tvář společnosti (dodržování pravidel řádného podnikání, zavedení debaty o principech sociální politiky, regionální samospráva), rozvíjení právní kultury (vymahatelnost práva) a posilování vzdělanosti společnosti (širší přístup k vysokému školství).
Podobné obecné proklamace ale najdeme jak ve vládním prohlášení minimálně tří posledních vlád, tak v programech všech demokratických politických stran. „Jde o rekognoskaci terénu, označení problematických míst. Nyní vytváříme jednotlivé odborné týmy, které budou zpracovávat jednotlivé problémy a předkládat k diskusi různé návrhy možných řešení, říká mluvčí Halík. Nepopírá ale, že impulsem k sepsání Impulsu byla nespokojenost s politickou situací a rozhořčenost nad chováním mnoha politiků. „Politická scéna v České republice je zablokovaná, volby opakovaně docházejí k patu. Patová situace je ještě utvrzena opoziční smlouvou. Lidé masově ztrácejí důvěru v politické strany a osmdesát procent lidí politickým stranám vůbec nedůvěřuje. Za této situace se domníváme, že pevný bod, ze kterého je možné vést páku ke změně společenské situace, neleží v Parlamentu a v oblasti politických stran. Chceme oslovit právě těch osmdesát procent lidí, kteří své naděje již nespojují s politickými stranami. Vidíme totiž jako fatální nebezpečí pro celou společnost, jak tito lidé ztrácejí naději a jak si začínají myslet, že demokracie je jenom takový humbuk pro pár pánů nahoře, které můžeme jednou za čtyři roky vyměnit, ale jinak jim do toho nesmíme moc kecat. Chceme ukázat, že veřejný prostor není něco, co si mohou zprivatizovat politické strany, řekl mluvčí Impulsu týdeníku EURO.
Snahu smluvní opozice změnit volební zákon stylem, který by měl patovou situaci řešit podporou výrazně většinových prvků, Halík jednoznačně odmítá: „Domnívám se, že ta změna by byla jenom dalším krokem v neblahém vývoji, na který Impulsem upozorňujeme. Totiž že by ještě více zúžila politický prostor a že by se mohlo stát, že řada hlasů, které mají zaznívat v Parlamentu, by tam prostě nezazněla.
Iniciativu hned napadli představitelé dvou největších politických stran. Přesto se Halík domnívá, že se najdou politici, zvláště z menších stran, kteří ji uvítají a přijmou: „Již nyní se začínají ozývat ti prozíravější z politiků, kteří nevnímají naši iniciativu jako hrozbu a konkurenci. Domnívám se, že na Západě by se politici předháněli, aby jako první získali kontakt s takovou iniciativou, aby ji získali na svoji stranu. U nás se takový vstřícný postoj hledá obtížněji. Například podle místopředsedy ODS Miroslava Macka, pokud chtějí intelektuálové z Impulsu ovlivňovat politiku, mají vstoupit jako politická strana do řádných parlamentních voleb a nechat na voličích, aby rozhodli.
Sociolog Jiří Kabele Mackovu argumentaci odmítá: „Nesmíme jim baštit výmluvy typu, když nejste spokojeni s žádnou politickou stranou a chcete něco změnit, tak založte novou partaj a ve svobodné soutěži se pokuste získat hlasy voličů. Politici jsou námi placení a oni prostě musí změnit své chování. U nás občanský tlak na politiky zatím ještě chybí.

Není to politika.
Jedním z vysokých manažerů, který Impuls podpořil, je i člen dozorčí rady Patria Finance Pedro J. Pick. „Podepsal jsem výzvu Impuls 99, protože se ztotožňuji s jejími cíli, o kterých se domnívám, že jsou dobré pro tuto zemi. Je falešná představa, že jde o jakési politické hnutí, jak někteří lidé Impuls ihned zařadili. Je to občanský proud, který tlačí na politické strany, a tím ovlivňuje politiku. Myslím, že z dlouhodobého hlediska jde o hodně efektivní způsob ovlivňování politiky. Podívejte se například na úspěchy ekologických hnutí nebo organizací prosazujících dodržování lidských práv, říká Pick a varuje, „pokud by se představitelé Impulsu z této platformy snažili udělat politickou stranu či hnutí, skončilo by to jistě fiaskem. To nejsou lidé schopní vést politickou stranu. Viděli jsme to na příkladu Občanského fóra a později Občanského hnutí. OF bylo fajn, dokud se z něj nestala politická strana.
A jaké jsou politické ambice Impulsu 99 podle jeho mluvčího? „Je třeba pečlivě rozlišovat mezi politikou v užším a širším slova smyslu. Mezi politickou mocí a politickým vlivem. Impuls nechce zasahovat do mocensko-politického mechanismu zápasu politických stran. Vstupuje ovšem do širšího politického prostoru, kterým je péče o věci veřejné. Neusiluje o politickou moc, protože uznává, že cestou k ní jsou skutečně volby, ale usiluje o politický vliv, říká Tomáš Halík. Přesto však lidé z jádra Impulsu nevylučují, že na jejich půdě může vykrystalizovat určitá skupina, která se do politiky pustí. Impuls chce rovněž vyhledávat mladé lidi, z nichž by se časem mohli stát političtí lídři, kterých se v českých luzích zoufale nedostává.
Otázkou je, zda třetí síla, kterou politicky již léta reprezentují stejné strany a stejné osoby, tedy strany současné čtyřkoalice a všichni prezidentovi muži, ekonomicky zejména Patria Finance a Česká národní banka, bude dost vytrvalá a schopná pro svoji vizi pro třetí tisíciletí přesvědčit dostatek voličů a převzít moc legitimní demokratickou cestou.